Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Gynekolog amatér - 18. kapitola

20.02.2012 (10:00) • forewertwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 21× • zobrazeno 3762×

Otevřela jsem pusu dokořán, vzala si věci a sbalila se. Odcházela jsem domů a na Edwarda měla pěkný vztek.

On si klidně objedná děvku, i když tam má mě? To teda ne, je konec, i když nic nebylo.

Bolest, to jsem cítil, když jsem se vrátil domů a ona nikde nebyla. Rozlomilo to srdce na dvě půlky, protože jsem tajně doufal, že bychom mohli být spolu, aniž bychom se znali tak dokonale jako ostatní páry, co spolu bydlí.

Nebyli jsme sice oficiální partneři, ale to líbání jsem prostě nemohl přehlédnout. Klidně jsme se spolu líbali a vypadalo to, jako bychom se znali roky, i když to nebyla pravda a ani se k ní neblížila.

Usedl jsem na gauč a spustil televizi. Chtěl jsem se natáhnout pro ovladač, když jsem si všiml malého papírku, co byl pod ním položený. Nebyl z dálky vidět ani pro poloupíra, což jsem byl já. Vzal jsem ho do ruky a pozorně si přečetl úhledné písmo.

Nech ji na pokoji. Ty máš navíc a nakonec si stejně už svoji lásku našel! T.

Ani na chvilku jsem nepřemýšlel o tom T; bylo mi absolutně jasné, že s tímhle musela mít něco společného Tanya. Bože, jak já ji nesnáším za to, co dělá. Několikrát jí člověk řekne, že o ni nemá zájem, a ona to přesto nepochopí.

Chudák Bella, copak si toho už nepřetrpěla dost? Co by jí mohla ale Tanya udělat, že se naštvala a odešla? Chtěl jsem napsat Tanye sms, ale rozhodl jsem se, že bude daleko lepší, když jí zavolám, protože nebudu muset čekat, až mi odepíše.

Vytáhl jsem z kapsy mobil a naťukal její číslo. Párkrát to zazvonilo, ale nakonec se přece jenom ozval ten její pisklavý hlas.

„Haló?“

„Nazdar Tanyo,“ řekl jsem rozzuřeně.

„Edwarde, miláčku, co potřebuješ?“ zeptala se mě sladce.

„Neříkej mi miláčku! Jenom by mě zajímalo, co jsi udělala, abys z mého domu dostala tu dívku.“ Nechtěl jsem se zmiňovat o Belle jejím jménem.

„Ale no tak, ta holka je pod tvojí úroveň.“

„Ty jseš pod mojí úroveň! A teď okamžitě vyklop, co jsi udělala. Unesla jsi ji, nebo odešla?“ Nechtěl jsem, aby v mém hlase zaznamenala, že se mi klepe. Nemohl jsem jí udělat takovou radost.

„Neunesla jsem ji, tak hloupá nejsem, ale myslím, že potom, co jsi jí udělal, tě moc chtít nebude a nebude chtít ani tvou omluvu.“ Zdůraznila to slovo udělal, a to jsem ani nevěděl proč.

„Až jí povím, že holka, která mě chce, je úplnej magor, tak to snad pochopí,“ řekl jsem. Na tváři se mi rozlil úsměv, protože tímhle jsem ji asi dostal.

„Idiote,“ řekla a telefon byl hluchý.

Mrcha mi to típla. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem ji nazval, že je to magor, nebo tím, abych z ní nemohl dál páčit informace.

Povzdechl jsem si a zkusil zavolat Belle.

„Uživatel není dostupný, a proto můžete zanechat vzkaz,“ ozvala se hlasová schránka. Tohle by se nestalo, kdyby mi to netípla. Proč je to s těma ženskýma tak těžký?

Nevěděl jsem, co mám dělat, ale nakonec jsem se rozhodl, že si vezmu auto a pojedu k ní domů. Vzal jsem si klíčky od svého BMW a odešel k němu.

Miloval jsem tohle auto nejenom proto, že bylo rychlé, ale i proto, že bylo prostorné a pěkné. Dorazil jsem k jejímu domu asi tak za půl hodiny, ale nikde se nesvítilo. To pro mě ale neznamenalo, že by tam nebyla. Třeba si šla jenom lehnout, ne?

Nechal jsem motor zapnutý a rozběhl se k domu. Nejdřív jsem potichu zaťukal, ale potom jsem zazvonil.

„To je marný,“ ozvalo se za mnou. Otočil jsem se a spatřil nějakého chlapa středního věku.

„Co jste to říkal?“ zeptal jsem se, protože jsem si nebyl jistý, jestli to bylo na mě.

„Nikdo není doma. Ani včera tam nikdo nebyl,“ řekl a pomalu odcházel k mému autu. Povytáhl jsem obočí a vydal se za tím chlapem.

„Pěkný auto,“ řekl a pohladil ho po kapotě.

„Děkuju,“ řekl jsem a dál toho chlapa neřešil. Přišel mi nějaký divný, a tak jsem nasedl a chtěl vyjet, jenomže ten idiot si stoupl před kapotu a nechtěl odejít.

„Promiňte,“ ozval jsem se, „ale já musím odjet pryč.“ Byla to taková pololež. Nikam jsem nemusel, ale pryč jsem chtěl.

„To je opravdu pěkný auto,“ zabrblal si pod vousy ten chlap a začal vytahovat něco z kabátu. Pistole. Proč jsem tomu chlapovi nečetl myšlenky?

Jsem blbec, pomyslel jsem si.

„Vystup z auta, krasavče.“ Namířil na mě zbraň a přešel k mým dvěřím. Povzdechl jsem si a vystoupil. Nejspíš nečekal, že to půjde tak lehce a překvapilo ho to.

Dělal jsem, že radši odcházím, ale opak byl pravdou. Jenom jsem se otočil a potom tomu chlapovi vlepil pěstí do tváře.

Bolestně zaskučel a tvář si začal třít volnou rukou. Na nic jsem nečekal a sebral mu surově jeho zbraň. Tu jsem plnou silou zlomil a zahodil do lesa.

Odstrčil jsem ho a nastoupil do auta. Vyjel jsem a na toho chlápka se už neohlídl ani ve zpětném zrcátku. Nebylo mi líto, že jsem mu dal tak velkou ránu. Neměl si nic dovolovat, idiot.

Neměl jsem tušení, kam jenom mohla jít. Nechtěl jsem jet domů, a tak, když jsem dostal šílenou chuť na kafe, jsem odjel do kavárny Frakes. Bylo to poklidné místo a moc lidí tam určitě nebude.

Přijel jsem na parkoviště a vešel dovnitř. Rozhodl jsem se, že si tam na chvíli sednu, ale tak, abych viděl na svoje autíčko.

Přišel jsem k pultu, kde stála ženská, které mohlo být tak kolem pětatřiceti.

„Přejete si?“ zeptala se mě. Bylo očividné, že jsem jí jenom na obtíž už tím, že jsem přišel do kavárny. Ani jsem se jí nedivil, vždyť je půl jedenácté večer, pátek.

„Chtěl bych jedno Mochattelo s čokoládou,“ objednal jsem si a rozhlédl se po celé místnosti. Nikde nikdo, až na jednu dívku, která ke mně seděla zády. Zaposlouchal jsem se více do myšlenek.

Každej musí přijít takhle pozdě. Dneska jsou ty lidi opravdu závislí. Tak pozdě večer si přijedou a klidně si dají kávu, která je na přípravu těžká, pomyslela si ta ženská. Zamračil jsem se, ale pohledem jsem pořád koukal na záda té dívky.

Nechci domů, nechci tam být sama. Proč jsem jenom odcházela? Dovolila jsem tý krávě, aby mě vyhodila z domu, který nebyl ani její ani můj. Co to povídám? Jsi směšná, Bello. Vždyť jsi sama odešla. Slyšel jsem, jak si povzdechla. Můj zamračený výraz vyměnil úsměv na tváři. Tak jsem utekla. Mezitím jsem tam měl na pultu připravené svoje kafe.

„Bude to tři eura dvacet pět,“ vytrhl mě z přemýšlení protivný hlas té ženské. Vytáhl jsem dvě eura a kývl jí, aby si zbytek nechala.

Tos mi toho teda nechal, pomyslela si, ale nahlas to neřekla.

Potichu jsem se vydal k Belle. Přemýšlel jsem, jestli jí mám položit ruku na rameno a až potom si sednout, nebo si rovnou sednout, anebo se jí zeptat, jestli si můžu sednout.

Nakonec jsem se rozhodl, že jí položím ruku na rameno a potom si sednu. Když jsem to udělal, tak sebou trhla a podívala se na mě.

Zamračila se a chystala se zvednout.

„Počkej,“ zadržel jsem ji a chytil ji za ruku. Můj dotyk způsobil, že se malinko zachvěla a vydechla. „Proč jsi odešla?“ Nevěděl jsem, jak začít, a tak jsem se zeptal na první otázku, co mě napadla.

„Děláš si srandu?“ vyjekla na mě a strčila do mě ukazováčkem. „Nejdřív si mě k sobě pozveš a potom si objednáš kurvu, která mě rovnou vyhodí?“ Viděl jsem jí na očích, že přesně to se stalo, tedy až na to, že já si nikoho neobjednal.

„Já si nikoho neobjednal!“ Můj hlas se ozval po celé kavárně. Rozhodl jsem se, že ho malinko ztiším, a to i přes to, že tu nikdo není. „Věř mi! Přece si nemyslíš, že bych tě u sebe nechal a někoho si objednal. A navíc nechápu, proč jsi ji teda pustila dovnitř a nechala ji tam, protože když jsem se vrátil já, tak tam nikdo nebyl.“

„Nezvala jsem ji dál!“ zakřičela. „Prostě vešla a vyhodila mě!“

„Prosím, věř mi, že bych si nikoho neobjednal, prosím.“ Můj hlas se mi chvěl, protože jsem chtěl, aby mi uvěřila.

„Čím to, že ti nevěřím?“ Nedala to na sobě znát, ale já jsem stejně cítil, jak se jí ten hlas zlomil.

„Nechci vás rušit, ale zavíráme,“ ozvala se ta prodavačka.

Rozzuřeně jsem se na ni podíval, ale ona jenom pokrčila rameny a hodila si tašku přes rameno.

„Pojď,“ řekl jsem a vzal Bellu za ruku. Chtěla se mi vykroutit, ale já jsem ji pevně držel.

Došli jsme k mému autu a já jí otevřel, aby si nasedla. Nasupeně se na mě zadívala, ale nasedla si. Zabouchl jsem a odešel na místo řidiče. Cestou jsme nepromluvili ani slovo, ale když jsme dojeli před dům, kde byla všude tma, promluvila.

„Odvez mě domů,“ řekla a podívala se na mě.

„Ne,“ řekl jsem a vystoupil z auta. Čekal jsem, že vystoupí taky, ale ona tam jenom seděla. Pokrčil jsem sám pro sebe rameny a otevřel dveře.

„Vystup,“ zašeptal jsem. Nic. „Pojď sama, nebo tě odnesu.“ Znovu nic neřekla ani neudělala, tak jsem jí rozepnul pásy a hodil si ji přes rameno. Očividně nevěřila, že svoje slova myslím vážně.

„Pusť mě,“ zařvala a začala mě bouchat pěstmi do zad. Nic jsem neřekl a jenom zamkl auto. Došli jsme až k domu, ale i tak jsem ji nepustil. Odemkl jsem a rozsvítil v chodbě. Pomalu se sklonil a postavil ji na zem. Nečekal jsem, že zareaguje tak rychle, ale vlepila mi facku. Docela to bolelo a určitě jsem tam měl rudý flek.

Mezi námi bylo obrovské napětí. Nedokázal jsem rozeznat, jestli erotické nebo naštvané. Zavřel jsem dveře a otočil se zpět k Belle. Rozezleně se na mě dívala, ale nic neřekla.

„Chci domů.“ Dala si ruce vbok a zastoupila mi cestu, abych nemohl projít. „Hned!“

„Pro teď doma jsi,“ řekl jsem a chystal se ji odstrčit. Znovu se mi pokusila dát facku, ale já jsem jí chytil ruku a hladově jsem se podíval na její rty. Políbil jsem ji. Začali jsme se vášnivě líbat. Oplácela mi to, což jsem nečekal. Poslepu jsem se vydal do ložnice, která byla v přízemí. Nepřestával jsem ji líbat.

Položil jsem ji na postel a lehl si na ni.

Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Gynekolog amatér - 18. kapitola: