Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella - 21. Sad End

jhgf

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Isabella - 21. Sad EndZde je první varianta konce. Nemusíte se bát, že bude jen jeden. Až dopíšu Šťastný konec hned ho sem dám.
Bella po setkání s Lefrem, zachrání malého chlapce ze spárů smrti. Jak tento díl skončí? Doufám, že se bude líbit a vy mě za něj neukamenujete.

Prosím o poslední komentáře k téhle povídce. Vaše TC.

29.03.2010 (16:15) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2181×

 

 

Vše bylo v pořádku a já se mohla plnou rychlostí rozeběhnout za Edwardem a Renessme. Na začátku lesa jsem byla během pár minut. Pozvolna jsem se dostávala do kroku smrtelníka.  Pravou nohou jsem se dostala do ulice, která vedla k nám domů. Připadala jsem si tak… tak volná. Příjemně uvolněná. Zbývalo mi pár minut, abych byla u své rodiny. Na to jsem se těšila nejvíc.

Cestou domů jsem slyšela někoho naříkat. Vůbec jsem netušila kdo to je, ale nedalo mi to a já se rozeběhla za zvukem, který jsem slyšela. Šla jsem velmi opatrně… ne že by mi někdo mohl něco udělat, ale nechtěla jsem riskovat prozrazení naší rasy. Už mnohokrát mi Aro, poslal své nohsledy, aby mi oprášili pravidla Voltery. Nikdy jsem nepotřebovala nějaká pravidla, už od začátku jsem si vytvořila své. Od doby, kdy jsem získala svou moc hýbat věcmi používala jsem ji minimálně. Chtěla jsem se pokusit žít normální lidský život. Ale to jediné mi dopřáno nebylo. Mým životem se prohnalo víc upírů než lidí v mém lidském životě. Je to až na pováženou, ale je to tak.

„Pomoc!“ křičel ženský hlas z nějaké uličky. Vůbec jsem nevěděla, kdo to je, ale byla jsem si jistá, že to není nikdo koho znám. „Pomoc…“ vykřikla posledním hláskem žena. Poté jsem uslyšela křupnutí a brekot.

*Tak počkat! Brekot? * říkala jsem si pro sebe.

„Mami, mami!“ volal na ni nějaký dětský hlas. Pak mi došlo, že někdo zabil matku tomu nebohému dítěti. A ve mně se probudil mateřský cit, který jsem poznala, až u Nessie.

Přidala jsem do kroku a pomalu nakukovala do uličky. Ulička byla temná a hrozně páchla. Na nic jsem nečekala a vydala se tomu dítěti na pomoc. Nastražila jsem své dobře vyvinuté uši a zaposlouchala se do dění.

*Po pravé straně jsem slyšela myš. Po levé straně něco jako kroky, které si to namířily rovnou ke mně. *

„Ahoj,“ pozdravil mě neznámý.

„Ahoj, kde máš mamku?“ zeptala jsem se ho.

Chlapec ke mně přišel a začal vzlykat. Bylo mi ho líto, ale nemohla jsem nic dělat.

„Kde máš maminku?“ zeptala jsem se ho znovu.

„On… on jí zabil. Já ho viděl, ale bál jsem se! Tak jsem se schoval.“ Celý se třásl zimou a drkotal zubama.

Sundala jsem si svetr a podala mu ho. „Vezmi si ho. Nebude ti zima.“ Natáhl se pro něj a oblékl se do něj. Vypadal tak legračně, protože mu byl velký a on se v něm úplně ztrácel.

„Už je ti teplo?“

„Ano, děkuji.“ Podíval se mi do očí a usmál se. Pro takový pocit, že někomu zachráníte život – opravdu to stojí za to.

„Máš někoho, kdo by se o tebe postaral?“

„Mám,“ odpověděl mi na otázku.

„Tak já tě tam zavedu a, už ti nikdo neublíží.“ Jen přikývl a vedl mě temnou uličkou do nějaké ulice.

„Za chvilku tam budeme.“

Šla jsem hned za ním, protože jsem si byla jistá, že na nás nikdo nečíhá. Kdyby to bylo naopak – on by byl za mnou a já mu dělala štít.

„Jsme tady.“ Zastavil se a ukázal k jednomu domu.

„Tady bydlíš?“ Ukázal na polorozpadlou barabiznu, která se co nevidět rozpadne.

„Ano. Doprovodíš mě? Prosím.“ Udělal psí oči a já hned změkla.

„Jistě, že tě doprovodím. Jsi si jistý, že tě tady někdo čeká?“ zeptala jsem se ho nevěřícně.

„Ano čeká. Pospěš si, už chci být doma. Bojím se!“ Rozeběhl se dovnitř a já za ním.

Byla jsem ostražitá, protože jsem nevěděla kde jsem. Ten barák vypadal ještě hůř, než ten můj. Hrozný smrad, všude odpadky, trubky, které praskaly ve stěnách. No prostě hrůza. Pomalu mě vedl do nějakého hlavního místa. Ale vůbec jsem si nevšimla, že mě vede do sklepa.

„Kam mě to vedeš?“ zeptala jsem se ho, protože kdybych byla člověk – srdce bych měla v krku.

„Oni jsou schovaný ve sklepě,“ řekl tak nevinně, že jsem nepředpokládala, že se něco chystá.

„Proč ve sklepě?“

„Mojí tetu někdo zabil, ale strýček se schoval tady.“ Ukázal k místnosti, která vypadala, jako když tam vybuchla atomovka.

„Dobře, počkej tady. Podívám se po něm.“ Vydala jsem se do místnosti, která též vypadala, že se rozpadne.

Jen jsem nakoukla dovnitř, hned mě někdo praštil po hlavě. Spadla jsem, protože jsem to nečekala. V místnosti se rozsvítilo a já viděla Lefreho a jeho kumpány. Myslela jsem, že Lee dá konečně pokoj, ale já se spletla.

„Ahoj, Isabello,“ řekl jeden z přítomných.

„Dereku, já myslela, že už dávno čucháš kytičky od kořínků,“ řekla jsem posměšným tónem.

„Ještě žiju, jak vidíš, ale ty dlouho nebudeš.“

„Dereku, zmlkni!“ zařval na něj Lee.

„Co po mě chceš?“

„Když jsem tě potkal, zamiloval jsem se do tebe. Ale ty jsi stále myslela na toho parchanta!“ pokračoval tak rozhořčeně, že mi z něj bylo na zvracení.

„Co je mi do toho, že ses zamiloval. Nikdy jsem ti neřekla, že s tebou zůstanu.“

„Ano neřekla. Proto ti dávám na vybranou.“

„Děláš si ze mě srandu? Víš, že když budu chtít, zabiju tě pouhou myšlenkou.“

„Já vím, že to umíš, ale tentokrát ne holčičko. Proto tu mám kamaráda.“ Ze stínu vylezl Black.

„Aha. Ty se mě snad bojíš. Bojíš se, že ti nakope zadek ženská?“

„Ženská? Bello… ty nejsi ženská, ale upír. Tedy, jestli sis nevšimla.“ On se mi posmívá. To mi jednou zaplatí.

„Lefre, pusť mě! Hned!“ křičela jsem přes celou místnost.

„Nepustím. Ještě jsem ti neřekl svou podmínku.“

„Tak mluv…“

„Za prvé: Buď se semnou vrátíš do Voltery a zapomeneš na oba dva nebo za druhé radši zemřeš.“

„S tebou se nikdy nevrátím! Nechci tě, nemiluju tě, nenávidím tě! Chápeš to?“ křičela jsem a tím pádem jsem si byla jistá, že jsem si podepsala ortel smrti.

„Fajn! Blacku, Derecku… víte, co máte dělat!“ on odešel z místnosti a poslední slova, co jsem slyšela, byla…

Když nebudeš semnou – nebudeš s nikým!

Poslední, co si pamatuju, že mi někdo trhá hlavu a hází do ohně. To byl konec Isabelly Swan Cullenové…

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Isabella - 21. Sad End:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře