Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Fantazie? Ne! Skutečnost... 3. kapitola

19


Fantazie? Ne! Skutečnost... 3. kapitolaTak po měsíci další článek. Všimla jsem si, že o moje články už moc nestojíte. Pokud budete chtít přidat další, napište mi na shrnutí... Díky KatBriam! Bells se probudí po snu s Edwardem. Její jediná otázka zní: byl to sen, nebo skutečnost?

Pohled Belly

 

Prudce jsem se posadila na posteli a přemýšlela o svém snu. Moc dobře jsem si pamatovala, že tam byl přítomen můj bronzovlasý spolužák se zlatýma očima, ale nevěděla jsem, jestli jsem ho do snu opravdu přivolala, nebo to byla jen iluze, kterou jsem si vytvořila pro klid duše. Budu to muset zjistit. Shodila jsem nohy z postele, obula si bačkory, stoupla si a protáhla se.

Na tváři se mi vytvaroval úsměv. Mamka byla konečně volná, její duše mohla konečně jít dál. Udělala jsem pro ni vše, co jsem mohla. Teď už je vše na ní.

Náhlý závan ledového vzduchu mě probral ze snění. Já nechala otevřené okno?

Byla jsem si jistá, že ne. Že by Charlie? Ale proč by se mi plížil do pokoje a otevíral okno? Přešla jsem k oknu a zaznamenala venku pohyb.

Kruci! Rychle jsem otevřela svou mysl a prohledala okolí. Ne, žádný upír tu nebyl. Alespoň ne žádný hladový. Přesto jsem pocítila odezvu něčeho, co mi bylo neznámé. Nějaký tvor se pohyboval v lese. A utíkal pryč. Prudce jsem se chytila okenního rámu a vyhlédla ven. Nevím, co jsem hledala. Ducha? Příšeru? Nic takového tam určitě nebylo. Ale přece jen mé oči zahlédly pohyb čehosi, na stromě u mého okna. Natáhla jsem ruku a chytila do ruky tmavěmodrou látku, která se houpala ve větru.

Kde se to tu vzalo? Zamračila jsem, a pak mi to došlo. Ten záhadný tvor, co utíkal lesem, byl v mém pokoji!

Zavřela jsem okno, odstoupila od něj a rozsvítila všechna světla v pokoji.

Pořádně jsem si látku prohlédla. Určitě to nebylo nic levného. Myslím, že to byl kus rukávu od košile, saténové košile, kterou si v tomhle městě mohli dovolit jen jedni obyvatelé.

Musím zjistit, co po mně Cullenovi chtějí dřív, než mi něco provedou.

Látku jsem schovala v knížce, obešla jsem pokoj a pozhasínala světla a nakonec jsem kolem domu vytvořila neviditelnou bariéru, která nedovolovala mystickým bytostem vstup dovnitř ani výstup ven. Ráno ji budu muset odstranit, abych se dostala do školy.

Když jsem si byla jistá, že už nehrozí nebezpečí, zalezla jsem si do postele a uložila se k bezesnému spánku.

 

Ráno jsem zaspala. Charlie už byl v práci. Vypila jsem skleničku mlíka, vzala si do ruky jablko a chtěla jsem vyběhnout ze dveří. Jenže jsem narazila hlavou přímo na svou bariéru a skácela se k zemi.

Sakra! Úplně jsem zapomněla, že jsem dům zabarikádovala. Rychle jsem kouzlo zničila, zabouchla dveře, zamkla a nasedla do náklaďáčku. Cesta ke škole byla rychlá, ale stejně jsem přijela pozdě.

Pan Warner, který nás měl na španělštinu, se nenechal rušit z výkladu a jen mi pokynul, ať se posadím. Bylo poslední volné místo. Zamračila jsem se na zlatookou černovlásku a neochotně se posadila vedle ní. Široce se na mě usmála a prohlížela si mě. Svezla jsem se do židle a začala si psát poznámky. Stále jsem ji ale po očku pozorovala. Překvapilo mě, když se ke mně naklonila a promluvila:

„Co děláš odpoledne?"

Pokrčila jsem rameny. „Úkoly."

Zasmála se. „Už nejsi naštvaná? Včera ses chovala nedobytně..."

„Jsem nedobytná..." odsekla jsem popuzeně.

„Počkej na mě po škole. Chtěla bych si promluvit..."

Zadívala jsem se jí do očí. „Co jsi zač?"

„Možná na to přijdeš sama. Co jsi ty?"

„Nesmím ti to říct, Charlie by mě zabil..."

„Tvůj otec?" zasmála se. „Neublížil by ani mouše..."

„Mýlíš se," zašeptala jsem. „Mýlíš se."

Černovláska si mě ještě chvíli prohlížela, pak se odvrátila a začala si dělat zápisky do bloku. Charlie byl schopen zabít mě, kdybych ohrozila jeho městečko. Možná jsem byla jeho dcera, ale věděl, co dokážu. Znal mé předky a znal mou matku. To mu dodávalo jistotu, že kdybych chtěla, zabiju bez mrknutí oka.

Jediné, co nevěděl, bylo to, že já nebyla jak můj kmen, ani jako matka. Za každou zabitou duši se mi vytvářela hluboká rýha na duši. Jestli to tak půjde dál, nebo pokud se nevzdám magie, což ani náhodou, brzy zešílím...




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Fantazie? Ne! Skutečnost... 3. kapitola:

 1
1. Wera
05.04.2012 [16:05]

Weraúžasné honem pokračuj Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!