Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Forever Together 6 - Vím jak se cítíš


Forever Together 6 - Vím jak se cítíšJe tady další díl, ani nevím po jak dlooouhé době. Snad jste všichni nezapoměli jak tohle skončilo. Tak uvidíme =)

6.Kapitola

Určitě jsem měl pravdu, byla to Lisa. Nevím ale jak ji ochránit, nesnesu to pomyšlení že ji tu nechám. Je sice člověk, dokáže zapomenout ale co moje srdce? Ono to nedokáže, zničí ho to. Stále bije, i když se to může každou chvíli změnit, ale musím se postarat o její bezpečí.

,,Chrisi, mohl by jsi tady s Bells zůstat?“ Nechat jí tady, samotnou by byla vražda. A Lisa a nebo otec by toho byly schopní.

,,Samozřejmě pane, ale víte to jistě? Musím ochraňovat vás.“

Samozřejmě, otcovi příkazy. Ty nesnáším, nikdy jsem je neposlouchal, ale odjet musím.

,,Poslouchat mě musíš že? Tak ti nařizuji aby ses postaral o Isabellu.“

Tohle byl rozkaz, který on musí splnit, i kdyby se mu se nelíbilo.

,,Jestli je to vaše přání.“ Dál se věnoval řízení, poprosil jsem ho aby se stavil domů.

Rychle jsem vyběhnul a zabalil pár věcí, těch nepotřebovanějších. Potom byl směr jasný, LETIŠTĚ.

 

Cesta uběhla rychle, když mátě někoho kdo se ani nemusí dívat na silnici. Doufal jsem že to nebude doma tak strašné, třeba by se mě mohla máma zastat, ale moc tomu nevěřím, docela se bojí mít vlastní názor.

Rozloučil jsem se s Chrisem, slíbil jsem mu že na sebe dám pozor a vrátím se. Dal jsem mu také nějaké peníze pro Bells, a znova se ujistil že se o ni postará.

Byl jsem jak nervózní manžel, který má svojí manželku opustit, protože má důležitou schůzku.

Něco takového se ale nemůže stát, ona je anděl zatím co já? Vraždící monstum.

Nastoupil jsem do našeho soukromého letadla a poslouchal písničky, byl jsem strašně unavený, po pár minutách jsem se vydal do říše snů.

 

Byl jsem ve velikém sálu, by to sál ve Volteře. Seděl jsem na trůně, na tom který patřil mému otci. Na pravém trůně ode mě seděla Isabella, a na druhé straně holčička, byla tak strašně podobná Belle ale i mně, mohla by to dokonce být moje dcera.

,Tati? Budete s maminkou tak dlouho pryč? Neměla jsem napadnout toho chlapečka, ale on tak voněl.‘

 

S trhnutím jsem se probudil…

 

,,Pane, přistáváme.“ Pověděla mi ta upírka, podíval jsem na mobil, ale nikdo nevolal.

Konečně jsme začali klesat.

Po té co jsme vystoupili čekal na mě Felix s Jane a Dakotou, ta druhá upírka je nová, nikdy jsem ji neviděl. Došel jsem k nim, snažili se myslet na něco jiného ale nešlo jim to, pořád se jim vracela myšlenka na Ara jak zuřil.

,,Pane, váš otec na vás netrpělivě čeká.“ Řekla zdvořile Dakota, nejspíš by ji někdo měl říct moje pravidla.

,,Dakota jsi milá, ale pár věcí bys měla vědět. Když nejsme ve Volteře neříkej mi pane, můj otec je vždycky až na druhém místě.“ Nic neodpověděla, jenom přikývla a my šli do auta.

Zkoušel jsem Felixe přemluvit, chtěl jsem řídit, ale nedovolil mi to.

 

Po cestě jsem se dozvěděl pár novinek, Lisa opravdu řekla Arovi to co jsem si myslel. Ten po té šíleně zuřil, ani má matka ho neuklidnila. Můžu jenom doufat že Chris na Bells dá pozor.

Dál se nám doma objevuje prý více upírů, a bude za chvíli svatba, Alec našel někoho koho miluje. Jak jsem se ale dozvěděl je člověk, něco jako já a Bella. Ale musí ji proměnit, táta nechce aby to někomu pověděla, Alec se snažil přemluvit aby si to rozmyslela, ale neudělala to. Takže bude upírka, musí ji proměnit o svatební noci.

 

Než jsem se nedál už jsme projížděli bránu Voltery, začínal jsem se ještě víc bát.

,,Neboj se, nebude to tak strašný.“ Snažila se mě uklidnit Jane, ale vůbec mi to nepomohlo.

,,Nebude? Alecovi to dovolil protože je z jeho gardy, ale já? Jsem jeho syn, nástupce.“

Stejně jsem ale někde v duši doufal, že by se třeba stal zázrak. Bylo by to úžasné.

 

Vystoupily jsme z auta a vydali se do hradu, šly jsme upírskou rychlostí. Já jediný byl pozadu, nebyl jsem tak rychlí. Ale snažili se držet při mně, taky by to potom mohly pěkně schytat.

 

Dorazili jsme do velkého sálu, byli tam snad všichni.  Byla tam všechny čtyři gardy, moje matka stála mému otci po pravém boku. Nadechl jsem se a šel k nim. Zastavil jsem se u otce pár kroků, a čekal co se stane.

,,Edwarde, jaké milé překvapení.“ Milé? To určitě, chtěl abych přijel tak jsem tady.

,,Byl to tvůj rozkaz, musel jsem přijet.“

,,Máš pravdu, nejspíš jsi nechtěl abych se dostal do Forks, mohl bych poznat Isabellu.“

,,Té se ani nedotkneš!“ To by jenom zkusil, možná má v gardě dary, ale Bella má také jeden.

,,Že by se nám náš syn zamiloval? Co jsme to z něho vychovali.“ Ted mluvil k matce, oba mě probodávali pohledem, ale ten matčin byl lítostivý.

,,Co po mě chceš?“

Nikdo v místnosti nemluvil, ani se o to nepokoušeli.

,,Pojedeš do Denalie, je tam jedna upíří rodinka, která se o tebe postará.“

Překvapeně jsem se na něho díval, ve mně to vřelo. Byl jsem tak naštvaný, nemůže rozhodovat o mém životě.

,,NE! Vrátím se do Forks! Nemůžeš mě nutit být od Isabelli!“

,,Já můžu všechno, ted pojedeš do Denalie a zůstaneš tam, až se přeměníš přijedeš sem.“

,,To se teda mýlíš.“

Vyběhl jsem ze sálu do svého pokoje, byl jsem tak strašně naštvaný, rozbil jsem všechno co se mi postavilo do cesty.

Až mi nakonec nic nezbylo v pokoji, přišla máma a snažila se mě uklidnit.

,,Mami tohle ale nemůže, já nechci být od ní tak daleko. Jemu taky nikdo nebránil když se do tebe zamiloval, a dokonce jste se spolu vyspali! Kde je spravedlnost!“

,,Vím jak se cítíš…“

,,Nevíš jak se cítím! Nevíš nic! Ani ses mě nezastala, dej mi pokoj!“ Vyběhl jsem z pokoje a běžel pryč z hradu. Půjčil jsem si u hradu žluté porsche, jelo dost rychle.

SHRNUTÍ



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Forever Together 6 - Vím jak se cítíš:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!