Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Esmé! Where are you? - 37. kapitola

ghggfghfdghgfgfgg


Esmé! Where are you? - 37. kapitolaTentokrát zaplujeme do rodinného života Belly a Edwarda. Chci vás upozornit, že zrovna tento pár mi moc nešel, proto sepsání kapitoly trvalo tak dlouho. Snad se vám díl bude líbit a budete komentovat, díky. Za korekturu jsem vděčná WhiteTie.

Pohled Edwarda

Seděl jsem v knihovně a četl si rodinnou historii Torstenů. Už možná chápu svou ženu. Je stejně workoholická, paličatá a hádavá, jako její předci.

 

„Tati!“ zavolal na mě Zach vesele a skočil mi do klína. Kroniku jsem odsunul dál a soustředil se na svého syna.

„Jak je, piráte?“ ptal jsem se ho pobaveně a rozcuchal jsem mu hnízdo na hlavě, které se tolik podobalo tomu mému.

„Rozbil jsem si koleno!“ vyhrkl nadšeně a vyhrnul si nohavici, aby mi ukázal uzdravující se ránu. Zasmál jsem se tomu chování a stáhl jsem mu nohavici dolů.

„Myslíš, že je to důvod k radosti?“ otázal jsem se ho. Překvapeně na mě hleděl, pak se podíval z okna, pak zas na mě.

„Nepůjdeme ven?“ navrhl a já se musel opět zasmát.

„Až mi odpovíš na otázku,“ řekl jsem a trpělivě jsem čekal na odpověď. Nervózně se ošil a ruce složil do kapes u své mikiny.

„Když se mi něco stane, tak mě chůva odvede za mámou, chtěl jsem být s ní, jenže dnes neměla čas, tak jsem šel za tebou, mohl bych jít za mámou?“ vytáhl jednu z drobných ručiček a dotkl se mé tváře.

„Tati?“ naléhal.

„Jistě.“ Vyhoupl jsem si ho do náruče a odebral jsem se do pracovny své ženy. Stále jsem musel vydýchávat slova svého syna. Vím, že je trošku víc nemotorný, než byla v jeho věku jeho sestra, ale tohle? Musím si s Bellou promluvit.

 

Vešel jsem bez klepání.

„Ahoj, mami,“ zvolal radostně Zach a snažil se mi vykroutit z náruče. Pustil jsem ho na zem, okamžitě toho využil a doběhl k ní.

„Ahoj, zlatíčko,“ pozdravila ho a láskyplně ho k sobě přitiskla.

„Copak děláš?“ vyzvídal Zach. Bella se jen usmála a líbla ho na čelo.

„Vladařské povinnosti, víš?“ vzhlédla ke mně a úsměv jí zmizel. Ona mi vždy dokázala číst myšlenky, aniž by potřeboval dar, jaký mám já.

„To je nuda, pojď s námi ven,“ lákal svou matku Zachary, ale ona jen záporně zakroutila hlavou.

„Nemohu, někdy příště.“

„To říkáš vždycky a nikdo to nesplníš,“ zamumlal zklamaně.

„Broučku,“ konejšila ho Bella.

„Zachu, běž za svou chůvou, chci si promluvit s maminkou o samotě,“ požádal jsem svého syna. Bez řečí seskočil z Bellina klína a utíkal pryč.

„Hlavně sebou nesekni o zem, ano?“ dodal jsem.

Otočil se na mě a mrkl, sluha mu otevřel dveře a on zmizel na chodbě.

„Jděte všichni pryč,“ pronesl jsem autoritativně. Ani jeden ze sluhů a osobní ochranky mé ženy se nehnul, což mě vytočilo.

„Jasně jsem něco řekl!“ zahřměl můj hlas přes celou pracovnu. Všichni propalovali pohledem Bellu.

„Poslechněte ho,“ rozkázala jim klidnějším hlasem Bella, kterou vzápětí poslechli a vypařili se.

 

„Budou mít někdy ze mě respekt?“ zavrčel jsem a kopl jsem do židličky, která byla přede mnou.

„Co se děje? Jsi poslední dobou podrážděný, jenom na všechny křičíš a jediný, s kým vycházíš, je Alizz a Zach, co máš za problém?“

„Chceš to opravdu vědět?“

„Ano, chci.“

„Nevím, proč bys to chtěla vědět, když s tím stejně nic neuděláš.“

„Pokusím se, Edwarde.“

„Dobrá, celé dny jsi tu zavřená, tvé děti tě pomalu neznají. Zach si úmyslně ubližuje, aby mohl na pár chvil být s tebou, jak to můžeš dovolit? Jak můžeš kašlat na jejich dětství? O mě tu nejde, neuteču ti, budu tu stále, ale oni rostou, mění se, brzo dospějí, budou mít svůj vlastní život a ty! Věř mi, že budeš zpětně litovat, že jsi to propásla, že jsi jejich dětství strávila tady, zavřená mezi čtyřmi stěnami a vyplňovala nějaké prkotiny!“

Vyskočila ze svého křesla a došla ke mně.

„Prkotiny? Myslíš, že jsou to prkotiny? Já se snažím náš klan postavit opět na nohy! Roky jsme si užívali, ale teď nadešel čas, abych se stala vládkyní, kterou můj klan potřebuje. Alan tu zanechal nehorázný zmatek a nepořádek. Za těch dvacet let toho hodně napáchal a já to během roku nespravím! Snažím se to udělat pečlivě, a tak, abych se k tomu později nemusela vracet, aby všechno bylo tak, jak má! Copak nechápeš, že to dělám pro nás?“

„Kdybys to dělala pro nás, vymyslela bys to jinak.“

„A jak, Edwarde? Můžeš mi říct jak?“

„Víš, Bello, mohla by sis to zorganizovat tak, abys mohla mít čas i na naše děti. Dvě hodiny denně by tě zabily! A proč to nepředáš někomu jinému?“

„O tom už jsme mluvili.“

„Ano, mluvili a stále jsem nedostal normální odpověď.“

„Jsem vládkyní! Já jsem vládce! Vše projde jen pod mým vedením a dohledem!“ zaječela a z očí jí šlehaly blesky.

„Tak se opět zahrab za vladařskými povinnostmi, s tvým dovolením odcházím.“

„Kam jdeš?“

„Jedu s Alizz pryč. Má hodinu baletu, to bys ale věděla, kdyby ses o ně zajímala.“

„Jsi krutý.“

„Možná jsem k tobě krutý, ale doufám, že to přinese ovoce,“ ukončil jsem náš rozhovor a vytratil jsem se z její pracovny do pokoje své dcery.

 

„Připravená?“

Na kadeře svých měděných vlasů si narazila čepici a přikývla. Bundu jsem jí zapnul až ke krku, podal jsem jí dlaň a společně jsme mohli vyrazit.

 

 

Vzal jsem za kliku a nepatrně se ošil, opravdu nemám rád tyhle hodiny baletu.

„Tati?“ oslovila mě Alizz, otočil jsem se na ni a snažil se vykouzlit úsměv.

„Copak?“

„Podal bys mi ty cvičky, než je rozdrtíš? Musím v nich na hodinu,“ odpověděla mi vesele na mou otázku a já si uvědomil, že jsem z nich málem udělal dvě brčka.

„Jasně, promiň,“ vyhrkl jsem ze sebe, podal jsem jí cvičky, zmáčkl jsem kliku a společně jsme vstoupili do jámy lvové.

Pro Alizz to očistec nebyl, ona balet miluje a je v něm naprosto skvělá. Vždy, když ji sleduji, dmu se pýchou, až se bojím, že prasknu. Ještě mi zamávala, jak utíkala ke zbytku malých baletek a během okamžiku jsem pro ni přestal existovat. Což nemůžu říct o hloučku maminek, které se na mě dychtivě culily. Ach jo, co otec neprotrpí pro své dítě. Bezradně jsem se vydal k tomu houfu a měl jsem v plánu usadit se někde v rohu, jenže, jako každou hodinu, mám místo rezervované uprostřed, tak, aby všechny viděly mou osobu.  Připadal jsem si, jak rockstar, naštěstí na mě neházely podprsenky nebo tanga a taky neřvaly, že se mnou chtějí mít dítě, teda ne nahlas! Občas mám rád svůj dar, ale zrovna v tento moment ho vyloženě nesnáším!!!

 

„Musí být v posteli úžasný, ach, kdybych ho měla doma, ten by zažil věcí…“

Otočil jsem k ženě, která měla tuhle myšlenku v hlavě, a vyděšeně se na ni podíval. Nymfa! Prsty jsem zaryl do opěradel a přál si, abych už to měl za sebou. Najednou mi přišlo, že vraždění novorozených a jiných upírů byla naprostá blbost ve srovnání s tímhle babincem.

 

„Je tak stydlivý, plyšáček, hned bych si ho vzala do postýlky…“

Zas? To jsem dobrý jen to jedno?

„Jak se stará o své dítě, nikdy jsem neviděla matku toho roztomilého děvčátka, třeba jim to nevyšlo, nebo je rozvedený, v nejlepším případě vdovec…“

Vykulil jsem oči na zrzku, co seděla kousek ode mě. Nestydatě mě svlékala, jak pohledem, tak myšlenkami. Tohle je i na mě moc. Nezbývalo mi nic jiného, než vytáhnout noviny a dělat, že se na ně extrémně soustředím, protože kdybych to neudělal, začaly by mě bombardovat otázkami.

 

Ještě mě toho dnes hodně čeká, takže se nenechám rozházet bandou sexuchtivých maminek. Kruci! Dnes si musím promluvit s Joshem a Nikou, nejproblémovější obyvatelé našeho klanu. Ne každý se dokáže aklimatizovat na upírství a oni jsou vzorový příklad. Nika byla přeměna před dvěma lety, našel ji Josh, který se proslavil mezi upíry vyvražděním jedné vesničky na Sibiři. Tam se to ututlá rychleji, než řeknete bubu. Ale nešlo o to, že zabil lidi, šlo o to, jak se cítil, normální upír toho nelituje, on se psychicky zhroutil a netušil, co bude dělat dál. Do cesty mu vpadla Nika. Schovávala se v jeskyni, protože věřila na upírství, tak, jak je zobrazováno ve filmech. Společně si záhadným způsobem pomáhali držet se nad vodou. A teď jsou u nás a já, jelikož mě psychologie vždy zajímala a díky mému daru vidím všem do hlavy, jsem se rozhodl pomáhat jim a nejenom jim. Všem, co chtějí si s někým promluvit, řešit své problémy, postavit se jim čelem. Jsem taková upíří vrba.

 

„Ten jeho perfektní zadek, hned bych se do něj zakousla!“

Vyrušila mě myšlenka blondýnky, která se na mě koketně uculila. Ještě, že se upíři nemohou červenat. Ne, že by mi to nelichotilo, jsem přece chlap, lichotí mi to, a to hodně, ale začínám se bát, že se na mě vrhnou, jak to jednou předvedl Felix na Carlisleovi. Cítil jsem se divně, jako by mé tělo vibrovalo… Pohledem jsem střelil ke kapse u kalhot, to je jen sms. Oddychl jsem si a otevřel přijatou zprávu.

 

„Promiň.“ Jedno slovo a jak s váma dokáže zamávat. Očima jsem propaloval displej a snažil se pochopit, proč mi Bella poslala zprávu. Lituje snad naší hádky? Sedí za svým obrovským stolem a touží všechno zahodit a být s námi? Bolelo ji to stejně, jako mě? Pochybuji…

„To nestačí,“ odepsal jsem jí a mobil schoval zpátky do kapsy. Napsat omluvu umí každý, omluvit se do očí chce víc odvahy, ale změnit své jednání, aby se ten dotyčný nemusel omlouvat, to už je opravdu oříšek.  Uvidíme, zda Bella oříšek rozlouskne a ujasní si priority.

 

I když jsem měl v plánu jít popřát dobrou noc svým dětem, musel jsem na chvíli pryč. Celý den jsem se snažil vytěsnit Bellu ze své hlavy, ale nešlo to. Její výraz, když jsem odešel z její pracovny, „omluva“, kterou mi poslala ve formě zprávy. Výčitky, že si vše beru až moc k srdci, to vše se točilo v mé hlavě stále dokola a dokola, až jsem si myslel, že zcvoknu, proto jsem zvolil únikovou cestu na své oblíbené místo. Opřel jsem se o balkon a vytočil číslo na svém mobilu.

„Eddie? Nějaký problém s Bellou?“ ozval se hlas mého švagra.

„Jo, trefil jsi,“ povzdechl jsem si a svůj zrak jsem přesunul k měsíci, který byl dnes nádherně vidět.

„Co to bylo tentokrát?“ vyptával se dál.

„To samé, poslední dobou mám pochybnosti… Někdy ji vidím a mám nehorázný vztek. Přemýšlím, zda má náš vztah vůbec cenu,“ přiznal jsem mu.

„Pohybnosti zmizí, vždycky zmizí a vše bude v pohodě. Máte špatné období, nic víc v tom nehledej.“

„Tobě se to řekne, tvá manželka se věnuje tvé rodině.“

„Hele, Eddie, Bella se postavila čelem ke svým povinnostem. Nemůžeš po ní chtít, aby zapomněla, kým je.“

„To po ní ani nechci!“ křikl jsem podrážděně. „Promiň, jen chci, aby nezapomínala na nás tři, sakra, vždyť už pomalu ani nevím, jak chutnají její rty. Neustále je zaseknutá ve své pracovně a jediné, co spolu provozujeme, jsou hádky.“

„A ty myslíš, že se s Alice nehádáme? Hádáme, a jak! Někdy si přeji, abych neměl upíří sluch, protože ten její pískot mi ničí bubínky.“

„Asi máš pravdu, Jaspere, vidím všechno černě. Měl bych se na to dívat jejíma očima.“

„To bys mohl, protože se nemíním zítra dívat na vaše nakrknuté obličeje, až se všichni slezeme u tchána a tchýně,“ pronesl vesele a já se musel pousmát. Při představě, že opět uvidím toho blonďáka, co si náramně užívá roli dědečka, jsem opravdu musel pousmát. Z reproduktoru se ozývaly divné zvuky, jako by mlaskot, nebo něco takového.

„Co to je?“ vyhrkl jsem ze sebe.

„To bude Carlisle. Volal mi před tebou, tak jsem nás všechny propojil. Carlisle, co tam děláš!“ zavrčel na něj Jazz. Ozval se šramot, pak hlas Carlislea.

„Zlato, mám tu hovor, budeme pokračovat pak. Jistě, jsi sexy, jako vždy, už se těším, až to z tebe ztrhám…“

„Carlisle!“ zahřměl Jasperův hlas. Což mě rozesmálo. Sakra, tohle mi hodně chybělo, ani jsem nevěděl, jak moc.

„Klídek, hošánci, nemůžu za to, že si užívám života plnými doušky. Chápu, pociťujete závist, ale co nadělám.“  Při tónu jeho hlasu mě napadlo, zda ten týpek měl někdy špatnou náladu. Maximálně se naštval, když jsme se dali dohromady s jeho dcerami, ale jinak? Naprostý pohodář.

„Nepociťujeme závist, tcháne,“ zamručel Jazz.

„Fajn, tak to urychlíme, protože Esmé celá nažhavená utekla do ložnice a já bych se jí rád věnoval. Takže, Jaspere, když chce má dcera další dítě, tak ho mít bude, v tom jí nezabrání ani Arova garda, holt se s tím smiř a už kupuj dupačky. Edwarde?“

„Ano?“

„Bella si s tebou užívala víc jak sedm let, teď se pochlapila a ví, co musí udělat. Nech ji, ať to udělá, nefňukej, že se ti pár měsíců nevěnuje. Jestli jsi nadržený, sveď ji, je to přece tvoje manželka a ne jeptiška v klášteře, buď víc iniciativní! Zítra se všichni povinně dostavíte, jinak vás postihne můj hněv. Prozatím se loučím, mé kalhoty totiž do pěti vteřin rupnou, zdar!“

„Obávám se, v jakém stavu nalezneme zítra jejich dům,“ ozval se po chvíli Jazz.

„Já se spíš obavám, že je přichytneme při tom.“

„Nestraš! Poslechni rad moudrého kmeta a buď iniciativní. No nic, taky budu končit, Kenzie se probudila a Al s Lily balí na cestu, za pár hodin vyrážíme.“

„No, jo, nemáte bydlet v Americe, ale v Evropě jako my,“ dobíral jsem si ho.

„Náhodou jsem o tom začal uvažovat. Carlisle nás neustále nahání, abychom jezdili k nim, a já nemám tolik dovolené, ještě nad tím popřemýšlím a ty bys zas měl popřemýšlet o svých věcech.“

„Budu, zatím.“

„Zatím.“ Naposledy jsem se podíval na měsíc a pousmál se.

 

Tichou chůzí jsem kráčel k pokojům Alizz a Zacharyho, chtěl jsem jim dát pusu na dobrou noc, ale jejich prázdné postýlky mě zarazily. Vždyť už mají dávno spát. Napadlo mě jít do Belliny pracovny, ale vzápětí jsem to zavrhl i na ni je pozdě, bude spát.

 

Otočil jsem se na patě a vyrazil směrem k naší ložnici. Slyšel jsem poklidný tlukot tří srdcí a věděl jsem, že jsem na správné adrese. Opatrně jsem stlačil kliku a vešel dovnitř.

Bella spala uprostřed, Zach byl stulený v jejím objetí a spokojeně spal. Alizz se tiskla na Belliny záda a v ten moment mi přišla nehorázně podobná své matce, až mě to nutilo se usmívat jak pitomeček. Potichu jsem přešel ke svému nočnímu stolku a vytáhl jsem skic společně s tužkami. Usadil jsem se pohodlně naproti nim do křesla, krb, ve kterém stále plápolal oheň, jenž dodával tomu výjevu magické kouzlo.

Možná jsem přece jen Belle křivdil, možná…

 

 


Pěkně to shrnu. :-D Není vše ideální a tihle dva jsou důkazem, to neznamená, že se hned rozvedou a každý půjdou svou cestou, takže klídek. :-D
Dále bych vás chtěla informovat, že poslední díl bude z pohledu Esmé, čímž se dostáváme ke Carlisleovi. :-D A nakonec, rodinka se nám rozrostla a já si řekla, proč neudělat rodokmen? Taková blbůstka, vytvořená během pěti minut. :-) Komentáře by potěšily, díky.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Esmé! Where are you? - 37. kapitola:

 1 2   Další »
16. Valy
11.10.2015 [9:28]

Nebude Alizz pojmenovaná po Alice a Jasperovi(Jazz)? Emoticon Emoticon Emoticon

15. Elisme7
26.02.2012 [10:07]

Omlouvám se za zpožděný koment. Emoticon
Tahle kapitola s Edwardem a Bellou mi přišla zajímavější (vidíš,cos mě donutila napsat?!!! :D), než ta minulá s Jasperem a Alici (jeden z mých nejoblíbenějších párů mi to jistě odpustí :D)
Líbilo se mi, že si Edward dupnul, páč Bella evidentně propadla moci, a že si připadal ve vztahu sám, kdo by se mu divil.
Moc jsem se bavila u telefonátu - ten starej jupík mi chybí
Emoticon Emoticon Emoticon šup sem s ním a další kapitolou!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. Simiik
23.02.2012 [20:47]

SimiikVšem moc děkuji za komentáře a podporu, vážím si toho- Emoticon Emoticon

23.02.2012 [20:32]

KatariEsmeCullenOuuu... wow...! Páni... to bylo něco...! Emoticon Emoticon Emoticon Nic ani nikdo neni dokonalý a ty si nám to zde potvrdila na plný čáře...! Eda je naštvanej na Bellu... tak to tady ještě snad ani nebylo...! Ale co... aspoň je sranda... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Zach a Alizz... sou slaďoučcí... malá baletka... tak ta asi po mamince nebude... A Zach si kvůli ní naschvál ubližuje... no tak to se hned jen tak nevidí...! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Co dál... jop... tAakový hádky... no já nemohla... Emoticon Anát s Jazzem a CC... Emoticon Emoticon Prej že má Jazz kupovat dupačky... Z toho sem málem chcípla smíchy... Emoticon Emoticon Ale v poho... CC je trošíčku nadržený... ale to vlastně víme... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Moc se těšim na příští kapču... i když bude poslední... ale bude tam CC... Emoticon a toho já žeru... Takže rydchle další... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.02.2012 [19:54]

NespoutanaTěším se na další kapitolku a doufám že to Edward a Bella urovnají Emoticon

11. UV
23.02.2012 [18:47]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. BJaneVolturi
23.02.2012 [18:16]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. AryaBlack
23.02.2012 [17:15]

Emoticon Emoticon

23.02.2012 [16:32]

Annie115 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon No já z CC :D Nemohla :DD On je tákovej slaďouš :DD Eddík nám soptí :D Jazz má pohodičku :D Bella se věnuje svým povinnostem Eddík to musí přežít :D

7. twilightes
23.02.2012 [16:05]

Parádní Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!