Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Forever and Always - 10. kapitola

03.09.2010 (13:15) • Akkisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1964×

Celé zbylé odpoledne mlely holky jen o tom, jak je Edward úžasný, nádherný... No já myslela, že se snad zblázním.

„Díky za super odpoledne, holky,“ usmála jsem se na Alice a Rose, když mi pomáhaly s taškami domů.

„Nemáš zač,“ mrkla na mě Alice a Rose se šíleně zazubila. Ty dvě něco chystaly... A nebylo to nic dobrého.

Nakonec jsem se s nimi rozloučila a šla za Charliem do obýváku. Jeho chrápání bylo vážně ohlušující. Ležel na gauči, polštář pod sebou a zapnutou televizi. Usmála jsem se a vytáhla ze skříně deku. Přešla jsem k Charliemu a přetáhla ji přes něj.

Udělala jsem si obložené chleby a mléko a donesla si je do pokoje, kde jsem vytáhla knížku a přikusovala k tomu jídlo. Najednou někdo nebo něco zaškrábalo na okno. Zvedla jsem se a opatrně k němu přešla. Odhrnula jsem záclonu a uviděla za oknem překrásné koťátko, jak se krčí v košíku. Mělo okolo krku uvázanou růžovou mašli a na ní nějaký lísteček. Rychle jsem okno otevřela a košík i s kotětem vzala dovnitř.

„No ty jsi nádherná,“ vyndala jsem kotě z košíku. Mělo překrásnou, bílou barvu a srst strašně chundelatou. Bylo zkrátka překrásné. Podívala jsem se na mašli, kterou jsem kotěti hned odvázala z krku. Lísteček jsem obrátila písmem k sobě. Stálo na něm: Pro nejkrásnější kočku. Písmo bylo úhledné, natočené k jedné straně a... Někde jsem ho už viděla! Ten styl písma... Někoho mi to připomínalo, ale koho. Prostě jsem se nemohla zbavit toho pocitu Dejavu.

Kotěti jsem vzala z kuchyně dvě misky. Jednu jsem naplnila vodou a do druhé jsem mu dala mléko s natrhanými kousky housky. Během chvilky housku snědlo a mléko vypilo.

„Musela jsi mít hlad, viď?“ Zvedla jsem kotě ze země a pohladila ho. Byla to vlastně kočka... Už jen podle té růžové mašle.

„Tak jaké ti dáme jméno?“ Chvíli jsem přemýšlela...

„Budeš Lili! Souhlasíš?“ Kotě si zívlo, což jsem brala jako souhlas a zasmála se. Lili jsem položila na postel a zjistila, že už je dost hodin.

Před spaním jsem pořád myslela na toho, kdo dal Lili za mé okno. Jaký člověk může dát za okno, které je ve výšce pěti metrů, kotě? A to písmo? Povědomé... Bylo to divné.

„Bells! Máš návštěvu!“ ozval se Charlieho hlas a já vyskočila z postele. Lili jen nesouhlasně zabručela, jelikož jsem ji přitom odsunula a nejspíš i probudila.

„Nazdárek!“ vtrhla do pokoje Rose a v těsném závěsu jí byla Alice.

„To si děláte srandu? Vždyť je osm hodin a ještě ke všemu volno!“ koukla jsem na ně jako na zjevení.

„Bože, ty vypadáš!“ zhrozila se Alice.

„Dovol mi, abych ti oznámila, že jsem právě vstala,“ podívala jsem se na ni.

„Jéé! Ty máš kotě?“ ozvala se Rose a už se k Lili řítila.

„Ne... Jo... Vlastně ještě včera ne, dnes už jo.“

„Kdo ti ho dal?“ zeptala se a hladila Lili.

„To právě nevím... Večer jsem ho našla za oknem.“ O vzkazu jsem se radši nezmínila.

„Zajímalo by mě, jaký cvok ho tam dal,“ řekla jsem spíš pro sebe. Neušlo mi, že Alice na Rose mrkla.

„Proč na sebe mrkáte?“ zeptala jsem se a podezřele zúžila oči.

„Ehm... No... Jen tak,“ usmála jsem Alice a mlžila, jak jen to šlo.

„Něco mi tajíte,“ mluvila jsem zase pro sebe a odešla do koupelny se alespoň trošku zkulturnit, aby ty dvě neměly poznámky.

„Lepší?“ vyšla jsem z koupelny.

„Mnohem,“ ozvala se Rosalie, která si pořád hrála s kotětem. Strašně jim to spolu slušelo.

„Dneska jdeme do kina,“ oznámila mi naprosto v klidu Alice.

„Ve dvou,“ dodala Rose a ukázala mi pro jistotu dva prsty. Jen jsem na ně opět zírala.

„No jasně! A s kým jako půjdu? Vy jste se zbláznily, ne? Vždyť nikoho nemám!“ začala jsem hledat důvody výmluvy.

„Počítej, zlato. Emmett, Jasper, Edward... Já, Rose,“ začala počítat a ve mně hrklo.

„To snad nemyslíte vážně!“

„No jasně, že myslíme,“ zasmály se a já měla chuť je uškrtit. Jasně, Edward se mi líbí... Ale je na něm něco divného. V jeho přítomnosti mám ten stejný pocit, jako včera u toho písma.

„V kolik?“ zeptala jsem se poraženě.

„Za hoďku,“ rošťácky se zazubila Alice.

„Vždyť nemám nic na sebe! A jak se namaluju a učešu?! Sakra!“ začala jsem vyvádět.

„V klidu,“ hodila mi Rose na postel šaty. Byly krátké a těsné.

„Opakuji: To snad nemyslíš vážně! Vždyť je to strašně krátký! Budu v tom nasoukaná jak hlemýžď v ulitě!“

„Prdlajs! Koukej si je obléct, Rose tě učeše, já namaluju,“ začala rozdávat úkoly Alice a mě z nich málem hráblo.

Začínala jsem být slušně nervózní. Začínala jsem mít zase ten pocit Deja Vu. Začínala jsem se bát, že přijdeme pozdě. Rose už mě česala a o Alice ani nemluvím. Ta mě nenechala obléct si ani šaty, už mi plácala na tvář nějaký smradlavý hnus.

„Hotovo! Jdeme!“ zavelela Rose a pomohla mi ze židle.

„S Charliem je to vyřízené, do večera máš být doma. Takže máte... No... Vlastně... Chtěla jsem říct... Máme dost času,“ provinile se usmála Alice.

Seběhly jsme dolů a před domem už troubilo auto... Vlastně tři auta. Dělají si ze mě srandu, že ano?! Emmett, Jasper a Edward byli rozestoupení vedle svých aut.

„Řidiči jsou tu,“ zasmála se Rose a vyběhla Emmettovi naproti.

„Ti dám řidiči!“ řekl Emmett a vlepil Rose pusu. Dobře... Líbali se... A já měla pocit, že si sahají až na plíce! Fuj!

„Jdeme?“ zeptal se Edward a otevřel mi dveře. Fajn, tohle zvládnu. Sebejistě jsem vykročila k autu, jenomže jsem zakopla o chodník a málem se rozplácla na nablýskaného Astona Martina... Nebýt Edwarda.

„Dávej bacha, odřeš mi to,“ zvedl mě na nohy a já na něj nechápavě koukala.

„To byl vtip,“ zasmál se a já si radši nasedla do auta. Edward si sedl za volant, nastartoval a mohli jsme vyjet. Celou cestu jsme se bavili o hudbě, jeho ztřeštěných sestřičkách, škole... Znáte to...

Asi v půlce cesty se Edward natáhl pro zapnutí rádia, ve kterém jen zachrčelo, a displej ihned zhasl.

„Do háje! Já se na to vykašlu, už zase to nejde!“ Divoce začal gestikulovat rukama, až se mu vlasy na hlavě rozházely. Začal mi silně někoho připomínat. Svým humorem, písmem, mluvením, ale i trochu podobou... Jen jsem si nemohla vzpomenout koho. Ale na přemýšlení nebyl čas, jelikož jsme už stáli před kinem.