Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Esmé! Where are you? - 20. kapitola

06.07.2011 (19:30) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 4016×

Pohled Esmé

Přišla jsem z práce. Doma byla jen Al s Bells. Položila jsem klíče na stolek u vchodu a sundala si kabát.

„Kde jsou mužští?“ zavolala jsem do domu.

„Jazz potřeboval na lov a jediný, kdo byl doma, byl táta. Šel na něj dohlídnout, aby nesnědl myslivce místo medvědů,“ oznamovala Alice.

„Jak to víš? Měla jsi vizi?“ vyzvídala jsem.

„Ne, papírek na ledničce,“ řekla prostě.

„Fajn, jdu vám udělat večeři.“

„Máme už hlad, jsi hodná, mami,“ zavolala na mě Bells ze shora.

V kuchyni jsem si připravila vše potřebné, na ledničce byl ještě vzkaz: Beru hošíka na lov. Doufám, že jste holky šťastné, utvrzuji vztah s novým členem rodinky.

Pobaveně jsem vzala papírek a vyhodila ho do koše. Připravila jsem holkám jídlo a sedla si k nim do jídelny. Byly tiché, jen jedly, to mi bylo velice podezřelé. Většinou jim jídlo létalo od pusy, jak mlely.

„Holky? Co se děje?“

Chvíli bylo ticho, pak Bells žďuchla do Al.

„Řekni jí to!“

„Ne, je to blbý!“

„Al, co chceš?“ zeptala jsem se jí s klidem.

„No, Bells si myslí, že bys mi mohla pomoct, ale to je blbost! Jsi přece s mým tátou, nepůjdeš proti němu. Pochybuji, že bys to pro mě udělala, i když je to na druhou stranu holčičí věc. Možná bys mi mohla trošku, trošičku pomoct?“

„Promiň, nemluvím tvým jazykem, mohla bys mi to vysvětlit polopatě?“

Vstala ze židle a rozpřáhla ruce.

„Já ho chci! Já vím, je to divné, ale on je tak… no prostě je skvělej, ten jeho zadek, vlasy, všimly jste si toho jeho roztomilého nosíku a ty jeho ďolíčky, když se usmívá,“ rozplývala se a já stále nevěděla, o co jde. Podívala jsem se na Bells.

„Jasper, chce ho, ale on je imunní. Proto se tě chce zeptat, zda bys jí neporadila pár fíglů,“ vysvětlila mi má dcera.

Potlačila jsem záchvat smíchu. Alice si ani neuvědomuje, co to znamená. Carlisle nás všechny zabije a mě taky. Vstala jsem od stolu a došla k Al.

„Dobrá, ale nejdřív ukliďte po sobě ten svinčík.“ Obě kývly a provedly. Uchýlila jsem se do ložnice. Obě si sedly na postel a netrpělivě čekaly.

„Nooo, kde bych začala. Ty, jsi do něj zamilovaná a vidím, že podstoupíš vše. Jazz mi nepřijde jako romantik, ani monogamní typ.“

„Táta taky nebyl a podívej se, co jsi z něj udělala. Bez tvého názoru si už ani nevybere trenky.“

„Uznávám, mám na Carlislea vliv.“

„No to máš, mami, a pořádný.“

„Dobře, nechci ti radit, protože nechci, abys měla zlomené srdce a Jasper vaz. Neměla jsem kupovat ten jupík, kruci.“

„Jaký jupík?“ ptaly se obě dvě.

„Nic, to neřešte. Jdeme k těm chlapům, musíte si uvědomit, že jsou to lovci a to nejen upíři, bereme chlapy všeobecně. Ženy jsou jejich oběť, musíte jim dát pocit, že vás ulovili sami, že jsou natolik okouzlující a přitažliví, že jim padnete k nohám, ale ne hned, to je odradí. Ignorace je dobrá, ale nesmí být přehnaná, letmý úsměv, občas dvojsmyslná narážka, pak chlad a odstup, a máš to v kapse. Taky hodně pomáhá sexy oblečení.“

„A to je všecko?“ ptala se Al.

„Nevím, jak ty, ale mě to pomáhá, pokud chci nějakého chlapa sbalit, tak jsem to udělala s Belliným otcem.“

„A s tátou jsi to udělala jak?“

„Nijak, nesnášela jsem ho. Byl mi protivný a jeho ego! Divila jsem se, že s ním vešel do dveří. Většího machra jsem nikdy neviděla a teď? Ukazuje mi svou jinou stránku, romantik, citlivý, hodný, a jak rád se mazlí,“ rozplývala jsem se pro změnu já.

„Fajn, dnes budu mít noční můry, co ty, Bells?“

„Já taky, Alice.“

Obrátila jsem oči v sloup. Uslyšela jsem kroky. Jazz a Carlisle.

„Dobrá, chcete vidět názornou ukázku?“ zeptala jsem se jich.

„Jdeš sbalit Jazze?“ vyhrkly zároveň.

„Ne, jdu poškádlit tvého otce.“

„Ale to neplatí, on už je tvůj.“

„Ale i tak. Trápit jde i svého partnera, vyvolá to v něm větší touhu po vás.“

„Ještě, že nemůžeme mít dalšího sourozence, tímto tempem bychom měly celou Čínu v rodokmenu,“ zamrmlala Alice.

„Hormony, to přejde drahá, pozoruj mistra.“

Upíří rychlostí jsem na sebe naházela nějaké sexy oblečení a sešla dolů, právě vcházeli dovnitř.

„Dobrý, Esmé,“ pozdravil mě Jazz, chvíli na mě civěl, pak odešel nahoru.

„Zlato, … co … ty? Kdy? Kde jsi to…?“ koktal Carlisle. Svůdně jsem se na něj podívala a obešla ho dokola, pak jsem si sedla na pohovku a dala nohu přes nohu.

„Máš pod tím kalhotky?“ sakra, jeho svůdný hlas mě vzrušoval, z lekce asi nic nebude.

„Copak, chtěl bys to zjistit?“

Cítila jsem, že holky jsou nahoře a poslouchají nás.

„Že se ptáš,“ vyhrkl a už byl u mě. Prudce jsem vstala a nevinně jsem se na něj podívala.

„Promiň, drahoušku, ale musím jít,“ odvětila jsem mu a snažila se znít smutně.

„Kam?“ zeptal se a žárlivost v hlase se nedala přeslechnout.

„Holky z práce chtějí jít na drink a nejprve jsem nechtěla, chtěla jsem tento večer strávit s tebou, ale ty jsi byl Jazzem na lovu, tak jsem si myslela, že to bude trvat dlouho, a proto jsem se rozhodla pro první variantu, zlobíš se?“ zamrkala jsem na něj a našpulila rty. Připadala jsem si jak nějaká blbka z Facebooku, ale zabíralo to. Seděl na pohovce a přemýšlel. Najednou se ozval hlasitý smích. Byl to Jasper, nedivím se, taky bych se smála, kdybych měla jeho moc.

„Půjdu s tebou, chci se seznámit se zbytkem kolektivu, znám jen své oddělení,“ odvětil mi a pousmál se.

Do háje, co teď?!

„Jsi si jistý? Je to tam samý babinec, to by se ti nelíbílo,“ vykrucovala jsem se.

„Ale, zlato, žiju se třemi ženskými, myslíš, že mi bude dámský kolektiv dělat problém?“

„Dobrá, jen si vezmu věci, počkej na mě v autě, jo?“ kapitulovala jsem nakonec.

„Výborně,“ řekl vítězným hlasem, políbil mě a odešel ke garáži. Dopáleně jsem vyběhla schody nahoru.

„Mistr, říkáš?“ ozvala se Alice a Bell se dusila smíchy.

„Hlavně, že se výborně bavíte. Žádné pokusy, je vám to jasné? Díky nám Čína nebude, ale díky vám by mohla být!“ varovala jsem je obě. Pochopily tu narážku na Čínu.

„Neboj, budeme se chovat, jak Sibiř.“ Mrkla na mě Bells a táhla Al do pokoje.

Rychle jsem zapadla do ložnice a napsala smsky svým kolegyním, snad některé příjdou, aspoň dvě.

Pohled Jaspera

Pokoj, který budu, podle plánu, mít se mi velice líbil. Musím uznat, Esmé je dračice, co se týká bytového designu. V posteli bude na tom podobně, podle toho, co občas zaslechnu z jejich ložnice, jejich dcery mají velice hluboký spánek, to jejich řádění by vytáhlo i Casanovu z hrobu.

Po lovu s Carlislem jsem šel nahoru do pokoje pro hosty, který bude, jak už jsem říkal, brzo přestavěn na můj, lehnout. Myslím, že s Carlislem to půjde, sice při lovu si sbíral luční kvítí a pletl věnečky, které pak házel do řeky a zpíval nějakou písničku, ale vím, že to je jeho způsob ignorace. Nechce se mnou extrémně komunikovat, chápu. Měl bych se soustředit na to, co tu chci. Chci jiný život, lepší život. I když jejich pubertální dcerušky mi to neulehčují. Jak dnes ráno Alice. Praštila se o stěnu jídelny, když mě sledovala, kdybych nebyl vychován v jiné době, určitě bych to natočil a dal na youtube.com. Ale jsem už delší dobu upír a musím se chovat tak, jak mi káže etika. Vlastně dělám to jen tehdy, když se mi to hodí. Ano, měl jsem v úmyslu si s Alice pohrát, otestovat a odhodit, ale nevím, jestli je to dobré pro mě. Nový životní styl teprve začal, zvířecí krev je hnusná, ale chci se pohybovat ve společnosti lidí, miluji davy, proto se musím krotit. Proto je Alice tabu. Ale Bella, při představě jejího nahého těla jsem nasucho polkl, vzrušovala mě ta její nevinná tvářička, krásné oči, tělo skvěle tvarované, určitě nemá žádné zkušenosti s mužem, jde to na ní vidět. Nebylo by na škodu zaučit ji. Ale je tu problém, Carlisle a Alice. Naše malá vědma, která má vize. Carlisle je schopný mě zabít, sice bych ho porazil, jsem o tom pevně přesvědčen, ale on by byl v právu, bránil by čest své rodiny. Možná by bylo lepší, nechat je tak. Jsou to přece jen luxusní kousky a já vím, že kdybych jim něco udělal, měl bych dvě možnosti - jedna horší než druhá, smrt nebo svatba, děkuji, nechci, na to jsem moc mladý a nezkrotitelný. Přestal jsem se zaobírat na chvilku svým velkým dilematem, které by určitě bylo začátkem úspěšného filmu pro Hollywood a zaposlouchal se do rozhovoru Esmé a Carlislea. Jejich pocity mě opravdu pobavily. Carlisle žárlil, Esmé hrála neviňátko, mě z neznámého důvodu, třeba mu zahýbá a chce jít za svým milencem, ne ona tak nevypadá a po dnešní noci vím, že ji Carlisle naprosto uspokojuje.

Nechal jsem je být, sedl jsem si na parapet okna a vytáhl krabičku cigaret, zapálil jsem si jednu cigaretu a toužebně potáhl. Ach, tohle mi chybělo. Jasně, upíři kouří, pijí, sexuálně žijí, jsme rockové hvězdy!

Uzavřel jsem dohodu, smlouvu. Měl bych, měl bych se držet dál, ale zakázané ovoce přece chutná líp. Zaposlouchal jsem se, byly tu jen holky, rodiče odešli pryč. Carlisle asi v záchvatu žárlivosti zapomněl na mou maličkost. Ďábelsky jsem se usmál, slezl z parapetu a zmizel z domu. Doufám, že tento zapadákov má bordel.

Po dvou hodinách projíždění města jsem zjistil, že nemá! Bezva zřejmě si budu muset vystačit sám, ještě lepší! Zastavil jsem se před první hospodou, kterou jsem uviděl a snažil se opít. Vůně lidské krve, kontakt s lidmi. To mi nedělalo problém, při mé dřívější profesi jsem se s nimi stýkal dennodenně, důvod, proč chci změnit svůj život, je kvůli mně. Nechci cítit jejich pocity.

Po jedné láhvi whisky jsem si řekl, že to stačí na menší opičku, pak jsem si uvědomil, že do toho jejich sídla je to štreka, proto jsem si na cestu vzal ještě druhou láhev. Nohy se mi pletly, takhle jsem se dlouho neopil, zapíjím žal, žal za svůj sexuální život, který budu muset pohřbít, to mi to pěkné začíná.

Najednou jsem se ocitl před domem, snažil jsem se zaměřit, spočítal jsem okna, jo, je to jejich dům. Stoupl jsem si před práh domu a zazvonil. No spíš jsem se o zvonek opřel a hodil do sebe zbytek whisky.

„No konečně, měla jsem starosti, fuj, ty páchneš,“ mluvila na mě Bella. Byla to Bella ne? Šáhl jsem ji na nos.

„Kuci, kuci, jsi Bella?“ zašišlal jsem na ni, jak na dítě.

„Krucinál, Jaspere, pojď domů!“ čapla mě za límeček košile a vtáhla do domu.

„Co se děje?“ ptal jsem se.

„Co se děje? Víš kolik je hodin? Buď rád, že máma s Carlislem nejsou ještě doma!“ nadávala. Byla roztomilá, jak nějaká veverka, která se vzteká, když jí ukradnete, to, co jí. Počkat, co jí veverky? Měl bych se jich zeptat, až je budu lovit v rámci mého nového jídelníčku.

„Mám snad večerku nebo co? Já si můžu chodit, kdy chci, vždyť jsem Jasper Whitlooock,“ protáhl jsem a přitom se na ni usmíval.

„Jsi idiot a ožrala. Opravdu, ale opravdu nechápu, proč tě má Alice ráda, má na víc, než na takového debila, jako jsi ty!“ štěkla po mně.

„A ty mě nemáš ráda?“ ptal jsem se, když mě vedla po schodech nahoru. Měla na sobě jen košilku, kruci, zadeček se jí pohupoval a mně to dělalo velké ou v kalhotách. Nahoře se prudce otočila a já trochu couvl, nemohl jsem ji opět zaměřit.

„Chtěla jsem ti dát šanci, ale jsi jiný, než jsem si myslela,“ sykla. Odhodil jsem láhev na zem, dopadla na koberec, takže pohoda, žádný hluk. Přitiskl jsem ji na stěnu a podíval se jí zhluboka do očí.

„Jiný? Nejsem zamindrákovaný, tichý, milý, galantní a romantický? To je určitě tvá vysněná podoba ideálního muže, že?“

„Nech mě, pil jsi.“ Pokusila se mě odstrčit, nešlo to.

„Nenechám tě,“ zašeptal jsem jí do ucha. Zhluboka jsem se jí podíval do očí, pak na rty. Na sucho polkla.

„Polib mě,“ vybídl jsem ji.

„Alice,“ odporovala, ale už mě neodstrkovala.

„Alice spí, nebo ne?“

„Ano, spí.“

„Nikdo se to nedozví, to ti slibuji.“  Cítil jsem její pocity, byla vzrušená, vyděšená a naštvaná. Nebezpečná kombinace. Nečekaně se vrhla na mé rty. Čapl jsem ji za krk a víc se na ni natiskl.

„Chutnáš, jak odpadky,“ řekla po chvíli.

„To je tím alkoholem, Bells,“ reagoval jsem na její, dalo by se říct, urážku. Pustil jsem ji, vtrhl jsem do koupelny vydrhl si pusu a vrátil se k ní, to vše během několika sekund.

„Znovu?“ vybídl jsem ji.

„Ne, není to správné.“

„Proč jsi nevyužila teda situace a neutekla do pokoje? Jsi stejně rychlá, jako já.“

„Já nevím!“

„Ale já ano.“ Chytl jsem ji za pas a natiskl ji na mě.

„Zastav mě, jestli chceš,“ řekl jsem ještě, než mi vrazila facku.

„Zastavila, spokojený!“ odtrhla mé ruce od jejího těla a odešla do svého pokoje. Uslyšel jsem zvuk auta, rodiče se vracejí. Vrátil jsem se pro láhev od whisky a odebral se do svého pokoje.

Pohled Alice

Ráno jsem vstala a opět nachystala věci pro mě a pro Bells. Ještě spala, tiše oddychovala, kdo ví, o čem se jí zdá. Možná o tom, jak mi včera vrazila kudlu do zad? Ne, o tom asi ne. Celkem pošetilé, myslet si, že jsem spala. Jak bych mohla usnout, když muž, kterého miluji, utekl z našeho domu? No jo, usnula jsem na chvilku, ale zvonek mě probudil. Nikoho nepadlo, že by mě to mohlo probudit.

Komentáře by potěšily. Myslím, že tohle jste asi nečekali. :D

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Esmé! Where are you? - 20. kapitola: