Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Itálie a Já - 7. kapitola

27.07.2012 (17:00) • NessieCullenBlack • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2780×

„Slečno? Slečno, jsme na konečné, musíte vystoupit,” probudil mě čísi hlas. Odlepila jsem od sebe ztěžklá víčka a zmateně se rozhlédla kolem. Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala a uvědomila si, co tu vlastně dělám. No jasně, dostala jsem padáka. 

„Jo, pardon… Už jdu,” řekla jsem a vystoupila z autobusu. Neměla jsem vůbec tušení, kde teď jsem. Rozhlédla jsem se po okolí se snahou poznat, kde se nacházím. Stála jsem před nějakým městem, které lemovaly vysoké hradby, přes které nebylo nic dalšího vidět. Zamířila jsem tedy dovnitř, abych se dozvěděla něco víc. Hned u vchodu jsem spatřila ceduli s nápisem Volterra. Hm… To mi nic neříká. Vešla jsem dovnitř a šla směrem, kde jsem tušila náměstí. I když teď nemám moc peněz, musím tu někde přespat, jelikož se už stmívá.

Našla jsem malý hotelík přímo na náměstí. Zaplatila jsem ten nejlevnější pokoj na jednu noc. Hned, jak jsem se dostala do postele, už jsem spala. Byla jsem šíleně vyčerpaná z toho nedostatku spánku.

Ostré světlo se mi přes víčka zabodávalo do očí. Otevřela jsem je a zamžourala do toho oslepujícího slunečního svitu. Vykutálela jsem se z postele a šla rovnou do koupelny. Po rychlé sprše jsem se oblékla, opustila hotel a měla jsem v plánu zjistit, jakým autobusem se dostanu zase zpátky do Florencie. Přecházela jsem přes náměstí, když jsem zaslechla známý hlas volající mé jméno.

„Bello? Jsi to ty?” zeptal se onen hlas. Otočila jsem se a spatřila Jessicu.

„Jess, co ty tady?” zajímala jsem se spíš ze zdvořilosti, než že by mě to nějak zajímalo.

„Já jsem sem vyhrála zájezd,” oznámila mi, „ale co ty tady děláš?”

„Já… No, nedaleko odsud teď bydlím,” vysvětlila jsem. No, doufám, že nedaleko. Jelikož jsem cestu sem jaksi prospala, tak těžko říct.

„Vážně? Páni! Hele, pojď s námi na prohlídku do toho hradu, můžem si popovídat,” navrhla mi s úsměvem Jess. No, to vážně nevím, o čem bych s ní měla mluvit, a navíc chci domů.

„Víš, já teď zrovna nemám čas,” vymlouvala jsem se.

„Ale no tak. Kdy se zase uvidíme? Pojď!” nakázala, chytla mě za předloktí a táhla mě za sebou k tomu obrovskému hradu. Ocitly jsme se před masivními, zdobenými dveřmi.

„Následujte mě,” pronesla zvonivým hlasem ta průvodčí. Páni! Ta by mohla dělat modelku s takovým vzhledem. Vešly jsme dovnitř a Jess na mě spustila cosi o tom, co se dělo ve škole od té doby, co jsem tam nebyla, ale já ji sotva vnímala. Prostě jsem následovala tu skupinku lidí a doufala, že to rychle skončí. Vešli jsme do další místnosti, která vypadala jako nějaká recepce. Za pultem tam stála jakási žena a na všechny se usmívala. Jess dál vykládala o sobě, průvodčí zase vyprávěla cosi o historii hradu, ale já stále nevnímala ani jednu. Chtěla jsem se už vrátit do svého domku. A taky si musím najít novou práci a slíbila jsem Renée, že jí zavolám, a k tomu všemu bych se měla učit na test, ale to né. Já tady trčím na nějakém pitomém hradě ve městě, které neznám, a poslouchám tu Jessicu, kterou zřejmě vůbec nezajímá, že mě to ani trochu nezajímá. Vešli jsme do další, poměrně prostorné místnosti. Zaujaly mě tři trůny postavené přímo uprostřed, na kterých seděli tři muži. Jeden z nich se zvedl a vykročil naším směrem. Měl neuvěřitelně bledou pokožku. Připadala mi průsvitná jako papír. Černé vlasy mu spadaly na ramena a pozoroval nás červenýma očima, přes které měl takovou jakoby mléčnou vrstvu. Tak moment! Červené oči?

„Vítejte ve Volteře.”

Tak doufám, že se kapitola líbila, i když byla o něco kratší než minule. No a když necháte nějaký ten komet, tak se určitě nebudu zlobit. =D.

Autor: NessieCullenBlack (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Itálie a Já - 7. kapitola: