Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edwarde! - 7. kapitola

21.12.2012 (21:15) • CherryBella • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1396×

Po tom, co mi udělal Jacob, jsem se cítila na dně víc, než kdy jindy. Neměla jsem chuť jíst a ani pít. Nemluvila jsem. Nemohla jsem uvěřit tomu, co mi udělal. Proč to udělal? Cítila jsem se hrozně i tak, ale teď to bylo horší. Cítila jsem se tak, tak, tak, tak špinavá. Jako by se mnou někdo hodil do bláta a já se nemohla umýt. Mám zkažený celý život. Moje poprvé nemělo být vynuceno násilím a už vůbec to nemělo být s mým bratrem. Vždycky byl na mě zlý, ale nikdy neudělal tohle.

Ležela jsem na posteli a plakala. Nevěděla jsem, co mám dělat. Mám trauma na celý život a nemůžu s tím vůbec nic udělat.

Vlastně je tu něco, čím bych to mohla všechno ukončit.

Vstala jsem z postele a přešla k oknu. Edwardův pokoj byl v druhém patře. To stačí. Otevřela jsem okno a podívala se dolů. Nahnula jsem se, zhluboka se nadechla a vykročila.

„Bello!“ slyšela jsem za sebou volání. Ještě jsem se ohlédla a viděla Edwarda, který stál u dveří.

Padala jsem a čekala, až tvrdě dopadnu na zem, ale nestalo se. Zachytily mě dvě studené paže. Podívala jsem se na něj. Byl to Carlisle a vyděšeně se na mě díval.

„Bello?“ slyšela jsem Edwarda, který už byl dole a mířil k nám. Podívala jsem se na něj a znovu se rozplakala. Carlisle mě předal Edwardovi a ten mě zanesl zpátky do pokoje. Tam mě znovu položil na postel a chtěl odejít, ale já se ho držela jako klíště. Teď nemůžu být sama. Zatahala jsem ho za ruku a on si lehl vedle mě. Schovala jsem se mu v náručí a bylo mi jedno, jak trapné to bylo. Plakala jsem, a když jsem už usínala, Edward začal mluvit.

„Bello, tohle už nikdy nedělej,“ zašeptal a já slyšela v jeho hlase bolest. Znovu jsem se rozvzlykala a on mě víc objal.

„Já nemůžu žít dál, Edwarde. S tímhle už nemůžu dál žít. Nemůžu žít s tím, že mě někdo zneužil, a že tím někdo byl můj bratr. Nevím, co mám dělat. Já už nechci žít, Edwarde!“ vzlykala jsem mu do trika.

„Bello, uklidni se. Bude to zase dobré. Musíš na to přestat myslet,“ radil mi Edward, ale na to se nedá zapomenout. Po zbytek života si budu připadat špinavá. To už se nezmění.

K mému neštěstí přibylo ještě to, že je táta mrtvý. Jasně, byl to násilník, ale po tom, co se mi omluvil a nechal mi čas na promyšlení, jsem si myslela, že to bude dobré. Evidentně ne. Charlie je mrtvý a Jacob mě…

A ještě mi to dává za vinu. I když, trochu viny na tom taky nesu. Charlie mi chtěl volat a nezvládl řízení. Panebože! Já jsem zabila Charlieho! Ne!

„Co je, Bello?“ ptal se vyděšeně Edward, když jsem ho od sebe začala odstrkávat. Ještě se stane něco i jemu. Já jsem chodící smůla. Budu chvíli s Edwardem a něco se mu stane.

Postavila jsem se na nohy a utíkala jsem do koupelny. Zamkla jsem za sebou, opřela se o ně a sjela po nich až na zem, kde jsem se znovu rozplakala. Najednou jsem měla chuť všechno rozmlátit.

„Bello, otevři, prosím,“ prosil Edward, ale já ho neposlouchala. Šla jsem k umyvadlu a podívala se na sebe do zrcadla. Vypadala jsem hrozně. Měla jsem chuť to zrcadlo rozbít. Ne! Nesmím! Umyla jsem si tvář a podíval se znovu. Hrůza!

Zaťala jsem ruku v pěst a vymrštila ji směrem k zrcadlu. To se rozletělo na kousíčky a samozřejmě jsem se pořezala.

Ozvala se rána, ale já se nehýbala. Soustředila jsem se na to, že mi po ruce teče červená tekutina. Zvedl se mi žaludek a podlomila se mi kolena. Než jsem ale stačila dopadnout na zem, Edward mě zachytil. Pořád jsem plakala a smáčela mu triko.

„Edwarde! Co se stalo?  Slyšela jsem, jak se něco rozbilo!“ vletěla do pokoje Alice. A to je poslední, co si pamatuju, protože mě pohltila tma.

Vzbudila jsem se u mě v pokoji. Ležela jsem na posteli a chtěla se posadit, ale nešlo to. Někdo na mě ležel. Až teď jsem si uvědomila, že jsem nahá a že ten někdo je Jacob. Chtěla jsem ho od sebe odstrčit, ale nehnula jsem se. Tak jsem aspoň zařvala.

„Ne!“

„Ne!“

„Bello! Bello, no tak! Byl to jenom sen! Podívej se na mě. Bello!“ mluvil na mě Edward a držel mě za ramena. Uvědomila jsem si, že mi tečou slzy a vzlykám. Hned,.ů jak mi došlo, že to byl jen sen, vrhla jsem se Edwardovi kolem krku.

…

Tak to pokračovalo ještě týden. Byla jsem zavřená v pokoji a mohla jsem jít jenom do koupelny. Od té doby, co jsem se snažila utopit se, mě má na starost Alice. Předávají si mě s Edwardem jako hračku. Pořád mě hlídají, jestli se o něco nepokusím. Už se ale nebudu o nic pokoušet. Došly mi nápady.

Jedno ráno jsem se vzbudila, ale Edward tam nebyl. Byla jsem tam sama. Chtěla jsem ho jít najít, ale bála jsem se, že někoho potkám. Nevydržím ty pohledy. Jak se na mě budou dívat.

Sebrala jsem odvahu a posadila se. Pak mě zase odvaha opustila a já se svalila zpátky do postele. To nezvládnu! Ne! Musím!

Vstala jsem z postele a šla ke dveřím.

Chytla jsem kliku a posunula ji dolů. Bylo to tak pomalé. Vůbec se mi do toho nechtělo. Chvíli jsem uvažovala, že to vzdám, ale pak jsem si řekla, že musím být silná. Nemůžu se pořád jen schovávat.

Vyšla jsem na chodbu a málem se zase vrátila zpátky. Stála jsem na chodbě a dívala se na schodiště. Chytila jsem se zábradlí a pomalu scházela dolů. Pohled jsem zavrtávala do země. Všimla jsem si, že v obýváku sedí celá rodina. Carlisle mě zaregistroval a podíval se na mě. Jeho pohled byl jako by říkal je mi to líto, a to jsem nevydržela. Otočila jsem se, vyběhla schody, zabouchla za sebou dveře, padla jsem na postel a znovu začala vzlykat.

Ležela jsem na zádech a se zavřenýma očima jsem plakala. Najednou se mé tváře dotklo něco studeného a setřelo mi slzu. Lekla jsem a otevřela oči. Edward nade mnou stál a starostlivě se na mě díval. Radši jsem znovu zavřela oči, abych nemusela snášet tenhle pohled. Byl totiž všude.

Odhodlala jsem se mu říct něco, co jsem mu chtěla říct už dlouho.

„Edwarde. Měla bych už asi jít. Neměla bych tu zůstávat tak dlouho. Radši odejdu. Jenom vám přidělávám práci a nikdo z vás kvůli mně nesmí zanedbat školu,“ řekla jsem a začala vstávat, abych si sbalila věci.

Edward mě chytil za ruku a otočil mě směrem k sobě. Při tom dotyku mnou projela elektřina a já se začala topit v jeho zlatých očích.

„Bello, můžeš tu zůstat. Nikomu tady nevadíš. Vážně. Jsem ráda, že se můžu o někoho starat. Jsem ráda, protože o nikoho z těchto dospěláků se už starat nemůžu,“ řekla Esmé, která Edwarda předběhla. Kde se tu vzala?

Edward jenom přikývl, ale já jsem byla rozhodnutá. Půjdu pryč. Nemůžu tu zůstat tak dlouho. Otočila jsem se na Esmé.

„Esmé, moc ráda bych zůstala, ale mám taky svůj domov, o který se musím starat,“ řekla jsem a usmála se na ni. Byla tak milá a starala se, ale já jsem musela odjet.

„Je to tvoje volba,“ řekla, usmála se na mě a pak odešla. Dívala jsem se chvíli na místo, kde stála, a pak jsem se znovu otočila k věcem, které jsem tu měla.

Edward mě ale opět chytil za ruku.

„Bello. Zůstaň, prosím,“ řekl a já jsem se zase začala topit v jeho očích. Byla jsem úplně ztracená ve slovech, která řekl. Řekl je tak krásným hlasem, až jsem se zachvěla. Chvíli jsem se na něj dívala a on se díval na mě. Po chvíli jsem se konečně odhodlala něco říct. Změnila jsem názor.

„Já si ale… Musím pro nějaké věci. Tohle mi určitě nestačí,“ vydechla jsem a podívala se na svou tašku a pak na Edwarda. Vítězně se usmál a pak mi dal pusu na tvář. Ztuhla jsem a on se znovu zasmál. Opět mi vytryskly slzy, protože jsem si vzpomněla na Jacoba a na jeho odporné slizké pusy. Edward si toho všiml a začal se mi omlouvat.

„Bello, promiň, omlouvám se, nechtěl jsem…“ začal, ale já jsem ho přerušila zvednutím ruky.

„To je dobrý, jen…“ začala jsem já, ale teď mě přerušil on.

„Promiň,“ řekl a smutně na mě koukal. Usmála jsem se a pohladila ho po tváři. Byl tak krásný a studený. Trošičku se pousmál a díval se mi do očí. Já jsem se zase koukala do těch jeho a nemohla jsem uhnout. Sehnul se, vzal mi tašku a usmál se na mě.

„Pojď, odvezu tě domů a skočíš si pro ty věci,“ řekl a vycházel z pokoje a já cupitala za ním.

…

Jeli jsem Edwardovým Volvem a celou cestu bylo ticho. Připravovala jsem se na to, že zase vejdu do svého pokoje, kde se to všechno stalo. Kde se odehrála nejhorší chvíle mého života. Nikdy na to nezapomenu. Edward se na mě pořád po očku díval, pořád se mě ptal, jestli jsem v pořádku. Staral se. Byl moc hodný.

Byli jsme už skoro u domu, když jsem uviděla obrovské plameny.

Přijeli jsme až k domu. Vykulila jsem oči a vystoupila z auta. Dívala jsem se na tu zkázu. Můj domov hoří!

Hasiči pobíhali tam a sem a stříkali vodu, kam se dalo. Kdo to zapálil? Napadl mě jen jeden člověk. Jacob!

Pomalu mi docházelo, že v domě, který hoří, jsem nechala všechny věci. Všechny vzpomínky. No, jen ty, které mám z těch dob, kdy jsem byla ještě dítě. Ale ty pozdější nechám klidně spálit.

Stála jsem tam jako přikovaná. Přiběhl ke mně jeden hasič a začal na mě mluvit, ale neposlouchala jsem ho. Jen jsem se dívala na tu zkázu.

„Slečno? Posloucháte mě?“ zeptal se mě a zamával mi rukou před obličejem. Zamračila jsem se na něj. Edward ke mně přišel a začal s ním mluvit. Říkali něco o tom, že máme okamžitě odjet.

Hasič zase odběhl pomoct s hašením a já se stále neměla k pohybu. Dívala jsem se jen na ty plameny. Obrovské plameny a pomyslela jsem si jen jedno. Kéž by v těch plamenech hořel Jacob.  

Edward mě chytil za ramena a otočil mě k autu. Otevřel mi dveře a já si nasedla. V očích jsem měla slzy. Uvědomovala jsem si, že jsem bezdomovec. Nemám peníze, nemám nic na oblečení, nemám domov. Sakra.

Edward po cestě domů volal Esmé kvůli toho, co se stalo. Moc jsem ho nevnímala. Dívala jsem se z okna a pozorovala stromy. Docela mě to uklidňovalo.

…

Dojeli jsme k Edwardovi domů a já rychle vylezla z auta. Kráčela jsem vedle Edwarda a dívala jsem se do země. Nevím, co teď budu dělat. Hned jak jsem vešla hlavními dveřmi, vrhla se na mě Alice, Rosalie, Emmett, Carlisle a jako poslední Esmé.

„Bello! Je mi to tak líto. Je to hrozné! Samozřejmě u nás můžeš zůstat! Alice tě určitě ráda vezme na nákupy a koupí ti, kolik toho budeš chtít! Jak to mohl někdo udělat?“ zeptala se mě. Jen jsem zavrtěla hlavou.

„Esmé, jsi moc hodná, ale já tady nemůžu zůstat a rozhodně nebudu nakupovat za vaše peníze. Je to…“ začala jsem, ale Alice mě přerušila.

„Bello! Zůstaneš tu prosím! Prosím! Prosím! Slibuju, že tě nebudu otravovat a že na nákupech nebudu tak otravná! A vůbec nebudu tak otravná! Prosím!“ přiskočila ke mně a prosila mě. Kulila jsem na ni oči.

„Ale já…“ začala jsem a pak se stalo něcom co jsem nečekala.

„Bello, prosím!“ zašeptal Edward. Podívala jsem se mu do očí. Chvíli jsem se na něho dívala a pak jsem jemně přikývla.

„Alice tě nebude otravovat, neboj,“ řekl s úsměvem a šel ke mně. Alice ke mně přiskočila a objala mě.

„Jo! Jo! Jo!“ skákala kolem mě. Podívala jsem se na ostatní členy rodiny Cullenových a usmála se na ně. Musela jsem. Vypadali tak spokojeně. Najednou jsem se tu cítila jako doma.

…

Alice mi ukázala pokoj pro hosty, který prý teď bude mým pokojem. Nechala mě na chvíli o samotě a já si ho mohla pořádně prohlédnout. Dívala jsem se do šatníku a přemýšlela o tom, že když mě Alice bude tahat na nákupy, tak za chvíli bude praskat ve švech jako ten její. Sedla jsem si na postel a myslela jen na jedno.

Musím začít znovu žít.

Táková dlouhá kapitola. Psala se sama. Už se do toho dostávám. Takže doufám, že se vám líbila a že tu najdu nějaké komentáře. Děkuju. CherryBella. :D

Autor: CherryBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edwarde! - 7. kapitola: