Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hate is passing 8

24.11.2009 (14:00) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3909×

BELLA

,,Bello, co se děje?“ ptal se mě ne tělocviku Emmett a mával mi rukou před obličejem.

,,Ále nic jen jsem se zamyslela."

,,No tak příště při tom myšlení koukej na míč. Málem tě trefil do hlavy, ještěže jsem to viděl.“ Zazubil se na mě.

,,Já tě nemít…“ Úsměv jsem mu oplatila a přátelsky ho bouchla do ramene.

Zbytek hodiny jsem radši dávala pozor, kam ten zpropadený volejbalový míč lítá. Emmett už tak zastával hru i za mě, tak jsem mu to chtěla trochu ulehčit. Při jednom mém zákroku jsem uskočila dozadu, zakopla o vlastní nohy a svalila se na zem jako hruška ze stromu. Emmett se nejdřív začal smát, ale když si všiml, že se chytám za kotník, hned byl u mě.

,,Je ti něco?“ ptal se poplašeně.

,,Asi to bude naražený. Bude to v pořádku, jsem na to zvyklá.“ Než jsem se nadála, byla jsem v Emmettově náručí a rychlostí blesku jsme letěli ven z tělocvičny.

,,Dovedu ji na ošetřovnu,“ houkl Emmett na učitele a už jsme byli venku ze školy.

,,Emmette to vážně není nutné,“ přemlouvala jsem ho.

,,Alice mě zabije,“ zamumlal náhle.

,,Proč by tě měla zabíjet?“ optala jsem se zvědavě.

,,Ne, Alice mě roztrhá a Rose dorazí.“ Nevšímal si mojí otázky.

,,Emmette, proč by ti měli něco dělat?“ Trochu jsem zvýšila hlas a toho už si všimnul.

,,Strašně se těší na ty zítřejší nákupy a já nebyl schopnej, tě při tom pitomím tělocviku ohlídat,“ bědoval dál.

,,Jak jinak ti mám vysvětlit, že to není tvoje vina. Pády jsou na mém denním pořádku. Spadla bych tak jako tak, a kdyby ne na tělocviku tak třeba doma.“ Zdálo se, že jsem Emmetta trošku uklidnila.

V Emmettově náručí jsem si připadala jako nějaké miminko, ale díky rychlosti kterou stále zvyšoval, se mi začínal zvedat žaludek.

,,Ehm, Emmette nechceš trošku zpomalit?“ zeptala jsem se ho, když rozrážel dveře do druhé školní budovy. Emmett si toho nevšímal a promluvil až v kanceláři, která byla propojena s ošetřovnou.

,,Co se stalo?“ ptala se paní Copeová.

,,Nejspíš má vymknutý kotník,“ odpovídal pohotově Emmett a otvíral si dveře na ošetřovnu, kde se mě ujala postarší žena.

,,Copak se stalo drahoušku,“ otázala se mě mile.

,,Spadla na tělocviku nejspíš má vymknutý kotník,“ nenechal mě Emmett odpovědět. Po tomto vzala sestřička obinadlo a vydala se s ním ke mně. Mezitím jsem si sundala tenisku a ponožku. Zkušeně mi prohmatala nohu, a když jsem sykla v místech, kde jsem měla kotník, vzala mastičku, kterou si přinesla a natřela tím postižené místo. Pak mi to ovázala a pomohla mi nasadit ponožku. Do boty jsem se už nevešla tak jsem jí místo toho svírala v ruce.

,,Je to jenom naražené. Za jeden, až dva dny to bude v pořádku. Dnes to ale zkus co nejmíň namáhat. A tohle si na to maž.“ Vtiskla mi do ruky mastičku. Emmett mě znovu vzal do náručí a s veselým ,,Nashledanou“ si to štrádoval ven z ošetřovny. Nejdřív se se mnou vrátil do šatny tělocvičny, kde jsem se převlékla. Potom mě znovu uchopil a odnášel směrem na parkoviště. Došel ke svému Jeepu, otevřel ho a posadil mě na místo spolujezdce tak, že jsem byla natočená směrem ke škole a nohama čouhala ven.

,,Zavezu tě domů v tvém náklaďáku,“ vysvětloval své počínání, když jsem se na něj nechápavě koukla. Němě jsem kývla.

,,Děkuju ti,“ řekla jsem mu a on se na mě usmál.

,,Počkáme, než přijde Rose a ostatní. Jen jim řeknu, co se stalo, a pojedem.“ Znovu jsem kývla. Asi za deset minut se ze školy začali trousit ostatní studenti.

EDWARD

Na hodině španělštiny jsem se vzpamatovával z předchozího rozhovoru s Bellou. Byl jsem rád, že ten plán pořídit si holku alespoň trochu vyšel. Jak se zdálo, Bella na mě byla naštvaná, ale nebyla jediná. Alice na mě při hodině vrhala vražedné pohledy a v mysli mě posílala někam. Její myšlenky ukončilo zvonění, které ohlašovalo konec dnešního dne. Spokojeně jsem vycházel ze třídy a těšil se domů. Alice se chovala jak malé dítě. Šla asi deset metrů přede mnou, a když jsem se jí pokusil dohnat, jenom zrychlila.

Nejdřív jsem myslel, že spěchá kvůli tomu, že je na mě naštvaná, ale pak jsem v její hlavě uviděl ten obrázek a sám jsem taky přidal do kroku. Rozrazil jsem venkovní dveře a naskytl se mi pohled na Bellu sedící v Emmetově Jeepu s nohou velkou jako koule. Alice se přihnala za ní a okamžitě se začala vyptávat jak jí je, odstrčila Emmetta, který došel na stranu spolujezdce. Došel jsem za ním a vyděšeně se podíval na Bellu.

,,Co se děje?“ zeptal jsem se ho.

,,Ale nic Bella upadla na těláku,“ odpověděl mi, ,,a proč se vůbec ptáš? Máš přece Becky.“ Koutkem ucha jsem zaslechl Bellu.

,,Určitě budu v pořádku na ty zítřejší nákupy. Ne vážně nemusíš Emmetta přiškrcovat není to jeho vina.“ Tomu jsem se musel usmát, už jsem úplně viděl Alice, jak ho honí po domě.

V dálce jsem zahlédl Rose s Jasperem, kteří přidali do kroku, jakmile nás uviděli. Rose se starala stejně jako Alice a Jasper přišel k nám. Ani se nevyptával, jen na mě kouknul a pak se znovu natočil na Alice.

,,Rose,“ křiknul na ní Emmett. Rose automaticky nastavila ruku a Emmett jí do ní hodil klíčky od auta, což jsem absolutně nechápal. Potom vzal Bellu do náručí a vydal se s ní k jejímu autu, kde jí posadil na místo spolujezdce. Alice cupitala hned za nimi a podávala Belle její věci. Emmett se hřměním nastartoval a rychlostí šneka si to zamířil ven z parkoviště. Ta rychlost bude jeho smrt.

Nasedl jsem do auta a čekal. Alice se mi omluvila, že pojede s Rose, aby vyřešily ty zítřejší nákupy a Jasper se k ní samozřejmě přidal. Nastartoval jsem motor a vydal se domů. Chtěl jsem jít na lov, ale vzpomněl jsem si, že Emm a Jazz chtějí jet zítra do hor a tak jsem jel rovnou domů.

BELLA

,,Pro Kristovy rány,“ vztekal se Emmett cestou ke mně domů.

,,Co je?“ ptala jsem se zmateně.

,,To auto vážně nedokáže jet víc jak padesát aby nevydávalo zvuky, jako že mu každou chvíli uletí motor?“

,,Mně to tak vyhovuje,“ řekla jsem trpce.

,,Tak se nečerti Bello, jsem holt zvyklý na jinčí rychlost.“ Zabočil do naší ulice, kde na příjezdové cestě stálo Charlieho auto. Zkušeně zaparkoval hned za něj a šel mi pomoct z auta. Znovu mě vzal do náručí dnes už nejspíš posté a šel zaklepat na dveře.

,,Tak Vám ji vezu,“ vypálil pobaveně, když uviděl Charlieho, jak se na nás zděšeně kouká.

,,Co – co se stalo,“ koktnul Charlie.

,,Má naraženou nohu z tělocviku, ale nebojte, bude o ni skvěle postaráno hlavně zítra, až se tu objeví moje sestřička a vytáhne ji na nákupy. Ačkoliv Bello trošku tě lituju.“Mrknul na mě a napochodoval si to i se mnou do domu. Donesl mě do obýváku a posadil na sedačku.

,,Tak snad abych šel,“ rozloučil se se mnou. Až teď jsem si uvědomila, že nemá auto.

,,Jak se dostaneš domů?“ ptala jsem se.

,,Trochu se projdu,“ odpověděl mi a prošel kolem Charlieho, který na něj koukal jako králík na kobru.

Hned jak Emmett odešel, vrhnul se táta ke mně. Jen jsem zakroutila hlavou, že se o tom bavit nechci a tak to raději ani nezkoušel.

,,Ty zítra někam jedeš?“ zeptal se asi po deseti minutách ticha.

,,Domluvila jsem se s Alice a Rose. Chtějí mě vytáhnout na nákupy.

,,Aha,“ řekl vědoucně a dál v rozhovoru nepokračoval.

Asi kolem šesté hodiny objednal Charlie pizzu a došel za mnou do obýváku, kde si pustil fotbal. Koukal na to tak zažraně, že skoro přeslechl klepání. Celou dobu vykřikoval nějaké sportovní hlášky, až mě z toho začala bolet hlava.

Pizzu jsme snědli u televize a já se pak vydala nahoru do svého pokoje. Hupla jsem do koupelny a rozmotala si ten zpropadený obvaz. Pak jsem se osprchovala, a když jsem usoudila, že už jsem suchá jak troud, navlékla jsem na sebe pyžamo a namazala si tu nohu. Mastička voněla po mentolu, což krásně uklidňovalo. Zaplula jsem do pokoje a zahrabala se do deky. Byla mi trošku zima, tak jsem jí kolem sebe měla omotanou jak mumie obvazy. Chvíli jsem se takhle zabalené překulovala, než mě pohltil uklidňující spánek.

EDWARD

Doma jsem zapadl do pokoje, pustil si hudbu a začetl se do knížky. Slyšel jsem, když klaply venkovní dveře a do domu se přiřítil Emmett. Chvíli se bavil společně s Jasperem o zítřejší akci ,,hory jsou naše“. Plánoval, jak skolí půl tuctu medvědů a že si rozhodně musí dát souboj, kdo skolí prvního rychleji. Zato Alice a Rose brebentily o zítřejších nákupech s Bellou.

Noc utekla celkem rychle a to nejspíš proto, že jsem se nechal trochu unést a zaběhl jsem za Bellou. Půlka mého já na mě řvala, že jsem úplnej magor ale byla moc slabá. Musel jsem vědět, jestli je v pořádku. Pomalu jsem se připlížil k jejich domu. Bylo zhasnuto a tak jsem se vyšplhal k jejímu oknu. Okno nebylo pořádně dovřené a tak jsem ho snadno otevřel. Sedl jsem si na rám okna a pozoroval ji, jak spí. Byla zamotaná v dece, že se snad nemohla ani pohnout. Nejspíš se jí něco zdálo, protože roztáhla pusu do blaženého úsměvu. Vypadala jako andílek, tak bezbranně a křehce a proto jsem věděl, že ji před sebou musím uchránit. Napůl jsem nasával venkovní vzduch společně s její vůní, která byla v pokoji velmi koncentrovaná. Hrdlo se mi začalo stahovat a já věděl, že musím odejít. Naposledy jsem se na ní podíval a pak vyskočil z jejího okna. Pořádně jsem dovřel okno, aby jí nikudy neprofukovalo a rozeběhl se směrem domů.

Kolem šesté hodiny mi na dveře zabušil Emmett.

,,Jedeme,“ hulákal na celý dům.

Na schodech jsem se potkal s Jasperem a Alice, která se s ním šla rozloučit.

,,Mám od tebe pozdravovat Bellu?“ zeptala se mě a nenápadně na mě mrkla. No jasně určitě měla zase tu její kouzelnou vizi.

,,Ani ne,“ řekl jsem příkře a hodil po ní jeden za svých vražedných pohledů.

,,Ale ode mě ji pozdravuj hned dvakrát a od Emma taky,“ vychrlil ze sebe Jasper a líbnul jí na tvář.

Po desetiminutovém loučení, o které se postaraly Alice, a Rose jsme konečně vyjeli směr hory. Měli jsme to dvě hodiny cesty, ale s Emmettovým řízením jsme to zvládli za hodinu a půl.

Hned jak doparkoval, vyskočil z auta a začal větřit svou kořist. Jasper udělal to samé a pak se na sebe oba koukli a s tři, dva, jedna se rozutekli každý na jinou stranu. Já se vydal hledat něco mnohem chutnějšího, než jsou ti jejich chlupatí brundibáři. Po pěti minutách jsem zavětřil to, co jsem hledal a to byla puma. Když jsem se k ní dostal, uviděl jsem, jak se připravuje, že zaútočí na jednoho vypaseného medvěda. Než jsem se nadál, z jedné strany se přihnal Jasper a z druhé Emmett. Rozeběhli se na medvěda a narazili do něj. Rána to byla jako z děla a můj vlastní oběd zmizel v nedohlednu.

,,No to se vám teda povedlo,“ křičel jsem na ně, když se snažili prokousnout medvědovi hrdlo. ,,Aspoň jste u toho nemuseli dělat takový kravál, teď abych si šel hledat jídlo někam jinam.“ To lamentování už stejně nemělo cenu, protože ti dva mě neposlouchali a tak jsem se vydal hledat novou kořist.

Předchozí

Shrnutí

Další

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hate is passing 8: