Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hrobař_13. Kapitola

05.02.2010 (11:30) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3555×

13. Kapitola

Aniž bych se omluvil, utíkal jsem za ní. Její vůně mě zavedla před školní budovu. Seděla tam na schodech, kolena u sebe, hlavu složenou v dlaních. Hlasitě vzlykala a celá se třásla. Pomalu, abych ji nevylekal, jsem si sedl vedle ní a objal ji kolem ramen. Cukla sebou, podívala se na mě vyděšenýma očima rudýma od pláče, zavrtěla hlavou a odtáhla se ode mě. Rvalo mi srdce ji takhle vidět a nechtěla, abych s ní byl.

„Bells, co se stalo?“ zeptal jsem se a přiblížil se k ní. Opět se odtáhla. Vstal jsem a klekl si před ni.

„Bells?“

„On o vás ví,“ pošeptala tak, že jsem ji málem ani já neslyšel. Hlas měla roztřesený.

„Samozřejmě, že ví. Jsme s tebou pořád.“ Pohladil jsem ji po tváři, ale opět ucukla. Nechtěla se na mě ani podívat.

„Pijavice,“ vydechla.

„Bello, já ti nerozumím.“ Nic neřekla, jen mi podala krabici, kterou měla vedle sebe. Byl jsem zmatený. Poprvé za celý svůj život.

„Co se stalo?“ zaslechl jsem Rosalii. Podíval jsem se a před školou stála celá má rodina.

„Hrobař,“ pošeptal jsem. To jim stačilo, aby se na jejich tvářích usadil vyděšený výraz. Alice si okamžitě chtěla sednout vedle Belly, ale když ji objala, opět se odsunula.

Vytáhl jsem z krabice její obsah. Nejdřív jsem se podíval na CD. Bylo na něm napsané: Jessicou to nekončí. Otřásl jsem se a podal CD Jasperovi, který stál vedle Emmetta a zvědavě si mě měřil. Potom můj zrak padl na papír. Nebyl to výstřižek z novin jako obvykle. Byl to dopis.

Vzal jsem ho do rukou a potichu začal číst.

Drahá Bello,

moc mi chybíš. Jsou pro mě muka pozorovat tě jen zdálky. Téměř každý den tě sleduji, ale obávám se, že to mi nestačí. Chci tě mít u sebe. Ani nevíš jak. I přes to, cos mi udělala, jsem tě nikdy nepřestal milovat. Jenže já trpěl. Ani nevíš, jak moc si mi ublížila. Teď ubližuji já tobě. Už je to dva roky. Vzpomínáš si ještě na své rodiče? Milovali tě. A já tvou mámu měl taky moc rád. Ona mi pomohla. Určitě bych se naučil mít rád i tvého otce, i když mě předtím zatkl. Dokázal jsem ve vězení přežít tři měsíce.

Jsem si jist, že už víš, kdo jsem. Musím tě ale zklamat, nepomůže ti to.

Bells, bývalo to tak nádherné. Škoda, že jsi to pokazila. Kvůli tobě teď všichni trpí. Tvoji rodiče, babička, přátelé. A teď i Jessica. Nejspíš se ptáš, proč ona. Jednoduché. Ublížila ti. To jsem nesnesl. Tohle náleží mně, ne někomu jinému. Nesnesl bych se dívat, jak trpíš kvůli někomu jinému. Musela umřít. Teď mě tak napadá… dvanáct. Dvanáct lidí, pokud nepočítám Marka, je mrtvých kvůli tobě.  A věříš, že už mám vybranou i další oběť?

Navždy tvůj… Hrobař.

P.S.: Chytré, že se kamarádíš zrovna s upíry, ale ty tvoje pijavice nic nezmůžou. Pokud nechceš, aby se jim něco stalo, drž se od nich dál. Pijavice nejsou slušná společnost pro tebe. Navíc, já mám na své straně královskou rodinu.

Věřím, že kdyby mé srdce žilo, bušilo by jako o závod. I já, upír, měl problémy to všechno vstřebat. A co teprve Bella. Křehký člověk, který tohle trpí už dva roky. Snažil jsem se vzpamatovat. Musel jsem být silný kvůli Belle. Podíval jsem se na mé sourozence. Všichni byli vyděšení stejně jako já. Bella stále nereagovala. Seděla přede mnou, třásla se a plakala.

Nevěděl jsem, co dělat, tak jsem zkusil štěstí a opět se snažil Bellu obejmout, jenže se odtáhla, podívala se uplakanýma a vyděšenýma očima po každém z mé rodiny.

„Pořád to nechápete?“ pošeptala. Teď to zkusil Jasper. Použil na ni svou moc. Snažil se ji uklidnit.

„Můžeš toho nechat?“ zakřičela na něj Bella. Rychle vstala a chystala se udělat krok, ale nepohla se. Vstal jsem také a chytil její dlaně. Rychle se mi vyškubla a udělala krok zpět, aby viděla na nás všechny. Zhluboka se nadechla, otřela si oči a snažila se, aby její hlas zněl vyrovnaně.

„Chci být sama, nechte mě,“ řekla rázně a vykročila směrem do lesa. Díval jsem se za ní neschopný pohybu. Bells šla se svěšenýma ramenama, ale asi v půlce parkoviště se zastavila a omdlela. Nebyl jsem dost rychlý, abych ji zachytil. Naštěstí Alice ano.

„Zavezeme ji domů. Jaspere, vem krabici, Emmette a Rosalie, omluvte nás na dalších hodinách, Edwarde, nastup do auta,“ rozkazovala Alice, ale já se na nic nezmohl. Alice si toho všimla a když položila Bellu do auta, přišla ke mně a pohladila mě po tváři.

„Edwarde, podívej se na mě, mluv na mě,“ řekla zoufale a já se na ni podíval.

„Bude…?“ chtěl jsem se zeptat.

„Bude v pořádku. Edwarde, teď tě potřebuje nejvíc. Sedni si k ní, Jasper zavolá Carlisleovi. Sakra, Edwarde, vzpamatuj se!“ poslední větu přímo zakřičela. Zavrtěl jsem hlavou a rychle vlezl do auta za Bellou. Stále byla v bezvědomí. Objal jsem ji kolem ramen a přitiskl k sobě.

Poprvé za celý svůj život jsem poznal, jaké to je být zoufalý.

„Co se stalo?“ Carlisle vyběhl z domu hned, jak Alice zastavila. Bella se stále neprobudila, Emmett a Rosalie jeli těsně za námi a Esme byla ještě bledší než normálně.

„Omdlela,“ zašeptal jsem, vylezl z auta a Bellu vzal do náruče.

„Dej ji k sobě do pokoje.“ Zatímco jsem pokládal Bellu, Alice vše vylíčila rodičům. Z jejich myšlenek jsem dokázal vyčíst narůstající paniku.

Přikryl jsem Bellu dekou, políbil ji na čelo a šel dolů za ostatními. Carlisle si zrovna četl dopis od Hrobaře. Jakmile mě Esme uviděla, vrhla se mi kolem krku. Položil jsem hlavu do jejích vlasů a z mého hrdla vyšlo něco, co bych já ani nikdo z mé rodiny nečekal. Vzlyk. Poprvé od své přeměny jsem brečel a ostatní členové rodiny k tomu neměli daleko.

Po chvíli jsem se vzpamatoval a sedl si na křeslo.

„Tys to neviděla,“ pošeptal jsem směrem k Alici.

„Ne. Nevidím vůbec nic z Belliny budoucnosti. Nikdy. Je mi to líto.“

„Jsou za tím Volturiovi,“ pronesl Jasper, když si znovu četl ten dopis.

„Ale tohle všechno dělá kvůli Belle, jak mohou vědět, že se dostane k nám?“ ptal se Emmett.

„To opravdu netuším. Musíme teď Bellu chránit. Nemůžeme dovolit, aby se jí něco podobného ještě někdy dostalo do ruky. Tohle je pro ni příliš,“ řekla Esme. Měla pravdu. Nikdy to neměla vidět. Mohl jsem tomu zabránit. Mělo mi hned dojít, že je to od něj.

„Tomu jsme zabránit nemohli.“ Rosalie ke mně přišla, sedla si na područku křesla, na kterém jsem seděl a objala mě kolem ramen.

„Ona ho zná,“ pronesl Jasper. Celá rodina si Bellu zamilovala. Považovali ji jako člena rodiny. A já si toho moc cenil.

„Ano, zná. Musíme to z ní nějak dostat,“ pronesl Emmett. Z mého hrdla se ozvalo vrčení.

„Klid, Edwarde. Nemyslel jsem to tak. Možná by nám pomohlo, kdybychom také věděli, kdo to je.“

V tu chvíli jsem zaslechl nějakou změnu z mého pokoje. Bella… Frekvence jejího srdce se zvýšila. Její srdce bušilo jako o závod, což znamená, že je vzhůru. Okamžitě jsem vstal a chtěl jít za ní, jenže Rose mě nepouštěla.

„Nech ji chvíli být. Musí se trochu vzpamatovat,“ řekla a já musel uznat, že má pravdu.

Bella:

Jessica je mrtvá. Jessica mi ublížila, proto bylo ublíženo jí. Hrobař ví o mé druhé rodině. O upíří rodině, ale i tak se nebojí. Stále vraždí. Což znamená, že je dokáže přemoct. Mám na své straně královskou rodinu. Tohle stálo v dopise. Ví, jak přemoct upíry a to bylo hlavní v mém rozhodnutí.

Nemůžu dopustit, aby se jim něco stalo. Tentokrát jsou pro mě důležitější než můj život. Podstoupím cokoliv, jen aby byli v bezpečí.

Otevřela jsem oči. Byla jsem v Edwardově pokoji. To bylo dobré. Nebudu mít čas se rozmyslet. Vylezla jsem z postele a vyrazila dolů. Tušila jsem, že budou v obýváku. Nemýlila jsem se.

Jakmile jsem se ocitla na schodech, podívali se na mě. Nesnesla jsem jejich pohledy. Byly plné lítosti a vyděšení, ale já teď potřebovala být silná. Všimla jsem si, že chce Edward vstát.

„Ne, Edwarde, seď,“ poručila jsem mu potichu. Poslechl. Došla jsem až dolů a zastavila se tak, abych viděla na všechny. Dlouho jsem se rozmýšlela, jak jim to říct, připravovala jsem se na jejich přemlouvání. Dnes, teď jsem musela být tvrdá. Nemohli poznat, jak moc mě to bolí. Nenechali by mě.

„Bells, promiň, že s tím začínám, ale ty ho znáš, viď?“ zeptal se Carlisle. Edward na něj zavrčel.

„Ano, ale vás to zajímat nemusí. Už s ním nebudou žádné problémy, alespoň pro vás ne. Přestěhuju se.“

Autor: Sharlot33 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hrobař_13. Kapitola: