Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Give in to me! 4.kapitola

12.11.2009 (20:45) • LoveCullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2028×

Kapitola čtvrtá: Dopis
Pohled: Edward Cullen
,,Edwarde... " vydechla mé jméno a hned na to se mi sesunula do náruče, jenže já zůstal ve strnulé pozici, bez jakéhokoli pohybu, byl jsem v naprostém šoku. Opravdu řekla mé jméno? To mě poznala? Ale jak mohla, to přece není možné, ale co když ano? Co když to věděla už od první chvíle?
Opatrně jsem se zpod ní vymotal, oblékl si spodní prádlo a pomalu přešel k polootevřenému oknu. Co mám teď dělat?

Můj mozek v tuto chvíli přestal pracovat, prostě tím šokem vypl a odmítal spolupracovat. Nevěděl jsem co mám dělat. Měl bych okamžitě odejít. Ale copak můžu? Miluji jí, ale ona potřebuje žít normáln. To, že jsem sem přišel byla ta největší chyba jakou jsem udělal. Znovu budu trpět tím, že jí nemám u sebe. A ona bude trpět ještě více, protože jsem jí dal naději. Naději na to, že budeme opět spolu. Dal jsem tu naději i sobě, proč jen jsem tak sobecký tvor.
Než jsem opět přehodnotil to co je správné a to co je špatné. Otočil jsem se a podíval se na ní. Je tak nádherná. Naprostý anděl. Když jsem s ní tak se mé srdce tetelí samou láskou a když jsem bez ní, tak jedna má polovina chybí. Jak se mám rozhodnout?

Nemohu ji přece vystavit znovu nebezpečí, vždyť to beze mě zvládala do teď, tak proč by to nemohlo být tak i nadále? Ona si najde někoho s kým bude šťastná a dožije si svůj lidský život a já pak najdu způsob jak se zprovodit ze světa a být tak s ní. Jenže i tak vím, že to nebude možné, protože ona patří do nebe a já do pekla. Ano tomuhle doopravy věřím. Nechci ji znovu opustit, ale myslím, že je to jedné správné řešení. Ale řešení čeho a pro koho? Opravdu je to tak lepší? Co kdybych ji ale neopustil? Teda ona by si myslela, že ano, ale já bych byl vždy poblíž a chránil ji od všeho zlého, ne to nesmím, nesmím být takový sobec. Musím ji nechat na pokoji.

Dohadoval jsem se svou sobeckou a nesobeckou částí mého já. Zakroutil jsem hlavou. Věděl jsem, že to musím udělat, že je to správné, že to tak prostě má být. Rozhodl jsem se jí tu nechat dopis na rozloučenou. Dopis, kde jí vyznám to co k ní cítím. Přiznám se jak moc jsem jí lhal. Jak jsem se rouhal, když jsem jí říkal, že jí nemiluji. Bolelo mě u srdce, u mého mrtvého srdce. Může to upíra bolet? Co to se mnou jen provedla? Cítil jsem se jako člověk. Prožíval jsem ten nádherný cit, kterým je láska a i tu strašlivou bolest, když člověk se svou láskou nemůže zůstat. Ale člověk by se svou láskou mohl zůstat. Jen já zatracený upír nemohu. Miluji jí a na tom se nikdy nic nezmění. Ona zapomene a najde si někoho jiného. Bude mít hromadu dětí a manžela, který si ji zaslouží. Jen myšlenka na to, že jí bude objímat někdo jiný, že někdo jiný zažije ten nádherný pocit, jaký jsme zažili, když se naše těla spojila v jedno a pohybovala se ve stejném rytmu. Musel jsem přestat s těmito myšlenkami, protože jinak bych se nikdy nedonutil udělat to na co jsem se chystal. Už jsem byl rozhodnutý, že to udělám. Musím to udělat.
Došel jsem ke stolu, který tam byl a zkusil vrchní šuplík, trefil jsme správně a z přihrádky jsem vytáhl prázdný papír, na stole ležely propisky s logem hotelu, tak jsem si také jednu vzal. Sundal jsem si masku a sedl si ke stolu. Začal jsem psát.

Má milovaná Bello,
Ani nevíš jak moc mě bolí, tohle psát, zvláště po téhle nádherné noci. Noci plné vášně, ale bolí mne to méně,když to píši, než kdybych ti to měl říct do očí, nevím jestli bych to dokázal. Nedokázal bych ti totiž znovu lhát. Možná se teď ptáš v čem jsem ti lhal a já musím říct, že toho nebylo mnoho, ale byla to tak strašná lež, že to nejde ani vyjádřit. Lhal jsem ti v den, kdy jsme se naposledy viděli. Vše co jsem ti tam na louce řekl, byla jen obyčejná, děsná lež. Říkal jsem to jen pro tvé dobro, na tvou ochranu. Moc bych si přál, abys měla normální lidský život, kde nejsou žádná monstra jako upíři a vlkodlaci. Chtěl bych, aby sis našla svou rodinu a s nimi šťastně dožila...a moc bych si přál, abych já mohl být tvým mužem, ale to nikdy nebude možné, jsem pro tebe jen hrozba, která tě tahá z jednoho smrtelného nebezpečí do druhého. Moc se ti omlouvám za vše, co jsem ti způsobil a slibuji, že už mě nikdy neuvidíš.
Vždycky jsem tě miloval a to se nikdy nezmění.
Navždy Edward.
PS: Doufám, že mi to jednoho dne odpustíš, i když si to nezasloužím. Opatruj se prosím.

Dopisoval jsem poslední řádky a celé mé tělo se třáslo, kdybych mohl plakat, plakal bych. Plakal bych za to co miluji a nemůžu mít. Dal bych cokoliv za to, abych se mohl stát člověkem. Dal bych cokoliv za to, abych byl jen s ní a nemusel jí ubližovat. Jenže jsem věděl, že to nebude nikdy možné.
Papír jsem složil a napsal na něj Bellino jméno a k tomu položil i tu masku, kterou jsem měl předtím na sobě. Oblékl jsem se a vyskočil z okna.

Pohled: Isabella Maria Swan
Probudila jsem se do slunečného dne, jenže když jsem si všimla, že můj společník nikde není, tak mi nálada klesla na bod mrazu. Kam se mohl vypařit? Pak jsem si vzpomněla na včerejší noc a mé tělo hořelo studem, jenže pak jsem si vzpomněla na poslední věc, kterou jsem tomu neznámému řekla. Řekla jsem mu Edwardovým jménem. Ale proč jsem to sakra udělala, já jsem tak pitomá.

Takhle jsem seděla ještě chvíli na posteli a nadávala si, než jsem si všimla masky na stole. Došla jsem k ní a vzala si ji do ruky, pod ní ležel dopis pro mě. Rozdělala jsem ho a do očí mě praštil úhledný rukopis, tak známý, že jsem ani nechtěla číst dál, ale přesto jsem četla. Stékaly mi slzy a kamkoli dopadly, tak tam se písmo rozpilo. Dočetla jsem dopis a sesunula se k zemi. Jak mi to nemohlo dojít? To jsem vážně tak slepá nebo jsem si to nechtěla připustit? Co jsem od toho všeho vlastně čekala?
Že je to nový princ na bílém koni? Princ, který mě vysvobodí ze spárů každodenní bolesti?
Proklínala jsem tu noc. Proklínala jsem noc, kdy jsem do toho klub vůbec lezla. Teď ta bolest bude ještě větší. To se se mnou chtěl jen vyspat? Proč sem vůbec lezl, to mu nestačilo, že už tehdy to byl kopanec do břicha nebo spíš přesnější by blo do srdce. To opravdu nemá žádně srdce nebo aspoň nějaké to svědomí nebo něco takového?

Hlavou mi plulo tolik otázek. Chtěla jsem se postavit, ale jakmile jsem se pohnula tak se mi z úst vydral bolestný výkřik. Schoulila jsem se na zem a vzlykala. Ani jsem se nesnažila vzlyky tišit, nemělo by to cenu. Už nic nemá cenu. Celý můj život je jeden velký omyl.
Nevím jak dlouho jsem tam takhle ležela, ale byla bych tam ještě hodně dlouho, kdyby dovnitř nevtrhl nevítaný host. Kdo jiný to mohl být než Alice. Přiřítila se jako vychřice a přistoupila ke mě. Ani jsem se nenamáhala zvedat hlavu, ona to udělala za mě. Klekla si ke mně a vážným tónem spustila.

„Isabello, co si sakra myslíš, že děláš? Jestli si myslíš, že tě nechám spáchat sebevraždu, tak se šeredně pleteš, na to ani nemysli.“
„Co tady děláš Alice? Přišla ses taky vyžívat v mé bolesti jako tvůj bratr? To vám to nestačilo jednou?“ Téměř jsem to šeptala, ale věděla jsem, že to uslyší.
,,Bello, Edward je idiot. Ale miluje tě." Snažila se mě uklidnit, ale tahle slova mě ještě více popudila. Copak jim to nestačí? To musejí pořád přilévat do rány?
,,Jasně, Edward mě miluje!" Řekla jsem sarkasticky.
,,Bello...!" Zvýšila na mě hlas.
,,Alice UŽ MĚ NECHEJTE BÝT. NENÍÁIDÍM VÁS! JAK JEHO TAK VŠECHNY! JSTE SPROPADENÁ BANDA PIJAVIC. VYPADNĚTE Z MÉHO ŽIVOTA JAK JSTE SLIBOVALI!" Křičela jsem jako pomatená.
Alice na mě v hrůze zírala a pak ve zlomku vteřiny jsem se ocitla v její náručí.

,,Alice okamžitě mě pusť."
,,Ne, nedokážeš jít." Říkala zpěvavě a navlékala mi košili. Edwardovu košili. Dělá mi to schválně? Neměla jsem ani sílu se víc bránit. Nechápala jsem, co na mých slovech bylo tak nesrozumitelné.
„Já už toho víc nesnesu.“ Hlesla jsem. Ona se na mě smutně podívala.
„Bello, my tě opustit nechtěli, ale bylo to jeho rozhodnutí a to pěkně stupidní. Myslel, že tě ochrání sám před sebou, před tímto světem, ale byla to předem prohraná bitva.

***
Opět jsem přicházela k sobě. Bolelo mě celé tělo. Pomalu jsem otevřela oči a ihned je zase zavřela. Vybavilo se mi všechno z předešlé noci. Vybavilo se mi naše první milování a zřejmě i poslední. Od minulé noci jsem k němu začala pociťovat zcela nový cit, který dříve neexistoval a to sice nenávist. Hlubokou, bolestně zakořeněnou nenávist.
Byla jsem opět u sebe v pokoji a Alice nikde, i ona ode mne utekla.
,,Bello?" Slyšela jsem svou matku.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Doufáme, že se vám kapitolka líbila. Moc Vám děkujeme za vaše komentáře a doufáme, že přibudou další. Rády by jsme poprosili i o kritiku a nedostatky. Děkujeme LoveCullenka a Ejdriana