Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Glamour - Prolog + 1. kapitola

08.07.2012 (16:00) • mmonik, Irmicka1 • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 5741×

Trailer k povídce

Prolog

Zaparkoval jsem své auto a pokračoval do budovy, která představuje to, po čem jsem již dlouhou dobu mé existence toužil. Přestože jsem sto let starý upír, který má peníze, nadpřirozenou sílu a dokonce čte myšlenky ostatních lidí, je tu jedna věc, kterou jsem chtěl ze všeho nejvíc.

Každý upír potřebuje a chce ve své nekonečné existenci najít „to“, něco, díky čemu jsme schopni tu nesmrtelnost přežít. Na světě je hodně lidí, kteří by za nesmrtelnost dali všechno. Z vlastní zkušenosti nemůžu s tímhle názorem souhlasit. Právě vidina konce je ten hnací motor, který vás nutí jít dál, dopředu.

Já bych si život v nesmrtelnosti nikdy dobrovolně nevybral. Jenže já jsem možnost volby neměl.

Stal jsem se upírem před opravdu hodně dlouhou dobou. Po mé přeměně jsem se stal členem své nové rodiny. Můj otec Carlisle a má matka Esmé mi dali všechno. Z upířího hlediska, samozřejmě.

Carlisle, můj otec, kromě jeho daru neuvěřitelné sebekontroly, je vynikající neurochirurg. Po jeho vzoru jsem tedy svá první léta podstoupil studium medicíny. Přestože se mi medicína a pomoc lidem líbila, tak to nebylo to, co jsem opravdu chtěl a co mě naplňovalo.

Esmé, má matka, kromě toho, že se na oko stará o naši rodinu, tak pracuje jako architektka. Přestože mám architekturu vystudovanou, nikdy to nebyl obor, kterému bych se chtěl věnovat.

Má sestra Rosalie byla vždy zaměstnaná svým vzhledem natolik, že na hledání jejího důvodu existence nikdy neměla čas. Do té doby, než zachránila mého bratra Emmetta. Hned potom, co Emmett prošel přeměnou, bylo jasné, kdože je důvod její existence. A samozřejmě tomu tak bylo i naopak v podání Emmetta.

Když se objevila moje druhá sestra Alice a její manžel, tedy můj bratr, Jasper, rodina se tím uzavřela. Všichni měli svůj důvod bytí. Až na mě. Snažil jsem se najít si i já ten kousek štěstí, ale marně.

Před několika lety mě Alice zatáhla do jejího světa nákupů. Musím přiznat, že móda mě velmi zaujala. Přesto jsem si stále nebyl jistý, jestli to není jen další planý poplach. Až když jsem se do módy ponořil hlouběji, pochopil jsem, že je to pro mě něco víc.

Čím víc jsem se do ní bořil, tím víc mě k sobě přitahovala. Pochopil jsem, že ta možnost seberealizace, která možná ovládne celý svět, je něco, co mě neuvěřitelně lákalo. Pochopil jsem, že to je to, v čem chci něco dokázat a pro co jsem schopný udělat cokoliv.

Jenže prosadit se v takovém oboru je nad sílu i tak starého upíra, jakým jsem já. V tomto případě mi jsou peníze mojí rodiny či nadpřirozené schopnosti celkem k ničemu, když vám někdo nedá šanci. A to je právě to. Ta šance vydobýt si místo mezi nimi. K tomu mi bohužel nic takového nepomůže.

Názor Emmetta, abych si založil vlastní časopis a přetáhl všechny návrháře k sobě, jsem tedy z pochopitelných důvodů zamítl.

A tak mi nezbylo nic jiného, než se pokusit to místo získat po svém. Když chcete něčeho ve světě módy dosáhnout, musíte mít dobrý základ pro svůj budoucí růst. A ve světě módy je to předem jasná volba. Glamour.

Kdo se pohybuje ve světě módy, tomu nemusím tuto posvátnou bibli, tedy časopis, představovat. Pro ty nezasvěcené, Glamour je bezpochyby modla mezi časopisy a je tím nejlepším startovacím můstkem pro začínající hvězdy, módní návrháře a tak celkově star.

S Glamourem spolupracují všichni přední „umělci“, tedy návrháři. Nemusím zmiňovat, že celebrity se předhánějí v tom, aby se mohly stát jeho tváří. Vůbec nemluvě o tom, že každý by chtěl jednou stát na titulní straně.

Můj plán byl tedy ihned zřejmý. Dostat se do Glamouru, okouzlit a oslnit všechny v něm, ukázat své dovednosti a postavit se do jeho čela. Zdá se to celkem jasné a pro mě, jakožto „mazaného“ upíra, hračka. Opak je pravdou.

To, co mě totiž za dveřmi Glamouru čekalo, by položilo na lopatky i takové formáty, jako jsou vznešení králové z Itálie. Vlastně to ne, ti by je všechny pozabíjeli. Dobře, dobře, položilo to na lopatky i takového upíra, jako jsem já.

A to díky velitelce Isabelle Swanové.

Nikdy jsem nepoznal nikoho, jako je ona. Sebestředná, zlá, nepříjemná, přes mrtvoly jdoucí mrcha, kterou byste při prvním pohledu nejraději zakopali.

Isabella, přestože jí je teprve dvacet osm, stojí v čele Glamouru již pět let. Ne příliš rád musím uznat, že pod její vládou Glamour nabral téměř veškerý glanc a formát.

Nejenže její jméno je známé po celém světě, ale i před ní celý módní svět leží. A jistě chápete, že to byla pro moje ego velká výzva. Přesto jsem chtěl jít na věc pozvolna. Přece jen je Isabella ve svém oboru jednička, a tak jsem doufal, že od ní něco odkoukám, ba dokonce se i naučím.

Ovšem to jsem tehdy netušil, komu, že se to budu muset postavit. Krutovládce Isabella mě ihned uzemnila. Pasovala mě do role jejího asistenta. Až po nějaké době jsem pochopil proč. Nikdo nebyl schopný její rozmary vystát. Musím se přiznat, že i pro mě, jakožto upíra, to byl záhul.

Praxe u ní ale byla při mém cíli to jediné, co by mě katapultovalo tam, kam jsem chtěl. A tak jsem zapnul všechny upíří schopnosti, šarm, který mi byl u ní sice k ničemu, ale budiž, důvtip a zbytek mé vlastní lidskosti k tomu, abych obměkčil tuhle ledovou královnu a dokázal načerpat její schopnosti a pak ji z královského křesla Glamouru vypudit.

1. kapitola

 O tři roky dříve

Podíval jsem se na Samanthu a už si v jejích myšlenkách přečetl, na co se mě dnes hodlá zeptat. Sam je taková otravná ženská, která je moje, dá se říct, kamarádka. Co se mi na ní líbí, je, že jsem se jí nikdy nelíbil jako muž. Je to jediná osoba tady v New Yorku, které můžu říct opravdu všechno. Samozřejmě až na moji upíří podstatu.

Všichni moji přátelé zmizeli, když jsem se stal upírem, jak jinak. Zůstala mi jen rodina a ta je ode mě daleko. Když jsem se rozhodl jít za svým cílem, musel jsem přijmout fakt, že rodina zůstane u nás doma na Aljašce, kterou jsme si zamilovali, a já půjdu sám vstříc velkému městu.

Pozvedl jsem obočí a vyzval ji, ať se zeptá.

„Proč s ní pracuješ, když ji tak nesnášíš? Podívej se, jak vypadáš,“ zeptala se mě a dál se věnovala přípravě ranní kávy pro Isabellu. Nevím, co má. Nikdy nikdo neměl k mému vzhledu výhrady. Ale je pravda, že můj výraz asi mluvil za vše.

„Víš, že ani nevím?“ Podíval jsem se vzhůru a přiložil si ruku na bradu v gestu hlubokého zamyšlení. Pousmála se a věnovala mi letmý pohled.

„Možná proto, že chci něco znamenat a ta zmije mi k tomu pomůže,“ odfoukl jsem plynule z úst a tázavě se na ni podíval. Zastavila na mně svůj pohled a zakroutila hlavou.

 „A taky jsem asi jediný, kdo ji alespoň trochu snese,“ dodal jsem otráveně. Podala mi připravené kafe a já jí podal peníze na zaplacení.

„Řekni mi pravdu, Edwarde. Je opravdu až tak hrozná, nebo trochu přeháníš?“ zeptala se mě celkem vážně. Ona si vážně myslí, že lžu, proběhlo mi hlavou s lehkým povzdechem.

„Není hrozná, je příšerná. Satan jí říká paní,“ vyslovil jsem vážně. Samantha se zarazila a vykulila na mě oči. V mysli jí běželo, že jsem blb a že si z ní jen dělám legraci.

„Musím jít, ať jsem tam dřív než ona,“ řekl jsem a vzal si kávu, která přede mnou ležela

„Užij si to,“ řekla výsměšně, já nad tím jen zakroutil hlavou a vydal se ke dveřím.

„Ahoj,“ zavolal jsem na ni, než jsem zavřel.

Dost jsem pospíchal, a tak jsem se po chvilce objevil před firmou. Je to vysoká budova, která nejde přehlédnout. Nachází se uprostřed Manhattanu a každého na první pohled upoutá velká fotka mojí šéfové, která visí přímo nad vchodem.

Jediné, co bych jí nevyčetl ani já, je její vzhled. Je opravdu velmi krásná. Než se stala módním guru, byla fotomodelka. Klasická modelka být nemohla, nemá na to totiž výšku. Jak jsem ji za tu dobu, co s ní pracuji, poznal, má ze své výšky asi komplex.

Její podpatky přesahují všechny maxima pro zdravou chůzi. Měl bych dodat, že tohle jsem vypozoroval, nemám to z její mysli. A to je můj další velký problém, který leží před mým vzestupem na vrchol. Je jediný člověk, kterému neumím číst myšlenky. Pro Isabellu pracuji už skoro rok a ještě jsem si na to nezvykl.

Jaká ironie. Čtení myšlenek jiných lidí mi vždy vadilo a obtěžovalo. Nesnášel jsem svůj dar, až do chvíle, než jsem poznal Isabellu. Ničí mysl bych nechtěl číst raději, než tu její. Nevidím, co chce, co si přeje, po čem touží, o čem přemýšlí, a to mi vážně vadí. Nehledě na to, že bych bez problému mohl načerpat její zkušenosti a myšlenkové pochody a pak bych snáze navázal na její práci a ji bych mohl poslat do věčných lovišť. A hlavně bych si dokázal usnadnit práci. Jelikož bych dokázal předvídat, co bude následovat. Jenže její mysl je uzavřená a kolem ní se rozprostírá hluboká nicota. Takže mám, tak řečeno, smůlu.

Vzhledem k mému daru jsem nikdy nemusel používat vlastní instinkty v určování lidí a jejich případných potřeb. Vždycky jsem si je přečetl z mysli a pak si jen o nich udělal vlastní obrázek. Teď zkoumám, co z ní asi tak vypadne, co si asi myslí, co asi chce, co po mě asi bude chtít, jak bych jí mohl pomoci a dalších podobných asi je asi tisíc.

Otevřel jsem dveře a vstoupil. Vyumělkovaná Amanda z recepce se na mě podívala a hned se její výraz změnil. Amanda je mladá holka, která do téhle firmy přišla teprve nedávno. Původně se ucházela o místo modelky v naší „dceřiné“ společnosti GlasmourModels, kde neuspěla. Ředitelkou Glamourmodels je Isabellina kamarádka Jessica Stenleyová. Jessicu bych zhodnotil jako Satanovo dítě. Díky ní má Isabella pod palcem další oblast, ve které, jak jinak, vyniká.

Amanda konkurzem neprošla. U výběru nových modelek byla samozřejmě i Isabella, protože, jak říká, musí si přece vybrat, koho bude oblékat a kdo bude její modely nosit. Přestože modely vytváří módní návrháři, Isabella říká, že je to její práce. Což je dost egoistické, nicméně toto je Isabella.

Amandě se v ten okamžik zhroutil celý svět. Tehdy poprvé jsem uviděl jinou Isabellu, tu mírnější. Neukazovala jí často, ale přece se našlo pár světlých momentů. Isabella jí natvrdo řekla, že kariéru modelky nikdy neudělá, ale že pokud chce, je ochotna ji přijmout do Glamouru. A Amanda, s vidinou značky Glamour v jejím životopise, práci přijala. A tak se dostala k nám, sice na recepci, ale je to Glamour.

Od první chvíle se mě snažila sbalit, ale to nemá šanci. Jsem tu proto, abych se dostal na vrchol módní branže a sesadil pomyslnou „královnu“ z jejího křesla.

„Ahoj, Edwarde,“ téměř na mě zazpívala a zářivě se usmála. Nad jejími myšlenkami, co by se mnou asi tak dělala, jsem se pousmál.

„Ahoj, Amando, už je tu?“ zeptal jsem se, i když jsem věděl, že tu ještě není, to by se všichni chovali jinak.

„Ne, ještě není,“ odpověděla a já na ni kývl ve znamení díků.

„Podržte mi ho,“ volal jsem na kolegy a běžel k výtahu.

Máte za sebou prolog a první kapitolu naší nové povídky, kterou píšeme s Irmičkou společně. Doufáme, že se Vám povídka bude líbit a že nám tu zanecháte nějaké ty postřehy a dojmy. :-)

Autor: mmonik (Shrnutí povídek), Irmicka1, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Glamour - Prolog + 1. kapitola: