Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Esmé! Where are you? - 2. kapitola

23.08.2010 (17:30) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4310×

Pohled Carlislea

„Alice!" zařval jsem do domu, když jsem přišel z poněkud intimní schůzky. Uslyšel jsem dupot jako od stáda koní, to byla moje dceruška, která brala schody po dvou.

„Co je?" zeptala se nadšeně.

„Mluvil jsem s ředitelkou školy a ta po velice dlouhém domlouvání a přesvědčování povolila. Za týden, po jarních prázdninách, nastupuješ do školy."

„Ty seš teda drak, taťko. Kde jste se domlouvali na stole nebo na zemi? Máte v nemocnici taky ředitelku?" 

„Alice, jak to se mnou mluvíš? Jo, máme ředitelku, proč?"

„No, jestli jsi ji přesvědčoval stejným způsobem, jak moji budoucí ředitelku."

„Na tohle nemám nervy, volám tvojí matce." Děs v jejich očích mě málem dostal do kolen.

„Ne! Nevolej jí, budu hodná, už nebudu mít pitomé narážky." Škodolibě jsem s zasmál.

„Hodná dceruška, aby ses mi tu nenudila, dáme si lehkou přípravu do školy."

„Co?" Došel jsem k sobě do pracovny a musel se v duchu smát. Počkej, já ti dám, draku. Budeš se divit, jaký je tvůj tatík drak v učení. Její vize jí napověděly, co se bude dít a z obývaku se ozývaly nesouhlasné výkřiky a nářky. Vytáhl jsem několik knih, vzal je do obýváku a do večera jsem jí dával příklady na vypočítání. 

„Tati! To by stačilo, vaří se mi mozek!"

„Dobře, mazej se najíst, umýt a spát." Knihy jsem uložil zpátky do pracovny a oblékl si bundu.

„Kam jdeš?" zeptala se mě, když si chystala jídlo z ledničky.

„Na lov."

„Půjdu s tebou." Vrazila jídlo zpátky do ledničky a nadšeně ke mně přihopsala.

„Na tento lov ne. Na jiný druh lovu, prcku." Zklamaně se na mě podívala a našpulila rty jako když byla malá a byla hodně naštvaná. Došel jsem k ní, pohladil ji po vlasech a líbl na čelo. Na znamení míru.

„Proč mám zrovna já za otce sexuálního devianta?" Zasmál jsem se a vzal klíče od motorky, které ležely v kuchyni a míříl jsem ke dveřím.

„Pokud vím, byl to tvůj nápad, žít se mnou. Za dvě, tři hodinky se vrátím a pokud budeš vzhůru, přečtu ti pohádku." Vyplázla na mě jazyk, otočila se zpátky k ledničce a najednou propadla v záchvat smíchu.

„Co je?" Pořád se smála. Začal jsem pochybovat o jejím duševním zdraví, když mi začala pípat pager. 

„Máš útrum, taťuldo," řekla udýchaně a s popcornem v ruce si sedla k televizi.

„To by ses divila! Pokud nebudeš zalezená v posteli do dvou hodin, tak si mě nepřej. A věř mi, za dvě hodiny si to tady zkontroluju a nikdo si toho v nemocnici nevšimne, protože jsem rychlejší než sra...," zabouchl jsem za sebou dveře. Děcko jedno! Kdyby neměla ty vize, bylo by to jednodušší, ale tak? Já se zblázním! Ona si bude stěžovat na matinku, teď pozná pravou vojnu!

„Ne!" zakřičela z domu. Viděla, co jí chystám. Pobaveně jsem si sedl na motorku a jel do nemocnice.

U vchodu jsem se srazil s jednou ženou. Abych řekl pravdu, nedával jsem pozor. Přemýšlel jsem do jakých kroužků zapíšu Alice. Nejdřív bych ji měl dát ale na odvykačku, ten její shopaholismus mi leze krkem a bankovním kontem. 

„Promiňte." Hodil jsem na tu ženu svůj okouzlujicí úsměv, který zabíral na každou a zvedl věci, které jsem jí nechtěně shodil.

„Děkuji," usmála se, vzala věci a odcházela do nemocnice. Zaraženě jsem se za ni díval. To bylo vše? Žádný flirt, nic? Že bych vyšel ze cviku? Třeba je slepá. Doběhl jsem ji a znovu nahodil sexy úsměv, tentokrát se na to musí chytit.

„Hledáte někoho?" zeptal jsem se.

„Jste sjetej?"

„Proč bych měl?"

„Pořád na mě ceníte svůj chrup. Jo, máte ho krásně bílý, ale brzo z té záře oslepnu, takže prosím vás, zavřete tu svou pusu. Děkuji."

Můj úsměv se stáhl do ustraní jak zpráskaný pes a nahradil ho zaražený výraz. Alice se musí doma doslova dusit smíchy. Otočil jsem se k ní zády a šel k výtahu. Co to s ní bylo? Já a sjetý? To ona je sjetá, nebo lesba. Během několika vteřin jsem tu ženu nazval slepou, sjetou lesbičkou. Přeměřil jsem si ji jedním okem. Jo, to sedí. Jako by vycítala můj pohled a podívala se na mě. Uhnul jsem pohledem a zběsile mačkal tlačítko u výtahu. Jeď, jeď, ty stará kraksno! 

„Vy jste doktor Cullen?" Pozdě, už se ke mně dostala. Chtěl jsem se na ni usmát, jenže jsem si vzpomněl, že je na můj úsměv alergická. Rychle jsem si rukou přikryl pusu a zakýval na souhlas.

„Je vám něco? Je vám blbě?" Zakýval jsem záporně. Výtah přijel. Konečně! Rychle jsem do něj nastoupil a promluvil na ni.

„Potřebujete snad něco ode mě?"

„Jmenuji se Esmé Plattová a nastupuji zde jako pediatrička. Pověřili vás, abyste mě tu provedl a ukázal vše potřebné." Pediatrička, takže to bude nějaká vdavek chtivá, minimálně dvakrát rozvedená, se třema harantama, feministka. Lesbu můžu prozatím vyloučit. Natáhla ke mně ruku. Já ji přijal.

„Promiňte mi tamto. Nechtěla jsem vás urazit."

„To nic, neřeště to."

„Takže, čím začneme? Jsme oba upíři, máme na to celou noc." 

„Co?" vykulil jsme na ni oči. Ona se na mě s jiskřičkami v očích zadívala a stopla výtah. Pořádně se mnou praštila o stěnu a nalepila se na mě.

„Já čekám na váš pokyn, pane doktore," zavrněla mi do ucha a lehce mi skousla ušní lalůček.

„Tady mi to vyhovuje," vyhrkl jsem ze sebe. Pořád jsem byl zaražený z toho, co mi řekla. Ale tam dole jsem zaražený rozhodně nebyl. 

„Dobře," řekla a sjela dolů k mým kalhotám.

Proboha!!!

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Esmé! Where are you? - 2. kapitola: