Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hrobař_10. Kapitola

28.01.2010 (16:30) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3639×

10. Kapitola

Ještě chvíli jsem pozoroval, jak je Bella šťastná. Nevěděl jsem, jestli ví, že je ten Edward pijavice ale je šťastná. Ona si ovšem nezaslouží být šťastná. Ne po tom, co mi udělala. Ona musela trpět, i když si toho prožila dost. Slíbil jsem to. Slíbil jsem, že se nevzdám a já svůj slib splnit musím. Už kvůli všemu, co mi ONI dali. Kvůli mým smyslům a síle. Čímž se opět vracíme k mé minulosti.

„Ahoj, Dave. Já jsem Renéé. Tvá máma mi říkala, že máš nějaký problém.“ Řekla mi mladá paní. V jedné ruce držela notes, v druhé propisku a seděla na rudém gauči u okna.

„Já nemám problém, poradím si sám.“ Odsekl jsem jí.

„Tak dobře, prosím, posaď se.“ Namířila ruku na křeslo naproti ní. S povzdechem jsem se usadil.

„Proč jste se přestěhovali sem?“ zeptala se s úsměvem, který mi začínal lézt na nervy.

„Kvůli tátovi. Mlátil mě i mámu a jednou už to matka nevydržela, sbalila věci a prachy a prostě jsme zdrhli.“

„A jak to působilo na tebe? Jak jsi se cítil, když jste tátu opustili?“

„Nijak. Já ho nesnášel už od narození, takže mi vůbec nevadilo, že jsme se odstěhovali.“ Odpověděl jsem jí a ona se ptala dál. Pořád se ptala na mého otce, na mé dětství, na mou bývalou školu a přátelé. Pořád se snažila zjistit něco z mé minulosti ale nenapdalo ji, že se jedná o její dceru.

Chodil jsem k ní třikrát týdně na dvě hodiny. Do školy jsem nechodil, protože jsem nechtěl vidět Bellu.

„Tak, teď ti nechám pár minut a tady mi něco nakresli. Zamysli se, co máš právě na srdci a nakresli mi to. Nemusí to být přesný obrázek, může to být abstrakce. Otevři se a kresli.“ Podala mi z hromady jeden papír a krabici s pastelkami a fixami.

„Cokoliv?“ ujistil jsem se.

„Ano, teď tě na chvíli nechám samotného, musím si něco zařídit.“ Usmála se a odešla. Za celý týden si opravdu získala mou důvěru, i když stále jsem se jí nezpovídal tak moc. Nechtěl jsem, aby znala celý můj život. I tak už jsem si myslel, že mě zná líp, než já sebe samotného.

Teď jsem ležel na zemi a přemýšlel, co nakreslit. Vzal jsem si černou pastelku a začal dělat nějaké čáry, z kterých jsem pomalu začínal rozpoznávat Bellu. Dokonale jsem zachytil její vlasy, křivky, úsměv, oči a rty. Byla tak dokonalá i na papíře.

Ani nevím, jak mě to napadlo ale najednou jsem věděl, co musím udělat, aby se alespoň trochu ta bolest zmírnila. Musel jsem vidět, jak trpí i Bella. Musí přijít o svou lásku.

Aniž bych se nadál, stál jsem u dveří, jenže jsem se zasekl. Podle Bellina vyprávění, je její otec policajt. Měl by vědět něco o bezpečnosti a myslím, že si přeje, aby i jeho žena byla v bezpečí. Okamžitě jsem se otočil a doběhl ke stolu. Postupně jsem pootvíral všechny šuplíky a přeházel všechny věci v nich, dokud jsem se nedotkl chladné hlavně. Opatrně jsem uchopil zbraň a zkontroloval náboje. Byl plná.

„Ale vrátíš se, že?“ vytrhl mě Bellin hlas z přemýšlení.

„Samozřejmě. Jen si tě teď musí užít Alice. V noci budu u tebe.“ Odpověděla jí pijavice a přes okno jsem viděl, jak ji políbil. On bude trpět! Musí!

Byly asi tři hodiny, když jsem se vydal za Jessicou. Cesta nebyla dlouhá ale já měl dnes večer hodně práce.

„Zase jsi vzhůru? Páni… Ty toho vydržíš.“ Zasmál jsem se, když jsem si všiml Jessičina vyděšeného pohledu.

„Proč mě tady pořád držíte?“ zeptala se, se slzami v očích.

„Neboj, dnes to skončí.“ Usmál jsem se na ni a opět ji omráčil. Opatrně jsem sjel po jejím těle pohledem. I když byla špinavá, lákala mě. Měla nádherné tělo a já měl co dělat, abych si ji nevzal. NE! To patří Belle! Až s ní si opravdu užiju.

„Tak pojď.“ Zašeptal jsem bezvládnému tělu Jessicy a vyhoupl si ji na rameno. Prošel jsem s ní celou továrnou až k východu, kde jsem ji položil na zadní sedadla mé dodávky. Ano… Mohl bych ji nést, aniž bych se jakkoliv vyčerpal ale proč to prodlužovat?

Ze svého menšího skladu jsem si donesl lopatu, šroubovák a malý mikrofon. Dal jsem to do kufru a sám si sedl za volant. A mohli jsme vyjet.

Cesta netrvala nějak extrémně dlouho, takže jsme na hřbitov dojeli sotva před setměním. Nejdřív jsem z kufru vytáhl věci a zanesl k vybranému hrobu. Pak jsem celý areál prošel, jestli se zde nepotulují nějací lidé ale nikde nikdo.

Vrátil jsem se pro Jessicu. Opět jsem si ji dal na rameno a položil ji až u hrobu. Zatím to nevypadalo, že by se měla probudit, tak jsem si vzal lopatu a začal kopat. Tohle byla asi nejtěžší a nejdelší práce. Zprvu jsem kopal rychle a hlínu házel někam za sebe, jenže asi v metrové hloubce jsem si začal dávat pozor, abych neprorazil víko rakve. Opatrně jsem sjížděl lopatou níž a odhazoval hlínu, dokud jsem konečně nenarazil na něco tvrdého. V tu chvíli jsem začal pracovat ještě pomaleji a jemněji.

Po pár minutách jsem už viděl celou plochu víka, takže jsem začal kopat pár centimetrů po stranách. Nechtěl jsem rakev vykopat celou, protože by to bylo k ničemu, chtěl jsem jen, aby se víko dalo dobře oddělat, aniž by dovnitř napadala hlína.

Konečně hotovo! Celkem unavený jsem vylezl z díry a lehl si na chvíli vedle Jessici, která byla stále mimo. Díval jsem se na ni a představoval si, že tam ležím s Bells. Usmál jsem se a zavřel oči. Okamžitě se mi objevila Bellina tvář.

„Marku!“ zavolal jsem, když jsem byl u Belly doma. Věděl jsem, že tam je a doufal jsem, že Marek bude s ní. Zpoza rohu se vynořila Bells. Na sobě měla pouze přkrývku, kterou si držela omotanou kolem svého nahého těla.

„Dave, co tu děláš?“ vypadala překvapeně.

„Jdu se pomstít, kde je Mark?“ zeptal jsem se.

„On tu není. Co chceš udělat?“ začínala být vyděšená.

„Lásko! Vrať se ke mně!“ ozval se z dálky Markův hlas.

„Tak ty mi budeš lhát? Ještě víc, než předtím?“ naštval jsem se a chytl ji za vlasy. Bella sykla bolestí.

„Promiň, nevěděla jsem, že přijede. Vážně jsem ti to chtěla říct!“ vyhrkla přiškrceným hlasem.

„Na omluvy je teď pozdě.“ Zašeptal jsem jí do ucha a pudce trhl rukou, ve které jsem držel Belliny vlasy. Jak jsem čekal, spadla, a v ruce mi zůstalo pár jejích temně hnědých pramenů. Podíval jsem se na Bellu ale nevstávala. Ležela na zemi a na hlavě měla malou ranku, z níž tekla krev. Skvělé!

„Bells?“ zaslechl jsem Markův hlas, tak jsem se otočil. Stál asi dva metry ode mě a pohledem těkal od jejího těla ke mně.

„Cos jí to udělal?“ vyjel na mě ale to už jsem vytahoval zpoza mého pásku pistoli. Mark okamžitě zastavil a ruce dal nahoru.

„Tys mi jí vzal! Byla moje a sotva se objevíš ty, je po všem!“ zařval jsem na něj. On mlčel. Stáli jsme tam dlouho, dokud se Bella nezačala probouzet. Jakmile nás uviděla, vyskočila na nohy.

„Neměla bys vstávat, můžeš mít otřes mozku.“ Varoval jsem ji.

„Dave, co to děláš?“ zeptala se.

„Jak už jsem říkal, mstím se.“

„Ale no tak, nezhoršuj to ještě. Víš co? Když teď odložíš pistoli, můžeme být zase spolu. Pamatuješ si na naše setkání? Bylo to tak krásný. A pak ve škole. Myslela jsem si, že už tě nikdy neuvidím ale tys tam byla a já byla štěstím bez sebe. Nebo naše týdenní výročí… Pamatuješ? Měli jsme rezervaci v nejluxusnější restauraci ale kvůli mně jsme to nestihli, tak jsme ten večer strávili u nás, jen my dva. Nebyla to nádhera?“

„Ano, to byla, ale to už je pryč.“

„Co třeba, když jsme spolu málem spali. Spala jsem s hodně klukama ale nikho z nich jsem neměla tak ráda tak, jako tebe, takže jsem byla nervózní a tys přišel a řekl, že chceš, aby to bylo perfektní, takže ještě vydržíme... Dave, ještě to může být perfektní.“ Řekla vyděšeně a přiblížila se ke mně. Jednu ruku mi položila na rameno a druhou na tvář.

„Miluju tě.“ Zašeptala mi a chtěla políbit, jenže jsem uhnul.

„Lžeš! Pořád mi jenom sprostě lžeš!“ zařval jsem a zmáčkl spoušť.

„Nééé.“ Zazněl domem Bellin výkřik a já už se jen díval, jak si kleká k mrtvému tělu jejího dlouhodobého přítele.

„Tak jdem na to.“ Řekl jsem Jessice a vstal. Vzal jsem do ruky šroubovák a vlezl si do vykopané díry. Sehnul jsem se a začal obšroubovávat několik párů šroubků, které drželi rakev a víko pohromadě. Šroubky a matice jsem si dával do kapsy od kalhot.

Když jsem měl hotovo, protáhnul jsem si ztuhlá záda a opět se sehnul, teď přichází nejděsivější část. Odkrytí víka.

Autor: Sharlot33 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hrobař_10. Kapitola: