Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Fontána osudu 7. kapitola


Fontána osudu 7. kapitolaAhoj, tento díl, pro Vás připravila Kecka...

Dozvíme se, kdo stál za dveřmi a jakou to mělo dohru.
Krásné čtení...

7. kapitola

 

No lepší to být nemůže… Pomyslela jsem si. Copak jsem jim stokrát neříkala, že na žádný ples nejdu? A on si jen tak přijde, tváří se jako pán tvorstva a ještě se blbě culí.

„Nikam nejdu!“ odsekla jsem možná ostřeji, než bylo potřeba. Edward se zatvářil, jako by právě snědl citronový dort i s marcipánovými růžičkami.

„To bys mi přece neudělala, že ne?“ zeptal se, najednou už smutným a strhaným hlasem, který prozrazoval jeho bolest. Momentík bolest? Už mi z toho hrabe.

„Ne, říkala jsem to několikrát.“ Chudáček se smutně otočil na podpatku, ani nevím, co mě přimělo zavolat za ním: „No tak tedy počkej!“ Jeho šťastný výraz mě však utvrdil v tom, že dělám správnou věc, vyběhla jsem schody a začala se převlékat do šatů, které jsem spolu s Alice a Rosalií koupila…

„Tak to ne-e!!!“ uslyšela jsem Alicin umíněný hlásek z pod schodů. To si dělá legraci? Nebo myslí, že se nedokážu obléct?

„Alice? To nemyslíš vážně?“ vyžbleptla jsem ze sebe, když mě začala tahat do koupelny, kde už se jakoby zázrakem zjevila i Rosalie s plnou náručí líčidel a potřeb na vlasy.

„Jen to nech na mě! Jsem profík,“ ujistila mě svým, nyní už milým, hláskem.

„Ale…“ Ani mě nenechala dokončit větu a už mi strkala hlavu pod sprchu, kde ji celou smáčela a nově umyla.

„Jen drž!“ nakázala mi a začala kolem mne i s Rosalií poletovat. Během chvilky mi tak na hlavě vykouzlily nádherný účes. Pár pramenů vlasů se jemně vlnilo kolem mého obličeje, další ve stejných vlnách spadaly na má záda a zbytek spletly do složitého drdolu, který krásně doplňoval výsledný efekt.

„Tak tomu říkám účes pro princeznu,“ vydechla Rosalie, když na ni Alice kývla. Byla spokojená a já se těšila, že je konec péče o mou osobu. Jak jen jsem se mýlila. Během dalších několika minut už na mě nanášely vrstvičky make-upu, stínů, lesků a třpytek, že jsem svítila víc jak upír na sluníčku.

„Už se můžu podívat?“ zeptala jsem se otráveně. Tahle jejich péče mě štvala a unavovala. Edward v obývacím pokoji nervózně přešlapoval a poťukával nohou.

„Ne!“ skřekla po mě Alice. „Nejsi hotová!“ To bylo vše, otočila se na podpatku a vyběhla z koupelny. Ani jsem nemrkla, už se vracela s šaty vzorně zabalenými v plastovém pytli.

Byly opravdu překrásné, blankytně modré se zdobným lemováním a tenkými ramínky, hladce spadaly přes mé boky až k zemi. Při sebemenším pohybu se úchvatně vlnily a vytvářely nádherný kontrast k mým hnědým vlasům stočeným do drdolu.

„Páni,“ vydechla Rosalie a z obývacího pokoje se ozvalo stejné nadšené oddechnutí.

„Říkala jsem, ať si dáváš pozor na myšlenky,“ pokárala Alice Rosalii.

„Promiň,“ zatvářila se omluvně Rosalie.

„No jo,“ mávla rukou Alice a hodila po mě párem bot. Vypadala opravdu naštvaně.

„Ale no tak, až ji uvidím naživo, bude to lepší!“ smál se ze spodního patra Edward.

„Vrrr,“ ozvalo se z Alicina hrudníku. Takhle vypadala opravdu hrozivě.

„Ale Alice…,“ snažila jsem se ji uchlácholit, ale její výraz mě přesvědčil k rychlému nazutí bot a úprku dolů. Snad ji Jasper nějak uklidní…

Pomalounku jsem scházela schody do malé spojovací místnosti, kde už na mě čekal Edward. Jakmile mě spatřil na schodišti, překvapeně vydechl a bez dechu a bez hnutí zůstal stát u paty schodiště.

„Tak jak se ti líbím?“ zeptala jsem se ho se smíchem.

Jen kývl a pokusil se nasucho polknout. Byl opravdu vyvedený z míry a to se mi moc líbilo. Jak zajímavá změna rolí. Konečně někdo neomdlévá z krásy upírů.

„Ještě jsem se ani neviděla, co mě odvést k zrcadlu?“ nadhodila jsem laškovně. Edward kývnul a nabídl mi rámě. Pomalu jsem s jeho pomocí sešla poslední schody a přešla k ohromnému zrcadlu v chodbě.

Jedno se Alice musí nechat, umí člověka krásně vyšperkovat. Šaty nádherně splývaly přes mou postavu až k zemi, kde se jemně třpytily stříbrné botičky. Vlasy jsem měla elegantně sčesané do drdolu s jemnými loknami kolem ramen a obličeje. Stíny dokonale ladily s šaty a nic nebylo přehnané. Vše přesně sedělo na svém místě.

Prostě přesně takové, jak jsem si to vždy představovala… Jen škoda, že takto to nebude vždy…

Ze zamyšlení mě vytrhlo až Edwardovo odkašlání:

„Půjdeme? Moc ti to sluší a bylo by škoda jen koukat do zrcadla…“

 

 

***

 

 

Celou cestu až ke škole jsme jeli mlčky. Naštěstí to nebylo takové to tíživé ticho, kdy si člověk říká: A teď bych měl něco říct! Bylo to příjemné ticho naplněné příjemnou vůní. Nejsem si jistá, odkud vycházela, ale celé auto jí bylo přímo nasáté.

„Jsme tady,“ usmál se na mě Edward a pomalu vystoupil z auta. Než jsem se nadála, stál u mých dvířek. Opravdu si myslí, že je to tak nejlepší. Chci říct, nebojí se prozrazení?

Až pak jsem se rozhlédla a zjistila, že kolem dokola nikdo není, jen já a on. Na nebi svítily tisíce hvězdiček a já se zasnila.

Vzpomněla jsem si na své strýčky a otce. Jak mě se nechtělo zpět do paláce, všechno to rozhodování o životě a smrti. Udržování věčné rovnováhy… Proč? K čemu?

„Jen klid,“ pošeptal mi Edward a pomalu mě odváděl do sálu. Byl skvostně vyzdoben v modré a stříbrné. Jak směšné, zapadnu sem jako dílek puzzle. Balónky se vznášely nad hlavami přítomných a nekonečné množství krepového papíru bylo opravdu všude.

Komise hodnotící vzhled účastníků a kandidátů na krále a královnu plesu kolem nás chodila a kriticky hodnotila každý náš krok. Přišlo mi to komické, ale nic jsem nenamítala.

„Půjdeme si zatančit?“ zeptal se Edward. Jemně jsem kývla a už jsme se otáčeli v rytmu hudby, která se zrovna linula sálem…

------------------------------------------------------------------------------

Další dílek už se pomalinku rýsuje... Al a Kecka



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Fontána osudu 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!