Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka od koní - 6. kapitola

03.04.2011 (10:45) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2781×

***Pohled Isbell***

Nestihla jsem se podívat, kdo to řekl a ani komu ta věta byla adresována. Byla jenom temnota. Dost nepříjemná a temná. Necítila jsem nic a byla ráda. Nevnímala jsem a ani si na nic nevzpomínala. Prostě nic. Připadala jsem si jako mrtvá.

Najednou se mi v hlavě vyrojila poslední vzpomínka: jela jsem závody, rozhodující závody, které jsem musela vyhrát. Přeskočila jsem překážku, potom jsem ležela na překážce a tělem mi šlehaly plameny bolesti.

Začala jsem křičet a konečně se probrala.

„Uklidni se, Isabello,“ ozval se hlas, který jsem znala a nechtěla ho slyšet, neboť znamenal, že jsem zase v nemocnici.

Pokusila jsem se vstát, ale něco mi v tom pohybu bránilo. Chtěla jsem… pohybovala jsem prsty u nohou, ale nic se nestalo.

„Moje nohy?! Já necítím nohy!“ křičela jsem a začala brečet.

„To bude dobré, Isbell,“ řekl hlas, který mě pohladil na duši, a na chvilku mi pomohl zapomenout na to, že nemohu pohnout nohama.

„Jackie, doneste slečně něco na uklidnění,“ přikázal Carlisle a já se konečně podívala na své tělo.

Ruku jsem měla zasádrovanou, nohy jsem necítila, všude samá hadička a děsné píp… píp… píp.

„Kde je Charlie?“ optala jsem se na první věc, co mě napadla.

„Zajdu mu zavolat,“ otočila jsem se za tím hlasem a uviděla toho kluka s bronzovými vlasy. Toho, co mi zkracoval třmen… jak jen bylo jeho jméno?!

„Dobře a pak jdi domů,“ přikývl doktor a ten kluk se vytratil s pohledem upřeným na mě.

„Kdo to byl?“ zeptala jsem se Carlislea.

„Můj syn. Ty si ho nepamatuješ?“ podivil se.

„Pamatuji, ale jméno mi uniká,“ opověděla jsem po pravdě a čekala na odpověď.

Té se nedostalo, neboť se ten kluk vrátil. Koukl na Carlislea a potom na mě. Bylo vidět, že ho něco rozesmutnělo.

„Cítíš toto, Isabello?“ optal se doktor a přejel mi prstem po prstu u nohy.

„Ne,“ začaly mi téct slzy.

„To bude v pořádku, je tu možnost, že začneš znovu chodit,“ utěšoval mě.

„Chci být sama,“ křikla jsem a odvrátila hlavu na stranu, přičemž jsem zavřela oči.

„Isbell,“ snažil se i Edward.

„Nejsem Isbell, jmenuji se Isabella. Isbell byla nejlepší jezdkyně v okolí, já nejsem nic!“ Nechala jsem se unášet mým smutkem a oni mě nechali být.

Ano, Isbell byla, ale už není. Nikdy už na koně nesednu, už nikdy nezažiji ten svobodný pocit, když se proháníte cvalem přes louky a pole. Neucítím pocit bezpečí a vítězství při skákání překážek. Už nikdy.

„Zlatíčko, jak ti je?“ ozval se tátův hlas.

„Jak by mi mohlo být, když nemůžu chodit?“ vyštěkla jsem.

„Zlato, doktor říkal, že je možnost, že zase začneš,“ ozvala se mamka a já se otočila.

Ona přijela za mnou?!

Přišla ke mně a objala mě. Na druhou stranu se posadila Lucy a koukala na mě.

„Co je?“ vyjela jsem na ni.

„Nic, jenom už vidím, jak pro tebe budeme s Alice vytvářet šaty,“ odpověděla mi s úsměvem.

„S jakou Alice?“ Nechápala jsem ji, ona a ta její móda.

„Alice Cullen, moje spolužačka. Je na módu expert,“ radovala se.

„Sestra Edwarda a dcera doktora Cullena?“ ujišťovala jsem se.

„Jo, byla tady, když tě sem převezli,“ odpověděla mi.

„Aha, ani se ptát nebudu, jak dopadly závody.“ Otočila jsem hlavu k tátovi.

„Diskvalifikovali tě, závody vyhrála Jessica, ale kdybys dojela, zvítězila bys,“ utěšoval mě dál.

„Kdyby! Kdyby Freede neklopýtl, mohla jsem vyhrát!“ Rozbrečela jsem se znova.

„Bě… běžte, chci… chci být sama,“ koktala jsem mezi vzlyky a oni naštěstí odešli.

Zavřela jsem oči a znova jsem uviděla tu poslední scénu, ale tentokrát tam cosi nepatřilo. Než se Edie vzepjal, slyšela jsem vrčení. Bylo to vrčení podobné šelmě, ale pes to rozhodně nebyl.

Ale je možné, že jsem si to všechno jenom vymyslela, abych to měla na koho svést. Nechtěla jsem se užírat, ale jinak to prostě nešlo.

Nakonec se dostavil vše ulehčující spánek.

***Pohled Edward***

Nemohl jsem sedět doma, když jsem věděl, že já mohu za to, že teď můj anděl leží na nemocničním lehátku a bojuje o život.

Nastartoval jsem tedy svoje Volvo a vyjel k nemocnici.

Třeba už bude vzhůru a bude chodit, uklidňoval jsem se.

Anebo taky bude na vozíku a je to jenom tvoje vina, Edwarde Anthony Masene Cullene! Křičelo na mě mé svědomí a já musel smykem zastavit na krajnici.

Nesnáším se, ublížil jsem lidské dívce, kterou jsem si zamiloval na první pohled.

Znovu jsem nastartoval a vyjel k nemocnici.

Zaparkoval jsem a vešel dovnitř. Všichni mě tu znají, a tak jsem mohl klidně jít do pracovny Carlislea.

Nebyl tu a tak jsem si sedl na židli a čekal na něj. Zamyslel jsem se nad událostmi posledních dní. Z přemýšlení mě vytrhly myšlenky Carlislea.

„Změnilo se něco?“ vyhrkl jsem hned.

Carlisle se na mě podíval a očima sklouzl na hodiny. Podle jeho myšlenek jsem odpověď znal, ale potřeboval jsem ji slyšet a ne si ji přečíst.

„Ne nic, ale měla by se každou chvíli probrat,“ konečně mi odpověděl a otočil se. Vyšel jsem za ním. Šli jsme chodbou na JIP oddělení. Tam jsme se převlékli do sterilního a vešli.

Isbell ležela na posteli, klidná, jako by spala. Posadil jsem se vedle ní a koukal jí do tváře. Carlisle kontroloval přístroje a zapisoval jejich chod.

„Kdy se probere?“ zajímal jsem se, neboť jsem chtěl být u toho.

Uchopil jsem její ruku a palcem přejížděl po ní. Carlisle měl hotovo a já se zvedl. Vydali jsme se ke dveřím, ale hned jsme se zastavili. Isbellino srdce bilo jako o závod a ona začala křičet. Po chvilce se probrala.

„Uklidni se, Isabello,“ promluvil Carlisle a ona se chtěla posadit.

Podle výrazu byla zmatená, ale já se jí nedivím, taky bych byl. Jak strašně jsem byl frustrovaný z toho, že její myšlenky jsou pro mě záhadou.

„Moje nohy?! Já necítím nohy!“ rozkřičela se a po tvářích se jí koulely slzy.

„To bude v pořádku, Isbell,“ řekl jsem jí, neboť jsem ji chtěl utěšit.

„Jackie, doneste slečně něco na uklidnění,“ přikázal Carlisle sestře a ona odešla.

Isbell se zaměřila na své tělo.

„Kde je Charlie?“ optala se najednou a já jsem věděl, že musím odejít, jinak se zblázním.

5. kapitola ** 6. kapitola ** 7. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 6. kapitola: