Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward - Mr. Awesome 1. díl

01.02.2010 (12:30) • Blondie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1204×

Edward

Paprsky světla mě donutily pootevřít oči. Protáhl jsem se a vedle jsem spatřil nějakou brunetku. Ty jo, kdo to je? Hm, to bude asi ta ze včera, o kterou jsem se s Emmettem vsadil. Jo, tak to vypadá, že jsem zas vyhrál. Natáhl jsem si trenýrky a šel se podívat dolů do kuchyně, kde už byl Carlisle a díval se na mě dost zle… Aj, to bude průser.

„Edwarde, pojď sem!“

„Nooo, copak?“ utrousil jsem, jako by se nic nestalo.

„Vysvětlíš mi, jak je možný, že jsem ráno našel Emmetta v ještě naprosto podnapilém stavu polehávat před naší ložnicí?!“

Joooo, Emmett se ožral, haa, to si pamatuju, jak jsem ho tam odložil.

„To ti asi bohužel nevysvětlím, měl jsem rande s Amandou a Emmetta jsem ani nepotkal,“ rychle jsem se snažil lhát. Bože, díky, že Carlisle neumí číst myšlenky.

„Tak mi ho aspoň pomoz donést do jeho pokoje, ať to nevidí Esmé. Nemá to ráda, však víš.“

Šli jsme tedy nahoru a odtáhli páchnoucího Emmetta. Slíbil jsem ještě Carlislovi, že tu u něj ještě počkám, až se vzbudí. Carlisle odešel a tak jsem Emmettem protřásl a chrstnul jsem na něj vodu.

„Já, já… Ježiš, čus, Eddy…“ Zmatenej Emmettíček je tak roztomilej, když má kocovinku.

„Čau, bráško. Jakpak ses vyspinkal?“

„Mám přeleženej krk a zdálo se mi, že hlídám ložnici Carlisla a Esmé, kdyby je někdo chtěl ukrást, tak je zachráním.“ Ťuuťuuuu, rozkošnej Emmettíček.

„No, to se ti fakt asi jen zdálo, brácho. A pamatuješ si na tu kočku z baru? Takovou tu brunetku?“

„Joooo, Sáru, myslíš? Jak jsme se o ni vsadili?“

Tak ona se jmenuje Sára a ne Amanda, hmm, to je dobré vědět… Ona je ještě u mě, musím za ní!

„Přesně, Sára… Jsem tu hned zpátky, Emme, jen odpočívej.“ Odběhl jsem do svého pokoje.

„Sáro?“ Doufal jsem, že ještě spí a měl jsem pravdu.

„Mmmh….“

Dal jsem jí pusu na čelo a doufal jsem, že brzo vypadne

„Sárinko, vstávej, už jsi měla být dávno doma,“ snažil jsem se šeptat jí do ouška.

„Už jdu… Ryane, podal bys mi moje oblečení?“ zeptala se ještě rozespale.

„RYANE?! Cože? Děláš si ze mě srandu? Já jsem Edward!!!“ rozkřičel jsem se na ni, to snad nemůže myslet vážně!

Nezmohla se na nic jiného, než na ubohé „Uuuups.“ Rychle se oblékla, ani se neohlédla a byla pryč. Můra jedna. To se mi ještě nikdy nestalo, že by nějaká z těch holek popletla moje jméno!

Naštvaně jsem se vrátil zpátky k Emmettovi, vylíčil mu, jak jsem vyhrál naší sázku, užil si noc se Sárou, a jak ještě před chvílí žadonila o ranní sex. Oukej, to jsem si sice vymyslel, ale nebudu se přece přiznávat k takový trapnosti.

Po tom, co se Emmett trochu probral, šli jsme dolů na snídani, kterou mezitím Esmé připravila. Emmet se jí ptal, jestli Carlisle už odešel, protože s ním chtěl něco probrat. Chudák Esmé, myslí si, že jsme ještě malí, hodní kluci, co nepijou a sexuálně nežijou. Smůla, ale až přijde ten pravej čas, všechno jí řeknem. Ne, všechno ne, jen něco. Radši jen něco málo.

Než jsme vyrazili do školy, zkoukl jsem na rychlo svůj Facebook a zase mi tam nějaký holky psaly, že by se mnou něco podnikly, nebo že se jim líbím. Bože… No, večer si je prozkoumám, která by za to stála…

Když jsme si po nekonečně dlouhé a nudné hodině chemie šli s Emmettem sednout do jídelny, uviděl jsem tam ji, takovou nenápadnou, ale docela hezkou holku. Hmm, soustředil jsem se na její myšlenky, abych zjistil, že se jí líbim, že si mě všimla. Sakra, lidi, buďte zticha!

„Cože? Proč mam bejt zticha?“ zeptal se mě můj milý bratr trochu nechápavě.

„Ne, promiň, to nebylo na tebe, ale na všechny. Vidíš tu holku tam? Snažím se jí dostat do myšlenek, ale asi je moc daleko.“ Byl jsem z toho docela mimo, všechny holky na mě většinou myslely, když jsem je míjel, co jsme spolu zažili a tak. Asi si mě ještě nevšimla…

Bella

Přijela jsem do týhle vesničky jen kvůli mámě. Teda jestli slovo máma odpovídá chování mojí mámy, to fakt netuším. Nabrnkla si mladýho sportovce a chtějí se spolu sestěhovat a tak mi Phil nenápadně naznačil, že jsou s mamkou novomanželé a tak si jistě umím představit, že chtějí trávit spolu více času. Byla jsem tím zhnusená a tak jsem se radši rozhodla bydlet s tátou, než přes klimatizaci slyšet neustálé hekání.

Je tu den D, den, kdy jsem dorazila do Los Angeles. Dostala jsem od táty krásné červené Lamborghini. Hned jsem zavolala mamce, že jsem dobře dorazila a že se mi tu bude líbit. Byla ráda, asi měla trochu výčitky svědomí, ale nemá co, L.A. je super, vždyť to sama ví, nějaký čas tu i žila.

Poprosila jsem tátu, aby mi ukázal trochu město. Večer mě ještě pozval na večeři a docela hezky jsme se bavili. Vyprávěla jsem mu, jak jsem chodila na školu v Arizoně, jaký jsou tam lidi, jak se má máma, že se znova vdala a tak. Bylo na tátovi vidět, že ji pořád má hodně rád. V lokále bylo rušno, ale i tak jsem si všimla dvou kluků u baru. Mezi nima stála taková brunetka a oni se o ni pomalu přetahovali, házeli do sebe jednoho panáka po druhým a říkala jsem si, kterej z těch dvou dřív hodí šavli. Pak jsem se zas otočila k tátovi a dál jsme si povídali. Zítra to má být první den v nové škole, ve škole, kde je asi tak třikrát víc studentů, než na mojí bývalé střední. Je tu celej rok krásně, všichni jsou opálení, šťastní a bohatí. Uff, jsem zvědavá na své spolužáky. Proto jsme se i rozhodli, že půjdeme brzy domů, abych se na zítřejší den pořádně prospala.

Když jsem se vzbudila, šla jsem do kuchyně, udělat si snídani, ale už jsem cítila, že si ji nebudu muset dělat sama. Táta mi připravil lívance s čokoládovou polevou… Mmmmh, cítím se jak v ráji! Vedle byl lísteček: ,,Dobrou chuť, omlouvám se, ale musel jsem jet do práce. Uvidíme se večer. Mám Tě rád!“

Po vydatné snídani jsem nasedla do svého luxusního miláčka a jela směr škola. Ou, jak jsem na parkovišti zjistila, mé auto mělo k luxusu daleko! Nevadí…

Zaparkovala jsem a hned u dveří mě odchytl nějakej kluk.

„Čau, ty jsi tu nová viď?“ ptal se mě. Jak to může vědět, když sem chodí asi tak 900 lidí?

„Ahoj… Jo, jsem. Jmenuju se Bella.“

„Isabella Swanová, dcera policejního náčelníka Swana. Všichni tě tu už očekávají. Mimochodem, jmenuji se Jasper, ale všichni mi říkají Jazz.“ Mluvil dál a dál, než jsme se dostali ke dveřím ředitelny, „… tak si to tu ještě užij a uvidíme se, zatím,“ mrkl na mě a odešel.

Vstoupila jsem do ředitelny, kde mi dali můj rozvrh a plán školy. Plán školy? Wow, to bude asi bludiště. Třídu jsem našla, měla jsem španělštinu, takže to bylo fajn. O přestávce šli spolužáci do jídelny, tak jsem se připojila.

„Povídej, Isabello, jak se žije v Arizoně?“ ptala se Jessica, vedle které jsem předchozí hodinu seděla.

„Jo, kdyžtak mi říkejte Bello, mám to radši. V Arizoně se žije… fajn. Ale s L.A. se to asi nedá porovnat. Spíš mi povídejte vy, jaké to tu je, co bych měla vše vidět, kam jít…?“ a strhla se debata a plánování, kam mě všude vezmou. Chvílemi jsem se koukala po jídelně, abych omrkla, co je tu za lidi a najednou jsem si všimla dvou kluků. Bože, to jsou ti dva z tý restaurace… Zezadu vypadali líp, rozhodně. Šeptem jsem se Jessicy zeptala, kdo to je.

„To jsou Emmett a Edward Cullenovi. Hrozný pařmeni, jsou strašně oblíbení, pojď, seznámím tě!“

„Ne, ne, ne, to je dobrý! Až jindy.“ A bavili jsme se dál s ostatními u stolu.

Tak pařmeni, no to se nedivím, co tam včera vyváděli. Začíná to tu v L.A. být zajímavý, uvidíme, jak se to tu bude všechno vyvíjet.

Autor: Blondie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edward - Mr. Awesome 1. díl: