Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Give a second chance - 17. kapitola

baby

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Give a second chance - 17. kapitola17. kapitola a v ní Bellina reakce na to, co se dělo krátce po menší nehodě, kterou s Jeremym měli...

Přeji příjemné počtení a prosím o komentáře... :)) N.

07.06.2011 (17:45) • Neyimiss • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 3430×

17. kapitola

Zatočila se mi hlava. Copak musím mít vždy takovou smůlu? Nestačí, že můj kouzelný večer zkazila nějaká přiblblá srnka? Proč přijela právě ona?!

Sledovala jsem její ladnou chůzi, kterou se čím dál více blížila k místu, kde jsme stáli my. Otřásla jsem se a snažila jsem se uklidnit, ale stačil jeden jediný pohled jejím směrem, aby se můj rádoby klid změnil v nepokoj.

Nechtěla jsem ji tady. Nechtěla jsem, aby tu byla. Nechtěla jsem, aby přišla k nám. Nechtěla jsem se s ní bavit. Nechtěla jsem, aby se nacházela v Jeremyho těsné blízkosti…

Kdybych se nacházela v jiné situaci, nejspíš bych byla překvapená, co se to se mnou děje. Žárlím? Je tohle žárlivost? Ano, odpověď jsem znala zcela jasně. Samozřejmě, že to byla žárlivost. A stejně prudká jako ta, kterou jsem zažila kdysi dávno…

Avšak můj mozek nebyl schopný zabývat se mou žárlivostí ani vzpomínkami. Ne, celou svou přítomností jsem sledovala tu krásku přede mnou, která se zastavila kousek od nás a ležérně se opřela o strom.

„Copak to tu máme?“ Zavřela jsem oči. Nejen, že ona byla dokonalá, ale měla i neuvěřitelně podmanivý hlas. Něco mi připomínal, ale nebyla jsem schopná vzpomenout si, co to bylo. Stejně mi to její další slova vymazala z hlavy…

„Copak si prováděl, drahý?“ řekla hlasem, který jsem okamžitě zařadila do škatulky koketní, a přitom mrkla na mého společníka.

Byla jsem v šoku. Tohle se vážně může stát jen mně. Jak se stalo, že se z něčeho tak krásného stalo během vteřiny dokonalé fiasko? Jak se stalo, že se vše během vteřiny obrátilo o 360 stupňů? Jak…?

Slyšela jsem Jeremyho tichou odpověď, kterou následoval tlumený smích. Věděla jsem, že se musím dát dohromady, ale jaksi mi to nešlo…

Jestli uplynuly minuty či hodiny, to nejsem schopná říct. Jediné, co vím naprosto přesně, je to, že moje úsilí se nakonec účinkem neminulo. Nakonec se mi přece jen povedlo dát se dohromady, takže o nějakou dobu později jsem se konečně mohla soustředit na to, co se děje kolem mě.

První, co jsem udělala po mém chvilkovém výpadku, bylo prohlédnutí mé sokyně. Už předtím jsem věděla, že je nádherná, ale teď jsem se v tom utvrdila tak silně, že už to nic nemohlo vyvrátit…

Musela jsem uznat, že žena, jež stála přede mnou a vedla plynulou konverzaci s mužem, jehož plná pozornost měla pro dnešní večer patřit právě mně, je opravdový unikát. Jen párkrát za svůj krátký život jsem mohla spatřit tak přirozenou krásu, jež skvěle doplňovalo kouzlo osobnosti nezměrných rozměrů.

Dlouhé blond vlasy jí spadaly až do půli zad a pár nezbedných pramínků se jí kroutilo po obličeji. V očích se jí ďábelsky blýskalo, když si je odhazovala pryč, aby jí nebránily ve výhledu.

Její roztomile kulatý obličej rozjasňoval jemný úsměv, který byl věnovaný jen a pouze… Jeremymu.

Píchlo mě u srdce. Nevím, proč mě to napadlo zrovna v tuhle chvíli, ale vzpomněla jsem si, jak se na mě kdysi někdo také takhle usmíval. Ach, jak krásné to byly časy…

Určitě bych se opět ponořila do vzpomínek na krásné časy dávné, kdybych nebyla vyrušena. Vyrušena jí…

„Ehm, slečno? Je vám dobře? Jste nějaká bledá…“

Pouze jsem pokývla na znamení souhlasu, že jsem v naprostém pořádku, i když jsem měla pocit, že to nebude dlouho trvat a přijdou na mě mdloby.

A jak jsem předpověděla, tak se také stalo…

 

Svítilo slunce. Bylo to překvapující, protože ve Forks je takové počasí více než neobvyklé. A já jsem své rodiště poznala bez zaváhání. V každém stromu, který se nacházel v mé blízkosti, v každém stéblu trávy, v té specifické vůni, která se nevtíravě vznášela kolem mne…

Ano, tohle je můj domov. Ale co tu dělám ve chvíli, kdy mám být někde úplně jinde? Co tu dělám - sama, když dnešní večer má být zasvěcený dvěma lidem – mně a Jeremymu…?

 

Cítila jsem nutkání uvolnit svůj strnulý, přemýšlivý postoj a rozejít se po vyšlapané pěšince, která se tajuplně vinula travnatým porostem a pokračovala dál, až do temných hlubin nejrozsáhlejšího forkského lesa.

Zhluboka jsem se nadechla a potlačila jsem obavy a vlezlý hlásek, který mě přesvědčoval, ať tady zůstanu, ať nikam nechodím, že mi to nepřinese nic dobrého.

Samozřejmě, že jsem ho neposlouchala a vydala jsem se po pěšině. Nohy jako by mě samy vedly, jako by věděly to, co já jsem ani v nejmenším netušila – kde je cíl mé cesty…

 

Snažila jsem se nezakopávat o kořeny stromů, kterými byla cestička doslova poseta. Nebyl to snadný úkol, neboť má zvědavost mě neustále nabádala k větší rychlosti, avšak v rámci možností mi to šlo obstojně, dá se říct.

Kráčela jsem stále dál, až jsem si takřka začínala myslet, že má cesta nemá konce. Právě ve chvíli, kdy už jsem to chtěla vzdát, otočit se a vrátit na původní místo, jsem v dálce něco zahlédla. Něco…

Rozběhla jsem se. Nedbala jsem na rozbitá kolena, když jsem několikrát zakopla a spadla, nedbala jsem na krvavé šrámy, které se táhly po celých mých pažích. Nedbala jsem na nic - prostě jsem běžela…

Cíl už byl na dosah ruky. Tak blízko – a přece daleko…

Věděla jsem, že se tam musím dostat – ať to stojí, co to stojí.

Už jsem byla na dosah svého cíle. Už jen pár metrů mě dělilo od zjištění, co jsem vlastně viděla…

Udělala jsem jeden z posledních krůčků. Nedočkavostí se mi chvěly ruce a mírně se mi zatmívalo před očima, nejspíš následek dlouhého běhu. Avšak ani na to jsem nedbala, pro tuto chvíli pro mě bylo důležité pouze jedno – zjistit, co tu dělám, proč tu jsem a co je tu se mnou…

Z polohy, ve které jsem se nyní nacházela, jsem měla nádherný výhled na malou planinku, která se dokonale schovávala mezi stromy. Už jsem mohla zjistit odpovědi na svoje otázky, ale na poslední chvíli se ozvala ta malá část uvnitř mě – ta, kterou obývala zbabělost…

Zatím jsem měla zavřené oči a na nich ještě pro jistotu semknuté dlaně. Najednou mi přišlo to, že jsem sem utíkala, jako velmi špatný nápad. Nevím, proč jsem měla takový pocit, ale věděla jsem, že to nezjistím do té doby, dokud si neodkryju oči a nepodívám se na to, co se nachází přede mnou…

Odhodlávala jsem se dlouho, opravdu velmi dlouho. Ale nakonec jsem se přece jen přemohla. Nakonec jsem se opravdu a definitivně rozhodla, že chci spatřit, co se stkví přímo před mými zraky. Kdybych měla čas nad tím přemýšlet, přišla bych na to, že je to jediné východisko, ale já čas neměla. Ne na přemýšlení…

V duchu jsem napočítala do desíti a zhluboka přitom dýchala. Poté jsem začala pomalu odpočítávat – tři, dva, jedna… –, a pak nastala ta chvíle…

Naposledy jsem naplnila plíce vzduchem, v duchu si dodala odvahy a otevřela jsem oči. Vzápětí mi došlo, že jsem to neměla dělat. To, co jsem viděla, mi doslova vyrazilo dech…

 

16. kapitola || Shrnutí || 18. kapitola

 


« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Neyimiss (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Give a second chance - 17. kapitola:

 1 2   Další »
14. DarkFireflies
14.10.2011 [19:23]

DarkFirefliesNo, a Bella je v koncích Emoticon A já atky, protože vůbec nevím, jak to tedy doopravdy je, nebo spíš bude. A abych si potvrdila nebo popřípadě vyvrátila své domněnky, jedu dál Emoticon
Opět krása. Tleskám, smekám, klaním se. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13. JoheeeCullen
14.10.2011 [16:08]

JoheeeCullenCo to je, kurňa? Emoticon Ty máš takový štěstí, že už je tady další kapča, kterou si můžu kdykoliv přečíst, protože jinak bych byla k nesnesení! Emoticon
Mám tušení, že tam bude Jeremy s tou blonckou, tak schválně, jestli se nepletu... Emoticon Emoticon Emoticon

12. Cora
19.06.2011 [15:08]

Cora Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11. LillySmith
09.06.2011 [15:09]

luxusní kapitolka! tý blondýně bych njeradši zakroutila krkem. super konec a honem honem další kapču. skvělá kapitola. úžasně napsaná. perfektní povídka. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. SiReeN
08.06.2011 [22:53]

SiReeNAbys věděla, jsem na tebe naštvaná a už ti nikdy s ničím nepomůžu! Pomoc, jak vidno, nepotřebuješ, hravě si s tím poradíš sama. A naštvaná jsem proto, že si mi o tomto skvostu neřekla dřív, že si mě nedonutila si to přečíst.
Pro tuto povídku už nemám slova... Nikdy nevím, jak vyjádřit její geniálnost.
Existují jen 3 věci, které jsou dokonalejší, geniálnější, mazanější a v neposlední době krásnější, než je Give... Moje knihovna, čokoláda a samozřejmě já. Emoticon Což svědčí o tom, jak moc mám tuhle povídku ráda. EmoticonEmoticon
Ke kapitole... Chtěla bych Bellu politovat, ale to, bohužel, nemohu. Nedokážu s ní cítit, je to mrcha. Emoticon Emoticon (Jeremy je jen a jen můj! Emoticon:D) Nemá to lehký, holka.
Děsně fandím Šarlotce. Abych pravdu řekla, docela se v ní vidím. Emoticon Inspirace? :P:D
Děsně se těším na další díl, na Jeremyho, který se ukáže jako... dokonalý gentleman. Emoticon:D
Mimochodem, už jsem ti říkala, jak moc žeru tvoje konce? A tenhle není výjimkou - raf! Emoticon Emoticon
Jsi perfektní pisatelka, jen by si mohla psát častěji - i když si to nezasloužíme, což? Emoticon Škoda. No, snad se dočkáš náležitého ocenění, jinak si je najdu a vlastoručně to z nich vymlátím. Emoticon
No, chtěla jsem ti napsat dlouhý komentář, ale zase se mi to nepovedlo, promiň. :( Snad příště, teď jsem příliš unavená na to, abych psala slohy. Emoticon Pokračuj tak skvěle, jako doposud, a já snad přestanu číst mé milované knížky a budu si tuhle povídku číst stááááále dokola. Úžasný dílko. Emoticon Emoticon Emoticon

9. mellissa
08.06.2011 [21:24]

Hu! Tak to jsem nepočítala. Myslela jsem že se stane něco jiného... Překvapila jsi mě což se mi moc často nestává. A tím íc se mi to líbilo. Vážně bezva kapča. Jsem zvědavá co belle vyrazilo dech.................. Tak prosímtě hned přidej další kapitolku. Emoticon Emoticon Emoticon

8. richi
08.06.2011 [18:14]

Skvělá kapča, honém další. Ty otevřený konce Emoticon Emoticon Emoticon ... těším se na další. by loto žůžasné! Emoticon Emoticon Emoticon

7. selena18
07.06.2011 [22:18]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. kati
07.06.2011 [20:53]

To je konec. Co se tam stalo? Emoticon Moc se těšim na pokračování. Emoticon Emoticon Emoticon

5. BellaSwan1992
07.06.2011 [20:44]

BellaSwan1992Woow! Úžasné, já vážně nevím jak to děláš... Heh Emoticon
Nádherné, chudák Bell, divím se, že s její povahou neutekla pryč, a neřekla, že se vydá sama na cestu, at si to užijí. A by ji Jeremy zastavoval. Co to povídám? Krásná kapitola plná emocí, citů, zdešení, zmatenosti, krásy. Všechno jsi krásně popsala, jak už máš ve zvyku, zato mě to snad nikdy nepřestane udivovat. Souhlasím s Naty Cullen, že z konce jsem zmatená... Je to sen? Přelud Mdloby? Nevím, ale mám takovétušení, že to co Belle vyrazilo dech byl Edward, a to tušení je podivně silné. Co jiného by Bell vyrazilo dech? Nevím, jestli z toho mám mít radost nebo ne... Mám moc ráda Edwarda, ale tahle Bella by ho "právem" odkopla a šla za Jeremym, a to bych já asi nepřežila. Je to asi naprosto neoriginální přístup... Edward by byl smutný ještě víc Emoticon Jak už jsme řekla je to neoriginální, klasický přístup, ale né každý z nás je tak originální, pžasný, ojedinělý jako ty, drahá Neymiss. Zase mě uklidnuje myšlenka, že si mě zatím vždycky překvapila. Takže nevím... Vážně hořím zvědavostí a zároven zmateností. Kapitolka byla ne můj vkus krátká, ale týhle povídky bych se asi nedokázala dostatečně nabažit nikdy. Takže v klídku. Emoticon Moc se mi líbila, a byla jsem ráda, že už je tu, a hned jsem se na vrhla. Oná dokonalá bloncka mě dost rozčiluje! Koketa jedna, ty nás ale stejně překvapíš s jejích vztahem k Jeremymu, tak proč se znepokovat. Emoticon Ty víš, že máš můj velký obdiv, tak co víc říct? Skvělá, úžasá, krásná, maličko zmatenější (tím víc nádherná) kapitola. A já se hrozně těším na další. A doufám, že ted budeš mít víc času na psaní. A my si budeme moct brzy přečíst další. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře