Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Esmé! Where are you? - 38. kapitola (epilog)

23.03.2012 (07:30) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 4255×

Pohled Esmé

Upravila jsem si korzet a ještě jednou se na sebe podívala do zrcadla. Sexy překvapení, pro sexy hřebce. Instinktivně jsem sáhla pro hromádku oblečení, kterou jsem si tu položila, předtím, než jsem se šla osprchovat, ale má dlaň se dotkla jen hladké plochy.

„Carlisle, kde mám oblečení?“ zeptala jsem se ho a snažila jsem se být trpělivá. Vpálil do koupelny a opřel se o futra.

„Že by v šatně, prdelko?“ dělal hloupého. Vzdorovitě jsem vystrčila bradu a přimhouřila oči.

„Myslím to oblečení, které bylo položeno tady, hned vedle mých kosmetických potřeb. Nevíš, kde je?“ významně pozdvihl jedno obočí a pravou ruku zvedl do výšky, ve které držel mé lodičky.

„Co takhle začít něčím jednodušším, abych měl čas, vychutnat si tenhle skvost?“ navrhl a nestydatě si mě přejel pohledem od hlavy až k patě, několikrát. Pobaveně jsem zakroutila hlavou, až se mi bohaté vlny nahrnuly do tváří. V mžiku byl u mě, stále držíc pravou ruku nahoře, společně s mými botami. Jemně vzal prameny vlasů a dal mi je za ramena.

„Takhle je to lepší,“ podotkl a sklonil se, aby mě políbil na jedno ňadro. Toho jsem využila, a snažila se všemožné dosáhnout na své boty. Nesnáším vysoké mužské! Mým snahám se zasmál a odtrhl se ode mě.

„Jak tedy dostanu své boty zpět?“ kapitulovala jsem nakonec. Jeho rozšířený úsměv se mi ani za mák nelíbil. Stejně jako jeho plány na dnešní večer. Určitě zas vymyslí nějakou kravinu. Někdy bych si přála i klidné romantické výročí strávené s rodinou.

„Dovolíš mi tohle prádélko z tebe strhnout, aniž bych si vyslechl přednášku na téma, jak bylo drahé. Peněz máme víc, než Marcus basbellových kartiček,“ odpověděl mi na mou otázku.

„Platí,“ souhlasila jsem. Podal mi lodičky a já si urychleně obula, během ani ne tří vteřin se objevil s mými džínsy.

„Za ně si žádám, aby sis před dnešním překvapením vlasy spletla do francouzského copu, protože pojedeme na motorce a já opět nemíním poslouchat tvé slaďoučké reptání, že vypadáš rozcuchaně a děsně. Ty totiž nikdy nevypadáš děsně. Vypadáš perfektně, možná rozcuchaně, ale v mých očích perfektně,“ zaševelil pobaveně.

„Dobrá a co budeš žádat za košili?“ strhla jsem mu džíny z ramena a soukala se do nich přes boty, což vypadalo hodně komicky. Počkal, až si dopnu knoflík, přitáhl si mě za pas k sobě, až jsem cítila jeho dech na svých tvářích a zašeptal: „Až nastane ten pravý čas, pro mé překvapení, zavedu si tě sem, splním si první požadavek. Poté si tě nahou postavím sem a obleču si tě podle své vize. Což je požadavek číslo tři. Pak splníš můj druhý požadavek a poté konečně odjedeme tam, kam máme.“ Zahleděla jsem se mu do očí a lehce skousla jeho ret.

„Beru to jako souhlas,“ zamumlal vesele a odtrhl se ode mě.

„Co je?“ vyjekla jsem nechápavě.

„Do té doby se tě ani netknu,“ odvětil mi prostě, hodil po mně košili a zmizel z koupelny.

„Když myslíš,“ mluvila jsem spíš sama k sobě a přetáhla jsem si přes ramena košili, kterou jsem vzápětí zapnula. Přece nechci, aby každý věděl, co pod ní skrývám, že? Ještě jsem si pročísla vlasy a odebrala jsem se dolů za ním.

Scházela jsem po schodech a neubránila jsem se úsměvu. Na stěně visely fotografie, které podle nás zachytily důležité momenty naší rodinné historie. Například narození vnoučat, svatby Alice s Jazzem, Bells a Edwarda. Naše svatba, Carlisleovo první přebalování naší prvorozené vnučky Alizz. Nebo fotografie, na které jsme já, Caius, Aro a Marcus, ti tři mě drží a smějí se, stejně jako já. Pokud se chce upír opít pod obraz, musí jet do Volterry, nikdy jinde to totiž tak rychle nejde, jako u nich. Pamatuji si to ještě dnes, když jsem konečně vrazila Carol pěstí do tváře, jak se otočila dokola a upadla na zem. Jo, to byly časy.

„Copak ti přijde tak zábavného?“ promluvil na mě Carlisle.

„Vzpomněla jsem si na narozeniny Demetriho,“ pronesla jsem nevinně.

„Hlavně na tvou mini rvačku s Carol, že?“

„Jak jinak,“ přitakala jsem pobaveně a usadila jsem na pohovku vedle něj. Objal mě kolem ramen a políbil mě do vlasů.

„Mám rád drsnou verzi své manželky,“ zapředl chtivým hlasem.

„Ale no ták, snad nemáš problémy s nastartováním,“ utahovala jsem si z něj. Obešel pohovku, takže jsem byla k němu zády. Ruka mu zajela do mého výstřihu a já ani nedutala.

„Tohle je dle mého názoru velice kvalitní pohonná hmota pro můj motor, ale musíme se krotit,“ vytáhl ruku z mého výstřihu a sklonil svou tvář k té mé. „Vnoučátka přijela,“ šeptl a mou hlavu jemně otočil ke vchodovým dveřím, ze kterých se vzápětí vynořila Lily. Za ní vešla Alice společně s Jasperem, který držel v náručí Kenzie.

„Babi, dědo!“ zavolala na nás Lily. Carlisle odstoupil od pohovky a rozpřáhl náruč, do které mu skočila.

„Nazdárek, princezno,“ pozdravil ji Carlisle a políbil ji na tvář.

„Dívej, dědo, vypadl mi zub!“ oznámila mu vesele a před tvář mu podstrčila drobný zoubek.

„Dej to sem, uložíme ho ke zbytku, co mám od Alizz.“ Společně se přesunuli do jeho pracovny. Já se zvedla z pohovky a převzala od Jazze Kenzie.

„Ahoj, zlatíčko.“ Roztomile se zakřenila a já se neubránila zlíbání její rozkošné tvářičky.

„Jaká byla cesta?“ Svou otázku jsem směřovala k těm dvěma.

„Byla by klidná, kdy holky spaly, ale ony ne a ne usnout. Takže jsem dvě hodiny dokola poslouchal dětské písničky, jinak si nestěžuju,“ odpověděl mi s mírným úsměvem Jazz. Naklonil se, aby mě líbl na tvář. „Rád tě opět vidím.“

„Já tebe taky,“ ujistila jsem ho a pousmála se na něj.

„Mami, potřebovala bych si s tebou a Bellou promluvit. Jak to, že tu ještě nejsou?“ vpadla mezi nás Alice a svraštila obočí, vypadala, jak skřítek pomsty.

„Nevím, za chvíli by tu ale měli být. Děje se snad něco?“ ptala jsem se jí s určitou dávkou obav v hlase.

„Nic strašnýho,“ uklidňovala a vzala mi z náruče Kenzie. „Náš bobek udělal bobka, že?“ žvatlala na ni a s úsměvem ji podala Jazzovi. „Tatínek rád odbobkovává, že lásko?“

Jazz se snažil tvářit nadšeně, ale nežrala jsem mu to.

„Jasně, tatínek to vyloženě miluje,“ řekl a zašklebil se na Alice. „Ještě, že netrpím nedostatkem spánku a poporodními depresemi,“ rýpl si do ní a společně s Kenzie se odebral nahoru do dětského pokoje, kde je vše potřebné.

„To není vtipný! A zaručeně to není aktuální,“ křikla ještě na něj. Popadla mě za loket a táhla mě do kuchyně.

„Mám chuť na něco sladkého,“ objasnila mi svůj útok na ledničku a vzápětí z ní vylovila zmrzlinu. Usadila jsem se na židličku v jídelně a ona mě napodobila.

„Mluvila jsi s Bellou?“ vyzvídala.

„Ne, vždyť přijede,“ odvětila jsem jí a pátravě si ji prohlížela, nějak moc zářila. Manželství jí svědčí víc, než celebritám botox.

„Jak je v Kanadě?“ ptala jsem se pro změnu já. Vím, že otázky tohoto typu jsou děsně otřepaný, ale mě to zajímalo. Už pár let žijeme s Carlislem v Británii a do Kanady se ráda vracím, ta země mi přirostla k srdci. Alice se ještě víc rozsvítila a já si pomyslela, že by byla vhodný zdroj pro napájení.

„Normálka, určitě se nenudíme, jako vy, co?“ pozdvihla jedno obočí a šibalsky se pousmála. Chňapla jsem po časopise, co byl na stole, a se zaujetím ho prohlížela.

„Nevím, na co narážíš,“ dělala jsem blbou.

„Jasně, proto doslova hltáš časopis o rybaření.“

Ryby? Odkdy Carlisle rybaří? Jestli si jen zkusí ulovit mořskou pannu, tak schytá do kokosu nebo do palmy.

Uslyšela jsem zvuk motoru a vzhlédla jsem k Alice.

„Už jsou tady!“ zvolala nadšeně. Obě jsme se přemístily do obýváku, kterým proletěla Alizz se Zachem, rovnou do Carlisleovy pracovny.

„Jasně, babička je vzduch,“ zamumlala jsem si pod nosem.

„Co ti zas vadí? Jednou necháme tvé milované Volvo v Norsku a mám to na krku celý den! Jestli ti je proti srsti jezdit taxíkem, tak si jdi pěšky. Jsi upír, přežiješ to!“ prskla na Edwarda Bella a naštvaně praštila kabelkou o pohovku. Vyjeveně jsem je sledovala.

„Proč všechno překrucuješ! Jen jsem navrhl, že by bylo lepší vzít s sebou i Volvo a jakmile bychom přistáli, nasedli bychom do něj a jeli bychom sem,“ bránil se Edward. Alice se chtěla do toho vložit, ale stiskem ruky jsem ji zastavila, tohle není naše věc.

„Jdi mi z očí, nechci se hádat celý víkend,“ zavrčela Bella. Edward se na ni podíval a z očí mu šlehaly blesky.

„A mě přestává bavit komunikovat s tebou. Hele, Carlisleova pracovna, nemáš absťák?“

„Idiote.“

 Přešel to bez poznámek a otočil se k nám.

„Jsem rád, že jsem tady,“ řekl a objal mě, objetí jsem mu opětovala.

„Copak se děje?“ zeptala jsem se potichu, aby to slyšel jen on. Odtáhl se a nepatrně pokýval hlavou, asi se do toho opravdu nemám míchat. Objal ještě Alice a odešel nahoru za Jazzem.

„Bello?“ oslovila jsem svou dceru a přísně ji sjela pohledem.

„Ahoj, mami,“ pozdravila mě a objala mě společně s Alice. „Nevím, co si počít,“ svěřila se nám zlomeně a víc nás zmáčkla.

„Situace vyžaduje pouze babinec,“ oznámila jsem jim po chvíli a vymotala jsem se z jejich objetí.

Vešla jsem do pracovny. Carlisle seděl na zemi, společně s vnoučaty, a skládaly kostru lidského těla.

„Tohle je stehenní kost, Alizz, předveď svému bratrovi, kde má opravdu být,“ udílel příkazy a přitom se tvářil nadmíru vážně.

„Ruším?“ usmála jsem se na něj a mrkla očkem. Zvedl se ze země a líbl mě na tvář.

„Co se děje?“

„Tak tuhle otázku si pokládám taky a chci na ni odpověď. Potřebuji tvou pomoc, CC,“ zašeptala jsem sotva slyšitelně a víc se k němu přiblížila. Naklonil hlavu a rošťácky se usmál. „Tvé přání je mi rozkazem, prdelko.“ Otočil se na děti a zvolal: „Kdo má chuť na tu nejlepší zmrzlinu na světě?“ Všichni tři vyskočili a radostně povykovali.

Když kolem mě procházel, neodpustil si poplácání mého zadku.

„Mám to u tebe, Es,“ dodal a zmizel společně s dětmi na chodbu. Pobaveně jsem zakroutila hlavou a šla za nimi. Jazz akorát scházel schody, společně s Edwardem. Oba se tvářili vážně, jen Kenzie trhala partu.

Carlisle popadl peněženku, bundu a klíče od auta.

„Vy dva, jdete taky, i s Kenzie,“ rozkázal jim a ještě na ně ukázal. Edward s Jazzem se zaraženě dívali na tchána, který postavil do řady jejich děti a rychle je oblékal do bund a čepic.

„Kam jdeme, Carlisle?“ vyhrkli oba najednou.

„Do cukrárny, děti mají chuť, a já jsem přece nejlepší dědeček na světě, i Santa mi závidí. A vy jdete s námi. Jestli máte taky chuť, zastavíme vám na krajnici a šup, šup do lesíka. A pokud jste až moc zhýčkaní, tak vám nezbývá nic jiného, než si nechat zajít chuť nebo… Nedaleko té cukrárny je zoo, ale to už je opravdu pro gurmány,“ dobíral si je vesele, aniž by postřehl náznaky krize u Belly a Edwarda.

„Necháme si zajít chuť,“ zavrčel Jazz a vyšel ven. Edward, kterému cukaly koutky, raději podal Zachovi ruku a odvedl ho ven. Carlisle uchopil Alizz a Lily, došel ke mně, políbil mě na rozloučenou a vypařil se za nimi.

Otočila jsem se na podpatku a odebrala se zpátky do jídelny, kde na mě trpělivě obě čekaly. Usadila jsem se vedle Belly a čekala, až začne mluvit.

„Hádáte se s Carlislem?“ položila mi otázku a pátravě se zadívala do mých očí. Nervózně jsem se ošila, hádky moc neprovozujeme, na rozdíl od sexu.

„Definuj hádku,“ požádala jsem ji. Zmateně zamrkala a otočila se na Alice, která vyškrabovala poslední zbytky zmrzliny z kelímku.

„Co je?“ zvedla oči od kelímku a pohlédla na nás. Docvaklo jí, že se řeší něco důležitého. Odložila lžičku a kelímek stranou.

„Oni se nehádají, řekni mi Al, že se hádáš s Jazzem, prosím!“ naléhala Bella a čapla ji za zápěstí.

„Samozřejmě, že se hádáme. Kdo by se nehádal. Uklidni se, Bells, jinak mi zlomíš ruku, ano?“ uklidňovala ji Alice a snažila se vymanit z jejího železného stisku, což se jí vzápětí podařilo.

„My se nehádáme,“ špitla jsem sotva slyšitelně. Obě se na mě podívaly velice zmateně.

„No, nějak na to nemáme čas a ani chuť. Když se nám něco nelíbí, vykřičíme to ze sebe,“ vysvětlila jsem jim a zvedla se. „Chcete čaj?“

Bella mě popadla za ruku a stáhla zpátky na židli.

„Co mám dělat?“

Pohladila jsem ji po vlasech a vlídně se na ni usmála.

„Bereš to moc vážně. Je to tvůj první a asi poslední vztah. K tomu jste do toho praštili docela brzo. Myslíš, že vše bude růžové. Na to, Bello, rovnou zapomeň. Hlavně si o tom promluvte a neštěkejte po sobě, jak dvě nakrknuté čivavy.“

„Jenže my spolu mluvíme a nikam to nevede!“

„Ne, štěkáte, všimli si toho všichni kromě táty, ségra,“ souhlasila se mnou Al.

„Opravdu?“ ujišťovala se Bella.

„Jo, je to tak. Máš celé čtyři dny na to, aby ses k tomu tady dokopala. My s mámou si s ním promluvíme, jestli budeš chtít,“ navrhla jí ještě a mrkla na mě. Kývla jsem na souhlas a opět se usmála.

„Děkuji vám oběma. Jsem moc ráda, že jsem tady. Chyběly jste mi.“ 

Objala jsem ji a políbila do vlasů. Alice si odkašlala a čekala, až se jí budeme věnovat.

„Bells to s Eddiem urovná, sice jsem neměla vizi, ale přece se dokážete dohodnout i bez vědmy. Musím vám sdělit novinku. Budu mamina!“ vyjekla nadšeně a zatleskala. Nechápavě jsem se na ni podívala.

„Chceš nám říct, že jí nejsi?“

„Ale jo jsem, ale budu opět.“ Tvářila se tajuplně a já měla divný pocit. Možná Alice hráblo a chce si pořídit mateřskou školku.

„Nehrabe ti?“ vyhrkla ze sebe Bella.

„Co proti tomu všichni máte? Budu mít tři děti a co jako? Ty si raději pořiď diář, abys věděla, jak naložit s časem, evidentně už manžílek neskáče tak, jak pískáš, co?“

„Hlavně, že Jasper skáče, co?!“

„Obě dvě vychladněte!“ okřikla jsem je. Tohle mi opravdu nechybělo.

„Alice, už jsi v očekávání?“ otázala jsem se jí. Okamžitě změnila postoj a zářivě se usmála.

„Měla jsem vizi. Slavili jsme čtvrté narozeniny Kenzie. Z toho vím, že to bude za dva roky. Praskla mi voda, křik, bolest, pláč, radost a smích. Držela jsem toho drobečka v náručí,“ zasněně si povzdechla a pokračovala: „Měl mnoho vlásků, tmavých po mně, a byl tak slaďoučký.“

„Měl? Takže to bude kluk?“ vyhrkla ze sebe Bella. Už se netvářila vytočeně, usmívala se.

„Jo, budu mít chlapečka a dokonce vím, jak se bude jmenovat,“ oznámila nám Alice rozpustile a já nemohla jinak, než se usmívat. Teď jí ještě přijde, že jsou slaďoučcí. Nechci ji vidět, až budou procházet pubertou, chudák holka.

„A jak se tedy bude jmenovat?“ otázala jsem se jí.

„No, Jazz to ještě neví, ale myslím, že se mu to jméno bude líbit. A navíc se mi k němu velice hodí, sedne to k té sladké tvářičce a…“

„Jméno? Řekneš ho?“ ptala se jí pobaveně Bella. Alice ji plácla přes ruku a uraženě našpulila rty.

Hlasitě jsem si povzdechla. Někdy mi přijde, že to nejsou matky, ale stále mé puberťačky, které chtěl Carlisle držet pod zámkem.

„Emmett, spokojená?!“ vyhrkla ze sebe strašně rychle, až na mě prskla. Utřela jsem si levou tvář obličeje a usmála jsem se.

„Krásné jméno, opravdu,“ pochválila jsem ji.

„Emmett?“ ujišťovala se Bella. Alice ztvrdl výraz a čekala na Bellin útok.

„Máš s tím problém?“

„Ne, naopak, líbí se mi. Přijde mi, že jsi nějaká nakrknutá. Nejsi náhodou už v jiném stavu? Většinou ti naše přestřelky nevadí,“ mluvila k ní Bella.

„Možná bys mohla trochu ubrat. Nejsem tvůj poskok, ale tvá sestra, uvědom si to, a tímto končím naši debatu.“ Vstala ze židličky, ze stolu vzala kelímek od zmrzliny a lžičku. Když odcházela do kuchyně, Bells ji následovala. Protočila jsem oči a vydala se do obýváku. Ty dvě rozveselím jedině nějakou romantickou komedií.

Přešla jsem k polici, kde bylo snad milion dvd a hledala jsem to pravé ořechové. Z kuchyně jsem slyšela jejich rozhovor a zdálo se, že je vše na dobré cestě.

…

Po zhlédnutí Zákonu přitažlivosti, obou dílu Bridget Jones a Báječného světu shopaholiků, který si vydupala Alice, jsem se zvedla z pohovky a šla jim připravit horkou čokoládu. Po popcornu, brambůrkách a bonboniéře, by jim to bodlo. Ani jsem nestihla vytáhnout šálky a z haly se ozýval dupot a dětský výskot. Znám je všechny, jako své boty, proto jsem vytáhla více šálků a napustila do varné konvice vodu.

„Jménem všech našich vnoučat ti předávám tohle, ženo!“ pronesl vážným hlasem Carlisle, který stál na prahu kuchyně a v ruce svíral hrst květin. Přešla jsem k němu a kytici od něj přebrala.

„Děkuji, ale nebyli jste náhodou na zmrzlině?“ ptala jsem se ho zmateně. Nahodil svůj frajerský výraz a přešel k lince, aby mi pomohl s přípravou horké čokolády.

„Jistě, že jsme byli na zmrzlině, broskvičko, ale přece i zeťáčci potřebovali nakrmit,“ vzal konvici a plnil jeden šálek za druhým horkou vodou. „Zmizeli někde do lesů. Popadl jsem prcky a odvedl je na nějakou mýtinku. Alizz s Lily začaly sbírat kvítka a házet je po Zachovi. Tak jsem jim dal za úkol, aby pro tebe natrhaly květiny. Jenže, víš, jak děti trhají. Byl jsem rád, když jednomu kvítku z pěti zůstal stonek, ale jak vidíš, vše jsme zvládli.“ Položil konvici na stůl a vítězně se usmál.

„Jste prostě ti nejlepší,“ přitakala jsem mu. Kytici jsem vložila do vázy a zalila ji chladnou vodou. Společně jsme se pak vydali do obýváku. Carlisle nesl tác s šálky a čokoládou, já vázu. Nebudu si ničit manikúru.

Jakmile si všichni pobrali, mimo upírských zeťů, svou dávku čokolády, jak v tekuté, tak v pevné formě, posadili se do křesel a na pohovku. Carlisle si stoupl doprostřed a vytáhl z kapsy u kalhot lístky.

„Mám lístky do cirkusu, vnoučátka cirkus milují, že jo?“ zářivě se usmál na špunty a Jazzovi podal lístky.

„Je jich jenom osm,“ řekl podezřívavě. „Už to mám! Carlisle tam vystupuje jako hlavní číslo. Většího exota by nikde jinde nenašli.“

„Ha ha, vtipné na někoho, kdo si myslel, že Prada je síť prádelen,“ dobíral si ho Carlisle.

„A co Edward a čínské jídlo?“ štěknul Jazz na Carlislea a přitom se zákeřně zašklebil.

„Málem jsem zapomněl,“ pronesl Carlisle vesele a otočil se na Edwarda. „Příště, až ti řekne Bells - kup čínu - myslí tím…“

„Já vím! Jednou se upír sekne a má to na stole celé století, možná déle!“ rozčiloval se naoko Edward.

„Vychladněte, hoši. S Carlislem máme na dnešní večer jiné plány, že lásko?“ vstala jsem z křesla a přešla ke svému manželovi.

„Jistě, proto je těch lístků osm. Užijeme si vás zítra a další dny, co tu budete. Dnes jdeme slavit výročí.“ Objal mě kolem pasu a vtiskl mi letmý polibek na ústa. Jazz podal čtyři lístky Edwardovi a zbytek si ponechal.

„Teď je ten pravý čas na splnění první požadavku,“ zavrněl mi do ucha Carlisle a neodpustil si štípnutí do mé pravé půlky zadku. Potěšeně jsem se na něj podívala a uchopila jeho ruku, kterou mi svíral pas, a vedla ho nahoru.

„Jasně, jen si jděte sexovat. Absolutní ignorace rodiny, která kvůli vám přijela až z Kanady!“

„Tati, co jde babička s dědou sekat?“ optala se Jazze Lily. Všichni ztichli a trpělivě vyčkávali, co z Jaspera vypadne. Když se k ničemu neměl, naklonil se k nechápající Lily Edward.

„Ne sekat, ale sexovat, teď se zeptej tatínka znova,“ poradil jí a pomstychtivě se zaksichtil na Jaspera. Raději jsem přidala do kroku, abychom už byli nahoře v ložnici. Jinak se odtud nevymotáme.

Zabouchla jsem dveře od ložnice a pro jistotu je zamkla. Zapřela jsem se o Carlisleova ramena, z pravé nohy jsem odkopla lodičku do rohu. a to samé jsem provedla i s levou. Jakmile jsem byla bosa, vyskočila jsem na něj. Nohy jsem obmotala kolem jeho pasu a ruce zas kolem krku.

„Kdy začneme?“ zeptala jsem se ho nedočkavě. Nutně jsem si potřebovala zašpásovat a on je tak k sežrání, když se culí. Poplácal mě po zadečku a sundal mě za sebe.

„Už,“ řekl jen a jedním tahem ze mě strhnul košili. Vykulila jsem na něj oči a otevřela jsem pusu.

„Já si to chtěla ještě nechat a nosit to!“ obořila jsem se na něj. Kousky košile zmuchlal a hodil do rohu ložnice.

„Na utírání oken je ideální,“ pronesl nevinně a přesídlil se k mým kalhotám, které naštěstí sundal opatrně, bez jakékoliv újmy. Dále následovalo mé spodní prádlo. Tedy, korzet, kalhotky a punčošky. Zkousla jsem si ret a pohledem ho vybízela, aby si pohnul a mohli jsme pokračovat na posteli nebo klidně i ve sprše nebo na medvědí kožešině, co máme před postelí.

Sklonil svou hlavu a vycenil tesáky, setnul první ramínko, pak druhé. Zvedl hlavu na úroveň té mé a spojil naše rty ve vášnivý polibek.

„Zvedni ruce nad hlavu,“ požádal mě, když se ode mě odtáhl. Udělala jsem to a čekala, co bude dál. Necítila jsem se zrovna ledově, právě na opak. Začínala jsem se obávat, že globální oteplování mám na krku já.

Své dlaně přesunul po stranách mého těla a pomalu stahoval korzet dolů. Když byl u kalhotek, cítila jsem, že vybuchnu, jestli mě okamžitě ne…

„Hotovo!“ zvolal jak malé dítě a narovnal se. Pusu jsem opět překvapením otevřela dokořán. Jak to tak najednou stihnul rychle? A to jako už nic nebude, nebo co? Kdybych neviděla na zemi kousky luxusního rudého prádélka u mých nohou, nevěřila bych, že se mě dotkl. Ale punčochy mám stále na sobě! Na protest jsem zvedla levou nohu a čekala, až si klekne a sundá punčochu z mé nožky. Jakmile byla levá noha nahá, podala jsem mu pravou a i tu zbavil posledního kousku oblečení. Očekávala jsem, že konečně se bude dít žhavé a sexy, ale můj manžel se choval jak upíří šutr! Odstoupil ode mě a ještě mi rozcuchal perfektně zlakovaný účes.

„Co jsem ti provedla?“ vyjekla jsem podrážděně.

„Pouze jsem zmínil, že z tebe strhám to prádlo. Neřekl jsem, že bude následovat sex,“ odvětil mi mile. Uvědomuje si, že vedle něj stojím nahá?! Opakuji nahá a chtivá?! Asi si pořídím vibrátor. Ten neremcá, a když má funkční baterky, tak dokáže divy.

„Už tě nepřitahuji nebo co?“ udeřila jsem na něj. Vyprskl smíchy a šel k mé skříni s oblečením. Všimla jsem si velké vybouleniny v jeho klíně. Myšlenku na vibrátor jsem hodila do koše a soustředila se na jeho rozkrok. Je na tom stejně jako já, jupí! Ale proč tohle divadýlko?

„Stvořil jsem sexuální maniačku, jsem prostě mistr,“ pronesl pobaveně mezitím, co se přehraboval v oblečení. Nechala jsem ho v jeho sebechvále a rozhodla se, že přistoupím na jeho hru. Nemám, co ztratit. Přistoupila jsem ke skříni a počkala jsem, co z ní vytáhne.

„Pěkný postoj, prdelko,“ zamumlal chraplákem a já v duchu tancovala sestavu, co jsem se naučila na střední škole, když jsem byla roztleskávačkou. Začínám totiž skórovat!

„Plním tvé požadavky, přesně, jak sis přál.“ Zatvářila jsem se jak největší neviňátko na světě.

„Vidím,“ řekl, uchopil mě za boky a přitáhl si mě k sobě. Najednou se mu v pravé dlani objevily modročerné krajkové kalhotky a podprsenka. Už zase! Překřížila jsem si prsty na rukou a snažila se chovat klidně a vyrovnaně. Nesmím prohrát! On se ovládá dokonale a já tu taji pod každým jeho dotykem.

„Lehce roztáhni nohy a jednu zvedni, prosím,“ pronesl tichým hlasem a zhluboka se nadechl. Buď trpí nedostatkem kyslíku, nebo jsem zvedla nohu až příliš nahoru.

Kalhotky jsem měla oblečené, podprsenku si nechal přehozenou na rameni a vytáhl černé, úzké kalhoty s několika dírami, které vedly od stehen až ke kotníkům. Pomalu je soukal nahoru. Když je zapínal těsně pod pupíkem, pocítila jsem jeho dech nebezpečně blízko mého těla. Vzápětí byla špička jeho jazyka v mém pupíku. Polekaně jsem ucukla a pevně stiskla čelist, nikdo tu nebude slastně vzdychat, aspoň ne já! Trvalo to sotva pár vteřin a jeho nenasytný jazýček byl pryč, ještě mi, ale vtiskl lehký polibek na pupík.

„Miluji tvůj pupíček, Es,“ řekl, jako by se vůbec nechumelilo a stoupl si, takže jsem měla výhled na svou podprsenku, přehozenou přes jeho rameno.

„Hm, já taky,“ plácla jsem jen tak do větru a zvedla hlavu k jeho tváři.

„Mohla bys dát opět své ručky nahoru? Musím ti obléct podprsenku a tílko,“ požádal mě a já tak učinila. Při každém jeho dotyku jsem víc a víc ztrácela své sebeovládání. Opravdu bych měnila s puberťačkou, které v břiše létají motýlci, protože mně v břiše nelítalo nic, za to tam dole! Jako by se mi tam usídlil perverzní mnich a mlátil palicí do gongu, ve snaze říct Carlisleovi, že si chci vrznout! Ale Carlisle je bez doktorského teleskopu slepý, hluchý. Ani jsem se nenadála a už jsem byla oblečená i v podprsence a bílém tílku. Ještě mi podal černou koženou bundu a botky s vysokým podpatkem, také v černé barvě.

„A co dál?“ vyzvídala jsem, když jsem se obula a navlékla na sebe bundu.

„Jdu se převléct já a ty si mezitím vlasy sčeš do francouzského copu,“ oznámil mi a přešel ke své skříni. Usadila jsem se na pohodlnou židli před mým toaletním stolkem a uchopila jsem taštičku s líčidly.

„Jak se mám namalovat? Decentně nebo výrazněji?“ otázala jsem se předtím, než zabouchl dveře od koupelny.

„Výrazněji, divočeji, ale ne jak lehká děva,“ mrkl na mě a zavřel za sebou. Protočila jsem oči a z taštičky si vytáhla černou tužku, tekuté linky, pudr, řasenku a tmavě rudou rtěnku.

Pudrem zamaskovat nedostatky pleti, ale jaké? Rozpustile jsem se na sebe zaksichtila a pokračovala v malování. Tekuté linky nahoru, obyčejnou tužku na oči dolů. Řasy projet řasenkou a rty zvýraznit rudou. Párkrát jsem si pročesala vlasy a pomalu je zaplétala do copu. Přesně, jak si můj manžel přál. U konce jsem ho svázala černou gumičkou a po stranách hlavy vlasy zalakovala. Naposled jsem si sebe prohlédla v zrcadle a měla jsem v úmyslu jít za ním do koupelny, ale v ten moment vyšel. Vysoká, kožená obuv, tmavě modré džíny, bílé triko a kožená bunda. Byl oblečený skoro jako já, akorát s tím rozdílem, že měl navíc tmavé letecké brýle, čímž působil víc rajcovně.

„Můžeme?“ zeptal se mě a já kývla na souhlas. Sebral klíče od motorky a já si v duchu opakovala náš svatební slib, i v tom zlém, Esmé, i v tom zlém. Nesnášíš motorky, ale obětuješ se pro kolektiv.

…

Seskočila jsem z motorky a sundala si přilbu. Zdálo se mi to, nebo tu opravdu slyším hlas Genea Simmonse? Pátravě jsem pohlédla na Carlislea, ten se jen samolibě uculoval. Můj sluch se zřejmě nemýlí.

„Pojď,“ zvolal nadšeně, popadl mě za ruku a táhl mě ke vstupu.

Z postranní kapsy kožené bundy vytáhl vstupenky. Po kontrole nás pustili dál a přitom si neodpustili laškovné úsměvy a pohledy na můj účet, což se nelíbilo Carlisleovi. Za to mně to dělalo nesmírně dobře. Samozřejmě jsem si neodpustila opětování úsměvu a zamávání.

„Mstíš se mi?“ zavrčel na mě Carlisle.

„Pomsta je sladká,“ zašvitořila jsem a ještě ho obdařila nevinným zamrkáním řas.

„Všiml jsem si, takže stánek s cukrovou vatou můžeme vynechat.“

Zasmála jsem se jeho dětinské žárlivosti a přidala jsem do kroku. Právě hrálo kytarové sólo v písni Detroit rock city a já to prostě zbožňuju. Drala jsem se přes lidi dopředu a opravdu jsem byla šťastná, že mám upíří sílu. Někteří stokiloví fanoušci šli hodně těžko odsunout stranou. Než jsem se stačila prodrat až k podiu, písnička skončila. Naštvaně jsem dupla nohou o zem.

„Au!“ vyjekla borka vedle mě.

„Omlouvám se,“ pronesla jsem soucitně a ujistila se, že ji nechybí prsty na nohou.

„Vypusť páru, Es,“ ozval se za mnou pobavený hlas Carlislea. Ohlédla jsem se na něj a našpulila jsem rty.

„Už skončila. Chtěla jsem řvát s nimi, vidět, jak plivou oheň!“ postěžovala jsem si mu.

„Já vím,“ řekl jen a přitáhl si mě k sobě. Otočil mě přímo k pódiu, stoupl si za mě a objal mě kolem pasu.

Stačilo pár úvodních tónů, abych s určitostí uhodla píseň, kterou začali hrát. Cítila jsem, jak se Carlisleova ústa přibližují k mému uchu a šeptají text písně:

„Dnes v noci ti dám všechno, v temnotě. Je toho hodně, co mohu vykonat, a dnes v noci ti to položím k nohám. Protože, holka, byl jsem stvořen pro tebe a tys byla stvořena pro mě. Byl jsem stvořen, abych tě miloval. Tys byla stvořena, abys milovala mě. Nemůžu se tě nabažit, miláčku. Můžeš se nabažit ty mě? Dnes v noci,“ otočil si mě k sobě čelem a pokračoval, „viděl jsem to v tvých očích, cítil kouzlo. Je tu něco, co mě divoce ovládá. A dnes v noci si všechno splníme.“

„Bože, jak já tě miluju,“ vyhrkla jsem ze sebe a dravě ho políbila. Cítila jsem, jak se mu na rtech tvoří úsměv a jemně jsem se od něj odtrhla.

„Copak?“ ptala jsem se ho a přitom mu setřela rudou rtěnku ze rtů.

„Jen si pořád dokola opakuji, jak výborný a perfektní jsem,“ odpověděl mi prostě. Málem jsem zapomněla, že žiji s nenapravitelným, do sebe zahleděným, upírem.

„Takže tohle všechno oblékání, svlékání, pletení copů a machrování na motorce bylo kvůli představě nás dvou při písničce I was made for lovin you baby?“ uhodila jsem na něj. Jeho sebevědomý výraz se změnil. Levou dlaní přejel po mé tváři a prsty se zastavil na mých rtech.

„Ne, kvůli vzpomínce. Jednou si vzpomeneš, že naše osmé výročí svatby jsme prožili tady. Svíral jsem tě v náručí a šeptal jsem ti do ucha text písně. A ty víš, že mluví za vše. Víš, že jsem byl stvořený pro tebe, protože ty jsi jediná, kterou jsem kdy miloval a milovat budu.“ Zpříma mi hleděl do očí, a já věděla, cítila pravdivost jeho slov. Viděla jsem lásku, pochopení z jeho očí a souznění našich duší.

„A já byla stvořena pro tebe, Carlisle,“ dodala jsem nahlas. Věděl to, ale není na škodu říct to nahlas. Svůdně se pousmál a natiskl se na mě.

„Víš, přemýšlel jsem, a musím uznat, že jsem tě dnes dost provokoval. Mučil jsem nás oba, a proto navrhuji kompenzaci,“ nadhodil s určitou naléhavostí v hlase. Vyboulenina, co mě tlačila na stehno, mluvila za vše. Zatvářila jsem se jak nevinnost sama a odstoupila od něj.

„Odvedeš mě na koncert Kiss. Poslechneme si sotva jednu písničku a chceš odejít. Na to rovnou zapomeň! To jsou hity mého mládí, pěkně to tu rozjedeme, lásko,“ přitáhla jsem si ho za krk k sobě a políbila ho. „Ale pak… Pak mi předvedeš hotovou Sodomu Gomoru. Ba co víc! Sodoma Gomora bude nicka v porovnání s tím, co zamýšlíš se mnou dělat, playboyi, nebo se snad pletu?“ odtáhla jsem se do vzdálenosti, abych viděla do jeho očí, které sršely vášní a láskou.

„Jako, že se CC jmenuju, tak přísahám, prdelko.“

Tak jsme u konce. Všichni žijí šťastně až na věky věků. Teda pokud jim nešiblo v hlavě úplně. Jsem ráda, že jste u této povídky vydrželi až do konce a neodradilo vás čekání, nudnost děje nebo můj nekvětnatý popis děje. Ještě jednou děkuji.

Nejprve bych chtěla poděkovat WhiteTie za její korekturu, cením si toho. Dále mé Elisme7, která je zajímavou osobou a jsem ráda za naše přátelství. Občas jen díky ní vznikaly další kapitoly. Dále tu mám KatariEsmeCullen, skalnějšího fanouška EWAY bych si snad ani sama nevymyslela. :-D Jsem moc ráda, že jsem tě poznala, a že ti tato povídka působila radost. Deedee - já už opravdu nevím, jak ti poděkovat za tvůj zájem o mou tvorbu, děkuji. NoemiVolturiCullen - nevím, zda to vůbec budeš číst, ale i tobě patří mé díky, budu se zřejmě opičit po reklamě Merci, ale když ono je to dobrý. Díky, že jsi. :-D Rajče1 - Ženo! Snad mě nikde nepodvádíš a pilně se učíš. 

Dále bych chtěla poděkovat všem, co komentovali: mblack, Faillë, Draco, Gabriels, LittleSonny,

BELLA123456789, Saraxx, eElis, Elwa, SarkaS, jen, anysek, pALaCinka, Sabulina, nesinka,

uhlacka27, SolisUmbra, HaStPeEr, Kačka, JasminaCullen, janne, anulkacullen, Petik, Mucana,

Bu,  kulik, twilightes, Johanka, _Rosalie_, Reviewer, Misaela, Esme97, Aliceee, katliinka, Arkana, 

julie, o.O, Dakota, tynus, elie_darrem, teriiik, EsmePlatt, EdwardEsmeCullen, Esme, Ewik, NikiCullen, PrueCullen,

lucka2010, MARKY616, smejka, lala19941, Iva, Sia2, marketasaky, nessa, LoWEeGirlEverything,

bibusq222, bella369, alice cullen, terka121, matony, TerulkaCllen, vilinka, chaton, bera, Miyako, 

boobo, marfii, Lizie, Albell, lulu22, Baru Jane Volturi, Danca11, lelus, smile, belacullen, SophieCullen,

Tynevik, tW, lelus266, Lara, vecernice, Michy, Esther, tutoschwartz, leelee, jaja, Slávuš, bellarose,

twilightynuse, Elisn, SiSi, kaculka, NessieCarlie, Kejkej, RoDiLiCh, afgs, TSD, Ewicka, BabčaS., Lidka H, Nosska, Alex, Nespoutana, Tessie95, leslie, CO TO JE?!, AnysP, Evík, milenk13, nicolecullenhale,

 Elsie, jqboz, Bara, adus, Stefi72, jesikata, andysek1002, Katryn, NikkiHale, twilightkathei, Wanora,

Annie115, mjka, Verka0, katule,  AryaBlack, UV.

Snad jsem nikoho nepřehlédla. Ještě vás čeká bonus a tato povídka je více jak po roce definitivně u konce. Děkuji.  

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Esmé! Where are you? - 38. kapitola (epilog):