Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Emmett a Angela?! 4. kapitola

07.08.2010 (11:15) • Elisme7 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4319×

„Hele!“ obořila se do mě Lauren. „Neprskej na mě bacily, Weberová!“

„Lauren,“ oslovil ji Emmett. „To od tebe není hezký. Už s tebou nemám chuť sedět. Sednu si dneska s Angelou.“ Podíval se na mě s úsměvem a mrkl.

Víte, jak vypadá vaše huba, když si do ní snažíte strčit žárovku a povede se vám to, ale nemůžete ji pak vyndat? Tak takhle přesně vypadala i moje pusa po Emmettových slovech.

4. kapitola

Angela Weber

Sledovala jsem Lauren, která byla ve větším šoku než já. Odešla nafučená.

„Haló, Angelo! Základna volá Angelu, ozvěte se,“ začal se smát a dál mi mával rukou před očima.

„Hm… C – co je?“

„Byla jsi duchem mimo. Nevadí?“

„Co mi nevadí?“ nechápala jsem. Učitel vešel do třídy. Připravoval se na svůj výklad.

„Pane Bože, holka, ty snad vidíš růžové králíčky, ne? Jestli ti nevadí, že si k tobě přisednu? Taky sedím sám. Už.“

„Jo… Teda… Ne… Nevadí,“ dostala jsem ze sebe. „Já jsem kráva,“ zamumlala jsem si pro sebe, ale on mě slyšel.

„Ne, Angelo, dneska se budeme učit o kozách,“ opravil mě Emm se smíchem. Jak to mohl slyšet?

„Jo, jasně,“ odpověděla jsem. Snažila jsem se vnímat látku, kterou probíráme, ale copak to jde, když na vás furt kouká?!

„Co je?“ zeptal se.

„Hm? Co by?“

„Myslím, že jakmile nám profesor Willis popíše další orgán, složíš se tu.“

„Co se najednou tak staráš?“ položila jsem mu šeptem otázku, která mi vrtala hlavou.

„Říkal jsem ti to. Mám prosbu.“

„Jakou?“

„Seznam mě s Jessicou,“ vysypal ze sebe.

„Ne!“ vykřikla jsem.

„Co ne, slečno Weberová?“ zeptal se překvapený profesor. „Jsem si jistý, že kozy dávají mléko na výrobu kvalitního sýru. Vy nesouhlasíte?“

„A – a – ano, souhlasím. Já myslela něco jiného… Omlouvám se.“ Sjela jsem na židli níž a snažila se být neviditelná.

Emmett se vedle mě rochnil smíchy.

„Nech Jess na pokoji, pokud ji chceš jenom využít!“ okřikla jsem ho potichu.

„Nechci ji využít. Mám čisté úmysly,“ nasadil nevinný kukuč.

„Ale jistě, Emmette Cullene, a já jsem přes noc striptérkou v baru Svlékni mě.“ Co? Co jsem to zas plácla. Zakašlala jsem. Honem, vodu! Napila jsem se.

„Vidíš, kecáš. Tvůj kašel tě prozradil.“ Podával mi kapesník. „Ukápla ti kapka vody na bradu.“ Trapas.

„Díky,“ poděkovala jsem a vzala si ho od něj.

„Víš, že jsi celkem pěkná?“ snažil se mi zalichotit.

„To ti nepomůže, Emmette. Kapesník ti vrátím zítra vypraný, neboj.“ A nažehlený, ale nezacházejme do detailů.

„V poho,“ mávl rukou.

„Chtěla bych nějaký důkaz, že to s ní myslíš vážně,“ řekla jsem po chvilce. Jsem zvědavá, co on mi může předložit jako důkaz.

„Důkaz?“ Zaskočila jsem ho.

„Pane Cullene, slečno Weberová, máte problém?“ zeptal se teď už mírně nakvašený profesor.

„Jen jsem se Angely na něco ptal,“ hájil se Emm.

„Svěříte se nám teď, ať mě už později nevyrušujete?“ požádal ho.

Celá třída se na nás otočila. Paráda. Sjela jsem na své židli ještě níž. Sama jsem se divila, že jsem ještě na ní a ne na zemi.

„Ptal jsem se, jestli by mě Jessica chtěla,“ začal vyprávět všem. Né, né, né!

„A co ona?“ vyhrkla Jess a hned na to jí zčervenaly tváře.

„Ona…“ pokračoval pobaveně Emmett, ale neslyšela jsem dál už nic. Udělalo se mi příšerně zle a musela jsem pryč na čerstvý vzduch. Ze třídy jsem vystřelila jako dělo. Zastavila jsem u lavičky před školou a zřítila se na ni. Nádech. Výdech. Nádech. Výdech.

„Angelo!“ křikla na mě Jess z dálky. Běžela směrem ke mně.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se starostlivě.

„Je to lepší,“ uklidňovala jsem ji stejně jako skoro každé ráno mámu.

„Vyděsila jsi mě!“ Rozbrečela se. Objala jsem ji.

„Jess, promiň, varovala jsem tě, že to bude častější.“ Plakala mi dál na rameni.

Když mě Jessica vezla domů, na nic, co by se týkalo Emmetta Cullena, se neptala. Za to jsem byla vděčná. Mámu jsem doma zase pěkně vystrašila. Jelikož můj doktor byl mimo Forks, zavolala doktora Cullena. Nechtěla jsem, aby přijel. Všechno by mohl prásknout Belle.

Po vyšetření nám potvrdil moje obavy.

„Je mi líto, zhoršuje se to. Uděláme pár testů. Tak se v nejbližší době u mě zastav, ano? Nikdy jsem se s něčím takovým nesetkal,“ přiznal se. Předtím, než ho máma vyprovodila, jsem ho požádala, aby Belle nic neříkal. Souhlasil.

Další dny mě máma nepouštěla do školy. Nakonec jsem ji přesvědčila. Jessica pro mě přijela a vyrazily jsme do školy. Celou cestu se ošívala a mě zajímalo, co jí vrtá hlavou.

„Spusť,“ vybídla jsme ji.

„Je mi to trapný, ale… Musím… Totiž chci ti to říct,“ začala opatrně.

„Do toho.“ Moje popostrčení jí dodalo odvahu.

Zhluboka se nadechla a řekla: „Začala jsem chodit s Emmettem Cullenem.“ Na malinký moment mi přestalo bít srdce a já se lekla infarktu.

„Wow.“ Dosáhl svého. Nebude dlouho trvat a jeho kapesníček budu muset věnovat Jess.

„Nic víc?“ zeptala se zmateně.

„Je to tvůj život, Jess, nechci, abys mi pak vyčítala, žes to kvůli mně nezkusila.“

„Víš, jsi nejlepší kamarádka, kterou mám. Mám tě ráda.“

„Já taky.“ Objaly jsme se a vylezly z auta.

„Jessico!“ zavolal na ni Emmett. Doběhl od Alice až k nám. Zvedl Jess do vzduchu a políbil ji.

„Vypadáš krásně,“ složil jí kompliment. Doufám, že pravdivý. Ááách Jess, tohle tě bude bolet.

„Hm. Tak já nebudu rušit a půjdu do třídy na hodinu,“ pronesla jsem k nim a chystala se na odchod.

„Ang!“ zakřičel na mě Bellin hlas. Bella? Otočila jsem se k ní a skutečně to Bella byla. Mířila ke mně a držela se s Edwardem za ruku.

„Ahoj,“ pozdravila mě.

„Ahoj,“ pozdravil i Edward.

„Zdravím vás,“ pozdravila jsem oba nadšená. Jsem ráda, že s ní mám možnost mluvit.

„Jak se cítíš? Minule jsi vyletěla ze třídy tak rychle, že jsem to ani nepostřehla a Carlisle říkal, že ti nebylo dobře.“ On mě prásknul!

„Co všechno říkal?“ zeptala jsem se nervózně. Obavy ve mně však běžely maraton.

„Jen, že je ti blbě od žaludku,“ pokrčila rameny.

„Fajn.“

„A opravdu ti nic není? Tvoje telefonáty zněly naléhavě.“

„Myslíš ty, které jsi mi nezvedala?“ Ztuhla a pochopila, že teď šlápla vedle.

„Měla své důvody,“ zastal se jí Edward.

„Dobře,“ brala jsem ho na vědomí, ale stejně mi něco nesedělo. Co? Bella se chová divně. Je na něco natěšená, ale zároveň se bojí. Zůstala jsem její kámoška, proč se mi nesvěří?

„Nechceš někam zajít? Mohly bychom si jen tak popovídat, dlouho jsme se neviděly,“ navrhla jsem s očekáváním, že přijme, ale pořád tam byl malinký kousíček, který si jistý nebyl.

„Dneska to nejde.“ Skousla si dolní ret.

„Zítra?“ zkusila jsem jinou variantu.

„Nevím. Hele, dám ti vědět, jo?“ navrhla a já pocítila zklamání.

„Jasně, jen aby vůbec někdy, že,“ kuňkla jsem s pohledem provrtávajícím jejich boty. Byla to hloupost. Hloupost věřit, že se probudila a začala vnímat mou existenci.

„Angelo, je to jinak,“ vložil se do toho Edward.

„Nezajímá mě to, Edwarde, už ne,“ vybodla jsem se na jeho výmluvu a odešla.

Možná jsem udělala chybu a měla ji nechat mi to vysvětlit. Každý může mít problémy. O tom vím svoje. Cítila jsem ohromné výčitky.

Jsem ochotná přijmout vaše negativní názory na moji bezcitnou Bellu, ale vše není, tak jak vypadá a můžete být překvapení.

Autor: Elisme7 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Emmett a Angela?! 4. kapitola: