Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I to se může stát 4

12.05.2010 (14:00) • Anizek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1222×



Pohled Edwarda

Elis mi tiše usínala v náručí. Vychutnával jsem si každý dotek jejího těla.

„Dobrou noc, princezničko,“ řekl jsem a zamumlal. „Spinkej, moje lásko.“

Když Elis usnula, tak jsem od ní ani nehnul.

Týden jsem se o ni staral ale musel jsem jít na lov. Vysvětlil jsem jí, že se hned vrátím. Ona chtěla být neustále se mnou. Dnes jí má Carlisle vydávat stehy a upřímně se bojím, jak Elis bude reagovat.

„Tak, Elis, jdeme za Carlislem.“ Já to věděl, že bude vzdorovat. Chytila se pevně postele.

„Já nikam nechci. Bojím se jehel a všeho co to má s tím společného,“ bručela. To bude těžký.

„Elis, ale Carlisle se na tebe chce jenom podívat. Nic ti dělat nebude.“ Tak strašně jí nerad lžu, ale je to jediný způsob jak jí dostat z postele aniž bych použil násilí.

Vzal jsem ji do náručí a šli jsme do Carlislovi pracovny. Elis se uvelebila v náručí. Aj, aj nechci slyšet ten křik ani pláč. To si budu žehlit dlouho.

„Tak, Edwarde, polož ji,“ nakázal mi Carlisle. Elis se mě chytla a nechtěla pustit.

„Neboj, jsem tady s tebou.“ A položil jsem jí na lůžko. A je to tady. Carlisle si připravuje nůžky a pinzetu. To nedopadne dobře. Musím si s Elis povídat.

„Prcku, a kdy máš narozeniny?“ zeptal jsem se.

„8. srpna,“ odpověděla a podívala se, co jí to tahá.

Ale ona nic. Jen se koukala na Carlisla jak to dělá. Ani nefňukla nic. Akorát sebou cukla, když jí to Carlisle dezinfikoval. No já zírám. Chtěl jsem vzít Elis do náruče a ona odmítla.

„Teď už mě nosit nemusíš. Jsem ráda, že zase použiju nohy,“ protáhla se. Seskočila z lůžka, ale zakymácela se tak jsem jí chytil.

Seběhla po schodech dolů do obýváku a tam byl Emmett a koukal se na nějaký fotbal.

„Ale prcek je už na nohách jo?“ pomalu k ní přišel a vzal jí do náruče a pustil jí, že jí držel hlavou dolů. A začal jí lechtat.

„Pust mě dolů. Hned,“ křičela. Ale Emmett ji nepouštěl. Neustále ji lechtal. Ona se řehtala ale začala nějak rudnout.

„Emmette, pust jí nebo se jí překrví mozek.“ Emmett ji hnedka pustil a ona se pořád ještě smála a najednou spadla na zem. Ale pořád se smála a chytla se za bříško. Chtěl jsem hned zkontrolovat, co se stalo, ale ona mě odstrčila.

„Edwarde, nevyšiluj. Jen mě bolí bříško, jak jsem se smála. A hlava se mi motá, jak mě Emmett dlouho držel hlavou dolů,“ řekla a zasmála se.

Pohled Pavla

Právě mě Esmé pomáhala s projektem města, ale já bych se měl jít učit. Zítra odjíždím do New Hampshiru na Dartmouth školu. Cullenovi tam mají baráček pro všechny příležitosti tak teď tam budu bydlet já. Budu jezdit každý víkend domů aby se Elis nebála.

„Esme, děkuji za pomoc, ale měl bych, se jít učit jinak mě vyrazí hned po prvním semestru,“ odešel jsem do svého nového pokoje. Nikdy bych neřekl, že budu mít takový pokoj. Velký pokoj s francouzskými okny a velikou postelí. Ty si teda žijou. Pokoj ještě nekončil a pokračoval do velké červené koupelny. To jsem snad holka, že musím mít červenou koupelnu? No to jedno. Hlavně že je velká. Ale ne oni mě sem daly počítač (Samsung monitor s 23 úhlopříčkou, a vylepšený počítač MSI. No super teď se budu věnovat počítači a ne učení.

Učil jsem se dvě hodiny a pak jsem na to hodil bobek. Zmáčkl jsem to božský tlačítko pro zapnutí počítače a on tiše naběhl. Ten zvuk přímo zbožňuji. Chvilku jsem si pohrál s nastavením Windows 7. By mě, zajímalo, kde to vzali. Ty snad musí mít známí po celím světě.

No nic nainstaloval jsem si tam hry, bez kterých nepřežiju a vytáhl svůj chabí notebook oproti tamtomu dělu. No jo no.

Nainstaloval jsem si tam CoD 4, Need for Speed™ Most Wanted, Saw, Warcraft III, Stronghold Crusader, Call of Duty Modern Warfare 2 SP, PES10… a mnoho dalších. Ale tohle jsou hry, bez kterých nepřežiju.

Zrovna jsem brouzdal po internetu a někdo zaklepal. Ježiši kdo otravuje.

„Dále?!“ Ani jsem se nenamáhal se otočit. Nikdo se neozval tak jsem, se na konec s kyselím obličejem otočil. Stála tam elfka. Krátké hnědé vlasy, šla s módou a postavička štíhlá. Hm co chce?

„Všimla jsem si, jak máte málo oblečení, tak co kdybychom zajely na nákupy,“ řekla a usmála se.

„Alice, zapomeň. Elis ještě pořád nemůže a Pavel se musí učit,“ křičel na ní ten divný típek z nemocnice. Edward tuším. Je starší než já a už si myslí Bůh ví co. Je mu 29. Ten dement, co se stará o mojí sestřičku.

„Ale no tak, prosím,“ prosila Alice.

„No dobře. Stejnak tady nemáme moc oblečení a potřebuji si koupit nějaké věci do školy.“ Alice vypískla radostí a poskakovala ze chodů. Nevím, jak může mít takovou radost s nakupování.

„Podepsal sis hrob. S Alicí nakupovat to je spíš za trest než za odměnu,“ řekl ten nabručený týpek. Ježiš to je pruďas. Asi ho brzo něčím přetáhnu, jestli bude mít chytrý řeči. Takovýhle lidi přímo nesnáším. No jo, ale sestřičce se to libí. Ještě aby ne. Doma na ní rodiče srali a na mě taky. Musel jsem chodit na stupidní brigádu a tady si nastavím ručičku a budu mít penízky. To se mi líbí. Zaplatí mi školné na Dartmouthu. A ještě budu bydlet v jejich domě. Jo tohle si nechám líbit.

Alice mě pak vytáhla na nákupy. Tři hodiny mě tahala po obchodech s oblečení. Měla ze mě hadrovou panenku. Několikrát jsem se převlékal a už mě to nebavilo. Šel jsem na záchod a najíst se do KFC. Kupovala nějaký věci i pro sestru a u toho jsem být teda fakt nechtěl.

Alice přiběhla asi s dvaceti taškami a já si myslel, že jenom moje macecha může být blázen do nakupování. Jak na to koukám tak ne. Alice šla dát tašky do auta a já se šel podívat na nějaký sešity do školy. Opravdu jsem nevěděl, kolik toho mám mít a hlavně co všechno za učebnice.

Začal jsem se koukat na učebnice pro vysoké školy, ale opravdu jsem nevěděl. Alice ke mně přiběhla a začala brát učebnice a sešity.
„Alice co to děláš? Ty snad víš, co potřebuju?“

„No jasný. Rosalie a Emmett už na Dartmouth chodily. A já jim vždycky chodila kupovat učebnice, sešity a pracovní sešity. Neboj, není to tak těžký, jak to vypadá!“ Ty jo, ta se chová, jak kdyby ho už měla za sebou. Ale je zajímavý, že jsem je ještě nevyděl jíst. To je zvláštní. Sestra jim říká andělé a ona si myslí, že andělé snad nejedí. Ale já to zjistím. Jednou. Ale teď ne. Nemám na záhady chuť.

Odjeli jsme domů a Alice zářila jak zářivka. Fakt takovou radost z oblečení. Vždyť to je jen kus hadru. Pořád jsem kroutil hlavou, až si mě Alice všimla.

„Nad čím tak kroutíš hlavou?“ zeptala se a dál řídila, aniž by se podívala na silnici.

„Jen mě udivuje, že máš takovou radost z nakupování. A taky jsem si všiml, že jsem vás ani jednou neviděl jíst. Tak si říkám co to s vámi je?!“ možná jsem řekl kravinu, ale fakt je to nějaký divný. Možná mi jen něco přelítlo přes nos. Co já vím? Vždyť to je jedno. Hlavně když mě to nesežere sestru tak to je v pohodě. Ona je to jediný, co mi zbylo.

Přijeli jsme do garáže a tam byl Emmett s Jasprem. Hádali se, ale neposlouchal jsem. Řekl bych něco o vsázce. Asi se rádi vsázejí. To já taky ale ne kvůli mé sestře. No jo no, jak malí kluci.

Alice mi vrazila tašky do ruky a já si je odnesl do pokoje a uklidil do skříně. Konečně jí mám plnou. Koupil jsem si i nějaký boty.

Zítra odjíždím do New Hampshiru tak si musím přichystat věci a to šílený učení. Vzal jsem mi nový batoh do školy, který jsem si koupil. Byl velký, ale měl málo kapes. No jo stvořený přímo pro mě. No dá se říct, že to byla spíš taška přes rameno od Nike. Říkám prostě pro mě. Vzal jsem si velkou tašku, kam jsem si dal oblečení na týden. Nebudu tam vozit všechny věci, abych taky měl tady nějaké oblečení.

Šel jsem do koupelny se umýt. Byl jsem hned a ještě chvilku jsem seděl u počítače a dodělával projekt, který jsem začal s Esme. Náhle tu někdo zaklepal.

„Ano?“

„Nazdar, bráška,“ byla to sestřička a skočila mi na klín. Byla umytá a hrozně hezky voněla. Jak malina. Chvíli jsme si povídali, jak jí mučí, co všechno musí dělat a já si taky postěžoval, že jdu do školy. Edward na Elis začal volat kde je a že se neschová. Já ji rychle skoval do koupelny. Jen jsem se modlil, aby jí nenašel.

„Promiň, že ruším, ale není tady Elis? Chtěli jsme jí dát najíst, ale ona nám někam utekla.“ Ježíš. jak to mám asi vědět, kde ten prcek lítá ne?

„Ne, Edwarde, fakticky nevím. Letěla tady teďka. Je asi někde dole.“ Ale stejně se šel podívat do koupelny. Díky bohu, že je v prádelníku.

„Nebude ti vadit, když se podívám do koupelny?“ On mi snad nevěří? No jo sestra tam je ale stejně?

„Když ti to udělá radost tak klidně viď,“ řekl jsem. Sestra na mě bude naštvaná.

„Á a mám tě. Já ti říkal, že se mi neschováš.“ No super.

„Bráška, to máš u mě,“ mračila se na mě. Ach jo.

„Jasně, Elčo.“

„Neříkej mi tak,“ křičela na mě. Neměla ráda, když jsem jí tak říkal.

S chladnou hlavou jsem šel spát. Ale na ráno se vážně netěším.

Ráno mě probudila rána. Slyšel jsem, jak venku se někdo směje. To je bože, ale budíček.

Vstal jsem a šel se nasnídat. Tam na mě čekaly míchaná vajíčka. Snědl jsem je a šel jsem do koupelny si vyčistit zuby a vešel jsem do pokoje a tam přichystané věci. No nemůžu říct, že se mi ta kombinace nelíbila. Ale nejsem zvyklí, aby se o mě někdo staral.

Oblékl jsem si černé rifle a bílou košili se svetrem. No jo seklo mi to.

Sešel jsem dolů a dal si tašky pod schody. Ještě nevím, kdo mě odveze na letiště.

„Ty se stěhuješ?“ zeptal se Emmett.

„Ne. Jen si nechci brát pak věci zase sebou. Tak jsem si toho vzal více a pak přivezu akorát špinavý. S pračkou fakt neumím.“ Proč na mě tak zírá? No prostě neumím s pračkou. No a co?! Umím s jinými věcmi. Třeba jako s počítačem. Dokázal bych mu ho tak rozhodit že by to nikdy nedal do kupy. No jo no kdo umí, ten umí.

Jasper mě odvezl na letiště. Mělo mě to letět za chvilku tak jsem šel na WC a koupil si pití. Rozloučil jsem se s Jasprem a ať všechny pozdravuje. Začali jsme stoupat a já si uvědomil, jak se mi bude po všech stískat. Hlavně po tom malém zlobidlu. Nový začátek začíná.

Autor: Anizek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I to se může stát 4: