Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Forever and Always - 9. kapitola

02.09.2010 (20:30) • Akkisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1741×

Dopoledne uteklo strašně rychle. Až jsem se nestihla divit... Musela jsem se pro sebe usmát. Na obědě jsem byla mezi prvními lidmi, takže jsem si zabrala menší stolek. Ostatně, jako obvykle. Položila jsem si učebnici na židli, aby bylo jasno, že tady sedím já a odešla si pro oběd.

Hnus, hnus, hnus... hnus na špejli, hnus s něčím červeným, hnus – pro změnu – s něčím zeleným... To tu neumí vařit, nebo jak? Došla jsem k pultu se skleničkami a nápojem. Cola! Výborně... Doufám, že to není ta levná za pět korun. Vzala jsem si sklenici a natočila si Colu. Vzala si ještě dvě jablka a odkráčela zpátky ke stolu.

Zakousla jsem se do prvního jablka, když najednou do jídelny přiběhla Alice. Ba ne. Ona nepřiběhla, on se sem vřítila! Rorazila dveře a v patách jí hned byla Rose.

„Otevřeli ten nový obchoďák v centru města!“ zajásala Alice a Rosalie pokračovala.

„Je to tu první obchoďák! Věřila bys tomu? V tomhle zapadákově je něco jako obchoďák! A navíc, a teď se drž!“ řekla mi a Alice hned za ní navázala. Nestíhala jsem na ně otáčet hlavu.

„Otevřeli Starbucks! Hned vedle!“ Zírala jsem na ně s otevřenou pusou. Ty dvě teda dokáží člověku pomotat hlavu.

„Bello?“ strčila mi Alice hlavu do výhledu. Nereagovala jsem.

„Bells?“ přidala se k ní Rosalie. Najednou mi všechno došlo.

„Otevřeli Starbucks?! Tu nejlepší kavárnu na světě?“ vyskočila jsem ze židle a ta přepadla na opěradlo. Vůbec mi v tu chvíli nevadilo, že na nás zírá celá jídelna – možná i škola.

„No jasně!“ zvolaly unisono Rose s Alice.

„Bezva! Kdy vyrážíme?“ vykulila jsem na ně oči.

„Tahle Bella se mi líbí!“ zasmála se Alice, chytla mě s Rose za ruku a táhly mě z jídelny. Vůbec jim nevadilo, že jsem tam nechala svůj poněkud chudý oběd. Dotáhly mě k autu, hodily na zadní sedadlo, Rose naskočila za volant a Alice vedle ní. Rosalie hned nastartovala, a už jsme se to řítily ze školního parkoviště. U výjezdu stál Emmett s Edwardem a ani mě nepřekvapilo, že Emmett začal mávat palcem a Edward růžovoučkou šálou. Nešlo se nezasmát.

Rose to k nim valila nejmíň sedmdesátkou. A to před chvílí minula značku s velkou a jasnou třicítkou. Těsně před klukama zabrzdila a nic bych za to nedala, že se od kol valil kouř. Ta teda uměla prohnat auto.

„Tady!“ hodila Emmettovi klíčky. Emmett zasalutoval, Alice už se chystala otočit, ale když spatřila Edwardovu růžovou šálu, sladkou jako lízátko, zastavil se jí dech. Minutku na něj jen ohromeně zírala a ihned jak se vzpamatovala, propukla v hlasitý smích.

„Chlape, ty příště jedeš s námi! Je ti to jasný?“ řekla mezi přestávkou v neustálém návalu smíchu.

„No dovol! Náhodou, je to sexy!“ mrkl na mě... Kde jsem to už viděla?

„Kdes to vzal, proboha?“ zhrozila se Rose a natáhla se přes Alice, aby lépe viděla.

„To mi dala Šípková Růženka sama,“ odvětil naoko uraženě. Já jen to divadýlko sledovala a zadržovala smích.

„Ehm... Rose? Možná bys měla jet,“ oznámila jsem jí rozpačitě, když za námi zatroubilo auto. Hádejte kdo v něm byl! Největší machr na téhle škole! Drew! Byl namakaný, vysoký, hnědovlasý a naprosto hloupý! Jasně, řekli byste si, že největší machr by měl být Emmett... Ona je to vlastně pravda. Největší machr je tu Emmett. Jenomže Drew si myslí, že je prostě ten “Pan Dokonalý“.

„Máš problém, chlapče?“ nakoukl otevřeným okýnkem dovnitř auta. Auta, které patřilo Drewovi.

„Ehm... No... Totiž,“ nezmohl se na slovo. Vždyť jsem to říkala... Prostě “Pan Dokonalý“!

„Mohla by tvoje přítelkyně popojet, abych já se tam mohl protáhnout?“ vymáčkl se konečně.

„To by teda nemohla! Až bude chtít, pak odjede!“ Emmett chytl Drewa za mikinu a hned ho zase pustil. Drew jen přikývl a čekal. Všichni se jako na povel začali smát. Emmett přišel zpět k autu a přešel k otevřenému oknu u Rose.

„Díky, medvídku,“ zašeptala mu u ucha.

„Nemáš zač, Rosinko,“ vtiskl jí polibek. Chvilku to šlo vydržet, ale když překročili únosnou mez, Alice zasáhla.

„Tak jo, děcka. To by stačilo... Přestaňte se nám tu muchlovat,“ odtáhla Rose od Emmetta a stáhla u ní okénko. Rose se jen zakabonila a ještě mu dala pusu přes sklo, Emmett udělal to samé.

„Proboha,“ zasmála jsem se, to už ale Emmett přešel na druhou stranu a Rose sešlápla plyn. Auto zahučelo, zakvílely gumy a my se ocitly na předměstí. U nákupního centra jsme byly během pěti minut. Rose zaparkovala a nákupní horečka mohla začít. Zavěsily jsme se do sebe a jako tři nejlepší kamarádky vkročily dveřmi do obrovské haly. Koukly jsme se na sebe, usmály se a vyrazily do prvního obchodu.

Všechny obchody byly úžasně velké a prostorné. Po třech hodinách jsme měly obchody proběhané od shora dolů. Každá jsme si v jedné ruce nesly něco kolem šesti tašek. V druhé ruce to samé. Byla jsem neskutečně unavená, ale šíleně šťastná. Ty šaty, co jsem si koupila, byly naprosto boží!

„Starbucks?“ mrkla na mě Rose.

„Starbucks,“ zasmála jsem se a společně jsme zamířily do vedlejšího obchůdku. Vlastně kavárny. Starbucks byla naprosto úžasná kavárna. Měli v ní fantastické Latté, úžasné jahodové muffiny a skvělé posezení.

Doslova jsme se zhroutily na pohodlné židličky s polštářky. Tašky jsme hodily vedle sebe a hned jsme si objednaly.

„Páni... Neskutečně mě všechno bolí,“ zafuněla jsem.

„To mi povídej,“ koukla na mě Rosalie.

„Málo vydržíte,“ mávla nad tím rukou Alice.

Když přinesli mé Latté, uskrkla jsem si a zakousla se do muffinu. Jak jsem jen bez tohohle mohla žít? Od té doby, co jsme se přestěhovali, jsem neviděla tuhle kavárnu. Až teď. Forks se překonalo!

„Bello... Edward je... hezký kluk, že jo?“ řekla po chvilce Alice a mně bylo jasné, kam tím směřuje.