Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Falling star - 33. Čarodějnice


Falling star - 33. ČarodějniceNakonec vám tu před odjezdem dávám ještě jednu kapitolku - je o něco kratší, ale aspoň něco ne? Moc děkuju za pěkné komentáře a jsem ráda, že mě podporujete v dalším psaní :)

33) Čarodějnice

 

V pondělí pro mě ke škole přijel Jacob. Bylo znát, že je na sebe naštvaný za to, že včera usnul. K Aličině velké radosti si vzal na sebe nové oblečení a my ji pak celý den museli chválit, jak skvěle mu to vybrala.

 

Rozhodla jsem se uskutečnit konečně to, co jsem plánovala už pěkně dlouho a to naučit se ovládat svůj dar. Už jsem to párkrát sice zkoušela sama, ale bezvýsledně. Tentokrát jsem ale poprosila mamku, aby mi s tím pomohla. Jacob nadšeně souhlasil.

 

Když jsme přijeli domů, všichni se seskupili před domem, kde měl probíhat můj trénink. Super. Diváky zrovna potřebuju. Emmett přitáhl z obýváku dokonce i sedačku a usadil se s rukama na prsou a Roselinkou na rameni. Protočila jsem oči.

 

„Tak Renesmee, soustřeď se.“ pobídla mě mamka a já se na ní otočila. „Myslím, že tvůj dar funguje podobně jako můj, takže by to nemusel být problém. Základem je, nashromáždit v sobě všechnu energii a pak ji pustit ze sebe ven. Mě to jde nejlépe, když jsem rozčílená, nebo mám strach. Zkus tedy myslet na něco takového a pořádně se soustřeď.“ přikývla jsem. „Tak kdo bude obětním beránkem?“ otočila se mamka k publiku. Jacob k nám ihned vykročil. Co? Co jako hodlá dělat? „Ne.“ ustoupila jsem. „Někdo jiný. Na Jacobovi nic zkoušet nebudu.“ Jacob protočil oči. „No tak Ness,“ „Á Nessinka nechce popálit štěňátku kožíšek.“ zašišlal Emmett ze sedačky. „Ty zmlkni.“ procedila jsem mezi zuby. „Super. To je přesně ono. Emmette?“ zajásala mamka a začala Emmetta tahat ze sedačky. „Ok, proč ne? Tenhle prcek mi nemůže přeci ublížit.“ řekl vyzývavě a postavil se naproti mně. V tom rychle přiběhla Alice a natáhla mu baseballové rukavice. Emmett se uchechtl a pozvedl jedno obočí. „Většině upírů oheň nedělá moc dobře.“ odvětila a zase odtančila.

 

Zhluboka jsem se nadechla a Emmett předpažil ruce. Zavřela jsem oči a stiskla je, co nejpevněji jsem dokázala. Zkoušela jsem si vybavit tu noc, kdy mě přepadli, ale žádný žár jsme v sobě necítila. Zase jsem ruce spustila. Emmett zvedl ruku k obličeji a zkoumavě si ji prohlížel. „Alice? Můžeš mi přinýst lupu? Mám dojem, že je tady nějaká černá tečka.“ Foukl do rukavice. „Aha, tak ne, to bylo jenom nějaký smítko.“ zamračila jsem se. „Znovu.“

 

Zkoušela jsem to asi hodinu. Bez úspěchu. Mamka se mi snažila radit, ale prostě mi to nešlo. Byla jsem zklamaná, vyčerpaná a naštvaná z Emmettových průpovídek. Naštvaně jsme sáhla po rukavicích a vydala se k domu. „Hej, Jacobe, být tebou, tak bych si příště v té vaší chaloupce dával pozor na kožich, mohla by ti ho připálit.“ rozchechtal se Emmett. Zlostně jsem se otočila s tím, že po něm skočím, ale v tom se ozvalo několik hlasů na jednou. Rukavice v mých dlaních začaly hořet oslnivým plamenem, který mě v rukách příjemně hřál. Po chvilce mi v dlaních zbyl pouze černý popel. Zajásala jsem. Ušklíbla jsem se na ohromeného Emmetta a sfoukla mu popel do obličeje. Všichni se rozesmáli. Alice byla najednou u mě a cosi černého svírala v ruce. „Na, zkus tohle.“ Byl to černý uhlík. Vzala jsem ho do dlaně a znovu se soustředila na Emmettovu poznámku. K mému úžasu uhlík najednou začal nabírat červenou barvu a po chvilce začal hořet. Emmett ode mě ustoupil. Rozesmála jsem se. Ze země jsem sebrala suchou větvičku a jeden její konec přidržela mezi prsty. Za okamžik začala hořet. Vtiskla jsem klacek emmettovi do ruky, hodila po něm uhlík, před kterým hbitě uskočil, a běžela šťastná do domu. Doběhla jsem do obýváku a postupně jemným stisknutím knotu jsem zapálila všechny svíčky.

 

Celá rodina s úsměvem pozorovala moje počínání. Nakonec jsem se postavila před krb, sevřela dlaně tak, jako kdybych v nich měla malou kuličku a cítila jsem, jak mi prsty prostupuje teplo. Pak jsem pomyslnou kouli vhodila přímo mezi naskládaná dřívka. Ihned z nich vyšlehly plameny. Rychle jsem ustoupila. Za mnou se ozval bouřlivý potlesk. Jenom jeden z nich netleskal. Emmett měl ruce složené na prsou a tvářil se dosti mrzutě. „To už tady nebudu moct říct ani slovo, aby mě tahle čarodějnice neupálila.“ zamručel. Usmála jsem se. „To si piš.“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Falling star - 33. Čarodějnice:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!