Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Internát pro upíry 5. kapitola

11.09.2010 (21:00) • EdMaDo • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2159×

Všichni následovali moje kroky, které smiřovaly do temné místnosti. Pod tím názvem si nepředstavujte žádný sklep, místnost s mučícím zařízením… Tahle místnost se nachází v druhém patře naší školy, vypadá jako obrovský obývák. Konají se tam diskotéky, slavnosti, oslavují se tam narozeniny. Hlavní je, že ať se tam koná cokoli, nikdy u toho nejsou učitelé. Je tam playstation, obrovská televize, obrovská sedačka, luxusní hi-fi, tři počítače, lávové lampičky, disko koule, krásné osvícení… Je to jedna z mých nejoblíbenějších místností.

Odemkla jsem dveře, které nás držely od té dokonalé místnosti. U dveří byly vypínače, které se spustily a v místnosti se rozjasnily různé barvy světýlek a to navodilo příjemnou atmosféru. Do místnosti jsem vešla jako první a hned zapnula písničky. Na cédéčku jsme měli stáhlé různé písničky od Rocku až po ploužáky… Věčina lidí rozvlnili svá těla do rytmu hudby. Jiní zamířili k baru, kde bylo pohoštění. Byly tady různé jednohubky, chlebíčky, zákusky, cola, fanta, alkoholický/nealkoholický punč a slivovice… Vždy když jsme v téhle místnosti, můžeme si užívat, jinak se musíme zdravě živit. Ještě jsem vlastně nevysvětlila, proč tomu říkáme temná místnost. Jsou dcery a synové temnoty, tak od toho je název temná síň temnoty.

„Ahoj,“ ozval se za mnou medový hlas. Otočila jsem se za tím hlasem a krapek zalapala po dechu. Byl tak sexy! Rozcuchané vlasy, lehce pokřivený úsměv na tváři, modrá neupravená košile, černé džíny tomu prostě strašně slušelo.
„Nazdárek!“ vykoktala jsem ze sebe, znělo to příšerně dětinky s nedospěle. Názdárek ... co je to sakra za slovo?
„Proč ses nepochlubila? Že umíš, tak dobře tančit?“
„Ehh…?“ Vůbec jsem nechápala jeho narážky. Pochopila bych, kdyby řekl, ať mu ukážu svá tetování, nebo něco s nějakým živlem. Ale tohle?
„Na tom rituálu. Tančila si jako profesionálka a neuvěřitelně jsi byla sexy.“
„Jo ták! Děkuju.“ Začala jsem trochu rudnout. „Bylo to přirozený. Nechala jsem se ovládat živly.“
„Jdeš si zatančit?“ zeptal se a natáhl ke mně ruku. Zaposlouchala jsem se do písničky, byl to ploužák.
„Jo,“ špitla jsem a přijala jeho ruku.

„Takže se ti rituál líbil?“ zeptala jsem se během tancování.
„Líbil? Uff… Slabé slovo. Bylo to tak zajímavý. Kor když si uprostřed všeho stála ty,“ řekl s nesmělým úsměvem na tváři.
„Nefandíš mi nějak moc?“
„Ne. Jen jsem tebou naprosto okouzlen a zkouším tě taky okouzlit. Pokud o to stojíš?“
„Jo stojím, která by nestála? A to tvoje okouzlování na mě velice působí,“ řekla jsem popravdě a mrkla na něj. Uličnicky se usmál.
„Jsou i výjimky. A jsem velice rád, že mezi ně nepatříš. Dáš si panáka nebo punč?“ Písnička už byla u konce.
„Obojí,“ řekla jsem se smíchem.
„Neuteč a snaž se být zadaná jen pro mě,“ pověděl a byl připraven k odchodu.

„Ááá… Bello!“ pištěla mi u ucha má spolubydlící.
„Copak, Ang?“
„Dyť on je tak sexy! A tančili jste spolu! A flirtovali jste spolu! A hodíte se k sobě! A on je tak kráásnej,“ vyhrkla na mě Angela a to poslední slovo protáhla.
„Angelo! Pozor už jde!“ vyhrkla jsem na ni, když byl Edward na obzoru. Obratně se vyhíbal tančídímu davu a pokoušel se, aby neukápla ani jedna kapička.
„Achjo… Večer mi všechno povíš!“ řekla spolubydlící a odešla za naší partou.

Edward ke mně došel s dvěma sklenkami punče a dvěma panáky. Šáhla jsem po jednom panáku a kopla ho do sebe, na obličeji se mi vytvořil malý úšklebek, který hned zmizel.
„Chceš i ten druhý?“ řekl se smíchem Edward.
„Nemůžu být nenasytná.“
„Klidně buď, aspoň bude vetší zábava.“
„Tím chceš říct, že jsem ve skutečnosti strašně nudná?“
„Ne, to rozhodně ne!“
„Dobře, dobře! Já si to budu pamatovat,“ pověděla jsem se smíchem.
„Koukal jsem, že ti způsobuji problémy.“
„Jaký?“
„Tvoji kamarádi-“ Otočila jsem se.
„Z nich si nic nedělej. Jenom žárlí a pak budu trpět výslechem,“ skočila jsem mu do řeči.
„Jo, jasně,“ řekl se smíchem.
„Proč se pořád směješ?“
„Je mi s tebou dobře.“
„Říkal jsi, že jsem nudná.“
„No, radši zajdu pro další punč a vezmu s sebou ještě dva panáky. Nebo tři?“ Koukla jsem na svou skleničku. Byla prázdná stejně, jako jeho.
„Děkuju, já tady počkám.“
„To doufám!“ A už byl zase na cestě k baru.

„Malý výslech!“ zahučel mi Erik u ucha. Okolo mě se udělal kruh mých přátel.
„Jaký je?“ Tanya.
„Je milý?“ Angela.
„Flirtuje s tebou?“  Irina.
„Už jste se líbali?“ Sena.
„Héééj! Co se řeší?“ Přišla k nám opilá Kate.
„Edward,“ špitla Zafrina.
„Toho jsem viděla!“ vykřikla Kate, na kterou padly všechny pohledy. „Sedí na baru s Gozzilkou a náramně se baví.“ Pokrčila rameny, jako by se nic nedělo. „Miku, jdeš si zatancovat?“ zeptala se Mika, kterému se ulevilo, že jsem stále volná. Podíval se na mě s omluvným výrazem.
„Příští tanec je tvůj,“ řekl směrem ke mně a šel s Kate na parket.
„Chceš jít tancovat?“ nabídl se mi Lukas.
„Lukasi!“ okřikla ho Irina.
„No, co je?“
„Vypal,“ řekla Sena. „Určitě kecala… Byla opilá…“ Teď se všichni otočili směrem k baru. Edward tam stál s Jesikou a povídali si.
„Jenom si povídají!“ Angela.
„To nic neznamená!“ Irina.
„Znáte Gozzilu. Je to vtěrka!“ Sena.
„Holky jdu si pro něco k pití,“ řekla jsem a snažila se nedat najevo, jak moc mě to trápí.

„Budoucí velekněžko,“ pozdravil mě barman. Byl to jediný dospělý upír v téhle místnosti. Měl černé na krátko ostříhané vlasy, modré pronikavé oči, znamení mu vedlo až po lícní kosti.
„Dva panáky slivovice,“ poručila jsem si a zároveň přikývla na pozdrav.
„Ještě něco?“ zeptal se barman, když mi podával dva panáky.
„Neboj, já se za chvilinku ozvu.“ Kopla jsem do sebe prvního panáka. Druhého a objednala jsem si další třetího, čtvrtého, pátého…

Pohled Edwarda:

„Bello?“ oslovil jsem holku, podobající se Belle.
„Ano Edwarde?“ odpověděla, pochechtávajíc se.
„Jsi v pohodě?“
„No jasně!!!“
„Nechceš doprovodit na pokoj?“ Musel jsem se zeptat, vypadala opravdu zřízeně.
„Hmm… Když já nevím… A půjdeš se mnou?“
„Dobře, půjdu s tebou.“
„Tak tedy jdeme.“ Vstala z barové židličky a šla okamžitě k zemi. „Jejky, nožky mě neposlouchají.“
„Tak pojď, já tě podepřu.“ Pomohl jsem jí vstát a podepřel pod rameny.

„Víš, Edwarde?“
„Povídej, nevím.“
„Že si mě naštval?“ Byla opilá, hned jsem to věděl.
„A proč?“
„Ty sis měl všímat mě! To ty máš být můj princ! Říká mi to můj dokonalý instinkt! A místo toho sis všímal jenom Jessiky!“ řekla nabručeně. Páni já jsem její princ? Dyť já ji hledal, ale ona se vypařila.
„Ale prosím tě. Já tě hledal, to ty ses schovala. Vážně jsem tvůj princ?“
„Jo. Jsi.“
„A to se známe jenom dva dny?“
„Bohužel… Jediný, co o tobě vím. Jsi neuvěřitelně sexy, všichni by mi tě záviděli, jsi strašně milý a mám tě moc, moc ráda!“ Páni… ona je, tak kouzelná, když je opilá.
„Moc, moc ráda?“ zeptal jsem se jí před pokojem. „Dej mi klíček od pokoje.“ Šáhla si do levé kapsy, do pravé kapsy.
„Tam.“ Ukázala na kabelku, kterou držela v ruce za mým krkem. Pustil jsem ji a vzal si její kabelku. Klíčky byly až někde naspodu, do ruky mi přišla hromada věcí, ale jedna mě nejvíc překvapila. Byly to fotky mě a mých sourozenců.
„On mě nemá ani trošku rád. Vůbec se mu nelíbím. Já jsem tak hloupá.“ Mumlala si pro sebe Bella, kdyby věděla, jak moc se plete… Odemkl jsem dveře, vzal Bellu do náruče a zkoušel si typnout, jaká postel bude její. Škoda, že na ni neplatí můj dar…
„Ta nalevo.“ Jakoby mi četla myšlenky ona. Donesl jsem ji na postel a položil, sundal boty a na zbytek jsem se neodvážil.

„Nikam nepůjdeš! Slíbil si mi to!“
„Neboj, nikam se nechystám,“ uklidnil jsem ji.
„To je dobře. Mám pro tebe otázku!“ Přikývl jsem. „Máš mě aspoň trošičku rád?“
„Po pravdě?“ Opatrně přikývla, ale u toho koulela očima, nevěděl jsem, jestli mě bude vůbec poslouchat. „Mám a nevím proč. Dokonce tě mám rád strašně moc.“ Na tváři se jí usadil krásný úsměv. Pomalu se začala přibližovat a já k ní také. Naše rty se o sebe začaly pomalu a nevinně otírat. Z krásného polibku vznikl roztoužený polibek.
„Bello, počkej.“
„Proč?“
„Je z tebe cítit hrozně, ale vážně hrozně moc alkohol,“ řekl jsem omluvně. Pomalu přikývla a opřela se o mou hruď. Po chvilce začala pravidelně oddychovat. Usnula…

Pohled Belly:

„Au!“ vykřikla jsem a přitiskla se víc na zeď. Zeď? To nebyla zeď! Bylo to měkký, svalnatý, bavlněný… Otevřela jsem oči. Tiskla jsem se na Edwarda. Edwarda? Co ten tady děla!
„Dobré ranko,“ řekl mile, přitom se usmíval od ucha k uchu.
„Co to?“ Nic lepší ho mě opravdu nenapadlo.
„Myslíš to, jak si vykřikla au? To tě spálilo slunko, nemáte dobře zatažené záclony.“ Sakra nemám kus sebe spálený?! „Neboj, byla jsi přikrytá a ke všemu jsi oblečená. Nechápu, jak si to mohla cítit.“
„No… Nevýhoda toho, že jsem výjimečná,“ řekla jsem s úšklebkem. „Neptala jsem se zrovna na tohle, ale proč jsi v mé posteli?“
„No… Ehm… Usnuli jsme.“
„Usnuli? Nic víc?“ Spadl mi kámen ze srdce.
„No… Nejdřív jsme se líbali a potom šli spát,“ osvětlil to.
„Teď si ze mě děláš srandu. Že jo?“
„Ne. Mluvím naprosto vážně.“ Sakra museli jsme se spolu líbat, když jsem byla opilá? Já si z toho nic nepamatuju! „Ty si asi nic nepamatuješ, co?“
„Vůbec nic,“ řekla jsem se klopenou hlavou. „Promiň.“
„Proč, promiň?“ Zeptal se překvapeně.
„Musela jsem se chovat strašně.“
„Ani ne. Byla jsi kouzelná.“ Kouzelná? Edward se usmíval, takže jsem se vážně nechovala strašně, ale kouzelně?
„A v noci, jsem tě nerozlehla?“ Začal se smát a kroutil hlavou v záporu. „Ty máš, ale obrovské štěstí!“
„Taky si myslím. Komu by se poštěstilo, aby ho měla jeho vysněná holka moc, moc ráda.“
„To jsem říkala?“ zeptala jsem se s obavou a cítila, jak mi červenají tváře.
„Ona to není snad pravda?“ Mlčet, mlčet a mlčet! Co mu mám na to říct? Ble! Jak jsem měla zavřenou pusu, cítila smrad z mých úst. Takový ten alkoholický smrad.
„Jdu se umýt.“ Už jsem byla skoro u koupelny, ani nestihl protestovat.

Pořádně jsem si vyčistila zuby, opláchla obličej a hlavně se zkulturnila! (Byla to makačka!) Nevypadla jsem sice, jak topmodelka, ale to mně nevadí. Bože. Teď se bojím otevřít ty dveře. Bude tam ještě? Bude stále chtít odpověď?  Jestli ano, co mu povím? Že ho mám strašně moc ráda? Co, když on mě nemá rád? Sakra! Proč jsem se musela včera tak opít? Nic si nepamatuju, hlava mě krapek bolí, ale dá se to zvládnout. Nebude ještě moc hodin, když venku svítí sluníčko. Kde je vlastně Angela? Určitě u někoho přespala, když nás viděla v posteli. Super, teď to ví celá škola! Pomalu jsem sáhla na kliku…

V minulé kapitole byl opravdu malý počet komentářů, klesnul skoro o polovinu. Když napíšeme, že chcem slyšet váš názor, tak i ten špatný. :D Bát se nemusíte, neurazíme se, možná spadne naše sebevědomí, ale my se s tím vypořádáme. Napoak se budem snažit napravit chyby! Takže doufám, že se kapitola líbila! Prosíme a opět doufáme, že každy zanechá komentář a svůj názor! :) Děkujeme EdMaDo a Christina! *

Autor: EdMaDo (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Internát pro upíry 5. kapitola: