Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Emmett a Angela?! 7. kapitola

27.08.2010 (21:15) • Elisme7 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3955×

7. kapitola

> den před kinem <

Emmett Cullen

Sedím a dívám se z okna,

nevrátíš se.

Prý jsi nebyla už schopna,

vymlouváš se.

Odešla jsi

a já smutek mám.

Jak asi

se s tím vypořádávám.

Žít bez tebe

mě už nebaví.

V noci zebe mě,

trápí mě obavy.

Chtěl bych vrátit čas

A mít tě tu zas.

Zkouším dělat cokoliv,

nic nejde.

Ať mi radí kdokoliv,

vím, že to jen tak nepřejde.

Jsi s jiným?

Soužím se.

Jsem pro tebe nepotřebným.

Zblázním se.

Je konec naší lásky,

z tvé strany určitě.

A mně zbývají obrázky,

vzpomínám nepřetržitě.

Snad jen na konec, Rosie,

říct ti můžu.

Budeš - li potřebovat záchranný provaz v nouzi,

rád ti pomůžu.

Miluji tě a nikdy nepřestanu.

Najdu si jinou, nezapomenu.

„Blbost.“ Zmuchlal jsem papír a hodil ho za sebe. „Odkdy skládáš básně, idiote?!“ kroutil jsem nechápavě hlavou.

Ze zdola se ozval Edwardův smích. Sešel jsem k němu dolů do obýváku. Díval se na válečný film. Tenhle neznám, tak jsem si přisedl a koukal s ním.

„Zamiloval ses?“ zeptal se po chvilce. Vyjukaně jsem na něj pohlédl. Hráblo mu?

„Co?“ reagoval na mé pozvednuté obočí.

„Jak si, proboha, přišel na takovou kravinu?“

„Jessica. Přiznej si to. Je to tvoje, zatím, nejdelší partnerka.“ Při slově partnerka napodobil rukama uvozovky.

Má pravdu. Chodím s Jessicou přesčas. To má však svůj důvod. Odmítá se mnou spát. Nechce žádný sex. Zatím. Však já ji dostanu.

„Neblázni, brácha, vždyť pořád miluju Rosalie. Jak to ty ženský dělají, že nás chlapy tak oblbnou a my po nich prahneme?!“ Edward pokrčil rameny.

„A co ta zítřejší návštěva Jessiky u nás doma?“ vyptával se, ale ani se na mě nepodíval.

„Mám plán,“ usmál jsem se. „A neptej se mě jakej, protože ti to neřeknu ani v myšlenkách,“ přerušil jsem jeho otevřenou pusu, která si řekla, že mě dneska vyzpovídá.

Jessica sice se mnou odmítá spát. Ale jak dlouho jí to vydrží, až uvidí překvápko? Vydal jsem se nahoru do svého pokoje, dal si sluchátka do uší a pustil na mp4 Fall out boy. S hudbou mi noc, kdy nemusím spát, utíká o mnoho rychleji. Zavřel jsem oči a vzpomínal na mé první chvíle s Rose od doby našeho prvního setkání až po rozchod. Vzpomínky na ni mi stále působí bolest, ale dokazují, že byla skutečná a ne výplod mé fantazie.

Když jsem zpozoroval první paprsky zračící se skrz průhledné okno, vyhoupl jsem se na nohy a upaloval do lesa na lov. Pokud mi vyjde dnešní plán, jakože musí, chci být pojištěný. Po necelé půlhodince jsem se vrátil domů, převlékl a vyrazil směrem škola.

Na parkovišti před školou jsem čekal, až Jess dorazí i s Angelou. Chudák holka, minule na hodině jsem ji tak vystrašil, že se mi vyhýbá. Což o to, není ošklivá, ale tahle by mi určitě nedala. Nová výzva, Emmette. Ozval se vnitřní provokující hlas, který jsem poslal do dalekých krajin.

„Ahoj, lásko,“ skočila mi Jessica okolo krku a objala. Viděl jsem Angelu jak odvrátila hlavu jinam, pak se omluvila, že musí něco zařídit a opustila nás. Jako vždy, pomyslel jsem si.

„Nezapomněl jsi na dnešní návštěvu u vás a pak to kino, že ne?“ Našpulila rty a hrála si se zipem mojí bundy. Do hajzlu! Na kino jsem zapomněl. No, nejsem první sklerotický upír? Trochu mi ten zpropadený film narušuje plány, ale snad to stihneme. Když ne, svět se nezboří.

„Koupil jsi už lístky?“ zeptala se.

„Jo,“ zalhal jsem.

„Super!“

Po škole jela Jessica odvézt Angelu domů, a pak se připravit k našim. Já mezitím zajel do Port Angeles koupit lístky. U pokladny jsem zaplatil a vyjel zpátky. Cestou jsem se zastavil ještě v květinářství.

Doma na mě v pokoji čekala Alice. Protočil jsem očima.

„Nic neříkám,“ hájila se dopředu. Překřížil jsem ruce na prsou a čekal, až spustí.

„Jsi kretén,“ neodolala. „Podej mi ty růže, udělám to.“ Natáhla ruku po kytkách. Dal jsem jí je a pokoj byl ve chvíli celý od lístečků růží. Jen na posteli ležela jedna vcelku. „Bude se jí to líbit.“ Odcházela pryč.

„Díky, ségra, seš poklad.“ Usmála se s vyplázlým jazykem.

Je čas. Vyrazil jsem pro Jessicu. Vypadala krásně, možná trochu víc slavnostně než je potřeba.

Doma byli všichni včetně Belly nastoupeni v obývacím pokoji. Přivítali Jessicu přátelsky. Zřejmě měli stejný názor jako Edward a to, že jsem se do Jessicy zamiloval. Nikdy! Jen Jazz ví, lépe řečeno cítí, pravdu.

Nechal jsem je s ní promluvit pár vět a následně zatáhl do svého pokoje. Při spatření nádhery, kterou vykouzlila Alice, Jess vynechala pár nadechnutí.

„Wow,“ vydechla užasle. „To všechno, ty?

„Ne tak docela."

Sundala si boty, přešla bosýma nohama k posteli, posadila se a poklepala na místo vedle sebe. Plán zatím vychází.

Přisedl jsem si, počal jí líbat na měkounké rtíky a rukama zajížděl pod tričko. Začala se zprudka nadechovat. Přes krk jsem sjel na dekolt. Přiznám se, že krk jsem trochu zanedbal kvůli tvořícímu se jedu v mých ústech.

Dále jsem jí vysvlékl tričko. Ostražitě mě sledovala, dokud jsem prsty nezachytil zapínání podprsenky. Vyděsila se a odstrčila mě.

„Ne, ne, ne. Já nechci.“ Začala si oblékat tričko.

To si dělá srandu?! „Proč?“ zeptal jsem se s malinko ostřejším tónem. Nevině se pousmála.

„Promiň,“ kuňkla a zabořila obličej do mé hrudi. „Prostě se ještě necítím na… sex. Chci si být jistá, že se mnou máš čisté úmysly, že to myslíš vážně.“ Uvnitř mě to na jednu stranu vřelo, byl jsem odmítnut. A na druhou stranu to dávalo smysl. Nepředvedl jsem poslední dobou ty nejpřesvědčivější argumenty pro důvěru. Já se jen tak nevzdám.

Odvezl jsem Jess domů, aby se připravila do kina, s tím že ji za tři hodinky vyzvednu. Pověřila mě dokoupením ještě jednoho lístku pro Angelu, která má jít s námi. Nač si s tím dělat hlavu, když máte doma malou vědmu. Lístek dokoupila za mě, když se vydala na nákupy hned po přivítání mojí „přítelkyně“. Brr. To zní divně, když si pod tím nemůžu představit Rosalie.

U kina jsme byli s předstihem. Jess se chtělo na záchod a my jsme s Angelou čekali.

„Sluší ti to,“ pochválil jsem ji.

„Je to jen košile a džíny,“ podivila se. „Díky,“ poděkovala po chvíli. Neděkuj, holka. Nemáš potuchy, co na tebe chystám.

Vymyslel jsem nový plán, který mi pomůže Jess dostat. Budu s Angelou flirtovat. Využiju ji, aby moje kočička žárlila. Pak čisté úmysly nebudou hrát žádnou roli.

Začnu pomalinku, nejdřív nějaká lehčí konverzace. „Jak ti je? Jessica o tobě pořád mluví a strachuje se,“ řekl jsem pravdu.

„Jen přehání. Nemusíš si dělat starosti,“ ubezpečila mě, ale moc jsem jí to nesežral. Tady něco nehraje.

„Dělám si je, protože Jessice na tobě záleží a mně na ní.“

„Hm.“ Moc přesvědčivě jsem zřejmě nezněl.

„Ahojky, Emme,“ pozdravila mě svůdně Amanda. „Zavolej.“ Dík, fakt jsi mi teď pomohla, pomyslel jsem si ironicky.

„Ahoj,“ opětoval jsem ji pozdrav, jen víc chladně. „Nedívej se tak na mě,“ vybalil jsem na Angelu, která mě pozorovala s káravým pohledem.

Sakra! Teď abych začal od začátku. Má vůbec přítele? Ve škole jsem jí nevěnoval tolik pozornosti, abych si mohl být na sto procent jistý odpovědí.

„Máš přítele?“

„Ne.“ Nepodívala se na mě. Tohle bude těžký a hodně.

„Fakt? Proč?“ dál jsem vyzvídal. Třeba změkne. Jenže nám nebylo přáno. Dorazila Jess nadávající na frontu.

Poprosila mě o lístky, když jsme chtěli jít do kinosálu. Vytáhl jsem ze zadní kapsy dva místo třech, které očekávala.

Vypískla a smála se nad mou zapomnětlivostí. Kdybys věděla, lásko. Schválně jsem jeden doma nechal. Doufal jsem, že dostanu šanci s Angelou být chvilku sám a zmanipulovat ji podle svých představ. Angela to málem zkazila, když se filmu vzdala, ale Jess ji nenechala. Prý ten film nechce tolik vidět jako Ang, a tak nám místa přenechala a pádila za tetou.

Spokojeně jsem se usmál. Když jsme dorazili na svá místa, můj úsměv zesílil při pohledu na její zaražený pohled. Poslední řada, no a co? Že by se bála? Začíná mě to bavit.

Film začal. Začátek byl naprosto nudný, nevnímal jsem jej a přemýšlel, jak to na ní zkusím. Musím zlehka a opatrně. Nepatří k holkám, které jsem zvyklý balit. Tady to bude oříšek. Zkusím klasiku.

Jakože jsem se protáhl a při spouštění rukou dolů ji nenápadně objal kolem ramen. Srdce jí vynechalo dva údery.

„Tak tu svou čičinu pozdravujte,“ řekl chlápek ve filmu. Tak to je moc. Dostal jsem výbuch smíchu. Jak tohle může někoho napadnout.

Využil jsem situace, když se i Ang lehce zasmála. Ruka se přesídlila na stehno. Teď srdce nevynechalo žádný úder ba naopak. Stal se pro mě nejhlasitějším zvukem v sále.

„Film je na jinou stranu,“ řekla slabounce. Nebýt upír, prdlajs uslyším.

„Já vím, ale tohle je zajímavější. Angelo, podívej se na mě.“ Po chvilce váhání tak učinila a já měl možnost spatřit její oči vyzařující tolik pocitů. Nejsem žádný Jasper, ale poznám strach, paniku a touhu. Její touha, která převládala, naprosto pohltila i mě. Můj plán se vytratil z mozku a já na něj zapomněl. Potřebuju vzduch, došlo mi. Upíři přece nepotře… nerozumím. Líbí se mi její zkoumavé oči, které jsou fascinující, jen moc nevyčnívají pod brýlemi. Pootevřel jsem své rty, které přímo svrběly prosbou: Polib ji. Vyslyšel jsem prosbu a učinil tak. Vášeň zahřívala celé mé tělo. Jak krásný, nový pocit.

„Ne, ne,“ zašeptala a odtáhla se. Proběhla mnou vlna zklamání.

„Páni.“ Chci ještě, pomyslel jsem si. Nereagovala. Nevěnovala mi byť jeden pohled.

Celý vykolejený jsem jen ztěží vnímal hlášky ve filmu, které mě rozesmály. I přesto jsem stále přemýšlel, jak mě odzbrojila a zbavila všech myšlenek na Rosalie. Úleva. Svoboda.

„Půjdeme najít Jess?“ zeptala se po skončení filmu, jehož konec jsem vypustil.

„Napíšu jí sms. Počkáme u auta.“ Vzal jsem do rukou mobil a napsal smsku, kterou jsem odeslal o něco později, abych si prodloužil chvíli s Angelou.

„Odskočím si.“ Pospíchala? No, je pravda, že film byl delší, tak se jí chce. Řekl jsem si, že počkám u záchodů. Ne že bych špehoval.

„Ty vado, nějaká nemocná, co?“ zeptala se černovláska blondýnky, když vycházely ze záchodků.

„Třeba chce shodit. Nežere, nežere, pak něco zdlábne a blije. Fuj!“ zašklebila se blondýnka. Mluví o Angele? Zvrací? Neměl bych… Ne. Nic mi do toho není.

Dlouho nevycházela a mě to přestalo bavit. Šel jsem k autu, opřel se a čekal. V hlavě mi uvízl polibek. Co to ksakru udělal s mým odhodláním? Zavrtěl jsem hlavou, abych se zbavil nežádoucích myšlenek.

Uvízl jsem ve vzpomínkách a nepostřehl příchod člověka, který mě vykolejil. Přehodnotil jsem plány. Nebudu s ní flirtovat, nevyužiju ji ke svému plánu. Pokud mi stačí její přítomnost k zapomnění na Rose, získám si jí.

Vypadala bledě. „V poho?“ zeptal jsem se s obavami.

„Jo,“ vůbec nezněla přesvědčivě. Co mám teď říct? Jak mluvit s holkou, která je víc inteligentnější než husičky, s kterými jsem randil doposud?

„Ehm… Ang?“ zaregistroval jsem skvrnu na jejích džínách, když jsem bloudil očima po těle. „Nehoda.“ Pozvedl jsem obočí.

„Ježiši! To není tak, jak to vypadá. Na záchodě jsem…“

„Já vím,“ nenechal jsem ji domluvit.

„Nic nevíš.“ Naštvala se. Vypadala jako malý čertík. Usmál jsem se. „Zvracela jsem a…“ Pokrčila rameny. „Trapas,“ otřásala se smíchy.

„Jsi nádherná, když se směješ.“ Lekla se při mé náhlé blízkosti a pootevřela rty. Vybízí mě. Zbavil jsem se brýlí a zkoumal každý detail jejího obličeje a viděl, kolik krásy se v něm skrývá. Copak si toho žádný kluk doposud nevšiml?! Hlupáci. Hlupák jsem i já.

Dělí nás od sebe milimetry. No tak, Emmette, překonej je. Svými rty jsem chtěl obklíčit její horní ret, ale přerušili nás.

„Ehm – ehm.“ Znovu se ode mě odtrhla.

Kdo to do prčic… „Alice!“

Stála a dívala se na nás jako andílek. Hlavou mi pokynula, ať jdu k ní. Mezitím pozdravila Angelu, která vypadala, že jí spadl velký kámen ze srdce.

Jak jsem mohl čekat, Alice se jen tvářila jako andílek, jinak se z ní vyklubala pekelnice. Poslouchal jsem o tom, že nemám právo si zahrávat s jinými holkami, když jsem s Jess. Co kdyby sem přišla dřív než ona atd. Jinými slovy bla, bla, bla.

Když se Angela sesunula k zemi, zachvátil mě strach, že jsem snad něco udělal. Plakala a já bych si nejradši zakázal do konce života medvídky.

Zašel jsem příliš daleko.