Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » In omnia paratus! 1. kapitola

18.07.2010 (13:00) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4094×

„Bella!“ skríkla po mne matka a trhla šnúrkami od korzetu. Samozrejme, že s tou silou to trhlo aj mnou. Nechápavo som sa na ňu pozrela. „Nadýchni sa a vydrž tak chvíľu,“ osviežila mi trochu pamäť.

„Aha,“ povzdychla som si a urobila to, čo mi kázala.

„Nezapomeň na moje doporučení. Musíš se chovat jako dokonalá slečna na vdávání! Bello, my s otcem u tebe pořád nebudeme, takže...!“ řekla mi výhružně a já jen přikývla. Mojí matce se nesluší odporovat, mohlo by to také skončit fackami nebo i hůře. Po pár minutách mě konečně propustila.

„Bello, otec pro tebe za chvilku přijde, takže bud' připravená, ano?“ zeptala se mě, ale byla to spíš řečnická otázka. Hned potom totiž odešla. O pár minut již na dveře klepal otec. Fajn a je to tady. Vyšla jsem za ním a on se na mě povzbudivě usmál.

„To zvládneš,“ řekl mi a políbil mi obě tváře. Nabídl mi rámě a společně jsme scházeli do pokoje před halou, kde se ples konal.

„Nadechni se,“ poradil mi a my jsme vyšli. Jakmile jsme vstoupili do místnosti, tak všechen hovor utichl a všichni sledovali mě a otce. To není dobré, at' se věnují sobě! Copak neví, že mě to znervózňuje?

Zmätene som pozerala na všetky strany a snažila sa ignorovať všetky tie pohľady, ktoré boli odlišné. Ženy sa na mňa pozerali s obrovskou nenávisťou, schopné kedykoľvek vraždiť. Muži naopak mohli na mne nechaj aj pohľad. Usmievali sa a snažili sa byť zaujímaví.

Otec mi stisol ruku a povzbudivo sa na mňa usmial. V hlave som si dookola prehrávala jedinú vetu – nikto ťa nevidí, si neviditeľná.

Zrazu okolo mňa prešiel jeden chalan. Mohol mať viac než sedemnásť rokov. Mal krásne bronzové vlasy a výrazné zelené oči, ktoré mu žiarili. Naše pohľady sa zrazu stretli. Kútikom úst mu jemne šklblo, až sa jeho pery roztiahli do nádherného úsmevu.

Fráza, ktorú som si donedávna opakovala, prestala platiť v momente, keď sa ku mne zvrtol. Podišiel až ku nám s otcom a uklonil sa.

„Pane, mohl bych si zatančit s vaší dcerou?" zeptal se zdvořile táty a ten vykolejeně přikývl. Pustil mě a ten kluk zaujal hned jeho místo.

„Jak se daří, krásná slečno?" zeptal se mě.

„Neodpovím vám. Moji rodiče mě učili, že nemám mluvit s cizími lidmi," řekla jsem mu a v jeho očích se objevily jiskřičky radosti.

„Omlouvám se za to, že jsem byl nezdvořilý. Jmenuji se Edward Masen. Smazal jsem mínus u vás?" zeptal se a já jen přikývla. Masen, to jméno mi je nějak povědomé. Spolu s námi začaly tancovat i jiné páry, ale všechny pohledy byly upřené na nás.

„Proč se na nás dívají?" zeptala jsem se ho nechápavě.

„O mě je tu docela zájem, možná proto. Většina vás bude chtít zabít," řekl mi a mě se po těle rozběhl mráz. Zabít? Za co? Vždyt' já tancuji jen s perfektním partnerem? Moment! Jak vím, že je perfektní?

„Ja sa volám Bella,“ povedala som. Použila som prezývku, lebo nechcem, aby ma tu niekto poznal.

„Bella?“ nechápavo sa spýtal.

„Áno,“ prikývla som a odvrátila zrak. Cítila som, že som sa začala červenať.

„To je skratka nejakého mena?“ vyzvedal. Znova som sa neovládla a zahľadela sa do jeho očí. Boli také krásne... že som sa skoro v nich utopila a takmer zabudla na to, že mu mám odpovedať.

„Ehm... no... áno,“ zakoktala som sa.

„A povieš mi celé tvoje meno?“ Niečo v mojej hlave mi vravelo, že jemu môžem veriť. že nikdy by ma nezradil. Neviem síce, čo to do mňa vošlo, no nakoniec som si len povzdychla.

„Isabella Swanová.“ Kútikom oka som sledovala otca. Čo ak by nás počul, čo by mi na to povedal? Vynadal by mi tu a pred všetkými. Bez milosti!

„To je nádherné jméno pro nádhernou slečnu," řekl mi Edward a moje tváře zahořely červení. Píseň pomalu končila a my jsme se museli rozloučit.

„Moc dobře se mi s vámi tančilo, ale musím se jít věnovat ostatním," řekl mi a při odchodu mi políbil ruku. Myslím, že jsem se zamilovala! Jako v mrákotách jsem odešla k matce.

„Co si myslíš, ty hloupá holko? Tancuješ si s Edwardem Masenem! Ted' se po tobě žádný jiný ani nepodívá! Sakra! Já věděla, že něco podovbného uděláš!" Pokračovala dál, ale já ji nevnímala.

„Edward, on je ženami zkušený?“ zeptala jsem jí a ona mi to potvrdila. Takže to je dobrý a já jsem do něj zamilovaná! Za pár tanců pro mě přišel syn matčiny kamarádky.

„Neudělala sis dobrou reklamu," řekl mi optrně a já mu rozuměla. Za celý večer jsem měla jen dva taneční partnery. No co, udělala jsem si to sama, ale nikdo mě nevaroval!

Unavene som si sadla na stoličku do rohu tanečnej sály. Zatvorila som si oči. Podľa hodiniek, ktoré som mala na ruke, som si všimla, že už je po jedenástej hodine večer. Pozorovala som tancujúce páry, ktoré sa ešte stále krútili na parkete. Matku s otcom som tu, chvalabohu, nikde nevidela. To by mi dali... sedieť tu a leňošiť, zatiaľ čo ostatní tancujú.

Všimla som si Edwarda, ako tancuje spolu s nejakou slečnou. Ona mala blond vlasy po plecia, krásne modré šaty, ktoré jej dokonale ladili k vlasom. Bola proste dokonalá, no na Edwardovi som zbadala, že sa na ňu nepozrel ani raz. Stále pohľadom prečesával sálu.

Všimol si ma a hneď sa usmial. Sklonil sa, aby tej babe niečo pošepkal a odišiel od nej. Jeho kroky smerovali ku mne. Nervózne som sa rozhliadla dookola, no naši neboli nikde nablízku. Snažila som sa nájsť ešte niekoho, ku komu by mal Edward nasmerované, no sedela som tu len ja.

„Proč tu sedíš tak sama?" zeptal se mě nechápavě.

„Nikdo se mnou nechce tancovat, protože jsem již tančila s vámi," řekla jsem mu smutně, ale on se jen usmál.

„Smím vás požádat o tanec?" zeptal se zdvořile a po mém kývnutí mi pomohl vstát. Tyhle šaty budu asi nenávidět, vždyt' váží víc než já.

„Proč jste mi neřekl nic o vaší pověsti?" zeptala jsem se ho nechápavě a on se jen usmál.

„A tančila by ste se mnou?" zeptal se mě a já sklonila pro jistotu hlavu. Muzikanti zrovna začali hrát valčík.

„Nevím proč, ale zaujala jste mě," řekl mi po chvilce a já se na něj nechápavě podívala. „Zaujala? Jak vás mohla zaujmout taková nicka jako já?" zeptala jsem se ho nechápavě, ale on se jen usmál.

„To nevím, snažím se na to přijít." Zazněla odpověd' a já jen kývla a tančila.

„Po dlhom šrotovaní v mojej hlave a rozoberania možností, som prišiel na to, že si to najúžasnejšie dievča, čo som kedy stretol,“ vyhlásil po dvoch piesňach tanca. Na tóne jeho hlasu som sa musela zasmiať.

„Vážne?“

„Nech ma kameň trafí, ak to nie je pravda,“ povedal a snažil sa udržať si vážny výraz.

„A musí to byť práve kameň? Momentálne tu mám po ruke topánku s opätkom, to by mohlo stačiť. Aspoň myslím.“ Zrazu si ma pritiahol ku sebe a čosi bližšie.

„Čo keby sme vyšli na chvíľu von? Je tu trošku teplo, nemyslíš?“ spýtal sa ma a ja som nebola schopná odpovedi, lebo som bola úplne omámená jeho sladkým dychom.

„Ou, jasné. Prímam,“ povedala som.

Edward mě pomalu vedl halou a všechny pohledy nás sledovaly. Došli jsme společně na zahradu, kde nikdo nebyl. Naše štěstí.

„Ehm, proč jsi chtěl, aby jsme sem šli?" zeptala jsem se ho nechápavě a Edwardse jen usmál.

„Chtěl jsem se s tebou podívat na hvězdy, protože ty se ti vyrovnají krásou. Jako jediné," řekl mi a začal se ke mně přibližovat. Najednou se jeho rty dotkly těch mých. On mě políbil! To se nesmí! Začala jsem se od něj odtahovat, ale držel mě pevně.

„Pust' mě," zašeptala jsem, ale nevypadalo to, že mi mé přání splní.

Tak čo, chcete pokračovanie?

Budeme vďačné za akýkoľvek komentík. :)

PinkVolturi

Adioma

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek In omnia paratus! 1. kapitola: