Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella a E. A. Cullen 1. kapitola - Polibek

24.04.2011 (15:45) • astefany • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2864×

1. kapitola - Polibek

Universálním klíčem, který vytáhl z kapsy pokojské, když do ní jako by náhodou vrazil na chodbě, odemkl E. A. Cullen tiše dveře podkrovního apartmá. Po tmě prošel pokojem a na památku si odtud vzal přes tisíc dolarů v hotovosti, zlatý prsten s monogramem a hodinky Rolex. Aniž by vyrušil spícího majitele pokoje, vyklouzl zpět na chodbu a jel do vestibulu výtahem. Ve tři hodiny ráno.
V hale elegantního hotelu Bohéme bylo liduprázdno. Cullen vystoupil z výtahu a schoval se za obrovskou keramickou vázu, přetékající na všechny strany kaskádami bujné zeleně.  Se zaujetím studoval orientační tabuli a čekal, jestli se někdo nevynoří u recepce. Nikdo se neobjevil, a tak Cullen volným krokem zamířil k východu.

Pak si všiml nenápadné mosazné tabulky s nápisem Kanceláře a zastavil se. Všechno z hotelového sejfu, co mělo nějakou cenu, už bezpečně přestěhoval k sobě – znovu se nestačil divit, co bezcenných věcí si lidé bůhvíproč nedobytně zamykají, zatímco peníze a šperky klidně nechávají volně ležet na nočním stolku.

Vydal se chodbou ke kancelářím.

Zkusmo vzal za kliku prvních dveří – byly odemčené, což samo o sobě vzbuzovalo podezření. Nahlédl do temně prázdné kanceláře. Pootevřenými dveřmi, které vedly do další místnosti, sem pronikal tenký paprsek světla. Cullen vešel a tiše za sebou zavřel.

Bez námahy otevřel paklíčem zámek u stolu sekretářky, vytáhl odtud svazek klíčů a z pokladničky vysypal pár drobných. Z přijímací kanceláře se vcházelo do několika dalších. Teď byly všechny zavřené a zamčené – až na jednu.

Na dveřích, ze kterých vycházel proužek světla, bylo napsáno Zástupce provozního ředitele a pod tím, menším písmem, I. Swan. Když do nich Cullen opatrně strčil, dveře se pomalu otevřely.

Malá stolní lampa vrhla žlutý kruh světla na stůl, avšak zbytek místnosti byl ponořen ve tmě. E. A. Cullenovi to nevadilo, protože od první chvíle, kdy vešel, upoutal jeho pohled právě stůl a dívka, která na něm spala. Byla krásná jako sen.

Hlava jí klesla na štíhlou paži, nataženou přes desku. Záplava jemných, bledě zlatých vlasů padla přes ramena a jejich obloukovitý stín měkce rámoval obličej. Její porcelánově bílá, zářivá pleť mu připomínala obrazy starých nizozemských mistrů. A jeho druhy.

Tváře jí spánkem maličko zrůžověly a pod očními víčky se lehce pohybovaly panenky. Vějířky tmavých řas byly na konečcích zlaté. Svěží, nenalíčené rty měla lehce rozevřené a tiše, pravidelně oddechovala. Cullen sklouzl pohledem po její štíhlé, křehké postavě, lehce skloněné nad stolem.

Zálibně si prohlížel štíhlé prsty - nehty zastřižené do vysokého oblouku, nalakované na ledově růžovo. Prsteny zřejmě nenosila. Jedinou a dokonale vybranou ozdobou na její ruce byly hodinky s jemně tepaným náramkem.

Anděl, řekl si E. A. s radostným úžasem a hezkou chvíli ho ani nenapadlo, aby si to vymlouval. Byla krásná a ještě ke všemu nádherně voněla. Měl co dělat, aby ji na místě nezabil. Při jeho profesi na něj nejrůznější překvapení čekala velmi často, ale málokdy tak příjemná jako teď. Dnes v noci odvedl dobrou práci; proč teď nedopřát očím několik krátkých okamžiků čirého potěšení?

Okouzleně zkoumal jemně vykrojený tvar pootevřených rtů, půlměsíčky stínů pod řasami, hedvábný oblak vlasů. Hlavou mu blesk nápad, kterému se dalo jen těžko odolat. Za dvacet osm minut od doby, co vešel do hotelu, ukradl E. A. Cullen osm tisíc dolarů v hotovosti, šperky za dalších deset tisíc, bezpečnostní kód, počítačová hesla a přísně tajné materiály z několika důležitých oddělení, k tomu slušnou řádku nejrůznějších úvěrových karet, klíčů a šekových knížek – rozhodně dost, aby to jejich majitelům pořádně zamotalo hlavu na několik příštích týdnů. Nebude ukradený polibek nejlepší tečka na tomhle seznamu?

Tiše a pružně jako kočka přeběhl ke stolu a zastavil se za lampou, aby dívku neprobudil ani svým stínem. Svého času měl pověst nejšikovnějšího kapsáře v branži; vyfouknout hodinky nebo náprsní tašku a zmizet beze stopy uměl rychleji, než si kdo dokázal představit. Stejně lehce a bleskurychle chtěl neznámou políbit.  Neslyšně se nad ni sklonil a ucítil teplou, slabě jasmínovou vůni. Konečky prstů jemně nadzvedl pramen vlasů, který jí padal přes obličej.

Nejprve se jí dotkl jen letmo. Jako když předtím než ochutnáme jemné vzácné víno, přivoníme k němu a cítíme, jak nám stoupá do hlavy jeho aroma. Uvědomil si, jak snadno se dívka může probudit a srdce by se mu vzrušením rozbušilo, kdyby nebylo už dávno mrtvé. Rozevřel rty a zlehka je přitiskl k jejím. Špičkou jazyka ji lehce polaskal. Zavrtěla se, slabě ze spaní vzdychla a položila si pohodlněji hlavu na paži – ale to už byl pryč. Velmi rychle si uvědomil, že by se mohl přestat ovládat a zahodit tak vše, co pracně vybudoval, za hlavu.

Isabella se jen velmi nerada probrala ze zvláštního, vzrušujícího snu. Obvykle ji ani nenapadlo protahovat a vychutnávat sen v slastné polodřímotě ještě aspoň chvíli. Naopak, kdykoli se probudila, ať ve dne nebo noci, přesně věděla, kde je a co se s ní děje. I teď si okamžitě vzpomněla, že asi před třemi hodinami usnula u stolu. Bylo jí jasné, že by se měla co nejrychleji sebrat a odjet domů dřív, než přijdou lidé z ranní směny. A taky to okamžitě udělá, jen co přemůže tu únavu. Poledních čtrnáct dní pracovala šestnáct hodin denně; určitě si zaslouží nechat se ještě pár minut vznášet a kolébat tím svůdným snem a cítit na rtech jeho vřelý polibek. Něžný a současně žhavý polibek plný přímé mužné síly…

Děkuji, že jste si přečetli první díl mé povídky. Co nejdříve přidám do administrace i druhou kapitolu.

Těším se na Vaše komentáře.

A nebojte se kritizovat, jsem přece jen taky čověk. :o)

Následující kapitola

Autor: astefany (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella a E. A. Cullen 1. kapitola - Polibek: