Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella 3. Díl

30.11.2009 (16:45) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5040×

Isabella

„Hele co se to děje?“ zeptal se mírně vykolejený Edward.

„Marca a Falca znám. Bohužel,“ zasyčela jsem.

„Falka jsem poznala, když mě Edward opustil. To on mě kousnul,“ vysvětlila jsem Edwardovi po mém boku.

„A tebe jednou zabiju. To si piš!“ řekla jsem směrem k němu.

„Moc si nefandi holka. Jsi slabší než já a nemáš moji sílu. Takže se radši schovej za Edwarda.“

Udělala jsem krok, že po něm skočím, ale Edward mi stisknul ruku.

„Edwarde, pusť mě. Už toho mám dost! On dostane za vyučenou.“ Jednu ruku mi povolil, ale ne zcela.

„No tak Isabello nechci ti ublížit.“ Řekl Falco namyšleným tónem.

„Já tě zabiju. Edwarde, pusť mě hned!“ mluvila jsem zároveň na toho ničemu a na Edwarda.

Nějak jsem se vykroutila Edwardovi z železného sevření a vrhla se na toho bídáka. Povyšoval se tak dlouho, až mi trpělivost přetekla přes okraj a srazila ho jednou ranou. Praštila jsem sním o zem a držela ho pod krkem. V očích mi žhnula černá barva a já se pomalu přestávala ovládat.

„Bello přestaň.  Nemá to žádný význam. Zničíš si kvůli němu byt?“ křičel na mě Edward.

Povolila jsem ruce a běžela jsem se zklidnit do pokoje. Ze  zdola jsem slyšela Edwarda, jak je prosí, aby odešli. Falco nabroušeně zavrčel tak, abych to slyšela. A já mu pomocí myšlenky zkroutila ruku za záda a on takhle vyběhl ven. Musela jsem se usmát, protože tahle moc se mi při tomhle náramně hodila. Na jednu stranu jsem se ho nemusela ani dotknout, ale chtěla jsem ho držet bez pomoci mé schopnosti. Byl to strašně nádherný pocit, že jsem silnější než ten náfuka Falco. Když odešli, přišel Edward za mnou do pokoje.

„Bello, můžu dál?“ zaklepal a zeptal se.

„Ano pojď.“ Řekla jsem, už docela klidný hlasem.

„Nechtěla, bys mi to vysvětlit?“ prohlásil a čekal na vysvětlení.

„Co ti mám na to vysvětlovat? Mám takový pocit, že sis to přečetl v jeho hlavě tak se mě na to znovu neptej,“ vyjela jsem po něm.

„Fajn,“ sklopil oči a bylo vidět, že je mu to líto.

„Edwarde, promiň, ale teď o tom mluvit nechci. Jednou ti to povím, ale ne teď,“ jako omluvu jsem mu dala polibek na tvář.

„Počkej na mě v obýváku hned jsem tam,“ a odešla jsem se převléct.

Oblékla jsem si normální kalhoty s tričkem a odešla za Edwardem do obýváku. Sedla jsem si k němu a koukala jsem na televizi, aniž by byla zapnutá. Podívala jsem se na něj a měla jsem pocit, že vysvětlení by si zasloužil.

„Edwarde, nechtěla jsem být taková. Ale nerada na svou proměnu vzpomínám!“

„Jestli o tom nechceš mluvit tak vůbec nezačínej,“ řekl nabroušeným tónem.

„Já mám, ale takový pocit že ti to říct musím,“ doufala jsem, že se na mě alespoň podívá.

Otočil hlavu a zadíval se mi do očí. „Jestli chceš tak mluv, ale netrvám na tom, abys mi to vyprávěla hned.“

„Tehdy, když jsi mě nechal v tom lese jsem chtěla spáchat sebevraždu. To víš od Alice. Seděla jsem na schodech u nás před domem. Napadlo mě, že bych mohla jít do lesa a zkusit najít tu louku kam jsi mě brával. Já ji, ale nenašla a ztratila se. Však mě znáš. Chodila jsem pořád dokola, až jsem po 3 hodinách chození, byla unavená a sedla si na pařez co byl nejblíže. Když jsem se zaposlouchala do lesního dění všimla jsem si, že mě někdo sleduje a běhá neuvěřitelnou rychlostí kolem. Myslela jsem si, že si se možná vrátil, ale spletla jsem se! Ze tmy se vynořila nějaká postava a mířila si to rovnou ke mně. Zastavil se tak metr ode mne a zvědavě si mě prohlížel. Během pár vteřin, byl u mě a hladově se mi díval do očí. Nevěděla jsem, co mám dělat, ale než jsem se stačila pohnout promluvil na mě a řekl, že se jmenuje Falco a hrozně se nudí,“ při tom jsem sledovala Edwarda, jak poslouchá, aby mu něco neuteklo.

„A co bylo dál?“ dodal Edward.

„No co bylo dál. Při tom jak mi řekl to jméno jsem si ho vryla do paměti a zavřela oči. Nechtěla jsem se na to koukat. Jak se přibližuje a dýchá mi na krk, aby se mi tam mohl zakousnout. V tu chvíli se začal smát vůbec jsem ho nechápala. Podívala jsem se na něj a zeptala se ho, co to má znamenat. Jednou větou mi odpověděl, že mě nechce zabít, ale jen proměnit. Protože ty jsi jeho kamarád a vzhledem k tomu, že to neuděláš ty on ano. Podala jsem mu ruku, kde jsem měla, už jedno kousnutí od Jamese. Uchopil ji a chtěl si ji dát ke rtům, ale já jsem sebou škubla, že jsem si to rozmyslela. Tohle jsem, ale neměla dělat. Víc jsem ho vyprovokovala a on mě surově hodil na zem a kousnul mě stejně. V tu chvíli jsem mu přísahala pomstu, až ho jednou najdu. Byly to nejhorší tři dny, jaké jsem kdy zažila. Mohl u mě zůstat, alespoň po dobu přeměny, ale co on udělal. Odešel a nechal mě tam! Když jsem se tam svíjela v bolestech. Oheň, který mě upaloval za živa. Pokoušela jsem se křičet, volat o pomoc, ale bylo to marné, protože tam nikdo nebyl. Když jsem se probudila z pekla našel mě Marco. Vzal mě k sobě domů a tam se o mne staral. Byl velmi pozorný a hodný,“ na chvilku jsem se odmlčela a hleděla ven z okna.

„Bello co bylo dál?“ naléhal Edward.

„Nevím, jestli mám mluvit i o tomhle. Vážně to chceš slyšet?“ zeptala jsem se ho.

„Ano.“

„Dobře. Marco se o mě krásně staral, naučil mě jak lovit tak i vaše pravidla. Ani jsem neměla tušení, že nějaká vůbec existují. Samozřejmě, že jsem věděla o Volturiových od tebe, ale řekla jsem si, že bez tebe tenhle život nemá žádný smysl. Marco se hodně snažil, abych na tebe zapomněla a trochu se mu to i povedlo. To se přiznám hned. Bylo mi bez tebe smutno tak jsem si řekla, že to sním, zkusím.“

„Ty jsi měla něco s Marcem?“ odpověděl překvapeně.

„Ano. Tak jsem to myslím teď řekla,“ a pokračovala ve vyprávění.

„Marco mě naučil živit se zvířecí krví. Tak jak jste to dělali vy. To mně celkem vyhovovalo. Roky ubíhali a já na tebe pořád nezapomínala. Jeho to, už dost vytáčelo, ale nedával to na sobě vůbec znát. Déle jak přes 190 let to dusil jen v sobě. Vůbec jsem netušila, co se mu honí v hlavě, až jednou jsem zaslechla rozhovor jeho s Falcem. Vůbec jsem nechápala, co ti dva mají společného, ale tu noc mi to docvaklo. Falco mě proměnil pro Marca, protože se do mě zamiloval, když jsi byl semnou ještě ty. A když jsi odešel tak dostal volnou cestu ke mně. Jenže on se bál, že by mě zabil a tak se domluvil stím neřádem. Pak jsem od něj odešla a od té doby bydlím tady. Je to 110 let co jsem ho nechala. Už mě chápeš?“

„Aha to jsem netušil. Omlouvám se, kdybych neodešel tak nejsi tohle,“ řekl zkroušeně.

„Proto jsem mu řekla, že ho jednou zabiju. V jednu chvíli jsem chtěla být jako ty, ale pak jsem přemýšlela, že když tě nemám u sebe tak to nemá žádný smysl.“

„Chápu tě, ale nějak mi nejde na mysl, proč tě proměnil pro Marca.“

„Protože jsi mě měl ty. To proto mě chtěl. A vzhledem k tomu, že jsem byla člověk mohl mě kdykoliv zabít. Proto si mě pojistil tou proměnou,“ podívala jsem se na něj a doufala v pochopení.

„Nedáš si skleničku?“ zeptala jsem se Edwarda, který seděl na pohovce.

„Rád, děkuju.“

Odešla jsem do kuchyně otevřela ledničku a vyndala lahev. Ze skříňky jsem vyndala dvě skleničky a šla za ním. Mrzelo mě, jak dopadl dnešní večer. Mohl být tak nádherný, romantický. Ale ne já musela narazit na toho ničemu zrovna tady u mě doma. Kdyby to šlo ráda, bych zapomněla na to, co se stalo a jak to dopadlo, ale moje upíří schopnosti mi to nedovolovali.

„Mohl, bych se na něco zeptat?“ řekl zvědavým tónem.

„Jistě, že můžeš,“ původně jsem nechtěla mluvit, ale jen si užít večer.

„Myslíš, že bych mohl dostat šanci a být jako tvůj přítel?“ tímhle mi vyrazil úplně dech.

„Já nevím. Myslím, že zatím ne. Když se budeš snažit pak o tom budu přemýšlet. Bereš?“

„A zbývá mi něco jiného? Na tebe má cenu čekat!“ řekl a upil si ze skleničky.

Docela jsem se zasmála, jak to řekl, protože to jsem přesně chtěla vědět. Ukázal mi, že mě pořád miluje, ale já jsem chtěla zatím zkusit něco jiného. Pořád jsem měla na mysli kamaráda, kterého jsem poznala, když jsem byla ještě s Marcem. Moc ho nemusel, ale nic jiného mu nezbývalo, protože mě nechtěl ztratit. Snažil se mě udržet i za cenu, že ho podvádím. Vůbec jsem nevěděla, že ví o mě a o Lefrem. Ten jediný mi úplně dokázal zahnat myšlenky na Edwarda. Přemýšlela jsem, jaké by to bylo, kdyby mě nenechal kvůli mladší upírce. Byla sice mladší, ale na upírské roky to nebylo o moc. V tomhle ohledu jsem si připadala dost blbě. Koukla jsem se na mobil, jestli tam nemám jeho číslo. Hledala jsem poslepu. Lefre, Lefre áááá tady jsi. Chvilku jsem uvažovala, jestli mu mám napsat, ale zatím jsem to zamítla. Přemýšlela jsem jestli, bych to Edwardovi udělala. Ale vzhledem k tomu, že sním zatím nic nemám tak nevidím žádné proti proč mu nenapsat a nesejít se sním… Ani nevím, jestli bude chtít a já tu teď zbytečně plaším.

Naťukala jsem do mobilu novou zprávu a začala psát.

„Ahoj Lefre, jak se máš? Dlouho jsem o tobě neslyšela. Nechtěl, by ses někdy sejít a pokecat? Odepiš prosím Isabella,“ zmáčkla jsem odeslat a čekala, jestli odepíše.

Po 10 minutách mi přišla odpověď…

2. Díl = 4. Díl

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella 3. Díl: