Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Girls diaries - 10. kapitola

12.03.2011 (08:15) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1930×

10. kapitola

Simi:

Fajn, ještě make-up a je to. Ve vteřině jsem se shlédla v zrcadle a pak rychle pádila dolů ke dveřím, kde před chvíli zazvonil domovní zvonek, kluci už tu byli. V předsíni jsem si oblékla koženou bundu a nechala ji rozepnutou. Naposledy jsem se podívala na svůj odraz a chtěla otevřít dveře, Týna mě ale předběhla.

„Ještě moment,“ křikla a běžela si zpátky pro bundu. Já už však byla hotová, a tak jsem vyšla ven před dům. Zvedla jsem svůj pohled od země a zadívala se do zlatých očí.

„Ahoj,“ pípla jsem.

„Ahoj, krásko,“ usmál se na mě Edward a má kolena málem vypověděla službu. Sklonil se a lehce mě líbl na tvář. Takhle se vždy zdravíme nebo loučíme.

„Moc ti to sluší,“ zašeptal mi do ouška a jemně se o něj otřel rty. Zachvěla jsem se.

„Děkuju, tobě taky,“ oplatila jsem mu, když se odtáhl a zopakovala jeho gesto. Stoupla jsem si na špičky, stejně se musel ale trochu sklonit a líbla ho též na tvář. Pak mě chytnul za ruku a já se rozzářila jako sluníčko.

„Můžeme jít?“ otočila jsem se na zbytek. Týna už dávno odfrčela s Jacobem na jeho motorce, a jak jsem se tak rozhlížela, čekalo se pouze na mě a Edwarda.

„My už můžeme jít tak dvě minuty,“ uchechtl se Emmett. Zčervenala jsem jako malina a stydlivě sklopila oči. Ježíš, to je strašné, já se nikdy nestyděla ani se nečervenala, ale tady ve Forks…

„Tak jdeme,“ zavelela Janina a všichni jsme se tedy nahrnuli k Jeepu, který byl zaparkovaný na našem dvoře.

„Otázka, jak se tam všichni vejdeme?“ zeptala jsem se. Místa tam byla pouze pro pět lidí a nás bylo šest.

„Jednoduše,“ usmál se lišácky Edward a kývl na kluky. Nevím, co to znamenalo, ale oni asi jo. Na místo řidiče si sednul Emm a na místo spolujezdce si vyskočila Viky. Do zadu si naskočil Jasper a k němu Jana. Fajn a co my?

„Tak šup, naskoč,“ ozval se mi Edwardův hlas u ucha. Kývla jsem a chtěla naskočit, ale byl tu malý problém. Z holek jsem byla jediná, která měla podpatky no… a ten Jeep byl opravdu velký a sedadla moc vysoko. Tak tam rozhodně nevyskočím.

„Edwarde, mohl bys mi pomoct?“ špitla jsem k němu zahanbeně. Zřejmě to ale nebylo moc potichu, protože Emmett s Jasperem dostali záchvat smíchu a holkám cukly kotky. Super. Edward se pouze usmál a zezadu ke mně došel. Ruce mi dal do pasu a jako bych vážila jedno pírko, mě vyzvedl na úroveň Jeepu. Vyjeveně jsem si sedla na sedačku a podívala se dolů na Edwarda. A co on? Už se sem nevejde. On to ale zřejmě neřešil, protože sem vyskočil taky a mě si stáhl na klín. Takhle se sem už vejdeme.

„Vyhovuje?“ usmál se šibalsky.

„Převelice,“ zašeptala jsem mu do ucha a stejně jako on tehdy, jsem se mu o něj otřela rty.

„Tak jedem,“ oznámil nám Emmett a auto se rozjelo.

„A kam do kina vlastně jedeme?“ zeptala se Janina.

„No, ještě jsme vám to neřekli, ale je změna plánu. Jelikož je teprve odpoledne, na kino je ještě moc brzo, takže jsme vymysleli náhradní plán. Lístky na film máme zamluvené až na sedmou,“ překvapil nás Edward.

„A co budeme dělat?“ zeptala jsem se ho nedočkavě.

„Nech se překvapit,“ usmál se svým pokřiveným úsměvem. Emmett pustil rádio a my jako praví puberťáci začali nahlas zpívat.

Už jsme jeli dvě hodiny a ač mi bylo u Edwarda velmi příjemně, jeho skoro kamenná stehna mě už dost tlačila.

„Jak dlouho ještě pojedeme?“ zeptala jsem se znuděně. Byla jsem opřená o jeho hruď a hlavou o jeho rameno.

„Ještě půl hodinky a už tam budeme,“ zašeptal a líbl mě do vlásků.

„Hmm,“ zamumlala jsem a podívala se na Janinu. Spala a přitom měla spadlou hlavu na Jazzovo rameno. Usmála jsem se. Poté jsem se podívala dopředu na naši škádlící se dvojici. Překvapeně jsem ale zamrkala, protože ti dva si naprosto v klidu povídali a pochechtávali se. Jak pak na tom je asi Týna s Jacobem?

„A jsme tu,“ oznámil nám Emmett, zaparkoval na velkém parkovišti a vypnul motor. Překvapeně jsem zamrkala. Už? Že bych usnula? Překvapeně jsem se rozhlížela a oči se mi rozzářily, když jsem zjistila, kde jsme.

„Zábavní park?“ zeptala jsem se šťastně a usmívala se jako blázen.

„Mysleli jsme si, že by se vám tu mohlo líbit. Je to jeden z největších zábavních parků v USA,“ vysvětloval nám Jasper.

„Já miluju zábavní parky,“ řekla jsem nadšeně. „Tak šup, šup, co tu pořád sedíme? Jdeme!“ popoháněla jsem všechny. Edward se jen zasmál, dal mi jednu ruku pod kolena, druhou na záda a vyskočil se mnou ven z Jeepu. Poté mě postavil na zem a já se nedočkavě rozhlížela. Za svůj život jsem byla pouze v jednom zábavním parku a to dvakrát ve Španělsku v Port Aventůře s rodiči.

„Tak jdeme?“ zeptala se Viky, ale s menším nadšením. Ona totiž nemá ráda výšky a horské dráhy, poseroutka. Ještě jsem si sundala bundu a dala ji na zadní sedadlo Jeepu. Slunce tu sice nesvítilo, ale teplo bylo. Holky udělaly totéž a kluci zůstali v košilích, jak byli.

„Jasně,“ málem jsem poskočila radostí. Edward se znova zasmál a chytl mě za ruku. Celá rozzářená jsem se na něj podívala a zadívala se do těch dvou karamelek. Něžně se na mě usmál a pohladil po tváři. Více jsem se do jeho dlaně opřela a slastně přivřela oči.

„Tak jdeme?“ zeptala se nás Janina se stejným nadšením jako já.

„Jo jo,“ otočila jsem se na ni a více Edwardovi stiskla ruku. Naposledy jsme se na sebe usmáli a poté jsme se všichni vydali do zábavního parku.

„Šest dospělých,“ řekl u pokladny Edward a já s holkama začala vyndávat peněženku.

„Ať vás ani nenapadne vyndavat peníze,“ pohrozil nám Edward a za všechny to zaplatil.

„Edwarde, to-“

„Žádné protesty,“ dal mi prst na rty. Zase mnou projel ten známý elektrický šok. Zamrkala jsem a on prst stáhl, předtím mi však stihl přejet po horním i dolním rtu. Automaticky jsem je pootevřela a zadívala se mu do očí.

„Ehm,“ odkašlal si za mými zady Emmett a já se na něj okamžitě otočila. Culil se jako malej kluk a s jiskřičkami v očích nás sledoval.

„Jdeme?“ zeptal se nás jako by nic.

„Jo,“ odpověděl mu naprosto v pohodě Edward a zase mě chytl za ruku. Když jsme vešli za vstupní bránu, očka se mi rozzářila ještě více. Hned na začátku tu byl maskot parku. Byla to kačenka v kšiltovce a košili opřená o surfovací prkno.

„Pojď,“ táhnul mě k ní Edward a u ní se otočil na ostatní. Mě také otočil, a tak teď stál za mnou. Ruce mi obtočil kolem pasu a hlavu si opřel o mé rameno. Automaticky jsem své dlaně položila přes Edwardova ramena a najednou si všimla, že Jasper drží foťák.

„Úsměv,“ pošeptal mi do ucha Edward a já se usmála. Blýskl blesk a my se vrátili.

„Teď my,“ zavelel Jasper, chytl Janinu za ruku a dal Edwardovi foťák. Stoupli si stejně jako my a Ed je vyblejsknul. Emmett ani Viky se fotit nechtěli. Naše kamarádka totiž nesnáší focení. Potom jsme už konečně pokračovali k atrakcím.

„Na co budete chtít jít jako první?“ ptali se nás kluci.

„Já bych chtěla jako první horské dráhy, potom volný pád a nakonec vodní atrakce,“ podala jsem návrh.

„No, jo, ale na vodních se namočíme a potom máme jít do kina,“ došlo Janině.

„A co kdybychom nechali kino na příště a dnes tu zůstali až do konce?“ napadlo Emma.

„Ale vždyť jste je zamluvili.“

„To nevadí, zaplacené nejsou a nejsme ani první ani poslední, kdo si zamluvené lístky nevyzvedl.“

„Já to beru,“ souhlasila jsem a Edward hned také.

„Já taky,“ přidala se ke mně Janina.

„Mně se ten nápad taky líbí,“ kývl Jasper. Viky chvíli ještě váhala, ale nakonec přikývla.

„Jo,“ vypískla jsem radostí a skočila Edwardovi kolem krku. Jenže pak mi došlo, co jsem udělala a celá červená se zase odtáhla. Jen se zasmál, hodil po mně šibalský pohled a jako už po několikáté mě chytl za ruku.

„Vzhůru za zábavou,“ zavelela jsem a už táhla Edwarda do fronty k první horské dráze. Byla to ta nejmenší. Tu nejlepší a největší s nejvíce lopingy jsem si chtěla nechat jako poslední. Ostatní nás následovali. Ve frontě jsme stáli asi půl hoďky, než na nás došla řada. Sedla jsem si do úplně prvních sedadel a vedle mě Edward. Za nás si sedla Janina s Jasperem a jako poslední Viky s Emmem. Byla to závěsná dráha po dvou sedadlech.

„Těšíš se?“ usmál se na mě Edward, když nás připoutali.

„Strašně,“ usmála jsme se nedočkavě. Ještě připoutali ostatní lidi a pak jsme se rozjeli. Natěšeně jsem houpala nohama ve vzduchu a rukama se pevně držela madel. Podívala jsem se na Edwarda a ten se na mě culil jako malej kluk. Svůj pohled jsem přesunula zpátky před sebe a rozhlížela se. Ten výhled byl krásný. Konečně jsme vyjeli až nahoru a potom…

„Uhá,“ zakřičela jsem nadšeně, když se mi zhouplo srdce a my se řítili dolů. Po celou jízdu jsem pištěla jako praštěná a Edward se smál. Když jsme dojeli, hned jsem Edwarda táhla na další. U té to probíhalo úplně stejně, akorát že byla mnohem lepší a Viky se na ní udělalo ještě hůř.

Po dvou hodinách na řadu přišla poslední horská dráha a to ta největší a nejhrůzostrašnější.

„Kdo jde?“ zeptala jsem se a podívala se na holky.

„Já rozhodně ne,“ prohlásila celá zelená Viky. Emmett se jí smál jako blbec a ona po něm hodila ne moc hezký pohled.

„Na tuhle nemám," zakroutila hlavou Jana.

„Já tu počkám s holkami,“ řekl Jasper. Přesněji mělo být s Janinou. Jestli si myslel, že ty jeho pohledy mířené na moji kamarádku nevidíme, tak to se pěkně spletl, hošánek.

„Já jdu,“ přidal se ke mně Ed.

„Já jdu taky,“ prohlásil Emmett a už si šel stoupnout do řady. Já s Edwardem jsme ho následovali a zase čekali tři čtvrtě hodiny, než jsme se dostali na řadu. Tohle je jediné, co mi vadí, to čekání je hrozné. Tato horská dráha byla také závěsná, akorát po třech sedadlech. Emmett obsadil hned první řadu. Kluci si mě posadili doprostřed a já byla spokojená. Čekalo se, než se objeví zelená, a potom jsme se rozjeli.

„Bojíš se?“ ptal se mě Emm, když nás to vyváželo na samý vrchol dráhy a nejvyšší část tady v zábavním parku.

„Ani náhodou,“ řekla jsem rozhodně a zase začala kmitat nohama. Edward se usmál. Dojeli jsme na nejvyšší vrchol a já užasle vydechla.

„To je nádhera.“ Ten rozhled byl dechberoucí. Celý park jsem měla jako na dlani i s městem, které bylo poblíž parku.

„A je to tu,“ usmála jsem se. Trochu to s námi drclo a pak jsme se rozjeli neuvěřitelnou rychlostí dolů.

„Úhááá,“ zakřičela jsem, co mi hlasivky stačily stejně jako Emmett a dokonce i Edward. Sjeli jsme dolů a okamžitě najeli na jeden loping. Bylo to úžasné, všichni jsme tam křičeli a smáli se. To byla ta nejlepší jízda. Když skončila, bylo mi to líto. Klidně bych na ni šla znova, ale to bychom si museli zase odstát těch pětačtyřicet minut a na to nebyl čas.

„Neboj, třeba tu večer bude menší fronta a půjdeme na ni pak,“ snažil se mě uchlácholit Edward. Usmála jsem se na něj a pak šla za zbytkem party.

„Tak jaké to bylo?“ ptala se nás Janina.

„Naprosto boží, škoda, že jsi na ni s námi nešla,“ odpověděla jsem jí.

„Co bude následovat?“ zeptal se nás Jasper a já s Janinou jsme na sebe mrkly.

„Volný pád,“ vykřikly jsme najednou a rozesmály se. Obě dvě ho milujeme. U nás v Čechách jsme chodily v Praze na Matějskou na katapult a to je vlastně volný pád. Ostatní jen zakroutili hlavou a uchechtli se.

„Tak jdeme,“ zasmál se Emmett a všichni jsme se vydali k volnému pádu. Na ten jsem dokopala všechny, dokonce i Viky, hi hi. Bohužel tu byla stejně dlouhá čekací lhůta jako u horské dráhy, ale nám to nevadilo, protože jsme si povídali.

Když na nás přišla řada, sedli jsme si: Jasper, Janina, Edward, já, Viky a Emmett. Byla to sedadla do kruhu, takže jsme seděli vedle sebe. Když nás všechny zabezpečili, začali jsme vyjíždět nahoru. Když jsme tam dojeli, čekala jsem, že nás hned spustí, ale ono nic. Byli jsme až nahoře a já jako pokaždé začala nedočkavě kmitat nohama. Edward mě vzal za ruku a něžně se na mě podíval. Pohled jsem mu opětovala a sama od sebe se k němu více nahnula. On udělal totéž. Od polibku nás dělil jeden centimetr, když nás najednou pustili.

„Ááá,“ zaječela jsem vylekaně a křičela po celý pád dolů, ale s Edwardem jsme se drželi za ruce stále. Zastavili jsme pár metrů nad zemí a popojeli zpátky trochu výše a pak nás zase pustili. Bylo to naprosto boží. Když byl konec, odcházela jsem tam odtud celá rozesmátá.

„Hele, to jsme my,“ ukázala jsem na obrazovky, kde byly fotky z volného pádu.

„Tak ty jsou naprosto úžasné,“ řekla Viky a rozesmála se na celý park stejně jako Emmett. A měla pravdu. Naše výrazy stály opravdu za to. Hlavně ten můj s Edwardem. Oba jsme měli natočené hlavy k sobě, našpulené pusy k polibku, ale naše oči byly otevřené a vykulené, jako bychom měli místo očí bulvy.

„Ty musíme koupit,“ vysoukal ze sebe během smíchu Emmett a došel k holce za pultem, která je prodávala.

„Chtěli bychom 320, 321 a 322,“ vyjmenoval čísla fotek. Dobré bylo, že to bylo vyfocené po dvou sedadlech. První fotka byla Emmett s Viky, druhá já s Edwardem a třetí Janina s Jasperem.

„Jistě,“ zamrkala na něj prodavačka a něco naťukala do počítače. Poté houpacím krokem došla k velké tiskárně a čekala, než fotky vyjedou. Já s Edwardem, Janina s Jasperem a Viky jsme došli k němu před pult a dívčina na klucích mohla oči nechat, nejvíce na Edwardovi. Tak to teda ne. Když byly všechny tři fotky hotové, došla zase k nám.

„Bude to čtyřicet dva dolarů,“ oznámila Emmettovi ale přitom okatě flirtovala s Edwardem. Ccc, anorektička s umělýma prsama. Abych jí ukázala, že je tu Edward se mnou, dala jsem mu ruku kolem pasu a automaticky zastrčila dlaň do zadní kapsy jeho džín, která byla na jeho zadku. Uvědomila jsem si, že se právě dotýkám jeho pozadí a zčervenala jako rak. Chtěla jsem ruku zase odtáhnout, ale Edward mě zastavil.

„Můžeš ji tam nechat, mně to nevadí,“ zašeptal mi do ucha, které poté políbil. Ztuhla jsem, ale Edward pokračoval dál. Jeho rty se mi sunuly po čelisti k tváři a mé dýchání nabralo na rychlosti stejně jako tep.

„Díky,“ poděkoval Emmett a odešel od stánku. Edward se odtáhl, dal mi ruku kolem pasu a poodešli jsme k Emmettovi.

„Ukaž je,“ naklonila se k němu hned Janina. Všichni jsme se k němu nachomejtli a společně si prohlíželi fotky a smáli se.

„A co bude teď? Už se stmívá,“ zeptala se Viky.

„Já bych navrhoval pauzu na oběd a na něco sladkého. Musíte už mít hlad,“ navrhl Edward a mně jako na povel zakručelo v žaludku.

„Beru to jako ano,“ zasmál se. Ostatní souhlasili, a tak jsme se vydali na jídlo. Než jsme našli stánek s občerstvením, museli jsme projít půlku parku. Bylo to tu opravdu moc hezké. Celý park byl rozdělen na šest částí podle šesti kontinentů. Skoro u každé prkotiny jsme se vyfotili a prostě to bylo celé super.

„Copak si dáš?“ ptal se mě Edward, když jsme konečně našli stánky s občerstvením.

„Ehm… klobásu a točenou kofolu,“ odpověděla jsem mu a Edward mi to koupil. Mezitím jsem si šla sednout ke stolu k holkám, kterým kluci též kupovali jídlo. Slunce už zašlo a okolí se zabarvilo do červené barvy, bylo to kouzelné.

„Tady to je, dámy,“ sedli si k nám kluci a podali nám jídlo. S chutí jsem se do toho pustila a vůbec nepřemýšlela nad tím, že nejím jako holka. Ládovala jsem to do sebe a přitom upíjela z kofoly.

Když jsem dojedla, opřela jsem se a vyvalila břicho. Páni, teď bych si nejraději lehla a už se nezvedla. Holky mě napodobily a kluci už to nevydrželi a začali se smát. Zamračila jsem se. Zajímalo by mě, proč si nic nedali, musí mít přeci stejný hlad jako my. No, je to jejich věc.

„Tak co, půjdeme?“ uchechtl se Emmett a já přikývla. Musím to jídlo v sobě nějak vychodit. Stoupla jsem si a Edward ke mně došel. Chytnul mě za ruku, a tak jsme pokračovali dál. Po cestě mi ještě koupil cukrovou vatu, kterou mě krmil. Vždy kousek odtrhl a vložil mi ho do úst. Prý mě chtěl krmit. Já proti tomu samozřejmě nic neměla, protože se vždy nenápadně dotkl mých rtů a to mi dělalo nesmírně dobře.

Už byl večer a my za sebou měli nespočet atrakcí. Byli jsme na kolotočích, starodávných dřevěných horských dráhách, v strašidelném domě, tam se nejvíce líbilo klukům. Jelikož jsem hodně lekavá, každou chvíli jsem vykřikla a hlavu si schovávala do Edwardovy hrudi. Jemu to ale nevadilo, spíše naopak. Po celou dobu v domečku si mě tisknul v náruči a pevně objímal.

Byli jsme i v zrcadlovém bludišti. Prostě to bylo naprosto super a konečně došlo na poslední atrakce a to vodní.

„Co dáme jako první?“ zeptala jsem se.

„Jako první bych chtěla divokou řeku a potom klády, na tom se nejvíce namočíme,“ navrhla Viky a my souhlasili. Jelikož byl večer, už tu nebylo tolik lidí a nebyly skoro žádné fronty. Vtom jsem si na něco vzpomněla.

„Edwarde, slíbil jsi mi, že půjdeme ještě jednou na tu horskou dráhu, až bude večer.“ Dotyčný se na mě krásně usmál.

„Pravda, na to jsem úplně zapomněl. Tak pojď, tu ještě stihneme.“ Rozzářila jsem se jako sluníčko a otočila se na ostatní.

„Jani, nechceš jít s námi?“

„Já nevím,“ ošívala se. Nakonec jsme šli všichni, protože Emmett chtěl jít také, Jasper šel, protože šla Janina a Viky nechtěla zůstat sama před dráhou.

Jak jsem si myslela, bylo to super. Ten výhled byl ještě kouzelnější než odpoledne, protože už byla úplná tma a vše bylo osvícené. Jízda byla stejně bombová jako poprvé a holkám se také líbila, překvapivě i Viky, i když málem vyzvracela snězené jídlo. Jízdu jsem si já s Edwardem užila třikrát, překecala jsem ho. Ostatní na nás pak museli čekat. A potom konečně přišly na řadu vodní atrakce.

Jako první jsme tedy zvolili divokou řeku. V jednom člunu bylo akorát šest míst, takže jsme v něm byli jen my. Když nás vpustili na řeku, bylo to naprosto úžasné. Točili jsme se na všechny strany a voda na nás cákala ze všech stran. Náramně jsme si to užili, proto jsme si tu jízdu dali ještě jednou. Celí mokří jsme se přesunuli na první kládu. Byl to velikánský člun, kam se vešlo dvanáct lidí. Tentokrát jsme seděli jinak. S holkami jsme byly v první řadě a kluci za námi. Sedadla totiž byla po třech.

Pás nás vyvezl až nahoru a poté jsme sjeli dolů po klouzačce.

„Uhá,“ zvedly jsme s holkama ruce nad hlavu a nadšeně zakřičely, stejně jako zbytek člunu.

„Ale ne,“ postěžovala jsem si, když se blížil konec klouzačky a tím pádem pěkná sprška. Dojeli jsme dolů, a jak jsem čekala, ohodila nás pěkná vlna.

„Ááá,“ zapištěly jsme s holkama. Kluci se nám začali smát, ale od nich to sedělo, schytali to skoro stejně jako my. Nakonec jsme se ale rozesmály také a společně jsme se vydali na další atrakci s kládami. Tady byly čluny po dvou, delší dráha a více klouzaček. Jako první šli Emmett s Viky. Jelikož jsme jako holky byly lehčí a menší, musely jsme dopředu před kluky kvůli rovnováze. Oba vyjeli a pak jsme šli já s Edwardem. Ed naskočil do člunu a podal mi ruku. Opatrně jsem nastoupila a sedla si mezi Edwardovy nohy. Obmotal mi ruce kolem pasu a já mu dlaně přikryla svými. Více si mě k sobě přitiskl a hlavu si nakonec položil na moje rameno. Tiskla jsem se k jeho hrudi a užívala si jeho blízkost. Pak jsme se rozjeli. Vůbec jsme nemluvili, nepotřebovali jsme to. Až moc zřetelně jsem cítila, jak to mezi námi jiskří, a proto jsem se usmívala jako retardovaná. Naštěstí přišla první klouzačka.

„Drž mě pevně,“ poručila jsem Edwardovi, když jsem viděla ten spád.

„Neboj, držím,“ pošeptal mi do ouška a lehce se o něj otřel rty, dnes už po několikáté. Když jsme se přehoupli, natiskla jsem se na Edwarda, jak nejvíce jsem mohla, a vykřikla. Vlasy mi vlály ve větru a dole jsem dostala velkou spršku vody. Mnohem větší než na předešlé atrakci. A jelikož jsem byla za Edwardem a dotyčný byl za mnou schovaný, on zůstal skoro suchý, zatímco já jsem připomínala vodníka. Podívala jsem se do jeho zářivých očí, ve kterých jsem se začala okamžitě topit.

„Jsi roztomilá,“ zašeptal a já zčervenala. Vtom přišla druhá klouzačka následována další sprškou. Takhle to pokračovalo ještě dvakrát a pak byl konec. I když jsem byla celá mokrá a voda ze mě kapala, jako bych před chvílí spadla do bazénu, jízda se mi za dnešek líbila nejvíce a to kvůli Edwardovi. Ostatním se to líbilo stejně jako mně, a tak jsme si dali druhé kolo. To bylo ještě lepší, protože mě při tom Edward líbal na krku. Něco takového si ještě nikdy nedovolil, až do teď.

Byla za pět minut půlnoc, my byli úplně mokří a stáli u jezírka, na kterém byly pirátské lodě, na kterých zrovna probíhalo divadelní představení. Bylo tu hodně lidí, ale díky klukům jsme byli úplně vepředu. Edward stál za mnou tisknoucí si mě na svou hruď, ruce obtočené kolem mého pasu s hlavou opřenou o mé rameno. Já o něj byla plnou vahou opřená a spokojeně pozorovala představení. Holky ani kluky jsem nevnímala. Když odbyla dvanáctá hodina, spustil se velikánský ohňostroj. Omámeně jsem ho sledovala a přitom se k Edwardovi tiskla více a více.

„To je nádhera,“ zašeptala jsem.

„Ty jsi nádherná,“ zašeptal a já se mu podívala do očí. Navzájem jsme se v nich topili, když se najednou začal přibližovat. Otočila jsem se mu v náruči a jednu ruku mu dala za krk a druhou mu zamotala do vlasů. Pomaloučku se ke mně blížil, když se to konečně stalo. Naše rty se spojily v úžasném a dlouho kýženém polibku. Navzájem se doplňovaly a pohybovaly se souměrně. Bylo to překrásné, dokonalé. Motala se mi z toho hlava. Jako v pozadí jsem slyšela ohňostroj. Po chvilce mi už docházel kyslík, a tak se odtáhl. Opřel si své čelo o mé a rychle oddychoval stejně jako já.

„Miluji tě, Simi,“ řekl a mé oči se zaplnily slzami, které posléze přetekly. Edward se na mě něžně usmál a všechny je palcem setřel. Držel si mou hlavu v dlaních a já se na něj oddaně dívala. „Už od první chvíle, co jsem tě uviděl v tom baru. Jsi ta nejúžasnější dívka, jakou jsem kdy poznal a jediná, která dokázala učinit mé srdce šťastné. Proto ti bude už navždy patřit,“ pokračoval a já se jako blbá naplno rozbrečela. Na nic jsem nečekala, stoupla si na špičky a znova ho sama políbila. Smála jsem se, brečela a do toho ho líbala. Bláznivé, vím, ale já byla jako v jiném světě. Jakmile mi došel dech, odtáhla jsem se.

„Miluji tě, Edwarde, strašně moc tě miluji,“ usmívala jsem se a hodila se mu kolem krku. Šťastně se zasmál a zatočil se se mnou dokolečka. Pane bože, právě jsem v patnácti vyznala lásku o dva roky staršímu klukovi. Ale cítila jsem, že toto je něco jiného. Táhlo mě to k němu a nerozuměla jsem tomu. Když se mnou nebyl, jako bych nežila. Sváděla jsem to na hormony, ale vím, že tím to není. Na tom celém něco nesedělo, ale já to zjistím. Teď si však budu užívat svoji lásku. Po chvilce mě postavil na zem a zase políbil.

Když skončil ohňostroj, vydali jsme se k autu. Nikdo naštěstí moje a Edwardovo vyznání lásky nijak nekomentoval, ani Emmett, za to jsem byla nesmírně vděčná. Edward mě zase vysadil do auta a stáhl si mě do náruče, do které jsem se šťastně stulila, hlavu si opřela o jeho rameno a zavřela oči. Byla jsem strašně unavená a dávala se do mě zima, jak jsem byla mokrá. Emmett naštěstí zapnul topení. A ani nevím jak, usnula jsem v náruči své lásky.

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Girls diaries - 10. kapitola: