Je tu svatba. Můžete se těšit ještě na Epilog a pak začnu psát něco jiného. Pěkné počtení.:)
22.02.2011 (21:15) • LoWEeGirlEverything • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4706×
Měsíc uběhl jako voda a den svatby se kvapně blížil. Zbývají mi už jen dva dny a bude ze mě paní Cullen–Blacková. Také se blíží i datum mého porodu. Už víme, že to bude holčička. Všichni se na ni moc těšíme. S Dimitrim máme vymyšlená i jména. Napadla nás Elizabeth nebo Liliana. Zatím to spíše vypadá na Lizzie. Dnes oznámíme rodině jméno. Moc se těším na reakci rodiny, zvláště pak tu Edwardovu…
„Mess, jsi v pořádku?“ křičel za dveřmi Dimka. V poslední době má o mě pořád strach, protože se bojí, že se něco zvrtne. Vždy říká:
„Štěstí není věčné a já se bojím, aby se něco nesemlelo…“ Tahle věta mě v poslední době hrozně vytáčí, no vlastně mě vytáčí skoro vše. Jsem v poslední době hrozně náladová. Je vidět, že si se mnou malá dělá, co chce.
„Jo, už jdu!“ křikla jsem na něho a omyla si ruce. Vyšla jsem ze dveří a společně jsme sešli dolů.
///////////
„Ahoj všichni!“ křikla jsem do mého druhého domova – tedy do Cullenovic vilky.
„Ahoj!“ ozvalo se sborově. Pomalu jsem ruku v ruce došla s Dimkou do obýváku a posadila jsem se na gauč.
„Už jsme se domluvili na jejím jméně!“ řekla jsem veselým hlasem.
„No?“ zeptal se Emm.
„Prosím, ať je to Emmettka nebo Emma…“ brumlal si pod nosem. Zvonivě jsem se zasmála.
„Bude to Elizabeth po Edwardově mamince,“ řekla jsem a celou dobu se dívala do Edwardovi tváře. Na jeho tváři se okamžitě začal rýsovat výraz dojetí, a pak mě jemně objal.
„Děkuji…“ zašeptal mi do ucha.
„To já děkuji tobě,“ řekla jsem a po tváři se mi začali kutálet slzy. Jsem doopravdy nějak moc přecitlivělá…
/////////////////////////////////////
O dva dny déle:
Už od rána mě Alice upravovala. Včera měli kluci rozlučku, tak doufám, že to moc nepřehnali a Dimitrij bude v pořádku. Nemohla jsem se ani podívat na svatební šaty, protože Alice to držela v tajnosti. Rose mi právě zaplétá vlasy a Alice mě maluje. Bella se mě snaží přesvědčit o tom, že vše dopadne dobře a Ness mi masíruje záda, která mám ztuhlá od špatného spaní, protože malá pořád kope. Esmé prý dodělává úpravy na domě. Mám hrozný strach, že Dimitrij řekně ne. On je tak dokonalý a já jen obyčejná elfka, která je ještě ke všemu těhotná, přecitlivělá a už má celkem velké břicho. Bella sice říká, že jsem pro Dimitrije vším, ale kdo by tomu věřil?
„Hotovo,“ vydechla Alice.
„Jsi nádherná!“ řekla mi uznalým hlasem Rose, se kterou jsem se hodně spřátelila. Bella opatrně přistoupila se zakrytým zrcadlem a nakonec Nessie shodila látku a já se mohla konečně prohlédnout. Málem jsem omdlela, protože dívka v zrcadle jsem nemohla být já. Na sobě měla korzetové sněhově bílé svatební šaty s vlečkou. Na krku měla nádherný náhrdelník, který krásně vynikal u mého jemného účesu. Na ruce nechyběl zásnubní prsten, který byl přemístěn na pravou ruku, aby na levé mohl poté být snubní prsten. Na uších jsem měla dlouhé luxusní náušnice. Přes obličej mi vysel závoj, pod kterým se schovávalo jemné líčení. Nakonec jsem si prohlédla i svou pětici družiček – Esmé, Rose, Alice, Ness a Bellu. Všechny měly jemné družičkovské šaty a rozpuštěné vlasy. Byly nádherné. Esmé mi ještě podala kytici a odešla dolů, protože začal hrát pochod, při kterém měly dojít družičky na svá místa. Pro mě přišel Jacob, aby mě odvedl k oltáři.
Rozezněla se famfára a my se rozešli. Rozhlédla jsem se po místnosti. Až na konci stál on, nádherný jako vždy, a jemně se na mě usmíval. Pomalu jsme k němu kráčeli uličkou. Mé oči zůstaly stát už jenom na něm. Jacob předal moji ruku do té jeho a šel si sednout. Dimitrij mi odkryl obličej a společně jsme se otočili na oddávajícího, který hned začal mluvit, ale já ho nevnímala, protože v hlavě jsem měla jen Dimku. Probudilo mě až jemné „Ano“ z Dimitriho úst.
„A teď se táži vás, berete si zde přítomného pana Dimitrije Cullen–Blacka za svého právoplatného manžela a budete ho ctít, dokud vás smrt nerozdělí?“ ptal se mě.
„Ano,“ řekla jsem klidným hlasem a usmála se na Dimku.
„Tímto vás prohlašuji mužem a ženou, smíte se políbit!“ dořekl kněz a Dimka mě jemně políbil. Z publika se ozval jásot a pak nám všichni přišli poblahopřát. Protančili jsme spolu skoro celou noc a až k ránu si šli lehnout. Na líbánky jsme totiž měli odjet až zítra a Alice ani Dimitrij mi nechtěli oznámit kam.
Autor: LoWEeGirlEverything (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Elfe - 15. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!