Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hříchy lásky - 5. kapitola - Edwarde Cullene, já tě nesnáším!


Hříchy lásky - 5. kapitola - Edwarde Cullene, já tě nesnáším!Tak a je tu nová kapitolka! Minule jsme skončili u toho, když Edward Bellu políbil, ale pak, kvůli jedné nepříjemnosti se s ní rozloučil a jejich společný večer skončil. Dokáže se ale Bella s Edwardovým jednáním smířit? A co Edward? Proč Bellu nechal jít? A co se bude dít dál? Změní se vztah mezi nimi? To se dočtete v dalším pokračování Hříchů lásky. Tááákže, hurá do toho a nechte mi tu co nejvíc komentíků, děkujuu!! Vaše Lorenia:)


Kapitola pátá - „Edwarde Cullene, já tě nesnáším!"


Edward

Seděl jsem v jídelně a pohrával si s víčkem od pití, které jsem měl na tácu. Přemýšlel jsem o Belle, o té hloupé sázce s Emmettem… v hlavě mi panoval naprostý zmatek. Vůbec jsem nevěděl, co chci. Na jednu stranu jsem Bellu chtěl, ale asi ne kvůli té sázce…

„Hej brácho! Támhle jde tvoje roštěnka!“ řekl pobaveně Emmett a žduchnul mě do zad. Otočil jsem se směrem ke vchodu a zahlédl Bellu, která mě zkoumavě pozorovala. Věnoval jsem jí tajemný pohled a sledoval ji, dokud se neposadila ke stolu. Když se otočila, ucukl jsem pohledem a zadíval se znovu na víčko, které se kutálelo po tácu.

Chvilku tam tak seděla a pak se najednou zvedla a zmizela z jídelny. Vydal jsem se za ní. Když jsem jí zahlédl před vchodem, chytil jsem ji za ruku a ona se polekaně otočila.

„Ahoj, Bello,“ pozdravil jsem ji milým hlasem. Díval jsem se na ni a myslel na to, jak moc ji chci políbit. Edwarde! Bože! Nad čím to uvažuješ! Samozřejmě, že to NECHCEŠ! To ta sázka tě nutí přemýšlet o takových věcech! Ale nic nesmím uspěchat…

„Ahoj, Edwarde,“ promluvila a její srdce rozechvěle tlouklo, každý úder byl rychlejší a silnější. Byla nervózní! Ona byla v mé přítomnosti ne svá!

„Jak se máš?“ zeptal jsem se zájmem. Až teď jsem si uvědomil, že jí stále držím za ruku. Uvolnil jsem svoje sevření a Bella stáhla ruku zpátky k sobě.

„Dobře, děkuju. Víš, chtěla jsem ti ještě jednou poděkovat za ten večer a za to, že ses o mě postaral. Nevím, co by se jinak stalo,“ dořekla a její výraz zvážněl. Pocítil jsem nutkání ji obejmout, ale ovládl jsem se.

„Neděkuj, prosím,“ řekl jsem citlivě a přistoupil těsně k ní.

„Nechtěla by ses jít se mnou večer projít?“ zeptal jsem se a pocítil něco zvláštního. Že bych byl snad nervózní a styděl se? Ne, to není možné. To se mi jen zdálo…

„Jasně,“ vybrebtla okamžitě a já se musel zasmát. Byla roztomilá.

„Dobře, tak v 7 večer na mole?“ ujišťoval jsem se a ona přikývla. Svůdně jsem na ni mrkl a zmizel pryč.


O pár hodin později…

„Sakra,“ zaklel jsem, když jsem za sebou zabouchl dveře chatky.

„Co je, brácho?“ divil se Emmett, když mě zahlédl.

„Co je ti do toho, hm?“ vyjel jsem na něj podrážděně a on se zasmál.

„Ve vzduchu větřím sázku, jak jsi na tom?“ ptal se pořád.

„Emmette, dej mi teď pokoj, jasný?“ zařval jsem a odešel do pokoje.

Byl jsem na sebe neuvěřitelně naštvaný. Proč jsem od sebe Bellu k čertu odstrčil? Proč jsem ji nechal jít? Na co jsem proboha v tu chvíli myslel?

Posadil jsem se na postel a dlaněmi si zakryl tvář. Cítil jsem se tak divně, nikdy v životě jsem se takhle necítil! Bylo to pro mě tak nové. Edwarde, nějak se do toho začínáš zamotávat. Měl jsi přece Bellu dostat do postele a konec!

Vyrušil mě Emmett, který vstoupil do pokoje.

„Čemu jsi z toho, co jsem říkal nerozuměl, Emme?“ štěkl jsem na něj.

„Klidni, Edwarde. Máš tu návštěvu,“ dořekl a za ním do pokoje vstoupila Bella. Nevěřícně jsem na ni hleděl, vypadala tak smutně. Emmett vycouval a zavřel za sebou dveře. Zůstali jsme v pokoji jen my dva.

„Můžu s Tebou mluvit?“ zeptala se.

„Posaď se, Bello,“ pokynul jsem ji a sedl si taky.

„Chtěla bych ti něco říct, Edwarde,“ pokračovala a moje zvědavost neuvěřitelně rostla.

„Já, já…“ koktala a já cítil její nervozitu, která z ní přímo sálala. Pak se zničehonic zvedla z postele a přistoupila ke mně. Postavil jsem se. Rozrušeně přešlapovala na místě a snažila se přinutit k tomu, aby promluvila.

Najednou mě zaplavila neuvěřitelně silná touha. Chtěl jsem ji políbit. Než jsem se stačil vzpamatovat, udělal jsem to. Přitiskl jsem své chladné rty k jejím. Byly tak hebké a teplé. Cítil jsem, jak v nich pulzuje krev. Nejdřív sebou cukala a pak se zapojila také. Lehce pootevřela ústa a nechala můj jazyk proniknout k jejímu. Srdce jí vyplašeně tlouklo do hrudi. Byla tak křehká, když jsem ji líbal. Zoufale odpovídala na mé nevyslovené otázky a vzrušení v nás obou rostlo. Přitáhla si mě těsně k sobě a zajela mi prsty do vlasů. Její zrychlený dech mě příliš rozrušoval. Opatrně jsem ji položil na postel a nepřestával líbat. Byl jsem úplně mimo, neovládal jsem se a když jsem ji zajel rukou pod tričko, vzdychla mi do ucha. Bože! Jak moc mě vzrušovala, tolik jsem ji chtěl! Když jsem ucítil lem její podprsenky, zarazil jsem se. Bylo to jako hlasité cvaknutí v mojí hlavě. Až teď jsem si uvědomil, co děláme. CO DĚLÁM!

Se vší vůlí jsem se od ni odtrhl. Podívala se na mě a v očích jí planuly jiskřičky touhy.

„Co se děje, Edwarde?“ ptala se nechápavě. Tak moc tě chci, jsi tak nádherná a přitažlivá! Edwarde, vzpamatuj se! Tohle nemůžeš udělat! Teď už ne. Tak jako tak ji ublížíš. Věděl jsem moc dobře, že sázka už jde stranou. Bella tu přede mnou ležela, plná vzrušení a očekávání. Byla tak zranitelná… cesta k ní byla průchodná, mohl jsem ji právě v tuhle chvíli pomilovat… ale já to nedokázal. Radši ji způsobím bolest tím, že ji odmítnu, než bych se s ní vyspal kvůli sázce.

„Bello, já… strašně mě to mrzí… já nemůžu. I když bych opravdu moc chtěl…“ Zalkla se a v očích se jí zatřpytily slzy.

„Aha,“ řekla a vytrhla se z mého sevření.

„Měla jsem vědět, že si se mnou chceš jenom hrát! Nezměnil ses, ty bídáku!“ zakřičela a s pláčem vyběhla z pokoje.

Dovnitř vtrhl Emmett.

„Co to bylo?“ vyzvídal šokovaně. Věděl jsem, co se má stát. Nedokázal jsem Bellu využít, už to nešlo. Příliš mi na ni záleželo, než abych to udělal. Musel jsem si to konečně přiznat. I když jen sám sobě… prohrál jsem sázku, ale bylo mi to fuk.

„Je konec, Emme. Vyhrál jsi,“ řekl jsem smířeně. Pokojem zazněl hlasitý výbuch smíchu.

„No to snad ne, brácho! Tys tu holku fakt nepřefik!“ zařval smíchy a svalil se na postel. Zatnul jsem ruce v pěst a snažil se uklidnit.

„Prostě si vyhrál, jasný?“ zařval jsem naštvaně a Emmett se na mě zkoumavě podíval.

„No to snad…ty ses do tý holky zakoukal, že jo?“ vyhrkl překvapeně.

„Nemůžeš prostě vyhrát a nechat to být?“ řekl jsem značně klidnějším tónem. Emmett se pousmál a přistoupil ke dveřím.

„Tak fajn, brácho! Ale radím ti, aby ses vzpamatoval! I když teď jsou vlastně všechny roštěnky na mým talíři,“ prohodil s hlasitým zasmáním.

„Vypadni!“ štěkl jsem po něm a on zmizel z pokoje pryč.

Cítil jsem se tak zvláštně. Ještě nikdy jsem takhle necítil…


Bella

„Ten parchant!“ zakřičela jsem a bouchla s dveřmi. Z ložnice vyběhla Angela a dívala se na mě, jako bych se zbláznila.

„Bello, co se děje?“ vyhrkla.

„Ale nic, jen jsem úplně totálně pitomá!“ řekla jsem nasupeně a v očích se mi zaleskly slzy. Angela přišla ke mně a její výraz byl naprosto nechápavý.

„Nezbláznila ses?“

„Asi jo, protože jinak bych nikdy v životě tomu blbečkovi nenalítla na tu jeho komedii!“

„Bello, o čem to k sakru mluvíš? Respektive o kom?“

„O Edwardovi,“ hlesla jsem a po tváři mi stékaly slzy.

„Bello,“ zašeptala Angela, když vše konečně pochopila a objala mě.

„Ten bídák,“ vzlykala jsem zoufale.

„Uklidni se, to bude dobrý,“ konejšila mě.


O dvě hodiny později…

„Bello? Bello, spíš?“ Neozývala jsem se. Angela se po chvilce ticha přetočila na bok a hlasitě oddechovala vedle Jessicy, která tvrdě spala. Dělala jsem, že spím, aby neměla starost. Už tak musela být hrozně unavená, nechtěla jsem ji nějak zatěžovat. Doufala, že usnu, ale to jsem teď nedokázala. Spánek bylo to poslední, na co jsem měla myšlenky. V hlavě mi poletovaly vzpomínky, při kterých mě napadla pouze jediná věc:

„Nenávidím tě, Edwarde Cullene,“ zašeptala jsem neslyšitelně do tmy a zavřela oči.


Edward

Ležel jsem v posteli a hleděl z okna na noční nebe, které bylo poseté třpytivými hvězdami. Přemýšlel jsem o Belle. Posledních pár dní bylo opravdu krásných. Cítil jsem se v její přítomnosti tak spokojený, nic mi v tu chvíli nechybělo. Jako by v ten moment neexistovalo na světě nic jiného než ona a já. My dva, spolu…

Moje myšlenky vyrušilo Emmettovo hlasité chrápání. Převalil jsem se na posteli a odkašlal si. Chraplavé vzlyky ustaly a já se opět ponořil do svých hlubokých myšlenek. Jednu věc jsem si uvědomil a musel jsem si ji konečně přiznat.

„Miluju Tě, Bello Swanová,“ zašeptal jsem tichounce do polštáře a zhluboka se nadechl.

Konečně jsem neskrýval svoje pocity, alespoň před sebou ne. Jenže jsem Belle ublížil a ona si teď myslí, že jsem ji využil. To byl můj prvotní plán, přiznávám. Ale teď bylo všechno jinak a já chtěl změnit její pohled na mě… tentokrát upřímně…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hříchy lásky - 5. kapitola - Edwarde Cullene, já tě nesnáším!:

 1
4. Misa
13.02.2012 [19:13]

Emmet chrapal,pac u teto spisovatelky upiri i spinkaji Emoticon

01.10.2011 [21:19]

AfroditaAliceCullenJedno nechápu. Jak mohl Emmett hlasitě chrápat? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Kačka
21.08.2011 [22:22]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon dokonalý

22.05.2011 [14:58]

mollynkaskaJaktože může emm chrápat kž jsou upíři?xD No ale máš talent a představivost. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!