Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Internát pro upíry - 1. kapitola

Bojíš se?


Internát pro upíry - 1. kapitolaDoufáme, že se vám bude líbit 1.kapitola. :) A pro ty, co říkaj, že to je kopie školy noci, je vzkaz dole. Pěkne čtení přejí EdMaDo a Christina :)

Měla jsem štěstí. V knihovně už nikdo nebyl. Šla jsem tedy rovnou do druhé řady poliček. Vytáhla jsem knihu, ve které, pokud se dobře pamatuji, jsou napsané básničky pro rituály. Za chvíli jsem měla jednu opsanou a mohla se vydat na první hodinu.

 

Na hodinu jsem doběhla na poslední chvíli. Těsně za mnou vešla do třídy Neferet, měli jsme ji zrovna na hodinu upíří sociologie. Sedla jsem si s Erikem, jako každou hodinu v téhle učebně, mi držel místo. Je to skvělý kámoš.
„Proč jdeš, tak pozdě? Začínal jsem mít starosti,“ spustil na mě hned potichu, jak jsem dosedla na židli. Na lavici jsem vyndala potřebné pomůcky na hodinu, včetně mého úžasného penálu se Snoopym, který měl na hlavě vánoční čepičku. Dostala jsem ho od Seny k narozeninám a Vánocům. Byl pěkně drahý, vím to díky Tanye, která mi „omylem“ prozradila cenu, stejně jen chtěla dokázat, že mi dala nejdražší dárek.
„Haló! Země volá Bellu, ozvěte se, přepínám,“ dožadoval si pozornosti Erik a přitom si ze mě utahoval.
„Haha. Strašně vtipný,“ řekla jsem dotčeným hlasem a vyndala si propisku z penálu. „Nepřišla jsem pozdě, přišla jsem akorát a zdržela jsem se v knihovně. Říkala jsme vám, že tam jdu,“ odpověděla jsem mu na předešlou otázku.
„Bello, Eriku,“ napomenula nás Neferet. Zbytek hodiny proběhl naštěstí v klidu, takže nás Neferet už nenapomenula.
Hodina skončila a já si zabalila věci zpět do tašky, ani jsem je nepotřebovala. Chtěla jsem jít na další hodinu, byl to zrovna dramaťák. Ovšem to by mě někdo nesměl zastavit.
„Hej Bello, už jsem ti říkal o těch nových, co mají zítra přijít?“ ptal se Erik.
„Jo, říkal,“ odpověděla jsem mu bez zájmu.
„A to necháš jen, tak? Gozzila má už jejich fotky a řekla, že toho jednoho určitě sbalí,“ spustil a bylo na něm vidět, že si dlouho připravoval tuhle řeč. Já jsem se trošku zachichotala.
„Co chceš slyšet, že nám seženu taky fotky?“ zeptala jsem se a předem věděla odpověď.
„A ty bys to pro nás udělala?“ řekl Erik. No jo no, je sice kluk, ale za to obrovská drbna.
„Pro vás všechno,“ jen, co jsem to dořekla, tak jsem se ocitla v jeho pevném objetí.
„Dík,“ zavolal, když pak odbíhal, a dál jsem ho nezajímala. Měl, co potřeboval a nic víc už nechtěl. Něco jsem si zamumlala a vydala se na zbytek hodin.

Zrovna byl oběd, když jsem zaslechla gozzilu, jak říká svým vajíčkům něco o těch nových. Stoupla jsem si za roh a špehovala. Hlavně to nikomu neříkejte!
„Jessiko, pojď musíme na oběd než si Neferet všimne, že tam nejsme,“ řekl holčičí hlas, myslím si, že to byl hlas Taylor.
„Prosím tě, ta si toho nevšimne to spíš ty kačeny a hezcí kačerové. Nechápu, proč se kámoší s nimi a ne s námi. Tak jdeme, mám hlad, ale něco nízkotučného,“ říkala právě Jessika.
Pak jsem už uslyšela klapot bot a pak ticho. Pomalu jsem nakoukla a vylezla zpoza rohu. Rozhlédla se kolem sebe a zjistila, že gozzilka a její kopie vajíčka, nechali na stole nějakou obálku. Vzala jsme ji do ruky a nakoukla zvědavě dovnitř. Byly tam fotky asi těch nových spolužáku, rychle jsem je zastrčila do kabelky. Já mám ale štěstí, blesklo mi hlavou. Otočila jsem se a chtěla už odejit, když najednou.

„Jé nazdárek královno kachýnek,“ pozdravila mě Carla, jedna z gozziliných vajíček. Co teď?!
„Taky jsem tě ráda viděla otroku gozzily,“ odpověděla jsme jí mile.
„No nic, neviděla si tu někoho?“ zeptala se, krapet pohrdavě.
„Ne,“ pokrčila jsem rameny. „Teda vlastně jo, před chvilkou tu byla profesorka Nolanová,“ odpověděla jsem. Samozřejmě to byla lež, ale potom by si mohli myslet, že jsem ty fotky vzala já a takhle se budou bát, jestli to profesorka někomu řekne.
„No nic, čau,“ řekla a otočila se jako na podpatku. Dobrý, tak to vyšlo.

Já se otočila radši na druhou stranu a vyšla směr; jídelna. Když jsem došla k našemu stolu, zjistila jsem, že tu už všichni jsou. U pultu si nandala na talíř lososa s opékanými brambory a vrátila se zpět ke stolu.
„Ahojte, všichni,“ pozdravila jsem je a sedla si vedle Mika a Tanyi.
„Ahoj, Bello,“ řekli skoro všichni stejně, tak jsme se tomu zasmáli, protože hned na to všichni vykřikli: „Platíš mi limču,“ jsme už sehraná parta.

„Tak, co? Máš to?“ ptal se hned Erik.
„Ne,“ odpověděla jsem, protože kdybych řekla, že jo. Tak výská na celou jídelnu a to já vážně nepotřebuju.
„Hele, gozzilka odešla bez vajíček,“ konstatovala Irina.

Asi bych vám měla říct, kdo to je gozzilka a vajíčka, i když myslím, že vám to došlo. Gozzilka je Jessika, říkáme jí tak, protože se jí skoro každý bojí, samozřejmě kromě nás. Je nafoukaná, bohatá. Myslí, že může mít každého, ale je na omylu. Jo, hezká to je, jenomže každý s ní kamarádí, protože má dar od bohyně Nyx, ale nikdo neví pořádně jaký. Schovává si ho pro sebe, aby byla zajímavá. Taky se jí to daří. Někdo říká, že čte myšlenky, jiný zase, že vidí do budoucnosti, další že umí měnit podoby. Takovýhle povídaček o její schopnosti je hodně, ale nikdo neví jaká to je. Neferet taky ne a ráda by to věděla, jenomže když se o to pokusí, dopadne to bezvýznamně. Neferet si zase myslí, že se má štítit a díky tomu sama pořádně nerozezná svoji schopnost.
Vajíčka zase říkáme Jessičinym poddaným. Jsou jako její děti, její věrný kopie, ale ani jedna z nich není zdaleka, tak zlá jako ona. Bez ní neudělají ani krok, nevím jestli si myslí, že by jim vynadala nebo, že by se vydali špatnou cestou. Prostě jsou takoví.

„Země volá Isabellu Swan, dnes již po druhé, přepínám,“ ozval se mi u ucha zvýšený a posměšný hlas Erika.
„Už po druhé?“ vylítla Kate.
„Jo, už po druhé,“ konstatoval Erik.
„Co s ní je, není nemocná?“ zeptala se Tanya a hned na to bylo několik rukou na mém čele, asi si myslí, že mám teplotu.
„Jak vtipné, jsem upír a zamyslet se snad někdy můžu, ne?“ řekla jsem trošinku zostra.
„Promiň, my to mysleli dobře,“ omlouval se Benjamin.
„Já vím, akorát jsem nějaká rozhozená,“ řekla jsem a hodila na ně omluvný úsměv.
„Z čeho pak?“ odvětil mile Lukas.
„Nic hrozného. Jen ten rituál a noví spolužáci, do toho gozzila. Budu ok, jsou to jen prkotiny,“ něco jsem si rychle vymyslela, protože říkat jim, že se pomalu asi blázním, by nebylo zrovna dobrý.
„Za půl hodiny u mě na pokoji, musím vám něco ukázat,“ řekla jsem celému stolu a vyšla směrem; můj pokoj.

Jak jsem řekla, tak se stalo. Přesně za půl hodiny mi všichni vlítli do pokoje včetně mého kocoura Smíška, které mu se to moc nezamlouvalo.
„Co rozrostlo se ti zase tetovaní? Slyšela si něco říkat Jessiku? Jsi nemocná, je ti špatně, nebo umíráš?  Zamilovala ses?“ Chrlili na mě moji kamarádi otázky a já se tomu musela zasmát.
„Přinesla jsem chipsy a colu,“ oznámila s klidem moje spolubydlící Angela, jako jediná nešílela. Vděčně jsem se na ni usmála.
„Sedněte si a uklidněte se. Na všechny otázky odpovídám „ne
,“ řekla jsem jim a pokynula rukou na moji postel. Všichni až do jednoho se na ni naskládali jako sardinky.

„Mám fotky těch nových studentů,“ oznámila jsem a čekala na výskot. Taky že jsem se dočkala. Natáhla jsem se pro kabelku a vytáhla z ní obálku. Všichni hypnotizovali moje pohyby a následně obálku. Musela jsme se tomu zasmát, byli strašně vtipní. Fotky jsem opatrně vyndala a nechala je kolovat. U každé fotky si vždy povzdechli, zasténali a další zvuky uchvácení. Musím uznat, že byli opravdu krásní, hlavně ten jeden byl nádherný.

Najednou někdo zaklepal na dveře, tak jsme vstala a šla otevřít. Za dveřmi stála Jessika se strašidelným výrazem, kdybych ji potkala v temné uličce, tak se třesu jako ratlík.
„Co potřebuješ Jessiko?“ zeptala jsem se mile a zvýšila hlas na jejím jméně, aby to přátelé slyšeli a schovali ty fotky.
„Moje fotky přece!“ řekla vcelku nabroušeně.
„Jaký fotky?“ ptala jsem se a dělala hloupou, a že mi to najednou šlo.
„No nic, my už radši půjdem, je docela hodně hodin a nechceme narušovat večerní idylku, děkujme za colu a chipsy,“ ozvali se hlasy přátel za mnou.
„Fuj,“ řekla Jessika, otočila se na patě a odešla. Poděkovala jsem všem za záchranu.
„V pohodě, ale my fakt půjdem, dobrou,“ odpověděli a jeden po druhém odešli.

V pokoji jsem zůstala jenom já, Angela, Smíšek a Linda, kočka Ang. Koukla jsem na Angelu, stala stejně, jako já. Připravená prát se o koupelnu. Já jsem zareagoval dřív a koupelnu vyhrála pro sebe. Linda se Smíškem nás pouze pozorovali a mňoukali nad naším počínáním.

 

Vzkaz: Ano. Bude se to podobat škole noci. Ze začátku trochu víc, ale časem najdete pouze malé poznatky, které budou stejné. Ps: Chirstina se do těch, co u prologu psali, že to je koipie školy noci. Ctěla pěkně pustit :D:D



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Internát pro upíry - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!