Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hříčka osudu? - 20. kapitola

Jacob and Renesmee

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Hříčka osudu? - 20. kapitolaDalší dílek je tady. Snad se vám bude líbit. Přeji příjemné počtení.

05.06.2010 (07:15) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1419×

20. Proměny

Edward:

„Nessie!“ vykřikla s hrůzou Alice.

„Co s ní je?“ ptala se Bella a byla celá vyděšená. Já už si všechno přečetl z Aliciných myšlenek a nebyl jsem na tom o nic líp.

„Stává se z ní upír, najednou se mi u ní obraz rozostřil, sice není ještě úplně stoprocentní, ale je to rozhodně víc než tma, kterou jsem viděla před tím,“ vysvětlovala Alice.

„Jak?“ zeptala se Bella bez sebe strachy. Nemusel jsem jí ani číst myšlenky a věděl jsem, že má o naši holčičku příšerný strach.

„Víťu kousl Dominic, byla to nehoda. Nessie ho chtěla zachránit a…“

„Co tam dělal Dominic a hlavně Tanya?“ ptala se Bella rozhořčeně. I přesto, že už si Tanya našla přítele, neměly se ty dvě v lásce.

„Nevím,“ odpověděla provinile Alice.

„Bello, je jedno co tam dělali. Musíme za Nessie,“ prohlásil jsem a tím jsem dal znamení i ostatním.

„Máš pravdu,“ přitakala. Přistoupila ke mně a objala mě. Její objetí jsem jí oplácel, věděl jsem, že teď potřebuje moji přítomnost. Ničilo jí, že se něco dělo s její dcerou a ona proti tomu byla naprosto bezmocná. A já na tom byl podobně.

Chtěli jsme rezervovat letenky pro nejbližší let, ale měli už jen dvě poslední místa a tak se rozhodlo, že nejprve pojedu já a Bella a ostatní za námi přijedou hned, jak to bude možné.

Seděli jsme v letadle a cesta se zdála nekonečná. Tak moc jsem si přál držet svou holčičku v náruči, v bezpečí. Bella mě chytila za ruku.

„Edwarde, řekni mi, že to všechno dobře dopadne,“ prosila mě vystrašená Bella. Byla na tom snad ještě hůř než já a to mě ničilo ještě víc.

„To víš, že bude,“ uklidňoval jsem ji, jak nejlépe jsem dovedl, ale sám jsem si tím nebyl tak jistý. Konečně letadlo začalo přistávat a my mohli vyrazit za naší holčičkou…

Renesmé:

Moje srdce vydalo poslední úder a pak nadobro utichlo. Probrala jsme se na stejném místě, na které jsem se před tím bolestí zhroutila. Ze všechno nejdřív jsem musela zjistit, co je s Víťou.

Zvedla jsem se a spatřila ho vedle sebe stále zmítajícího se v bolesti. Proměna stále probíhala, ale jak to?

Vzala jsem Víťu ze země a odnesla ho na gauč. Uklidňovala jsem ho, že všechno bude dobré a doufala, že mě slyší. Jelikož ale u něj stále proměna probíhala, šla jsem se podívat, co způsobila na mně.

Už jsem si všimla, že mám větší sílu a líp vyvinuté smysly, ale nebyl to nijak závratný rozdíl. Bolest v krku se také zvýšila, ale dalo se to vydržet. Přistoupila jsem k zrcadlu. Byla jsem rozcuchaná a šaty jsem měla celé od krve, ale přesto musím říct, že jsem byla celkem pěkná. Moje pokožka byla jen o odstín bledší, ale už jsem byla jako všichni ostatní. Nejvíc jsme se ale bála, jaké budu mít oči. Pochopitelně už nebyly hnědé, ale překvapivě rudé také ne. Byly zlaté!

Pravděpodobně proto, že už jsem byla poloviční upír a zvířecí krev jsem pila. A v tom mi to došlo. No jasně já byla jen poloviční upír. Takže jsem se musela přeměňovat jen poloviční dobu než normálně. Proto u Víťi proměna ještě probíhá.

Vzpomněla jsem si na něj a hned jsme se k němu vrátila. Chytla jsem ho za ruku a říkala mu, co všechno se děje a uklidňovala ho. Jen doufám, že mě vnímá.

Seděla jsme u něj už půl dne, v krku už mě celkem dost bolelo, ale nechtěla jsem se od něj hnout.

„Nessie!“ zakřičel hlas mě moc dobře známý.

„Mami, tati, co tu děláte?“ zeptala jsme se jich, ale to už mě oba objímali. Nechápala jsme, co to do nich vjelo.

„Nessie, jsem tak ráda, že jsi v pořádku. Ani netušíš, jak moc jsem se bála,“ vzlykala máma a táta na tom byl podobně.

„Jak… jak jste se o tom dozvěděli?“ ptala jsem se jich zmateně. Přeci nemohli vědět o tom, co se tu stalo.

„Alice to viděla. Stával se z tebe a stal upír a to už tě Alice vidět mohla,“ vysvětloval táta.

„Aha,“ řekla jsem sklesle.

„Co se děje, zlatíčko?“ zeptala se starostlivě máma.

„Co se děje? Tak se podívej okolo. Ze mě je upír, což by mi tolik nevadilo,“ vysvětlovala jsem, ale hned jak jsme pomyslela na svou nynější osobnost, ozvala se ta palčivá bolest v krku. Ignorovala jsme ji a pokračovala dál: „A z Víťi se upír stane taky,“ říkala jsem sklesle, „tohle jsem nechtěla, nikdy si se mnou neměl nic začít,“ vzlykala jsem a to už mě máma drtila ve svém náručí.

„Nessie, kdy si naposledy byla na lovu?“ zeptal se starostlivě táta.

„Když jsem byla ještě poloupír, nechci se od něj hnout,“ přiznala jsem a chytila Víťu, který se zmítal v bolestech, za ruku. Bolel mě pohled na něj, ale teď už jsem nemohla nic dělat.

„Měla by sis zajít,“ konstatoval táta.

„Tati, já nemůžu. Ty ses taky nehnul od mámy, když mě čekala a ani při její proměně,“ zaútočila jsem na slabé místo.

„To bylo něco jiného,“ obhajoval se.

„Ne, nebylo!“

„Edwarde, nech ji. Je celá po tatínkovi, neboj, když bude opravdu potřeba, půjde,“ vložila se do toho máma a táta jen přikývl na souhlas.

Otočila jsme se zpátky k Víťovi a pozorovala každý jeho pohyb. Přemýšlela jsem nad jeho reakcí, až se probere. Bude na mě naštvaný? Co když už mě nikdy nebude chtít vidět? Strachovala jsem se.

„To se nestane,“ promluvil najednou táta.

„Jak to můžeš vědět?“

„Vím to,“ odpověděl se šibalským úsměvem.

„Nessie? Nepovíš nám, co se tu vlastně stalo?“ ozvala se máma po chvilce.

„Povím, tedy spíš radši ukážu. Snad mi alespoň něco zůstalo z mé původní existence,“ odpověděla jsem.

Máma se tedy přisunula ke mně blíž a já ji chytila za ruku a ukazovala vše, co se tu stalo. Táta to samozřejmě sledoval přes mé myšlenky. Můj dar stále fungoval perfektně, alespoň něco.

Zanedlouho co jsme skončila, se ozvalo prudké bušení srdce a já věděla, že přeměna je pomalu u konce. Čekala jsem na ten poslední úder srdce a bála se Víťovi reakce čím dál víc.

Jeho srdce udeřilo naposledy a pak navždy utichlo. Víťa pomalu otevřel oči a na mě zůstal vykuleně viset pár rudých očí.

předchozí kapitola shrnutí následující kapitola

Autor: Verony1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hříčka osudu? - 20. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře