Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Emmettova škola svádění 2. kapitola

09.05.2010 (19:30) • Alrobell • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2811×

„Ty, Emmette došlo ti vůbec, že ten tvůj Mitch je herec?“ zeptala se Bella a Emmettovi se zbořily všechny sny.

„Bello tos…“ koktal Jasper, protože sám měl co dělat, aby se udržel. Emmette seděl sklesle na židličce a jeho ramínka se otřásaly pod nápory upírského pláče. Rosalie ho poplácávala po zádech, jako matka, která chce, aby si její dítě říhlo.

„Hele Emmette, já jsem ti kecala, on je skutečný, ale tají svojí totožnost, má jiné jméno, aby ho nikdo neotravoval, víš? Zkoušela Bella zachránit situaci. Emmette na ni pohlédl svými nedůvěřivými kukadly a popotáhl.

„Myslíš?“ kuňkl.

„Jasně,“ usmála se Bella.

„A ty to jméno znáš?“ zeptal se.

„Znám,“ přikývla. Najednou se ozval rána jako z děla. Emmette vystřelil ze své židličky takovou rychlostí, že zaparkovala u protějšího stolu a klečel před Bellou.

„Bello, Bellinko moje, zlatínečko, prosím, řekni mi ho. Prosím, prosím. Dám ti všechno, co budeš chtít,“ prosil Emmette. Bella se na něj dívala a bolestivě se neustále kousala do rtů, aby se nezačala smát. „Chceš moje playstaicione? Vezmi si je. Chceš můj jeep? Tady máš klíče. Chceš Rosalie?“ podíval se na Rosalie, která se teď zatvářila šokovaně. „Vezmi si ji taky,“ povzdechl teatrálně.

Belliny oči vyletěly z podočnicových oblouků už při darování jeepu, ale když řekl, vezmi si Rosalie, ocitly se mimo její tělní prostor.

„Umí skládat oblečení do úhledných komínků,“ dodal. Rosalie začala poklepávat svou nožkou tak vehementně, že už při jejím druhém nárazu kachlička pod její nohou s lupnutím prskla. Emmette po ni hodil pohledem – neruš, řeším naší budoucnost  - a opět se věnoval Belle.

Rosalie vědomá si toho, že je Emmette opravdu v obtížné situaci, mu blahosklonně hodlala odpustit.

„No?“ zeptal se Emmette vzrušeně.

„David, David Hasselhoff,“ vypálila Bella, vědoma si toho, že právě odsoudila jednu z hvězd seriálového nebe k mučení v podobě skučení upíra Emmetta.

„David Hajzlhof?“ opakoval Emmette.

„Hasselhoff,“ opravila ho Bella.

„Hajzl?“

„Hasselhoff,“ opakovala a Emmette kýval svou upírskou hlavinkou.

„Tak jdeme najít toho Hajzhofa, on mi určitě poradí,“ uzavřel debatu Emmette a vstal. Bella věděla, že se nemá cenu s ním hádat, ale přesto se podívala na Edwarda, ten v jejích očích zahlédl nejen otázku, ale i otazníky.

„Myslím, že s ním nehne ani Rosalie ve svém latexovém oblečku,“ zašeptal ji Edward a Bella věděla, že je vymalováno.

A tak pět upírů s jednou lidskou dívkou mířilo k autu s jedním cílem – najít Davida Hajzl – pardon Hasselhoffa. Sotva nasedli, Emmette začal přemýšlet, jak vykonat tuto mission imposible. Po různých návrzích, jako pronajmeme helikoptéru a padákem vyskáčeme nad jeho domem, se nakonec rozhodli, že to vezmou autem.

Emmette opět začal vymýšlet scénáře, které se podobali hollywoodskému dojáku šťastného shledání dvou spřízněných duší, a Rosalie se na svého muže dívala s neskrývaným překvapením. Takhle vzrušeného ho viděla naposledy o Vánocích, když mu darovala kartičku – dvacet čtyři hodin si se mnou dělej, co chceš, jsem tvoje otrokyně. Tehdy čekala, že si Emmette vybere svůj dar večer v ložnici, ovšem ten blb ji hned nahnal do garáže, kde musela rozebrat celé jeho auto a pucovat každou součástku zvlášť.

„A jak to tedy uděláme?“ zeptala se Bella.

„No budeme ho sledovat, zjistíme jeho zvyky a pak se s ním nenápadně seznámíme.“ Prohlásil rozhodně Emmette.

„Promiň, ale brýle na noční vidění, GPS a odposlouchávací zařízení jsem si nechala doma,“ smála se mu Bella.

„Není problém,“ poklepal Emmette na svůj batůžek ve tvaru berušky, „mám všechno tady.“ A tak se Belliny očka opět vydali prozkoumat podlahu tentokráte auta.

Byli asi třicet kilometrů za Port Angeles, když Alice ztuhla, zadívala se do blba (možná na blba, před ní totiž seděl Emmette) a její nozdry se rozšířily.

„Stát!“ zavřískala svým pisklavým hláskem, tak že naprasklo okno u zadních dveří.

Auto smykem zabrzdilo a osazenstvo upírů se chytlo za srdce. Nestane se často, abyste upírovi přivodili infarkt, ale Alice se to málem podařilo. Bella vypadala, že se každou chvíli rozsype, byla tak bledá.

„Alice!“ ozvalo se pětihlasně a poměrně vyčítavě.

„Pardon,“ pípla, ale pokračovala, „nikam nemusíme, David přijede do Port Angeles propagovat svou novou knihu – I ty můžeš být záchranářkou, jen měj správné míry.“

„To bude určitě besceler,“ rozplýval se nadšeně Emmette.

„Já celer nerada,“ pípla Bella.

A tak se naši upíři vydali zpět do Forks potěšeni zjištěním, že se nemusí tahat až do Hollywoodu. Jen Emmette byl trošku nakrknutý, protože mu propadne záloha za pronájem helikoptéry a padáků.

Téhož večera u Cullenů doma…

V domě bylo nezvyklé ticho. Emmette stál před zrcadlem ve svém nejlepším oblečení a nacvičoval si řeč, která mu měla změnit život.

„Pane Hajzlhofe… Né, to je blbý… Dobrý den pane Hajzlholfe… Né to je trapné… Čést Hajzhofe… Tak taky ne… Jsem Emmette a neskonale Vás obdivuji… To by šlo,“ jeho upíří obličejík se rozzářil a tak ze sebe shodil vybraný outfit a letěl si ulovit nějakého medvídka. Poté co zbavil krve jednoho medvěda, razil si cestu domů a přeříkával si projev. Měl ho vyšperkovaný do posledního slovíčka.

Ráno Emmetta ani neposlali do školy, byl totiž tak nadšený, že neustále poskakoval. Díky tomu má Esme pár nových ne moc umělecky vyvedených děr ve stropu. Jeho nadšení a nervozita rostla s přibývajícími hodinami. Chtěl vypadat co nejlépe a tak si pět krát předělal účes. Dokonce došel s prosíkem za Alice, aby mu na ksicht napatlala jednu z těch svých masek. Chtěl, aby byla jeho pleť svěží.

Když konečně nastala hodina H a mělo se vyjíždět do Port Angeles, všichni včetně Belly se šnečím tempem ploužili do auta. Emmette už tam seděl půl hodiny a tůroval motor.

„No kde jste?“ vyjekl, načež se strhla hádka okolo řízení. Všichni byli proti tomu, aby řídil on. Byl totiž tak nadopovaný endorfinem, že by to napral do prvního stromu. Což o sebe strach neměli, ale Bella jela s nimi a proto nechtěli nic riskovat. Zvláště ne Alice, která si oblékla nový kabátek a nehodlala si ho zapatlat od krve.

A tak Emmetta za použití mírného násilí, nadávek a pár kopanců vypáčili z auta a hodili ho na zadní sedadlo, kde ho z jedné strany držel Jasper a z druhé Edward.

Emmette byl asi v myšlenkách velmi konstruktivní, protože co dvě minuty se ozvalo Alicino zavrčení a současně s ním z Edwardových úst vypadlo „ Na to zapomeň!“

Jakmile zaparkovali, byl Emmette k neudržení, vrhl se na dveře, které bohužel zapomněl při svém úprku pustit a utíkal společně s nimi k výtahu, který ho měl vyvést za jeho idolem. U výtahu je odhodil a sejmul dvě stojící auta, naskočil do něj a byl pryč.

Čtyři upíři a jedna lidská dívka se na něj nevěřícně dívali a pak se rychle vydali za ním. Jen Bůh ví, co ten pablb zase provede.

Když doběhli na určené místo, zarazili se – čekali vše, ale tohle bylo příliš…

----------------------------------------------------------------------------------

Tak co? Líbilo?

Autor: Alrobell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Emmettova škola svádění 2. kapitola: