Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hate is passing 26

09.01.2010 (15:45) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3807×

EDWARD

Z lovu jsme se vrátili až k ránu. Docela mě to udivilo vzhledem k tomu, že drahé polovičky mých bratrů už dávno byly doma. Mezitím co já vyskočil do okna svého pokoje a pustil si oblíbenou hudbu, oni si šli vynahradit promarněnou noc.

Koukl jsem na budík a zjistil, že už jim moc času nezbývá. Bylo půl sedmý a já sešel dolů, kde jsem potkal Esme jak se loučí s Carlislem.

,,Dobré ráno,“ pozdravila mě, když zavřela dveře.

,,Ahoj mami.“ Chvilku se zaposlouchala a pak mírně protočila oči, když uslyšela, že jí další oblíbené čtyři děti boří barák.

,,Jedeš pro Bellu?“

,,Počkám tak do čtvrt na sedm a pak vyrazím,“ odpověděl jsem a sednul si do sedačky. Esme ke mně přisedla a pustila nějaký pořad o vaření. Vyjeveně jsem na ní kouknul.

,,No co myslíš, musím se něco přiučit, pokud bude Bella u nás, nemůžeme jí nechávat o hladu.“ Přikývnul jsem na pochopení a po jejím vzoru jsem začal bedlivě sledovat, co to tam v televizi vlastně vyvádějí.

,,Edouši měl bys jet!“ vykřikla Alice a já se na ní zamračil za to, jak mě oslovila. ,,Tak promiň. Pokud ale nechceš, aby Bella jela s Charliem nebo šla pěšky tak jeď je za pět minut půl osmý.

Vyskočil jsem na nohy a rychle doběhl do garáže, vytároval jsem motor a vyjel k Belle. Docela jsem se překonal, když jsem tam stihl dojet za šest minut.

Ze dveří vykoukla Bellina hlava a na tváři se jí roztáhl úsměv. Vyskočil jsem z auta a úsměv jí opětoval.

,,Čau,“ řekla mi a já se k ní naklonil. Chtěl jsem jí políbit, ale ona uhnula. ,,Dokud se nerozhodneš, nic nebude!“ řekla přísně a nastoupila do auta.

,,Ahoj,“ odpověděl jsem jí a trošku se na ní zamračil.

,,Neštvi se. Přemýšlela jsem o tom dlouho. Sice jsem hned po příjezdu z nákupů usnula ale i tak jsem si říkala, že tě nesmím pokoušet.“ Nechápavě jsem se na ní podíval.

,,No asi tak mohla bych tě zmanipulovat a ty by ses pak přiklonil ke špatné straně. Uvědomil by sis to až za měsíc a pak mě odkopl jak obnošený bačkory. Nejsem si jistá, jestli bych to přežila,“ řekla dramaticky a loupla po mě pobaveným pohledem.

,,Fajn,“ řekl jsem a vyjel ke škole.

,,Jen jsem se chtěla zeptat,“ řekla, když vystupovala z auta.

,,Ano?“

,,Odvezeš mě i domů nebo na mě budeš naštvaný až do soboty?“ Tázavě pozvedla obočí.

,,Já na tebe nejsem naštvaný.“

,,Nevykládej. Od tý doby co jsem řekla, že do soboty nic nebude, jsi neprohodil ani slovo až na nynější rozhovor.“

,,Nebuď směšná, jen jsem se zamyslel.“

,,Já že jsem směšná?“ Bella na mě nevěřícně vyvalila oči a pak se otočila a nasupeně odcházela do školy.

Chvilku jsem stál na místě a pak se za ní rozeběhl. Chytil jsem jí za ruku.

,,Bell, počkej.“

,,Nech mě na pokoji.“ Ruku mi vyškubla a hrnula se do školy. U vchodu se na mě otočila. ,,Já ti teprve ukážu a směšnýho na tom nebude nic!“ prskala vzteky a vkročila do školy.

,,Zase si všechno podělal,“ zahlaholila za mnou Alice a šťouchla mě do zad.

BELLA

Tak tentokrát ses přepočítal hošánku. Já že jsem směšná? Počkej, ještě uvidíš a budeš rád, pokud bude něco ne v sobotu. Ne ty budeš rád, pokud bude vůbec ještě někdy něco. Soptila jsem v duchu a prudce hodila tašku na lavici. Angela vedle polekaně nadskočila na židli.

,,Děje se něco?“ zeptala se tiše.

,,Ne nic se neděje. Promiň,“ omlouvala jsem se za můj předchozí výstup.

Do třídy vešel učitel a já si sedla na místo. Hodina byla celkem nudná, on vlastně celý den byl nudný. Na oběd jsem šla s Angelou. Zrentgenovala jsem možnosti v jídelně a zahlídla Alice, jak na mě mává.

,,Půjdeme třeba támhle.“ Ukázala jsem Angele stůl, ale jako by náhodou, jsem ukázala na ten, kde seděl Edward. Rty se mu roztáhly do odzbrojujícího úsměvu a já měla sto chutí mu skočit kolem krku. Rozhodla jsem se být silná, ale má předchozí myšlenka mě stále lákala.

Vzala jsem si jen zeleninový salát a džus. Šla jsem celkem pomalu s mou šikovností a dlahou na ruce hrozila vysypání mého oběda na zem ještě víc než normálně. Angela šla za mnou a nevypadalo to, že jí moje rychlost vadí.

Alice se na mě usmívala a s každým mým krokem se jí úsměv roztahoval ještě víc. Došla jsem k jejich stolu a koleno položila na prázdnou židli. Naklonila jsem se k ní a do ucha jí zašeptala.

,,Zavři tu pusu, ať se ti neroztrhne.“

Edward vypadal nadšeně, protože si nejspíš vážně myslel, že si sednu. Já ale vstala a se vztyčenou hlavou došla ke stolu vedle jejich.

Celý oběd mě Edward propaloval pohledem, ale já nasadila neutrální masku – Šíleně naštvaná princezna.

Z jídelny jsem odcházela společně s Ang. Šinula jsem si to na hodinu biologie.

,,Bello,“ ozvalo se za mnou nejistě.

,,Hele Edwarde vážně na tebe nemám náladu.“

,,Já se jen chtěl zeptat, jestli chceš odvézt domů.“ Prudce jsem se otočila a dost mě překvapilo, že byl Edward sotva tři kroky ode mě.

,,Mám jinou možnost než jít pěšky?“ zeptala jsem se otráveně.

,,Můžeš jet se mnou,“ zkusil to znovu.

,,Tak fajn,“ řekla jsem prostě a otočila se k němu zády.

Biologie proběhla v klidu. Brali jsme nějakou pro mě lehkou látku. Na konci hodiny nám pan Banner oznámil, že projekty budeme odevzdávat zítra.

,,Bello?“ zeptal se Edward.

,,Hm,“ odpověděla jsem mu a přitom si balila věci do batohu.

,,Nemohla bys mi prosím vysvětlit dnešní látku? Nějak jsem to nepochopil.“

,,Ještě si to rozmyslím.“

,,Díky,“ řekl tiše.

Tělocvik byl pohoda. Díky tý ruce jsem nemusela cvičit a tak jsem ho celý proseděla na lavičce. Emmett se předváděl a každou chvíli za mnou běhal, aby mě mohl rozesmát. Povedlo se mu to téměř vždycky.

,,Pane Cullene!“ zařval na něj profesor. Emmett se s nevinným pohledem odvrátil ode mě a kouknul na profesora.

,,Ano?“ zeptal se.

,,Máte hrát basket a ne se vykecávat se slečnou Swanovou.“

,,Já vím, ale ta hra je tak nudná. Nemáte tam něco lepšího?“ zeptal se a ukradl míč jednomu spolužákovi a přes půlku hřiště ho hodil do koše. ,,Vidíte, taková nuda,“ postěžoval si. ,,A Bella se tu sama tak nudí,“ dodal nakonec. Učitel na něj nevěřícně koukal a pak ho poslal i se mnou ven z tělocvičny.

Emmett se převlíkl a společně jsme vyšli na parkoviště. Do konce hodiny zbývalo asi pět minut. Došla jsem k Edwardovu Volvu a opřela se o něj.

,,Copak ti bráška udělal?“ zeptal se Emmett z ničeho nic.

,,Měl moc prořízlou hubu,“ odvětila jsem nakvašeně.

,,Aha. Taky jsem slyšel, že nepobírá bižuli.“ Zašklebil se na mě a já přikývla.

,,Jo chtěl ode mě pomoct.“

,,A pomůžeš mu?“ zeptal se a otočil se na právě přicházejícího Edwarda. Jakoby věděl, že už jde.

,,Ještě nevím,“ odpověděla jsem mu a on na mě spiklenecky mrkl.

,,Čau brácha prej ti nejde bižule.“ Začal se šíleně smát a Edward po něm vrhnul naštvaným pohledem a jeden věnoval i mě. Já se zatvářila jako já nic já muzikant a nastoupila do auta, které právě odemkl.

EDWARD

Výborný. Udělal jsem ze sebe pitomce, jen aby mi pomohla. Proč to vlastně dělám? Tu látku znám nazpaměť a ona mi stejně nepomůže. Říkal jsem si, když jsem nastupoval do auta.

,,Taky jsi mu to nemusela říkat,“ řekl jsem jí, když jsem nastoupil do auta.

,,Já mu nic neřekla. Zeptal se sám,“ ohradila se a otočila hlavu k okýnku.

,,Tak promiň,“ omluvil jsem se. Zvědavě na mě otočila hlavu a měřila si mě pohledem.

,,Za co se omlouváš?“ zeptala se potěšeně.

,,Že jsem řekl, že jsi směšná.“

,,Hm.“ Pokývala hlavou a znovu se otočila k oknu.

,,Odpouštíš mi?“ Naděje v mém hlase byla opravdu velká.

,,Ještě si to rozmyslím.“ Zastavil jsem před jejím domem a ona vyskočila z auta. ,,Pokud chceš, můžeme mrknout na tu bižuli.“ Na tohle jsem slyšel a tak jsem vystoupil z auta a přidal se k ní.

Došli jsme do obývacího pokoje a ona odhodila na křeslo svůj batoh.

,,Udělej si pohodlí.“ Pokynula rukou k sedačce a odešla si pověsit bundu do chodby.

,,Tak čemu nerozumíš?“ zeptala se, když se vrátila. Přisedla si ke mně na sedačku a začala se hrabat v tašce.

,,Řekněme, že tak celkově všemu.“

,,Tak co si na tý hodině proboha dělal? Tahle látka je jednoduchá na pochopení, i když si to přečteš doma sám.“

,,Měl jsem důležitější věci na práci,“ odsekl jsem jí.

,,A jaké? Smím-li se ptát."

,,Musel jsem se soustředit na mé ovládání.“

,,A to jako proč?“ zeptala se nechápavě.

,,Ukážu ti proč.“ Začal jsem se pomalu přibližovat k jejímu obličeji tím svým. Díval jsem se jí do očí a zpozoroval, že je mnou úplně omámená. Už chyběl jen malý kousek, ale Bella mě zase překvapila.

Předchozí

Shrnutí

Další

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hate is passing 26: