Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Emmett a Angela?! 10. kapitola


Emmett a Angela?! 10. kapitolaJessica si dala schůzku s Emmettem, ale přijde tam? ... v tvé přítomnosti zapomínám...

 

Šel jsem za školu, zamířil na jednu pláž, kam často chodím. Nemohl jsem zapomenout na její poslední slova. „Copak nemáš srdce? Nemáš city? Uvědomuješ si, že někdo je může mít?! Jsi sobec, Emmette Cullene, a jestli jsi to udělal kvůli mně, nemám zájem. Tak se k ní pěkně vrať, jasný?!“ Bolelo to. Ať byl důvod jakýkoliv, prostě to bolelo.

Přišla mi smska. Stálo v ní: Dneska v šest na pláži, té naproti La Push, Jess.

 

10. kapitola

 

> Angela Weber <

Sama jsem se divila, kde se to ve mně vzalo. Emmett se rozešel s Jessicou a já vypěnila. Tak moc jsem se zlobila. Znovu ublížil Jess a určitě mě do toho zatáhl. Byla jsem příčinou rozchodu. Neměla jsem o tom žádné důkazy, ale někde tam uvnitř jsem to cítila. Proč by pak jinak šel za mnou a svěřoval se, že dal kopačky další z jeho fanklubu.

Odnesu to. Je mi to jasný. Jess se na mě bude zlobit. Že je to moje vina, že jsem se jí ho pokoušela vyfouknout. Tohle jen tak nevysvětlím.

Než jsem zalezla do třídy, skočila jsem si na záchody a vzala prášky. Nikdo tu nebyl, díky bohu. Jako vždy jsem si vzala ty červený až na konec, už ani přesně nevím, proti čemu jsou. Jen, že je mi po nich na zvracení. Ani dnes mi nedaly svátek a já hned zapadla do kabinky. Snídaně byla fuč, ale připravila si pro mě překvápko. Krev. To není dobrý, vůbec dobrý. Budu muset zase k doktorovi.

Ve třídě na chemii jsem seděla s Jess, která byla veselá jako o letním výprodeji. Nepobírala jsem. Jak může být veselá, když se na ni Emmett vybodl? Že by se z toho zbláznila? Snad ne.

Vybalila jsem na ni svoje obavy a ona mi vysvětlila celou pravdu, co se týče rozchodu. Já kráva, pomyslela jsem si a vyčítala si to. Toho, že jsem na Emmetta tak vyjela, a ani ho nenechala domluvit. Celý školní den mi běhal v myšlenkách a já se nemohla zbavit jeho ublížené tváře, když jsem na něj řvala. Přehnala jsem to.

Jessica mě odvezla ze školy domů, ale cestou se hodně vyptávala.

„Tak co myslíš? Udělala jsem dobře, když jsem se s ním rozešla?“ Měla na to svůj názor, ale zřejmě se pokoušela navázat rozhovor po dni, kdy jsem nevnímala, že je vůbec nějaká škola a čeká mě maturita.

„Záleží na tobě, Jess. To jak se teď cítíš a tak.“

„Uvolněně. Přiznám se, asi bych spíš chtěla zase jen flirtovat a randit,“ rozesmála se a podívala po klucích, kteří přecházeli na přechodu.

„Tak hodně štěstí,“ popřála jsem jí a musela se smát taky. To budou zase historky.

„No a co teď ty? Vypadáš dobře. Žádné nové komplikace bo jo?“ Krev. Napadla mě hned odpověď, ale nebyl důvod Jess děsit, dokud si nebudu jistá od doktora, co to pro mě znamená do budoucna. Popravdě začínala jsem být pěkně pesimistická.

„Co by? Budu se šetřit na maturu. A ty bys měla taky.“

„Prosím tě. To nevíš, že ti, co se neučí dopadnou líp než ti, kteří jo,“ vybalila na mě svoji teorii a já jí musela dát za pravdu. „Můžu mít dotaz? Myslím, jako jen tak ze zvědavosti.“

„Jasně.“ Trochu mě mrazilo. Jen ať se neptá na něj. Prosím. Avšak Jess nikdy nezklame.

„Líbí se ti Emmett?“

„Ale Jess,“ zanaříkala jsem.

„Tak jo bo ne?“

„Na tom nezále… Ne, nelíbí!“ přiznala jsem narovinu, když na mě udělala oči: Vyklop to a neštvi mě!“

Jak došla k závěru, že by se mi snad mohl líbit? Copak to hned musí, když se jednou políbíme? Jednou vlastně ne. Samozřejmě, že se mi líbí, ale přece jí o tom nebudu vykládat, když se teprve rozešli. A stejně na tom nezáleží, copak by o mě měl Emmett někdy zájem? Pochybuju.


Objednala jsem se po telefonu na zítra k doktorovi. Pak připravovala s mamkou večeři a těšila se na večer na pláž. Když mi mezitím napsala Jess zprávu, že se zdrží a jestli mám možnost se tam dostat sama. Mamka jela kolem na pracovní schůzku, a tak mě svezla.

Šla jsem po vyznačené cestičce a doufala, že někde špatně nezabočila. Byla jsem tu docela dávno. Je možnost, že mi může paměť vynechávat. Nevynechávala. Přede mnou se rozprostíral nádherný pohled. Nezměnilo se to tu.

Zamířila jsem blíž a všimla si kluka. Jako by vypadl z oka Emmettovi. Začínám z toho kluka blouznit, vážně. Nebo je to skutečně on? Ale nemůže, co by tu dělal? Všiml si mě a naše oči se do sebe zaklesly. Je to on.

„Emmette?“ vypadlo ze mě nakonec. Musela jsem se ujistit, zda snad nesním.

„Co tady děláš?“ zeptal se mě a byl patřičně mou přítomností vykolejený tak jako já jeho.

 

> Emmett Cullen <

Hodinky ukazovaly přesný čas. Bylo šest hodin. Seděl jsem na písku na nejosamělejší pláži. Studená voda občas smočila moje nohy až po kotníky. Zlatá barva písku mi připomínala vlasy mojí Rose. Až na jediný detail. On mě neopustil, zůstal v mé přítomnosti. Za to milované ženě nestačila ani láska, kterou jsem jí nabízel.

Copak je láska málo? Co víc jí můžu nabídnout než to, co jsem a co k ní cítím? Každý mě doposud měl za kašpara, za člověka, kterého nic kromě utahování si z ostatních nezajímá. Omyl. Nejsem z kamene, ač mé tělo mluví proti mně.

Zaslechl jsem praskot větve. Ohlédl jsem se tím směrem a zahlédl postavu. Stín mi bránil pohlédnout do tváře ženy… Ano, byla to žena. Dlouhé vlasy tomu cosi napovídaly. Zbystřil jsem smysly a zaposlouchal se. Zhluboka se nadechovala a rty se jí mírně pootevřely. Chtěla něco říct, ale asi neměla dostatek odvahy.

Postavil jsem se na nohy a mířil k záhadnému stvoření. Ustoupila o kousek zpátky a zmizela. Upírka! Rosalie? Nahodil jsem nohy na ramena a chtěl za ní utíkat, kdyby se tu nezjevil další špeh.

„Emmette?“

„Co tady děláš?“ zeptal jsem se jí.

„Mám tu schůzku s Jess, ale zdržela se,“ vysvětlila mi.

„To je docela sranda. Já tu s ní mám schůzku taky.“

„Já jí zakroutím krkem. Jasně jsem řekla né!“ vztekala se. Pousmál jsem se nad tím, jak to moje expřítelkyně pěkně vymyslela. Šikulka.

„Už znáš pravdu, kterou jsi mimochodem nechtěla ani slyšet?“ Přikývla a podívala se na někam jinam, než jsem stál já. Rozesmál jsem se, zmateně se po mě ohlédla a zkoumavě si mě prohlížela. „Nedělej si s tím starosti. Mě doma málokdo poslouchá.“ Mírně se pousmála a hned byla atmosféra jiná, taková uvolnější.

„Škoda, že jsem nikdy neměla sourozence. Musí to být zábava.“ Sedla si a přitiskla kolena pod bradu.

„Ani nevíš jaká.“ Přisedl jsem si k ní. Seděli jsme na písčitém břehu. V hlavě mi šrotovalo, jak ji vysvětlit mou situaci.

„Musíš mi říct, co teď bude, Emme. Co se to mezi námi děje, protože já tomu nerozumím,“ zněla zmateně a pohlédla mi do očí.

„Sám to nevím, Ang. Prostě je mi s tebou fajn a v tvé přítomnosti zapomínám i  na…“

„Koho?“

„Rosalii,“ zašeptal jsem a odhodil povalující kamínek na dno vody.

„Aha. Stále ji miluješ,“ vypověděla pravdu.

Postavil jsem se a vytáhl na nohy i ji. Byla tak lehoučká. Schoval jsem její drobné ručky do svých velkých, podíval se jí do očí a vyslovil svou prosbu.

„Zůstaň se mnou, prosím. Na pořád. Nenech mě se zbláznit ze vzpomínek, ničí mě a já tím ničím svou rodinu.“ Políbil jsem ji na čelo a přivinul k sobě blíž.


> Angela Weber <

Jeho prosba mě zaskočila. Něco bylo špatně. Zatím to nedokážu identifikovat, ale něco jo. Á! V hlavě se mi do sloupců zařazovala pro a proti.

„Emmette, ale já tě nemiluju. Nikdy jsem lásku nepoznala a nevím, jak zjistím, že je to právě ona,“ řekla jsem mu pravdu. Pokud se mezi námi vytvoří určitý vztah, chci být upřímná hned na začátku, i když moje menší tajemstvíčko si prozatím uchovám.

„Nikdo nemluvil o lásce. Jen chci zapomenout. Ani já tě nemiluju.“ Tak tohle mě píchlo někde hluboko uvnitř. Bolestivé píchnutí z toho, co právě řekl.

„A co já? Uvědomuješ si, že mě jen využíváš? Já nejsem věc, kterou si objednáš v katalogu, Emme. Jsem člověk a mám své city, potřeby a sny.“ Odcházela jsem pryč, ale stoupl mi do cesty.

„Ang, to není pravda. Já jen… Jsem trouba. Blbě jsem to řekl a… Jsem prostě trouba. Omlouvám se. Buďme prosím kamarádi a snad v budoucnu i něco víc.“

„Snad v budoucnu už nebudu mít čas, protože budu… pryč,“ málem jsem se prozradila. Raději jsem se otočila k odchodu, ale až příliš pozdě uvědomila jednu věc. Nemám odvoz. „Já vím, že se to teď absolutně nehodí, ale nehodil bys mě domů, prosím?“

„Nemám tu auto, ale bydlíme kousek, tak můžeš jít se mnou. Někdo tě rád odveze.“ Někdo mě rád odveze. Fajn. Urazil se. Měla jsem chuť jít pěšky, ale riskovat nějaké přepadení, setkání s medvědem nebo dokonce znásilnění. Ne!


V tichosti jsme došli až k nim domů. Emmett se na mě pokoušel promluvit, ale zarazila jsem ho vždy zvednutím ruky. Teď jsem hlavně potřebovala domů, dát si sprchu a všechno pořádně promyslet.

„Ahoj, ahoj, ahoj!“ zaradovala se hned u dveří Alice. Jak věděla, že přijdeme?

„Ahoj,“ pozdravila jsem ji. Emm se neobtěžoval, prošel okolo ní a se slovy odvez ji domu zmizel.

Alice na něj vyplázla jazyk a pozvala mě dovnitř. Luxusní a pohádkové. Tyhle dvě slova mi najednou přišla tak sprostá oproti tomu, co jsem viděla. Přímo božské.

Prohlížela jsem si každičký detail. Neobvyklá výzdoba. Hodně staré obrazy. Avšak moderní nábytek a pěkně pohodlný, tipovala bych. Jess mi sice vyprávěla o kráse jejich domu, ale tohle je bomba.

„Nechceš u nás přespat? Je pozdě. Ráno tě klidně hodím k doktorovi.“

„Jak víš, že nejdu do školy, ale k doktorovi, Alice?“ Pokud si pamatuju, nikomu jsem to neříkala.

„Asi tomu nebudeš věřit, ale umím předpovídat budoucnost,“ zasmála se. Přidala jsem se, protože mi to přišlo jako holý nesmysl.

„Zůstaneš? Zůstaneš? Prosím.“ Div přede mnou neklečela. Bylo mi jí líto, ale nepřijala jsem její nabídku.

Alice mě vezla domů a stále mluvila, mluvila a mluvila. Jak ta by si skvěle rozuměla s Jessicou. Mohly by i klidně komentovat rádio a byly by nejposlouchanější stanicí. Začala se smát. Byla jsem duchem v rádiu, a tak mi uniklo čemu.

Vlezla jsem si do postele a snažila se usnout. Po půl hodinovém převalování z jedné strany na druhou jsem to vzdala a pustila si televizi. Ta vždycky zabírala, když jsem chtěla usnout. Problém byl, že už tu není nikdo, kdo by ji vypnul.

Vypnula jsem svůj mozek, hlavu a zamkla oči na dva pevné zámky.

„Spíš?“ Lekla jsem se a nasadila brýle, abych se přesvědčila.

> Emmett Cullen <

Tak jsem to zas pěkně podělal. Že já si opravdu dřív nepromyslím co řeknu. Jak rád bych se na tohle všechno vybodl. Všechno šlo do kytek, když mě Rosalie opustila. Copak se mi už nikdy nebude dařit? Budu sám a ničit se svými vzpomínkami? To není fér!

„Já opravdu nevím, jestli si na blbýho hraješ nebo opravdu jím jsi,“ rozčilovala se příchozí Alice. „Jseš nemožný pako. Jak jsi mohl něco takového vypustit z pusy?“

„Byl jsem jen upřímný. Nebudu jí říkat, že ji miluju, když to není pravda!“ hájil jsem se.

„Jsi zaslepený už dávno neexistující láskou k Rose, Emmette. Mám ji ráda, je to moje sestra, ale ty jsi můj bratr. A chci abys byl šťastný, tak buď té lásky a dej se dohromady.“ Odešla. No konečně. Měl jsem náladu na bodu mrazu a nechtěl jsem říct něco, čeho bych pak litoval.

Připadal jsem si jako v zamotaném kruhu. Bloudím sem a tam a nevidím žádnou výchozí cestu, a ani žádnou záchranu. Jen smrt by byla vysvobozením.

Nesmím se vzdát! Na novo jsem se rozhodl.

Vloupal jsem se Ang do pokoje. Ležela v posteli a měla zavřené oči. Televize byla stále spuštěná.

„Spíš?“ zeptal jsem se. Nasadila si bleskově brýle a pohlédla k místu, kde jsem stál.

„Usínala jsem.“ Lehla si zpátky do peřin.

„Promiň. Promiň za ten hloupý večer, kdy jsem se choval jako vůl.“ Přisedl jsem si. „Mám tě moc rád,“ zašeptal jsem jí těsně u obličeje a ona se zhluboka nadechovala.

„Taky tě mám ráda. I já se omlouvám. Chovala jsem se sobecky a nepomyslela na fakt, že i někdo potřebuje mou pomoc. Zůstaneš?“ zaprosila. „Vlastně ne! Jak jsem se na tohle mohla zeptat?“ už mluvila spíš pro sebe. „Nepoznávám se. A můžeš za to ty, Emmette Cullene!“ vyčetla mi naoko a rozesmála se.

Vidět ji vtipkovat, smát se a mluvit o naprosto zbytečných věcech, na mě působilo pozitivně. Žádný smutek ani vzpomínky. Jen ona a já.


> pohled nikoho <

Angela si uvědomila jednu věc. Ač se jí nelíbí, že Emmett stále myslí na Rosalie, cítí, že mu musí pomoct. Sama si však neuvědomuje, jaké následky pro ni její „pomoc“ bude mít. Myslí si, že ho má ráda. Realita je jiná a je jen otázkou, kdy jí to dojde. A zda už nebude pozdě.

Emmett sám sebe nepoznává. Netuší, jak ho to všechno mohlo tolik ovlivnit. Jak se mohl tolik změnit. Vlastně od začátku své věčnosti, kdy se dozvěděl, že on ji prožije, netoužil po ničem jiném, než být se svou láskou. Nikdy by si nepomyslel, že se mu něco podobného přihodí. Stalo se.

Teď však podle něj našel svou spásu. Spásu v dívce, u které by to čekal nejméně.

Kdo nakonec zachrání koho?

 


 

 

Chtěla bych poděkovat všem, kteří čtou mou povídku a zanechají komentář. Kdo píše, ví, co to pro autora znamená. Hrozně moc. Děkuju. ;)




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Emmett a Angela?! 10. kapitola:

 1
08.09.2011 [10:36]

SimiikJá už nevím, co psát? Je to prostě skvělý, romantický, Alice je dobrá sekyra na Emmetta. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!