Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Emmett 2. část

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Emmett 2. částTak jsem tady s pokračováním. Původně jsem jej vůbec neplánovala a sepsala jsem ho dost narychlo. Takže nevím, jestli se bude líbit taky tak jako 1. část. 3. část snad bude lepší :-) a hlavně záživnější. Za komentáře budu ráda.

30.05.2010 (08:30) • Danca11 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2679×

Emmett:

„Rosalie!“ uslyšel jsem překvapený mužský hlas.

„Prosím, Carlisle, prosím,“ slyšel jsem prosit nádherný hlas mého anděla.

„Rosalie, víš to jistě?“ zapojil se do debaty další, klučičí hlas.

„Vím, kruci, jenom ho proměň, prosím, teď hned, on umírá, nemůžu si ho vzít na svědomí, Carlisle, prosím,“ přemlouval toho Carlisla.

„Dobře, Edwarde, ven. Jdi za Esmé na lov. Rosalie, ty nedýchej a drž ho,“

Cítil jsem, jak mi ledové ruce tlačí zápěstí hlouběji do pohovky, nebo co to bylo.

„Víš to jistě?“ zeptal se znovu Carlisle.

„Ano,“ zašeptala.

Vzápětí jsem v krku ucítil šílenou bolest.  Vykřikl jsem a kousl se do jazyka. Potom už jsem cítil jenom ten šílený oheň. Jako by mě podpálili. Bolelo mě celé tělo.

„Rosalie, přines nějaké pevné pásky.“ Slyšel jsem opět toho chlapa přikazovat. Proč mi nepomůže? To nevidí, jak trpím? Proč mi ještě víc ubližuje?

Ucítil jsem, že mě zvedli a odnesli někam pryč. Víc už jsem nebyl schopný vnímat.

 

Carlisle:

Rosalie odběhla sehnat nějaké pásky, hází sebou jako ryba na suchu. Přenesl jsem ho na nemocniční postel. Tlačil jsem ho k posteli, ale bál jsem se, ať mu ještě víc neublížím. Jed ještě neúčinkuje, kousl jsem ho jenom trochu. Přiběhla Rosalie. Rychle jsem mu přivázal ruce a nohy k posteli. Dokud nezíská velkou sílu, zabrání mu to, aby roztřískal všechno v domě.

„Co ho tak zřídilo?“ zeptal jsem se Rose, která hleděla do stropu a nedýchala.

„Medvěd,“ odpověděla a dala si ruku na ústa.

„Jestli chceš, tak jdi.“ Nějak moc mi nepomůže. Měřil jsem mu tep. Zjistil jsem, že má zlámanou polovinu žeber. Kousky kostí mu propíchly plíce. Tekla z něj krev proudem.

„Ne, zůstanu, tu,“ trvala na svém. Je ještě tvrdohlavější než Edward.

„Musím ho kousnout znovu. Jed z nějakého důvodu nezabírá,“ řekl jsem Rosalii.

Přikývla. Odpoutal jsem mu jednu ruku. Zavřel jsem oči a soustředil se.

No tak, Carlisle, chceš mu pomoct nebo ne? Ptal jsem se sám sebe. Kousl jsem ho do tepny.

Tentokrát jsem na ní zůstal přisátý déle, aby se do rány ostalo více jedu. Poté jsem se odtáhl. Chvíli jsem nedýchal. Ta krev voněla tak lákavě. Přivázal jsem mu ruku. Asi necítí, že má v krvi více jedu. Vzápětí sebou ale začal zmítat a křičet.

„Nechte toho! Pomozte mi! Udělejte cokoli!“ křičel. Do pusy jsem mu dal obvaz, ještě si ublíží.

Rose  se pomalu nadechla.

„Potřebuju více obvazů. Pojď se mnou.“ O asi vteřinu později jsem hledal obvazy a zaškrcovadlo. Rose hledala na poličkách. To není možné! Kde to krucinál je? Vzápětí se ozvala silná rána. Rose vystřelila ze dveří a já za ní. Tomu klukovi se povedlo převrátit postel! Rose rychle uvolňovala pásky, kterými jsme ho k ní přivázali. Já jsem postel vrátil do normálu. Vzápětí Rosalie odskočila jako člověk, který šlápl na hada. Protrhl si stehenní tepnu! Krev rychle vystřikovala z rány. Rosalie se bezmocně sunula ke dveřím. Rychle jsem si z kalhot sundal pásek a zaškrtil mu nohu. Opatrně jsem ho zvedl na postel. Snad to bude v pořádku. To nebude lehká proměna…

 

Emmett:

Uhaste někdo ten oheň! Prosím! Nechte toho! Toto je snad peklo! Nevím, jestli uběhly minuty, hodiny, dny nebo roky. Čas byl nepodstatný. Najednou, bolest se začala mírnit. Přesněji začala ustupovat. V konečcích prstů jsem cítil chladnou, mrtvou úlevu. Začal jsem získávat zpět kontrolu nad svým tělem. V hlavě se mi míchaly nesouvisející obrázky- medvěd vztekle vrčel, vedl jsem opilého tátu z hospody, předčítal jsem Emě pohádku, Ema krmila slepice, zamířil jsem na srnce a trefil, házel jsem Justinovi větev k aportu. A jiné, bez ladu a sladu. Milé i nemilé. Pokaždé jen na chvíli. Nejjasnější byly vzpomínky na medvěda, na Garryho a Emu. Dýchat mi moc nešlo, i když srdce mi bilo jako by chtělo vyletět ven z mé hrudi. Celé ruce a nohy už byly bez ohně. Byl to spásný pocit. Začal jsem se jakoby dusit i srdce se zpomalovalo, ale vzápětí zase zrychlilo. Začal jsem se dusit. Srdce  mi začalo bít jako šílené. A pak najednou-nic. Srdce mi přestalo bít. Dusit jsem se přestal. A oheň se mi usadil jen v krku. Slyšel jsem úžasný hlas svého anděla. Pak taky ten, který mi tak ublížil - mužský. Dostal jsem na toho chlápka zlost.

To bylo furt, ať nosí obvazy a jen co se objevil, bolest byla ještě větší. Pak tam byl ještě chlapecký znepokojený hlas. Chvíli jsem poslouchal. Moc toho nenamluvili. Pak se ozval jemný, příjemný ženský hlas. Marně jsem čekal. Kdy se do debaty zapojí anděl. Ale ten mlčel. Pomalu jsem otevřel oči. Vzápětí zapištěla hudba a ozvalo se: „Vážení obyvatelé Vancouveru i okolí, s radostí vám oznamujeme, že chřipková epidemie pominula.“

Rozhlas? Co? Také jsem slyšel zpívat nějaké sýkorky nebo co. Slyšel jsem bublání potoka a mnoho dalšího. Nevidím nějak lépe? O hodně, ale to je jedno. Moji pozornost upoutala čtveřice lidí. Anděl seděl a zíral do země. Byla krásná. Zlaté oči, blond vlasy do půli zad. Bledá pokožka byla nejvýraznější. Jiná žena seděla vedle ní a tiše s ní mluvila. Kaštanové krátké vlasy působily nezvykle ve srovnání s bledou kůží. Chlapec se díval z okna. Bronzové vlasy mu trčely do všech světových stran. Bledá pokožka-tu měl i chlápek stojící ke mně zády. Podle hlasu jsem v něm poznal toho parchanta. Je ke mně zády. Lákavé. Potichounku jsem vstal. Látka se mi třela o kůži, ale jen trochu. Jinak jsem byl ticho jako pěna. Ale co udělám? Asi mu prostě ublížím. Nejvíc jak jen můžu. Chlapec se otočil a vykřikl:

„Carlisle, pozor!“ Skočil jsem. Blonďák se otočil, ale byl jsem rychlejší. Viděl jsem úplně rudě.  Nevnímal jsem, že jsem přeletěl celou místnost, nato že vrčím jako nějaká šelma, nebo že jsem s tím grázlem praštil. Chlapec mě chytnul zezadu za krk a táhl zpátky. Drobná hnědovláska se na mě s vrčením vrhla a snažila se mi rozevřít ruce. Blonďáka jsem tlačil do země. Sice sebou zmítal a snažil se mě zbavit, ale byl zkrátka řečeno slabý. Neuvědomoval jsem si praskání parket.

„Nech toho! Dost!“ uslyšel jsem nádherný andělův hlas. Neochotně jsem nechal toho prevíta vyprostit se.

Anděl na mě zíral se směsí šoku a zlosti.

„Ty hlupáku! Co tě to napadlo? Ten medvěd ti asi poškodil mozek nebo co! Příště se ovládej a nemlať prvního, koho potkáš!“ křičela na mě.

„Proč jsi ho napadl?“ zeptala se už klidněji. Chlapec se ozval:

„Myslel si, že za jeho přeměnu může Carlisle. Myslel si, že mu ubližuje schválně,“

Jak to ví? A co se stalo? A kdo jsou? Miliony otázek se mi míchají v hlavě a neznám ani na jednu odpověď. Bezva. A hlavně: Proč mě bolí krk?

„Nejdřív by měl jí na lov,“ poznamenala hnědovláska. „Edwarde, Rose, jděte s ním, ať něco nevyvede.“ Oba přikývli a otočili se ke dveřím. A já šel za nimi.


« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Danca11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Emmett 2. část:

 1
1. kaja
15.08.2011 [11:38]

fakz bezva si moc dobra
Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře