Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » F.R.I.E.N.D.S - kapitola 27.

14.12.2010 (17:30) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1714×

27. Jen jedna změna?

Kluci

Edward:

Chtěl jsem jí o tom povědět u ní doma v ložnici, ale vtrhl tam Emm. Tak s tím mě teda pěkně vykolejil. Nejradši bych ho něčím majznul po hlavě. Nechal jsem to raději být. Dozvěděl jsem se, že vzal Bellu na závody a já tam nehodlal chybět.

Jeli jsme na závody Monster truck. Byly nedaleko města. Jel jsem s Rose v autě. Prý abychom se s Bellou nerafli.

Rose překvapivě závodila a Emm taktéž. Hrozně moc jsem se těšil, že uvidím Rose, jak řídí ten velký krám. Prostě ženská a tohle, to snad ani nejde dohromady. Ale i takové se našli.

Místo jsem měl hned vedle Belly, ale když jsem spatřil, kdo stojí vedle ní, tak se mi udělalo zle. Někdo musel toho prašivce pozvat na ty závody. Nejradši bych mu zakroutil krkem. Žhavě o něčem mluvil s Bellou.

Omlouval se jí, že minule byl natolik agresivní, prý bývá míň. No, to je teda omluva. Došel jsem až k Belle. Nejradši bych ji před ním políbil. Pak jsem ale zaslechl jednu zajímavou otázku, kterou Edial pokládal Belle.

„A ty teď někoho máš?“ zeptal se. Já jsem čekal, co odpoví. Nevěděla, že stojím za ní. Tak mě zajímalo, jak odpoví po tom všem.

„Já… Mám někoho,“ pověděla a přemýšlela, jestli to má vyslovit, nebo ne. Byl jsem rád, že odpověděla takhle. Další otázka byla taktéž zajímavá, ale od něho neočekávatelná. Jeden by řekl, že je někdy i normální.

„A jsi s ním šťastná?“ Na to se asi zamračila a začala přemýšlet.

„Ehm… Celkem ano. V každém vztahu bývají neshody,“ odpověděla neklidně a třela si přitom ruku. Takže viděla, že něco jsem pokazil. Začal jsem zpytovat svědomí.

Najednou se z jedné zatáčky vyřítil obří troubící monster truck a mířil si to na staré auto. Jenže jela dvě monstra naproti sobě. V jednom jsem poznal Emma a v druhém byl nějaký chlápek. Napálili to do sebe. Emm se snažil zdemolovat to monstrum, povedlo se, a tak vyhrál první kolo.

Bella si mezi tím všimla, že jsem přítomný a stojím vedle ni. Podívala se zvláštně na mě, a pak se otočila a sledovala závody, které byly velice napínavé.

Na scéně se střídaly různé modely. Udivovalo mě však, že vyhrával jak Emm, tak i Rose. Chtěl jsem tedy vidět to poslední utkání. Fandil jsem Rose. Chtěl jsem si užít ten okamžik, jak se Emm vzteká, když prohraje. To by zase všechno jen rozmlátil a nic z toho.

Rozjely se dvě monstra, dva mí kamarádi, Emm a Rose. Byl to souboj o… nevím co… Emm jel celkem pomalu, za to Rose se rozjela a přímo se řítila na Emma. Chtěl jí uhnout, ale nešlo mu to. Rose do něj napálila plnou rychlostí. Pak ještě dorážela.

Emm nemohl nic dělat, zablokoval se mu volant, takže bylo po srandě. Teda pro Emma, protože on nemohl nic dělat. Tak nakonec prohrál. I když druhé místo není nejhorší. Jenže on byl vždycky první, a teď mu to natřela holka. Jeho obří autíčko bylo tak akorát do šrotu.

Převzali si ceny a šli se fotit. Byl to krásný zážitek. Všiml jsem si, že Edial dává Belle na záda ruku, ale ona se pokaždé ošila a hodila po něm zlostný pohled. No, a já bych ho nejraději něčím rozřezal.

Bella scházela od mantinelů dolů. Šel jsem hned za ní. Ruku jsem si položil na její rameno. Otočila se na mě.

„Bell, prosím tě, mohl bych si s tebou o něčem promluvit?“ nevydržel jsem to a musel se hned zeptat.

„Tak povídej,“ vyzvala mě na slovo.

„Tady ne. Pojedeš se mnou v autě?“ optal jsem se znovu.

„Dobře…“ jednoduše odpověděla a šla směrem k mému autu. Odemkl jsem ho a jí otevřel dveře, aby nastoupila. Usedla do auta a já mohl ihned vyjet.

Emm se někde coural. Věděl, že budu chtít jet zpáteční cestu s Bellou o samotě a on musel s Rose. S Rose, která vyhrála nad ním.

Jel jsem lesem v tichu. U kraje silnice jsem zastavil. Bella se jen neustále dívala z okna.

„Bell,“ oslovil jsem ji. Vzhlédla ke mně a vyčkávala, jak začnu.

„Patří ti omluva z mé strany. To, co se stalo, je neomluvitelný čin, který jsem udělal. Omlouvám se ti za to. Nevěděl jsem, jestli ti říct o tom, že mne Emm s někým seznámil. Je to má kamarádka, avšak ty jsi pro mě mnohem víc než jen to. Jsi můj parťák, kámoš, dívka, přítelkyně a mnoho další v jednom. Předtím, než ses tu objevila, tak jsem jí slíbil, že ji vyzvednu na letišti. Nevěděl jsem, jestli ti to říct, ale dnes vím, že to byla chyba, ti to neříct. Nevím, jaký způsob omluvy bych měl použít pro to, aby to bylo jako dříve. Vidím, jak se kvůli mně trápíš. Bylo by možné, abys mi odpustila?“ optal jsem se po zdlouhavém vysvětlení.

„Možná. Já jen nechápu, proč se i před klukama chováš v mojí přítomnosti jinak, než když jsme byli sami. Já… Slib mi, že mi budeš aspoň to důležité říkat. Že aspoň za čas uděláme spolu nějakou hloupost a budeme se normálně bavit,“ promluvila smutně, ale přesto odpověděla.

„Pojď sem!“ přizval jsem ji k sobě. Posadila se mi na klín. Objal jsem ji a ona zaryla svůj obličej do mé košile. Hladil jsem ji po vlasech. Věděl jsem, že jsem ji zklamal. Miloval jsem ji tak moc, že jsem ji zklamal.

„Je to pro mě trochu těžší. Nikdy jsem vztah neměl, tak v tom neumím plně chodit.“ Omluva to byla příšerná, ale jinak se to moje chování nedalo omlouvat. Usmála se a pohladila mě. Vyjel jsem směrem k našemu bytu.

Holky

Rose:

Já vyhrála. Lidičky zlatý. Já to vyhrála. Porazila jsem toho největšího machra ze všech. Ano, byl jím Emm. Stála jsem vedle něho. Držela jsem v ruce šampaňské, které stejně nevypiji, ale to mi bylo v tu chvíli jedno.

„Ale, Emme, nic si z toho nedělej. Pojď, půjdeme k autu.“ Jen co jsem to dořekla, tak jsem ho čapla za ruku a povzbudivě se na něho usmála. Hodil po mně škleb. Poplácala jsem ho po tváři.

Došli jsme na parkoviště, ale Edwardovo auto, které řídil Emm, tam nebylo.

„Budeš muset jet se mnou, brouku,“ pohladila jsem ho po ruce. Opravdu se cítil hrozně divně, ale jen kvůli tomu, že prohrál a nemohl nic rozbít.

„Budeš řídit, ano?“ utěšovala jsem ho. Usmál se na mě a pohladil mě po vlasech. A to jsem se začala usmívat. Něco se dělo. Nějaká chemická reakce byla mezi námi. Výměna a změna.

„Dobřé.“ Těšil se jak malé díťátko. Nedalo se tomu uvěřit, že on by řídil někdy mé nové auto. Co nejrychleji nasedl, protože nechtěl, abych si to ještě rozmyslela. Tomu jsem se usmála. V autě mi složil poklonu. Divila jsem se, že z jeho úst jsem mohla něco takového slyšet.

Pak jsme se nějak zvláštně na sebe podívali a už to jelo. Naše obličeje se začaly přibližovat. Oba jsme se navzájem líbali. A to stihl řídit auto. Jen jsem si to v duchu řekla, tak se řítil nějak moc rychle po silnici. Nezvládl pravotočivou zatáčku v lese a napálil to do stromu.

Moje nové auto bylo na maděru. Okamžitě jsem se probudila z toho snu a začala poskakovat okolo auta.

„Ale, Rose, to bude dobrý. Nech auto autem. Hlavně, že máme jeden druhého,“ dořekl to a já se na něho vykuleně podívala. Opravdu potvrdil to, co jsem chtěla vědět. A takhle jsme začali spolu chodit.

Auto jsem nechala zašpásované v kmeni. Domů jsme běželi rychle. Šli jsme do jeho pokoje, a tam jsme se na počest našeho chození pomilovali. Nikdo z nás nebyl jako Edward s Bellou nebo Alice s Jasperem. Byli jsme originální a to ve veškerém slova smyslu.

Milovali jsme se víc jak hodinu a někdo, kdo byl v pokoji, zařval.

„Emme, mohl bys ztišit to, co tam právě děláš? Ber ohledy na druhý.“ Tomu jsem se začala nahlas smát. Okolo hrudníku jsem si obmotala bílý ručník a Emm si vzal župan. Vyšli jsme ruku v ruce do pokoje. Na sedačce seděl Edward s Bellou.

Byli vyjevení jako fretky.

„No, my jsme se dali dohromady,“ promluvila jsem a jejich údiv se ještě zvětšil.

Kluci

Jasper:

S Alice jsme letěli na Bora Bora. Měli jsme vlastní písečnou pláž a výhled na útesy v jednom. Poflakovali jsme se a pak přišlo to, co přišlo.

Shrnutí
Kapitola 26. ζ Kapitola 28.

Snad se vám dnešní dílek líbil. Jen doufám, že mi tu zanecháte komentíky... A opravdu děkuji za ty předešlé. PeTi

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek F.R.I.E.N.D.S - kapitola 27.: