Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Happy end for us? - 4. kapitola

30.09.2010 (19:15) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2005×

Pohled Jane

„Riley, je všechno sbaleno? Nic tam po nás nezbylo?" ptala jsem se ho snad po sté, ale chtěla jsem mít jistotu. Čtrnáct dní je dlouhá doba. Musíme jít dál. Naposled jsem vše zkontrolovala a šla za Rileym do auta.

Z Islandu jsme opět jeli trajektem. Náš cíl bylo Norsko. Tam jsme se vylodili během několika dní společně s naším autem. V Norsku jsme taky dlouho nezůstali. Jen dva týdny, stejné to bylo i s Finskem a Dánskem. Právě teď jsme se nacházeli v Německu, jelikož nám uplynula dvoutýdenní lhůta, kterou jsme si stanovili, museli jsme se znovu balit. Ne, že by toho bylo hodně, ale i tak to někdy štve. Během našeho cestování jsem pořídila i Rileymu falešný pas a zbytek dokladů.

Riley byl venku, měl co nevidět přijít. Já byla v pokoji sama a kontrolovala vše potřebné. Když jsem se ujistila, že je vše, jak má být, usadila jsem se na pohovku a trpělivě čekala na něj. Už jsme se za ty dva měsíce stačili oťukat a líp poznat. Od Islandu se mě nezeptal, jaký je pravý důvod toho všeho. Jsem za to ráda, že se neptá a nesnaží se to ze mě vymámit. Pohledem jsem střelila na otevírající se dveře, kde se objevila veselá tvář Rileyho, nechápu, jak to dělá, ale skoro vždy se usmívá.

„Jsi připravený?“

„Už chceš jet? Myslel jsem, že až zítra. Chtěl jsem zajít na Monster truck.“

„Klidně si jdi, já odjíždím.“ Vstala jsem z gauče, Riley mě rukou zastavil.

„Proč to děláš?“ ptal se mě.

„Co dělám? Já dnes odjíždím a tečka. Buď jedeš se mnou, nebo ne.“ Popadla jsem tašku s mými věcmi a šla ke dveřím. Riley ke mně přistoupil, vyrval mi tašku z ruky a naštvaně s ní hodil do rohu pokoje.

„Přesně tohle mám na mysli, Jane! Nebaví mě každý den poslouchat, jak mě od sebe odháníš. Já nic neprovedl, mám tě rád, chci tě chránit, je mi s tebou dobře, ale má trpělivost má své meze. Jestli jsem pro tebe obtíž, zátěž, nutné zlo, tak mi to řekni do očí a já odejdu.“

Zmateně jsem se na něj dívala. Nemyslela jsem si, že to bere takto.

„Obtíž? Nutné zlo? Riley, ty ani netušíš, jak moc pro mě znamená tvá přítomnost. To, že tě vyháním, je pro tvé dobro. Nechci, aby ti Volturiovi ublížili. Ty jsi můj stroj života, který mě pohání. Nutíš mě žít, být neustále v pohybu.“

Chvíli mě sledoval a pak udělal něco, co jsem nečekala. Přitáhl si mě k sobě a políbil mě. Nebyla to žádná žhavá vášnivá pusa, po které se vám točí hlava. Ale i přesto to bylo krásné. Odstoupil ode mě a napjatě čekal, jak budu reagovat. Oplatila jsem mu stejnou mincí, tedy polibkem. Víc si mě k sobě přitáhl a chtěl víc. Já se od něj odtrhla.

„Riley, já nemůžu. Ještě ne.“

Vzala jsem svou tašku a odešla k autu. Riley za mnou během chvilky přišel. Nastartoval auto a mlčky jsme se vydali do Polska, náš další cíl.

Pohled Ara

Byl jsem vzteky bez sebe. Dva měsíce! Skoro celé dva měsíce a my o ní nemáme žádné zprávy!!! Jak je možné, že ji nikdo nemůže najít? Není neviditelná, je jen malá. Zatracená garda, když jde o ostatní upíry, tak jim to jde snadno, ale když mají najít malou blonďatou upírku, tak jsou ztraceni. Musím jednat.

Prudce jsem otevřel dveře a zamířil do vězení, kde byl stále Demetri. Už z dálky jsem slyšel mého bratra, jak mu popisuje, co všechno dělal s Jane. Pěkně detail po detailu. Demetri na něj vrčel, ale neříkal nic.

„Sakra, Caie, mohl bys toho nechat?! Běž dělat něco užitečného! Nech Demetriho na pokoji, potřebuji s ním mluvit.“

Bez zbytečných průpovídek Caius odešel a nechal mě s Demetrim o samotě. Stoupl jsem si před mříže tak, abych na něj viděl.

„Vede se ti dobře?“

„Děláš si ze mě legraci, stejně jako tvůj bratr?“ ptal se mě jedovatě.

„Ne, zajímá mě tvůj stav.“

„Proč? Nemůžete Jane najít, co?“

„Možná.“

„Potřebuješ mě, Aro. Přiznej si to.“

„Ne, nepotřebuji tě, ale s tebou by to bylo snazší.“

„Takže?“

„Mám pro tebe návrh. Vím, co k ní cítíš, každý to ví. Pokud nám pomůžeš Jane najít, ušetřím její život.“ Celou dobu mě probodával pohledem. Došel k mřížím, byl tak blízko, až jsem cítil jeho dech. Z blízka vypadal jako troska, úplně bez života.

„Aro, ty si myslíš, že jsem hloupý? Možná jsem na dně, ale pořád mi to myslí. Ty nejsi jako tvůj bratr, nechceš Jane zabít. Ty ji chceš dostat kvůli jejímu daru. Jsi natolik povrchní a bezcitný, že ti záleží jen na jejím daru. Každého zde bereš jen jako věc, která ti dobře slouží. Nikdy bys ji nezabil, nikdy bys ji nehledal, kdyby neměla tak nepostradatelný dar, jaký má. Proto říkám tvému návrhu ne!“ Otočil se ke mně zády a sedl si do rohu jeho prozatímní kobky.

„My ji stejně najdeme a uvidíš, že bude trpět stokrát víc než ty!“ zaječel jsem na něj naštvaně a odešel pryč.

V pracovně jsem se snažil uklidnit. V mé relaxaci mě vyrušil zvuk telefonu.

„Ano?“

„To jsem já, Alec. Máme stopu, dívku, která se shoduje s popisem Jane, viděli na Islandu v jednom hotelu společně s mladým mužem.“

„Dobrá práce, Alecu. Pokračujte dál a všichni se soustřeďte na Island.“

„Rozkaz.“

Sluchátko jsem položil na místo, kam patří, a zvedl se s křesla. Konečně nějaká dobrá zpráva. Konečně jsme se Jane přiblížili, počkej, mi tě nakonec dostaneme. Musel jsem se zasmát.

„Mazaná potvora, to se musí uznat,“ řekl jsem si sám pro sebe a znovu se zasmál.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Happy end for us? - 4. kapitola: