Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hate is passing 35

02.03.2010 (18:45) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4710×

BELLA

,,Alice, co jste mu udělali?“ ptala jsem se znovu.

,,Jak jsem řekla, Bello, my mu neudělali vůbec nic.“

,,Řekni mi to, Alice,“ dorážela jsem na ni, ale vůbec to s ní nehnulo. Místo toho vyběhla z Edwardova pokoje.

Naštvaně jsem sešla dolů a zamířila do kuchyně.

,,Edwarde,“ oslovila jsem ho, protože stál ke mně zády.

,,Hned ti nandám, lásko,“ odpověděl mi a přemisťoval vajíčka z pánvičky na talíř.

,,Co jste mu udělali?“ zeptala jsem se ho.

,,Komu?“ hrál nechápavého.

,,Edwarde Cullene, jestli mi okamžitě nepovíš, co jste mu udělali, tak jedu domů!“ křičela jsem na něj.

,,A proč to chceš vědět?“ zeptal se a postavil přede mě talířek s vajíčky.

,,Řekni mi to,“ vyhrkla jsem. Stále jsem stála naproti němu.

,,Dostal to, co si zasloužil. A myslím, že měl dostat mnohem víc.“

,,Edwarde,“ vzlykla jsem. Nevím, co to do mě vjelo, ale zase mi bylo do breku. Edward mou reakci nechápal a já se mu popravdě vůbec nedivila.

,,Ty ho lituješ?“ ptal se zmateně.

,,Ne, já… jen mám strach.“ Okamžitě byl u mě a drtil mě v objetí.

,,Já vím, ale on se k tobě už nikdy nepřiblíží.“

,,Nemám strach z toho. Bojím se o vás.“

,,Cože?“ vydechl nevěřícně a maličko si mě odtáhl od těla, aby mi viděl do obličeje.

,,Proto se ptám, co všechno jste Kylovi udělali. Co když na to někdo přijde?“ ptala jsem se.

,,Nikdo na to nepřijde. Ač nerad, tak ho ošetřuje Carlisle a ten se o všechno postará.“

,,Řekneš mi, co jste mu provedli?“

,,Dobře, ale nejdřív se najez,“ dovedl mě ke stolu a posadil na židli. Přisunul přede mě talířek a sednul si naproti mně.

,,Tak mluv,“ řekla jsem a odstrčila prázdný talíř.

,,Carlisle říkal, že má zlomená čtyři žebra, nalomenou stehenní kost, jednu ruku má zlomenou a u druhé měl vykloubené rameno a ještě otřes mozku,“ dokončil výčet zranění, které uštědřil Kylovi.

,,Proboha, Edwarde, jak si můžeš myslet, že na nic nepřijdou,“ děsila jsem se.

,,Alice to nahrála tak, že spadl ze schodů, protože se opil ředitelovou whisky. Carlisle mu do karty napsal vysoké promile alkoholu v krvi. Neměj strach, Bell, nikdo na to nepřijde.“

,,A co on, musí si přeci pamatovat, kdo po něm tak vystartoval.“

,,Nikdo mu neuvěří, vzhledem k tomu, že ho našli s tou flaškou.“

,,Ale, Edwarde…“

,,Lásko, neměj už strach a radši mi řekni, co chceš dělat, než tě odvezu domů.“

,,Nemohla bych tu zůstat dýl?“ zeptala jsem se.

,,Jak dýl?“

,,Nechce se mi teď v tomhle stavu jezdit domů. Nešlo by, aby Alice zavolala Charliemu a domluvila s ním nějaký prodloužený víkend?“

,,Už jdu na to,“ ozval se zvonivý hlásek jmenované.

,,Tak co chceš dělat?“ dožadoval se Edward odpovědi a mezitím umýval talíř po mé snídani.

,,Můžu ještě spát?“ zeptala jsem se.

,,Samozřejmě že můžeš. Na to se nemusíš ani ptát,“ odpověděl mi.

,,Budeš tam se mnou?“

,,Budu,“ odpověděl prostě a bral mě do náručí.

V Edwardově náručí jsem upadla do poklidného spánku. Ze začátku byl opravdu poklidný. Šla jsem po chodbě a spokojeně si prozpěvovala. Sama sobě jsem se zdála šťastná. Jediné, co mi tam moc nezapadalo, bylo to zpívání. Já nikdy moc nezpívala a tohle bylo zvláštní, jako by mě ten zpěv chtěl na něco upozornit, varovat mě. Ta situace se zdála, tak absurdní, že jsem si možná měla uvědomit, že tu něco nehraje. Celá scenérie se změnila v příšernou noční můru. Běžela jsem po chodbě a za sebou slyšela naléhavé kroky. Zahnula jsem do chodby, která zde ale končila. Otočila jsem se a pohlédla do tváře mému útočníkovi.

,,Ne!“ zakřičela jsem ze spaní a posadila se na posteli. Lapala jsem po dechu, vzlykala, třásla se a nešlo to zastavit. Přes clonu slz jsem nic neviděla.

,,Bello, Bellinko, to bude dobré.“ Edward mě drtil ve svém studeném objetí a já zhluboka dýchala. Nasávala jsem jeho omamující vůni pro mě tak uklidňující.

EDWARD

Nemohl jsem ji takhle vidět. Byla úplně zničená, zlomená a za všechno může ten parchant Kyle. V hlavě se mi mihl nápad, že skočím do nemocnice a zabiju ho. Dalo by se to pak svést na nějaké komplikace a byl by od něj pokoj.

Bella se mi třásla v náručí a pomalu se uklidňovala. Její pláč utichl a ona se na mě podívala.

,,Já nemůžu spát,“ špitla zničeně. ,,Nemůžu, Edwarde, já nechci usnout. Pořád se to vrací v jiných scénářích,“ chrlila ze sebe.

,,Co se ti zdálo?“ zeptal jsem se.

,,Šla jsem po chodbě a zpívala si. Celé mi to přišlo divné, já si totiž nezpívám, Edwarde. Pak se to změnilo a já utíkala. Běžela jsem a nemohla uniknout. Chtěla jsem zahnout do chodby, ale nikam to nevedlo a pak tam byl on.“ Znovu se rozvzlykala a přitiskla se ke mně.

,,Bell, to bude v pořádku.“

,,Ale kdy? Kdy zas budu moct normálně usnout a nebát se toho snu?“ ptala se nešťastně.

,,Něco vymyslíme ano?“ zeptal jsem se.

,,Dobře,“ přikývla.

,,Nechceš se jít trošku projít?“

,,Čerstvý vzduch by mi mohl udělat dobře,“ přisvědčila a zvedala se z postele.

Během deseti minut jsme byli připraveni k odchodu.

,,Kam jdeme?“ zeptala se Bella.

,,Jen pojď, bude se ti to líbit.“

Šli jsme po lesní cestě. Musel jsem Bellu stále hlídat, protože se jí pod nohy pletly kořeny stromů. Les kolem nás začal houstnout, což pro Bell nebylo moc dobré, tak jsem ji vzal do náruče.

,,Edwarde, co to děláš?“

,,Nechci dovolit, aby sis pochroumala nožky,“ smál jsem se na ni.

,,To ale neznamená, že mě musíš nosit.“

,,Taky to neznamená, že nemusím. A měla by ses smířit s tím, že chci.“

,,Tak fajn,“ rezignovala a opřela si hlavu o mé rameno.

Sledoval jsem cestu před sebou a přitom poslouchal Bellin vyrovnaný dech. Les před námi se začal rozevírat, což znamenalo, že už jsme blízko.

,,To je krása,“ vydechla Bella, když se les rozevřel úplně. Byli jsme na pobřeží řeky, která tu tekla. Sluníčko slabě svítilo a tím ozařovalo mou pokožku, která se třpytila.

,,Rád sem chodím,“ řekl jsem potichu a postavil ji na zem.

,,Je to krása, ale v porovnání s tebou…“ pohladila mě po tváři.

,,Jsem rád, že se ti tu líbí.“ Otočila se ke mně zády a opřela se o mou hruď. Rukama jsem ji chytil kolem pasu. Společně jsme se dívali na západ slunce. Bella se ke mně z ničeho nic otočila a stoupla si na špičky.

,,Díky za všechno,“ řekla a zlehka mě políbila na rty. Překvapilo mě to stejně, jako mě překvapilo, že se tak rychle odtáhla. Dřív to pro ni byl menší problém.

,,Promiň, já… ještě nemůžu.“

,,To nic, zlato. Říkal jsem, že nebudeme spěchat.“

,,Jsi tak hodný, já si tě ani nezasloužím.“

,,Co to povídáš?“ nechápal jsem její slova.

,,Chováš se ke mně tak báječně a já ti to nejsem schopná nějak oplatit.“

,,Bell, ty mi to oplácíš už jen tím, že jsi. Můj život byl bez tebe prázdný, až teď se cítím úplný.“

,,Přemýšlela jsem…“ řekla.

,,O čempak?“

,,Chtěla bych být s tebou.“

,,Vždyť jsi,“ odpověděl jsem.

,,Já myslím jako napořád. Chtěla bych, abys mě přeměnil,“ vypadlo z ní.

,,Bello, to nejde.“ Podíval jsem se jí do očí.

,,Proč ne?“ zeptala se zklamaně.

,,Nechci ti zkazit život.“

,,Pokud to nevidíš, tak můj život už je docela pokažený,“ rozčilovala se.

,,Tvůj život není zkažený.“

,,Ale já s tebou chci zůstat. Edwarde, miluji tě a chci s tebou být napořád.“

,,Ne, Bello, a už se o tom nebudeme bavit,“ řekl jsem rozhodně.

,,Ale budeme,“ šeptla tiše.

,,Je načase vrátit se,“ oznámil jsem jí a znovu ji vzal do náruče.

Kolíbání ji nejspíš uspalo. Zanesl jsem ji k sobě do pokoje a pořádně zabalil do deky. Lehl jsem si vedle ní a objal ji v pase.

BELLA

Nevím přesně, kdy jsem usnula. Jediné co vím je, že to byl za poslední dva dny nejklidnější spánek. Protáhla jsem se a tím uvolnila moje ztuhlé svaly.

,,Dobré ránko,“ pozdravil sametový hlas u mého ucha.

,,Ahoj,“ odpověděla jsem mu. Otočila jsem se k němu čelem a natáhla se pro polibek. Trošku sklonil hlavu a jemně mě políbil. Chtěl se rychle odtáhnout, ale to já mu už nechtěla dovolit. Chytila jsem ho za krkem a podržela si ho u sebe. Polibek mi opětoval a koutky úst se mu zvedly do úsměvu.

,,Jak ses vyspala?“ zeptal se, když jsme se od sebe odtrhli.

,,Moc dobře,“ odvětila jsem mu.

,,Máš hlad?“

,,Pořádný,“ řekla jsem a snažila se vyhrabat z deky.

,,Zůstaň tady, něco ti přinesu.“ Zatlačil mě zpátky do peřin a nechal mě samotnou v jeho pokoji. Nebylo to snad ani deset minut a už se otevíraly dveře. Edward mi přinesl talíř s vrchovatou porcí vajíček.

,,Díky,“ poděkovala jsem a s radostí se pustila do té nádhery. Měla jsem opravdu velký hlad, tak mě ani nepřekvapilo, že jsem to tak rychle snědla. Edward pak zase na malý moment odběhl, ale hned byl zase zpátky.

,,Co chceš dělat?“ zeptal se a na tváři mu hrál úsměv.

,,Nevím jak ty, ale já bych si dala sprchu.

,,Tak jdi, já si zkrátím chvíli čtením.“

,,A nechceš mi místo čtení umýt záda?“ zeptala jsem se. Byla jsem rozhodnuta pohnout se dál. Dost bylo trápení kvůli tomu zmetkovi, přece kvůli tomu nebude trpět můj přítel.

,,Bell, já nevím, jestli je to dobrý nápad.“

,,Tak když nechceš…“ nedokončila jsem větu a cestou ke koupelně jsem ze sebe shazovala svršky.

,,Proč mě tak škádlíš?“ Kolem pasu se mi obmotaly studené paže a Edward mi mluvil do ucha.

,,Protože už bylo načase,“ odpověděla jsem mu a vtáhla nás do koupelny.

Předchozí

Shrnutí

Další

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hate is passing 35: