Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hate is passing 11

04.12.2009 (07:00) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4197×

BELLA

Druhý den ve škole nám pan Banner upřesnil vše o projektech. Na ten kouzelný výlet vyrážíme už tento pátek odpoledne a budeme tam až do neděle dalšího týdne.

Ve čtvrtek jsem na chodbě potkala Edwarda. Nebylo na tom nic zvláštního, potkávala jsem ho několikrát denně. Jedinou změnou na tomto shledání bylo, že byl sám, což mi přišlo zvláštní, protože jinak byl vždycky s Becky. Nakonec jsem se dozvěděla pravdu od Jessicy.

,,Oni se rozešli nebo něco takovýho. Podle Edwarda spolu prý nikdy nechodili a Becky si to jen namlouvala. On jí teď řekl, že se nechce k nikomu vázat, dokud si nevyřeší něco důležitějšího. Becky se z toho sesypala. Dělala si takové naděje... Ale co se diví není zas tak pěkná, aby se s ní Edward zahazoval.“

Z oběda jsem odcházela společně s Alice.

,,Bello říkala jsem si, jestli nechceš pomoct s balením. Přece jen se jede už zítra. Aspoň bys to měla rychleji a mohla se věnovat jiným věcem.

,,Proč ne Alice. Moc děkuju, je to od tebe vážně milé.“ Usmála jsem se na ní

,,Alice,“ ozvalo se za námi a já v tom hlase poznala Edwarda.

,,Hm,“ houkla a otočila se na něj.

,,Potřebuju pomoct,“ hlesl Edward a podíval se na mě pohledem, že nechce, abych byla u toho, co jí bude říkat.

,,S tímhle ti vážně nepomůžu, Edwarde. Mám na tu věc jiný názor.“ Čapla mě za ruku a odváděla mě od jejího bratra.

Rozloučila se se mnou před mou třídou. Domluvily jsme se, že k nám pojedeme hned po škole.

Biologie byla nudná. Na konci hodiny jsme si šli vylosovat zadání k našim pracím. To naše bylo pěkně debilní. Máme zkoumat listy a jehličí co najdeme v lese poblíž kempu a pak o těch rostlinách a stromech napsat jejich charakteristiku a kupu dalších věcí.

Tělocvik kupodivu utekl rychleji než jindy a já se šťastná že jsem přežila, vydala ke svému autu, kde na mě čekala Alice a Jasper.

Mezitím co jsem odemykala zámek na dveřích mého bouráku, se Alice a Jasper rozloučili. Pak Alice naskočila do auta vedle mě a mohly jsme vyjet.

Doma jsem Alice ukázala, kde mám skříň a mezitím, co jsem z pod postele vyndávala tašku, ona začala ze skříně vytahovat oblečení.

,,A kde máš něco na spaní?“ zeptala se Alice pochvíli. Vyndala jsem svoje flanelové kalhoty a přihodila k tomu triko.

,,To si ze mě děláš legraci?“ zeptala se Alice a hodila po mně něčím malým, krajkovým a lehce průsvitným. Roztáhla jsem onu věc v rukou a pohled mi padl na miniaturní noční košilku.

,,Děláš si srandu?“ tázala jsem se nevěřícně.

,,Kdybych dělala, tak ti to neházím.“ Usmála se.

,,Tohle já si na sebe nikdy nevezmu kord před tvým bratrem.“ Štěkla jsem.

,,Ale no tak Bello,“ zkoušela mě Alice přemluvit.

,,Žádné no tak Bello. Ty se mi snad zdáš Alice. Prostě mi tam dej to pyžamo, co jsem ti dala a tohle si nech na jindy.“

,,Takže si to někdy oblečeš?“ jásala Alice.

,,Jo pokud ztratím paměť a ty mě nakukáš, že tohle nosím ráda.“

V šest hodin jsme měli všechno hotové. Alice se ve dveřích srazila s Charliem, který na ni udiveně koukal.

,,Chceš večeři?“ zeptala jsem se.

,,To bys byla moc hodná Bells.“ Došel za mnou do kuchyně a sedl si na židli. ,,Tak jak se těšíš na zítřek?“

,,Hm snažím se s tím nějak smířit. To víš horská příroda a já moc dohromady nejdeme. Číhá tam mnoho kořenů, které mi budou chtít podrazit nohy.“ Řekla jsem mu ztrápeně.

,,Neboj se, to bude v pořádku.“ Pokoušel se mě utěšit, ale moc to nepomáhalo. ,,Bavila ses dneska dobře?“

,,Jo celkem jo. Alice mi pomáhala zabalit věci s sebou.“

,,Aha,“ pověděl znale a pustil se do jídla, které jsem před něj postavila.

,,Navařila jsem ti nějaké jídlo. Vydrží ti asi tak do poloviny týdne, pak si budeš muset uvařit sám.“

,,Moc ti děkuju.“

,,Nemáš zač.“

Po večeři jsem umyla nádobí a odebrala se k sobě do pokoje. Na posteli mi ležela noční košilka od Alice se vzkazem - Jen si jí vem, bude se ti hodit. Vyděsilo mě, že si tu hrůzu neodnesla, ale nakonec jsem ji hodila do tašky. Jak znám Alice tak první co bude chtít vidět, bude tahle košilka.

EDWARD

Alice mě odpoledne před Bellou odbyla. Chtěl jsem jí poprosit, jestli by si se mnou nevyměnila chatku alespoň na noc. Měl jsem hrozný strach, že to s Bellou v jedné uzavřené místnosti nepřežiju. Nechtěl jsem jí nijak ublížit. Sice jsem se teď vedle ní už lépe ovládal, ale nebyl jsem si sebou vůbec jistý.

Alice dnes jela pomoct Belle s balením věcí. Ve třičtvrtě na šest si pro ni Jasper odjel. Byl jsem rozhodnutý, že své přemlouvání zkusím znovu. Sešel jsem dolů do garáže, že tam na ní počkám. Čekal jsem asi čtvrt hodiny, když se garáž otevřela a dovnitř vjelo moje Volvo.

,,Alice,“ začal jsem.

,,Ne Edwarde už jsme o to mluvili.

,,Ty to ale asi nechápeš. Já to tam s ní nevydržím.“

,,Vedeš si velmi dobře, Edwarde a nezapomeň, že uvidím každý tvůj krok dřív a chatku budeme mít hned vedle sebe a z druhé strany bude Emmett s Rose. Během dne s ní nebudeš mockrát sám. Myslím, že se o to Emmett postará a nikdo ti netvrdí, že musíš přes noc zůstávat uvnitř. Budeš blízko hor, můžeš si jít zalovit nebo se proběhnout.“ Dokončila Alice a odešla společně s Jasperem. Rezignovaně jsme se loudal za nimi.

Když setmělo, rozhodl jsem se znovu zaběhnout za Bellou. Počkal jsem, až zhasnou všechna okna v domě a pak jsem se pomalu vyšplhal k ní do okna. Spala docela klidně až na jednu chvíli, kdy se začala převalovat po posteli. Odešel jsem, až když začínalo svítat. Celou noc jsem se snažil zvyknout na její vůni. Seděl jsem u ní v pokoji v houpacím křesla a sledoval, jak se pravidelně nadechuje a vydechuje.

Celý školní den utekl strašně rychle a než jsem si stihl uvědomit, stál jsem před školou s taškou a vyhlížel Bellu. Přivezl jí její táta a pomáhal jí s taškou. Chvilku na to přišel pan Banner s učitelem zeměpisu panem Darnerem.

,,Tak všichni si vemte své batohy a tašky a pojďte je dát do autobusu.“ Kolem autobusu se shlukla většina studentů tak jsem chvíli počkal, než se to tam trochu uklidnilo. Všimnul jsem si, že i Bella čeká opodál. Její táta už tu nebyl, poslala ho pryč hned, jak jí vyndal zavazadlo. Když jí Emmett uviděl, jak se vláčí s taškou, přiskočil k ní a lehce ho zvednul. Pak společně odešli do autobusu a něčemu se smáli. Vešel jsem do autobusu a vyhledal Bellu. Došel jsem k ní a přisedl.

,,Ahoj,“ pozdravila mě.

,,Ahoj,“ odpověděl jsem překvapeně.

,,Rozhodla jsem se tě alespoň v mezích akceptovat, jestli máme ten týden společně přežít.“ Usmál jsem se.

,,To je od tebe velkorysé.“

,,Když myslíš,“ pověděla a vytáhla si knížku.

Do kempu jsme přijeli kolem deváté hodiny. Pomohl jsem Belle s taškou a zdálo se, že jsem jí tím překvapil. Měli jsme chatku číslo 7, a jak mi Alice slíbila, z jedné strany byla ona s Jasperem a z druhé Emmett a Rose.

V chatce to bylo docela obstojné 2 postele psací stůl dvě židle a skříň. Záchody a sprchy byly společné na konci kempu.

,,Díky za pomoc s tou taškou,“ ozvala se Bella.

,,Jo, no nemáš zač.“

,,Víš, Edwarde, já tě moc nechápu. Jednu chvíli mě urážíš a křičíš na mě a v druhé chvíli se mi snažíš pomáhat.“ Koukla na mě zkoumavým pohledem.

,,Jak jsi říkala, musíme to tady nějak vydržet."

,,Aha.“ Kývla, vyndala z tašky nějaké oblečení a taštičku. ,,Jdu se umýt a převléknout, tak jestli nechceš, abych tě viděla, jak se převlékáš, udělej to teď.“ Kývnul jsem, že jí rozumím a ona odešla. Vyndal jsem z tašky kalhoty a oblékl jsem si je. Oblečení co jsem měl na sobě, jsem složil a dal do skříně. Potom jsem zaplul do postele a přikryl se. Bella přišla chvilku na to. Měla na sobě zimní bundu a na nohách flanelové kostkované kalhoty. Shodila ze sebe bundu, pod kterou měla tričko. Uklidila oblečení stejně jako předtím já a zalezla do postele.

,,Dobrou noc,“ řekla mi a otočila se směrem ke zdi.

,,Dobrou,“ odpověděl jsem.

Asi kolem druhé hodiny se Bella začala vrtět.

,,Edwarde?“ řekla nejistě.

Předchozí

Shrnutí

Další

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hate is passing 11: