Tak a je tu další kapitolka! Bella se po Edwardově odmítnutí rozhodne, že vymyslí plán pomsty. I přes Jessičino varování se pouští do nebezpečné hry, která má Edwarda ponížit a zničit. Co vymyslí? A pozná Edward, že kolem něj Bella spřádá pavučiny odplaty za to, že jí nedal to, co čekala? Láska je zkrátka nevyzpytatelná v každé své podobě... Přeju příjemné čtení a doufám v hafec komentářů!:) Díky, Vaše Lorenia:)
21.06.2010 (19:45) • Lorenia • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 7444×
Kapitola šestá - Podrazy
Ráno jsem se probudila celá rozmrzelá. Byla jsem na sebe naštvaná. Jak jsem vůbec mohla tomu mizerovy uvěřit tu jeho pohádku? Tohle mu nedaruju!
„Bello?“ zazněl Jessičin hlas a ona vzápětí vstoupila do pokoje. Vymotala jsem se z peřiny a posadila se na okraj postele.
„Ahoj, Jess,“ pozdravila jsem ji.
„Dobré ráno,“ špitla a posadila se vedle mě, „jak se cítíš, Bells?“
„Je to lepší, ale ještě musím vymyslet pomstu tomu hajzlovi!“ skoro jsem vykřikla a Jess se na mě nechápavě podívala.
„Bello, nech to být. Nechci, aby sis ublížila ještě víc,“ řekla a věnovala mi smutný pohled.
„To ale v plánu nemám,“ pomyslela jsem si.
Odpoledne jsem se vydala s holkami k vodě. Bylo krásné počasí, sluníčko na obloze jasně zářilo. Tak trochu jsem doufala, že bych mohla narazit na Edwarda. Chtěla jsem začít se svým plánem „Dostaň Edwarda na kolena!“
Jenže Edward nikde nebyl.
„Sakra, kde ten Edward je?“ řekla jsem naštvaně.
„Bello, co jsem ti řekla! Nech to být, opravdu,“ kárala mě Jess. Otráveně jsem něco zadrmolila a rozložila se na velikém ručníku.
Po pár hodinách slunění jsme se rozhodly vrátit. Sluníčko už zašlo za mraky a vzduch se ochladil. Když jsme se ocitly u naší chatky, konečně jsem zahlédla Edwarda, který si povídal s Emmettem pár metrů od nás. Okamžitě jsem ze sebe shodila ručník a upravila si svoje dvojdílné plavky.
„Jess, jak vypadám?“ vyzvídala jsem.
„No ne jako Bella, kterou znám,“ konstatovala s úsměvem.
„Beru to jako lichotku,“ řekla jsem pobaveně a Jess se rozesmála.
Když jsem se rozešla, došlo jí, co dělám. Ještě za mnou něco volala, ale já ji ignorovala. Mířila jsem si to přímo k Edwardovi. Přísahám, že ten zmetek nebude chtít nikoho jiného než mě! O to se postarám! Měla jsem na sobě tak vyzývavé plavky, že jsem se na to snažila ani nemyslet, jinak bych hned utekla. Konečně si mě oba všimli a vyvalili oči. Došla jsem k nim a bez jediného zaváhání jsem vzala Emmetta za ruku a táhla ho s sebou. Edward ani nestihl nic říct, jen vyjeveně zíral.
„Bello, co to děláš?“ ptal se pobaveně Emmett.
„Jen pojď,“ přikázala jsem. Dotáhla jsem ho k nejbližší chatce a zastavila se.
„Víš, Emme, už dlouho toužím udělat jednu věc, víš,“ začala jsem. Emmett mě zaujatě sledoval a v očích mu hořely jiskřičky zvědavosti. Nesměla jsem zaváhat, jestli ne teď, tak nikdy. Přistoupila jsem těsně k němu a cítila na sobě Edwardův pohled. Přitiskla jsem se na Emmetta a začala ho vášnivě líbat. Nejdřív byl překvapený, pak se ale do polibku zapojil také. Cítila jsem jeho vzrušení, jak mu krev divoce pulzovala v žilách. Zvedl si mě a já obmotala nohy kolem jeho pasu. Prsty mi přejížděl po nahých zádech a jemně zavadil o šňůrku plavek. Tak fajn, byl nejvyšší čas přestat. Rozpojila jsem naše rty a Emmett se na mě vzrušeně zadíval. Usmála jsem se a on mě postavil zpátky na zem. Podívala jsem se směrem, kde stál ještě před chvílí Edward. Byl pryč.
„Bylo to fajn, Emme. Tak čau,“ rychle jsem se rozloučila a než se stačil vyptávat, zmizela jsem. Věděla jsem, že jsem Edwarda pořádně naštvala, ale o to taky šlo! I když je pravda, že jsem se necítila o moc lépe. V tom polibku vůbec nic nebylo, jen bezduchá vášeň. Líbejte někoho, ke komu nic necítíte… nebylo to třeba jako s Edwardem… ne! Já toho hajzla nesnáším a šmytec!
Edward
Povídali jsme si s Emmem u chatky, když v tom jsem ji zahlédl. Přímo k nám si to mířila Bella. Nemohl jsem se vynadívat na její tělo, které vystavovala v titěrných plavkách. Myslím, že na moment jsem zapomněl dýchat, i když jsem to vlastně nepotřeboval. Divil jsem se, že se na mě vůbec podívala. Čekal jsem, že mě bude nenávidět. Nevypadala však na to, že by tu chtěla ztropit hysterickou scénu. Během chvíle přišla k nám a bez jediného slova chytla Emmetta a táhla ho pryč. Tohle jsem vůbec nechápal. Co to dělá? Emmett jen pokrčil rameny, otočil se a nechal se vést. Nechápavě jsem sledoval Bellino počínání a v hlavě mi panoval naprostý zmatek. Do té chvíle, kdy se zarazila a začala Emmetta zuřivě líbat. V tu chvíli mnou projela vlna neuvěřitelné zlosti a vzteku. Sevřel jsem ruce v pěst, až mi zbělely klouby. Co to k čertu dělá? V žilách se mi vařila krev a měl jsem sto chutí se neovládnout a rozsápat Emmetta na cucky ve chvíli, kdy si Bellu zvedl a přitiskl k sobě! Ten parchant! Stál jsem tam jako přikovaný k zemi a sledoval, jak se ti dva po sobě vášnivě sápou. To bylo na mě opravdu už trochu moc! Musel jsem zmizet pryč, jinak bych se nepochybně neovládl a udělal něco špatného.
Rozrazil jsem rozčíleně dveře chatky a hodil s první věcí, co mi přišla pod ruku. Pokojem zazněla hlasitá rána a keramická váza se roztříštila na malé kousky.
„Sakra!“ zaklel jsem rozzuřeně. Pohled na líbající se Bellu a ještě k tomu s mým bratrem byl horší, než jsem si myslel. Byl jsem jako pološílený! Zbavený všech smyslů! Tenhle pocit jsem nikdy nepoznal, až teď. Myslím, že jsem pro něj dokázal najít název, i když mě myšlenka na něj rozpalovala do běla ještě víc. Žárlil jsem a měl jsem k tomu opravdu pádný důvod. Uvědomil jsem si, že Bella není žádná bezvýznamná holka. Už jsem nemohl žít v domnění, že může patřit jenom mě. Ona mohla mít kteréhokoli kluka a to mě začínalo děsit…
Bella
Ležela jsem v posteli a přemýšlela. Dneska jsem to Edwardovi fakt nandala! Jestli jsem chtěla triumfálně započít svojí pomstu, tak se mi to rozhodně povedlo. Ten mizera musí trpět za to, jak mě vodil za nos! Musím vymyslet, co podniknu dál. Jeden nápad bych už měla, ale to až ráno…
Hned jak jsem ráno vstala, začala jsem na tom pracovat. Na stole jsem naškrábala na papír vzkaz a hodila jsem ho pod dveře Edwardovy chatky. Chytím ho jako rybu na červíka, mizeru! Pořádně ho ztrapním. Už jsem se nemohla dočkat. Věděla jsem, že se holky chodí každé ráno sprchovat do společných sprch a tak jsem toho chtěla značně využít.
„Edwarde Cullene, dneska je tvůj šťastný den, brouku!“ hlasitě jsem se zasmála.
Edward
Emmett byl celou noc pryč a věděl moc dobře proč! Asi bych ho zabil za tu jeho scénu s Bellou! Vstal jsem z postele a šel do obývacího pokoje. Na zemi ležely střepy z rozbité vázy, které jsem během okamžiku uklidil. Nebyl jsem zvědavý na jakékoli vyslýchání. Když jsem odnášel střepy do koše, všiml jsem si malého papírku, který byl zastrčený pod vstupními dveřmi. Sehnul jsem se a sebral ho ze země. Zvědavě jsem rozevřel list papíru, na kterém byl napsaný nějaký vzkaz.
Ahoj Edwarde,
víš, přemýšlela jsem a napadlo mě, že by asi bylo dobré si s tebou promluvit. Mám v hlavě strašný zmatek a ráda bych si vyjasnila pár věcí. Přijď prosím za patnáct minut do dívčích sprch, nechci, aby nás někdo viděl nebo slyšel a tam budeme mít klid. Budu doufat, že přijdeš.
Bella
Znovu jsem si přečetl vzkaz. Pocítil jsem zvláštní naději. Že by se konečně umoudřila a dala mi konečně šanci? Podíval jsem se na hodinky, bylo něco po deváté. Hodil jsem na sebe černé tričko, bílé kraťasy a vyrazil jsem. Když jsem vcházel do dívčích sprch, uslyšel jsem zvuk tekoucí vody. Bylo mi to divné, ale šel jsem dál. Najednou se ze sprch vyvalila tlupa nahých holek, které začaly vřeštět.
„Úchyl!!!!!!!!!!!!!!!“ křičely. Vyjeveně jsem na ně zíral. Jedna z nich ale zakřičela.
„To je Edward, holky! Bože máme ve sprše Edwarda Cullena!“ zavýskala radostně a dav holek se na mě začal vrhat. Strhávaly ze mě oblečení a přitlačily mě ke zdi. V téhle chvíli jsem děkoval Bohu, že jsem upír. Než se nadály, proklouzl jsem jim a vyběhl ze sprch ven. Tam jsem se ale zarazil. Přede mnou stála Bella a vytřeštěně se na mě dívala. Byl jsem celý mokrý a triko jsem měl potrhané.
Bella
„Co to k sakru mělo znamenat?“ vyjel na mě.
„To mi spíš řekni ty!“ oponovala jsem.
„Já? To ty jsi mi nechala pod dveřmi vzkaz, že se sejdeme na dívčích sprchách! Ale trochu jsi zapomněla dodat, že budou plné nadržených holek!“ rozkřičel se.
„Ach ták! Takže ty jsi vlastně chudák, že jo? Měla bych tě litovat, co?!“ zavřískala jsem. Edward mě prudce chytil za zápěstí a přitáhl si mě k sobě.
„Nehraj si se mnou, Bello,“ zašeptal výhružně a mně na těle vyskočila husí kůže. Díval se na mě a jeho oči byly černé a nekonečně hluboké.
„Pusť, slyšíš!“ zaúpěla jsem, protože jeho stisk mě začal bolet. Pustil mě a naposled se na mě podíval. Pak bez jediného slova odešel…
Autor: Lorenia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Hříchy lásky - 6. kapitola - Podrazy:
Chudák Edward, ale dobře mu tak 
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!