Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Everything is gone... Memories stay 1

24.11.2009 (22:00) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5928×

Everything is gone… Memories stay

1. kapitola

Trading Yesterday – Love song requiem

„Ne prosím, už dost. Já to nevydržím.“

„Nic jiného ti nezbývá Mistik. Kdyby jsi se viděla upíříma očima. Máš na sobě tolik jizev, že je ani nejde spočítat.“ Nepovídej, toho jsem si nevšimla. Přistoupil ke mně a kousl mě do brady. Zakřičela jsem bolestí.

Vyšvihla jsem se do sedu a celá zpocená šla do koupelny se osprchovat. Poslední dva roky se takhle probouzím pořád. Každý den mě probouzí stejná noční můra a pokaždé se probouzím s křikem. Člověk by si mohl říct, že za tak dlouhou dobu už jsem si mohla zvyknout, ale opak je pravdou.

Po ukončení ranní hygieny jsem šla do pokoje, oblékla se a sešla schody dolů do kuchyně. Nasnídala jsem se a šla do školy. Chodila jsem pěšky, ale pokaždé jsem vyrazila o hodinu dřív, než mi začínala první hodina.

Určitě se teď ptáte co je s mými rodiči? Rodiče jsem neviděla už deset let. Zemřeli při autonehodě, já byla tenkrát malá a moc jsem si to neuvědomovala. Dali mě do dětského domova. Tam jsem problémy s dětmi neměla, byla jsem dost průbojná, ale vychutnávaly. Bylo to hrozné. Ve čtrnácti letech mě to přestalo bavit a já utekla, dodnes toho hluboce lituji. Můj život se obrátil vzhůru nohama, když jsem potkala toho netvora, který mě mučil necelých šest měsíců.

Víte, ten sen co se mi zdál, nebyl tak úplně sen. Byla tu skutečnost, která mě potkala před dvěma lety.

„Ahoj Jirko.“ Jirka byl bezdomovec, stejné jako já, tak trošku se o mě staral.

„Ahoj Jay.“ Pozdravil mě. Neřekla jsem mu své pravé jméno.

„Dneska se půjdu projít do lesa.“

„Buď opatrná, víš, že tě hledají.“

„Neboj.“ Vyšla jsem, v lese jsem byla za 20 minut. Nádherně svítilo sluníčko. Bylo to ve státě jménem Česká republika. Došla jsem na svojí oblíbenou louku, lehla si na ní a nechala sluneční paprsky dopadat na mé bez hybné tělo. V tom se vedle mě ozval něčí dokonalý mužský hlas.

„Jak krásný den, že?“ Řekl ten chlap ironicky. Měl jemný americký přízvuk, takže to nebyl Čech. Prudce jsem se posadila a podívala se na něj, stál ve stínu. „Ty se tu sama nebojíš?“ Zeptal se a přitom se usmíval, byl nádherný. Nebyla jsem schopná slova, ale překonala jsem se.

„Č-čeho bych se měla bát?“

„Třeba mě.“ Řekl a vstoupil na světlo. Jeho obličej se třpytil jako milion malých diamantů. Než jsem se nadála, držel mě v náručí a uháněl nadlidskou rychlostí lesem. Zavřela jsem oči. Zastavili jsme asi po dvaceti vteřinách, pustil mě z náruče a já dopadla zadkem na zem. Bolelo to. Byli jsme v nějaké jeskyni. On šel hlouběji dovnitř, ale mě zaujalo záření slunce u východu. Probudil se u mě pud sebezáchovy, ale bohužel pozdě. Vstala jsem a utíkala k východu, ale najednou jsem narazila do skály – přísahala bych, že tam ještě před třemi vteřinami nebyla – a odmrštila mě dva metry zpátky. Nebyla to skála, ale byl to ten muž. Měl ohromnou sílu. Přišel ke mně a přehodil si mě přes rameno. Kopala jsem nohama, ale nepomohlo to. Po chvíli mě sundal a natlačil na zeď. Ruce mi za zápěstí připevnil do železných, zrezivělých okovů a to samé udělal s mými nohami.

„Co chcete?“ Zeptala jsem se vyděšeně.

„Tohle.“ Řekl a kousl mě do krku, začal sát mou krev. Proboha, kroutila jsem se, ale nedostatek krve mě oslabil na tolik, až se mi podlomili kolena. Oddělil své rty od mého krku. „To jsem trošku přehnal, musím si dávat pozor.“

„Co… jste zač?“ Zašeptala jsem.

„Upír…“ Říkal ještě něco, ale já upadla do bezvědomí, takže jsem prakticky nic neslyšela.

Probrala jsem se, měla jsem na sobě přidělané hadičky a nimi tekla krev do mého těla.

„Konečně jsi se probrala.“ Přišel ke mně a vrazil mi lžičku s jídlem do pusy. Bylo to hnusné, ale já měla takový hlad, že jsem to snědla bez odmlouvání. Nakrmil mě a řekl. „Až se posilníš, tak budu pokračovat.“

„V čem, co ode mě chcete?“ Máj hlas zněl chraptivě.

„Však se dočkáš.“ Odešel. V jeskyni bylo šero, působila strašidelně. Asi za deset minut se vrátil. „Myslím, že můžu pokračovat.“ Vykulila jsem na něj oči.

„A v čem?!“

„Víš, ty jsi jako moje známka, budu ti říkat Mistik. Pokaždé, když potkáš nějakého upíra a on uvidí tvé jizvy, pozná, kdo ti to udělal a budou se mě bát. Tak si získám jejich respekt.“

„Jenom kvůli tomu?“ Zeptala jsem se nevěřícně. Kývnul, přistoupil ke mně, vzal mou ruku a zakousl se do ní, asi po 10 vteřinách se odtáhl. Ruka mě začala hrozně pálit, skoro hořela. „AAU… PROSÍM, UHASTE TO, PROSÍM!!“ Chytl znovu mou ruku a začal mi zase sát krev, bolest pomalu ustupovala, vystřídala jí malátnost. Po chvíli jsem zase upadla do bezvědomí.

Takhle se to dělo několikrát za den po celých šest měsíců. Samozřejmě mi většinou dal jeden den v týdnu pokoj. Ale jaký to byl pokoj, když mě celou dobu pozoroval?

Po šesti nehorázně dlouhých měsících mě zachránily Volturiovi, upíří královská rodina. Když viděli moji zjizvenou pokožku, báli se mě dotknout. Jizvy jsem měla všude. Jen mému nejintimnějšímu místečku se vyhnul.

Volturiovi toho upíra zabili a mě nechali žít pod jednou podmínkou, že se v osmnácti letech nechám dobrovolně přeměnit na upíra. Souhlasila jsem.

Nechali mě žít dál, ale jsem s nimi v neustálém kontaktu. Aro mě bere jako vlastní dceru a posílá mi peníze, abych měla z čeho žít.

Když mi vysvětlili, že až mě promění v upíra budu muset s nimi na věky zůstat ve Volteře, rozhodla jsem se, že budu do svých 18-ti let žít v městečku Forks ve státě Washington, abych si užila svobodný život, dokud to jde. Kamarády tady ve škole nemám a ani po nich nijak netoužím. Jsem zapšklá, znetvořená dívka bez emocí.

Dorazila jsem ke škole a chvíli seděla na lavičkách u školy. Spolužáci okolo mě procházeli a nevšímali si mě. Za ty dva roky, co jsem je od sebe odstrkovala se naučili mě ignorovat a přehlížet.

Mých jizev si ani nevšimli a ani všimnout nemohli, protože je viděli jen upíří oči, ale i tak jsem se cítila, jako kdyby každá jizvička křičela: PODÍVEJ SE, JÁ JSEM TADY!! Nikdo se nepodíval.

Bylo asi za deset minut osm, když se na parkoviště přiřítila dvě nová rychlá auta.