Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward kdo? Swan - 11. kapitola

29.10.2010 (17:30) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3963×

Chtěl jsem zavolat mamce, ale ona mi to nezvedala. To znamenalo jediné. Jízdu autobusem nebo chůzi. Dával jsem přednost chůzi. Představte si mě v autobuse, vlastně si to ani nedokážu představit.  Sesbíral jsem se a pak jsem se vydal směr domov. Cesta byla dlouhá, ale během se tam dalo dorazit do půl hodiny. A já jsem uměl běhat bravurně. Vlastně jsem byl vždy nejlepší. Venku bylo nesmírné vedro, což tu ve Forks moc nezažijete. Sundal jsem košili a hodil si ji do batohu. A jelikož pár lidí skončilo dřív, nebo pár holek lépe řečeno, opouštěl jsem školní areál s tím, jak na mně visí jejich zkoumavé pohledy. Aspoň se mi vyplatily dlouhé hodiny v tělocvičně, byl jsem si jistý. Nebo to bylo tím, jak jsem vypadal po incidentu s Blackem, ale to pochybuju.

Na pátém kilometru od školy vedle mě zastavilo auto. Dobře známé auto a otevřelo se okno u spolujezdce.
„Ale copak, Cullenová, chyběl jsem ti?“ usmál jsem se stále za běhu. Mírně se zamračila, ale pak nasadila svůj tvrdý výraz.
„Ne,“ odpověděla bez náznaku toho, že by to nebyla pravda. To mě trochu zamrzelo.
„Co se ti stalo?“ zeptala se náhle. Takže jí nejsem asi až tak ukradený. Musel jsem se usmát a nebylo to jako s Rachel. U Belly to šlo samo.
„Proč tě to zajímá?“ musel jsem si rýpnout.
„Jsi nesnesitelný a snažím se udržet konverzaci,“ odpověděla. Trochu mě to vyvedlo z míry. To jsem nečekal.

„Dobře, tak proč jsi pořád ještě tady?“ usmál jsem se znovu.
„Myslela jsem, že bys chtěl třeba svést. Ale když ne, tak já…“ pronesla s výsměchem.  Zastavil jsem se a nastoupil do auta. Chvíli nechala oči na mém těle, a pak rychle pohledem uhnula.
„Jen se dívej, mně to nevadí,“ vysmál jsem se jí. Nahodila úsměv a znovu se na mě sebevědomě podívala.
„Jen jsem se dívala, jak si chabý na to, že jsi denně v posilovně…“ uličnicky odpověděla. Musel jsem se podívat. Všechno bylo při starém. Pořád jsem byl svalnatý.
„Prohlídka dokončena?“ očividně se bavila. Neovládl jsem se a políbil ji. Polibek mi opětovala, ale pak se odtáhla a já dostal, jako obvykle, facku. Zase mě odmítla, ale já ji dostanu.
„Proč jsi vůbec tady, když jsi nebyla ve škole? Podporuješ záškoláctví?“ zase jsem měl rozhovor pod kontrolou. Chvíli váhala, tak jsem toho využil.
„Ty mě sleduješ?" zasmál jsem se, ale ona se jen zamračila. To mě vážně sledovala?

Bella:

„Myslela jsem, že bys chtěl třeba svést. Ale když ne, tak já…“ chtěla jsem ujet, ale on se zastavil a nasedl. Tím se mi dostal dokonalý pohled na jeho vypracované, svalnaté tělo. Nevím, jak dlouho jsem ho pozorovala, tak jsem rychle odvrátila pohled. V zrcátku jsem uviděla své tmavé oči. Musela jsem se uklidnit.
„Jen se dívej, mně to nevadí,“ řekl. Byla jsem přistižena při činu. Super. Jak se z toho vykroutím? Usmála jsem se.
„Jen jsem se dívala, jak si chabý na to, že jsi denně v posilovně…“našla jsem ty správné slova. Na čele se mu vytvořila velká vráska, a pak sklopil svůj pohled dolů.
„Prohlídka dokončena?“ zasmála jsem se. Vážně mě pobavil. Najednou jsem ucítila jeho horké rty na svých. Věděla jsem, že je špatné, když se zapojím. Ale já nedokázala, nezapojit se. Zní to blbě, co? Vychutnávala jsem si tuto chvíli, ale přiznejme si. Musela jsem se odtáhnout. A hrát nedosažitelnou. Plesk! Odvrátil pohled a rukou si přejel místo, kam dostal facku.
„Proč jsi vůbec tady, když jsi nebyla ve škole? Podporuješ záškoláctví?“ Zase mě dostal. Ještě že se upírovi nemůže zavařit mozek.
„Ty mě sleduješ?" usmál se, ale mně to vtipné nepřipadalo. Obzvlášť potom, co přišla Alice do mého pokoje a varovala mě, že se moje budoucnost pořád mění. Dokonce prý někdy i zmizí.

„Cullenová, ty mě vážně sleduješ!" zasmál se z plného hrdla. Tím mě vytrhl ze zamyšlení. Vlastně jsme pořád stáli na místě. Sešlápla jsem plyn.
„Nebuď směšný!" snažila jsem se znít přesvědčivě. Ale vlastně měl pravdu. Připadala jsem si jako uchylák odvedle. Potom, co mě znepokojila Alice, musela jsem něco dělat. Tak jsem se vydala do školy, umožnilo mi to, že se slunce znovu schovalo za hromady mraků. Když jsem potkala Edwarda, věděla jsem hned, že do žádné školy nejdu.

„To neznělo moc přesvědčivě," usmál se a vytáhl z tašky krabičku s cigaretami, které jsem mu ihned zabavila.
„V mém autě se nekouří," řekla jsem. Nechtěla jsem, aby mi umřel na rakovinu nebo tak něco. Zastavil mě semafor.
„Fajn," vystoupil a vytrhl mi krabičku z ruky. Tím manévrem se ke mně dostala jeho vůně. Byla zvláštní, jak jsem si toho mohla nevšimnout? Udiveně jsem otevřela pusu.

„Cullenová, ovládej své hormony.“ Už se zase culil pokřiveným úsměvem. Vzal cigaretu, kterou si zapálil přímo přede mnou.
„Fajn,“ šlápla jsem na plyn a nechala ho jít pěšky. Už to měl stejně jen pár kilometrů, co když se mu ale něco stane? Uklidni se. Pro jistotu bych ho měla zkontrolovat. Zaparkovala jsem auto do garáže a vyběhla směr, kde jsem ho viděla naposled. Vystopovala jsem ho podle pachu. Dodržovala jsem bezpečnou vzdálenost, ale stejnak mi přišlo, že mě vidí.

„Cullenová, no tak, hledáš houby?“ zavolal na mě. Jak mě mohl vidět? Dnes mě načapal znovu. Doběhla jsem k němu.
„Ne. Chodím běhat,“ napadlo mě náhle.
„To mi chceš říct, že jsi byla už doma a doběhla jsi sem?“ usmál se. „Nebuď směšná, Bello,“ řekl. On mi řekl Bello?

„To jsem zase neřekla,“ odporovala jsem. Usmál se a přikročil ke mně blíž.
„Víš, že bys jako správný špión měla mít i dalekohled?“ rýpl si a vzal mou ruku do dlaní.
„Víš, co je zvláštní?“ řekl při pohledu na ruku. Bála jsem se, že našel rozdíly, mezi jeho vařící kůží a mou ledovou kůží. I kontrast byl strašný.
„Vždy, když tě políbím, nebráníš se.  Ale pak vždy dostanu facku, proč?“ usmál se a jeho krásné zelené oči probodávaly mé pohledem.

Sklopila jsem pohled a couvla trochu dál. Neměla jsem zrovna vhodnou odpověď. Ale on svou rukou nadzvedl mou bradu, aby mi viděl přímo do očí a dlouhým krokem překročil naši vzdálenost. Naše těla se dotýkala. Myslela jsem, že upír nemůže dostat infarkt, mýlila jsem se. Pálící ruku nechal na mé tváři a přidal druhou. Znovu se vpíjel do mých, teď nevím jak vypadajících očí. Bála jsem se, chtěla jsem couvnout. Jenže mě zastavil strom. Super. Jsem v pěkné kaši. A pomalu se přibližoval. Jenže já slyšela, jak se mu zvyšoval tep. Přímo explodoval. Ustoupil a začal se celý třást.

Edward:

Nevím, co se stalo. Najednou jsem cítil, jak se mé tělo začalo, nesnesitelně třást. Cítil jsem, že už nad ním nemám kontrolu. Nebylo to, jako když mě naštval Jacob. Bylo to impulznější. Najednou se z mé kůže začaly stávat chlupy. Najednou jsem stál na čtyřech a koukal vyjeveně na Bellu. Najednou mnou projela nesmírná vůně, která vycházela z Belly. A ať jsem chtěl, nebo nechtěl. Musel jsem zaútočit. Skočil jsem po ní a mé tělo chtělo utrhnout jí hlavu. Svou obrovskou tlamou jsem jí zaryl drápy do obličeje.
„Edwarde, přestaň,“ poroučel jsem si v duchu. Jenže ona mě odhodila, nechápal jsem to. Vlastně jsem byl rád. Našel jsem kontrolu nad tělem a uháněl pryč. Pryč od Belly. Jenže to, že jsem v hlavě slyšel hlasy, mi moc nepomáhalo.

Styděl jsem se za sebe. Nechal jsem Bellu samotnou, znetvořenou. Vlastně jsem do teď nevěděl, co se stalo. Lehl jsem si pod strom a pomalu se uklidňoval. Cítil jsem, jak se mé tělo vrací do původního stavu. Jenže já se asi zbláznil. Chtěl jsem se probudit, jenže já nespal. Skoulel jsem se do klubíčka. Někdo mi šáhl na rameno a já se nesmírně lekl.

„Edwarde?“ uslyšel jsem ustaraný hlas. Otočil jsem se a uviděl Bellu, která byla krásná, jako obvykle. Žádná jizva. Copak jsem se dočista zbláznil?

Další>

Jestli Vás už nudím, tak mi to, prosím, řekněte:)!

Autor: DyDy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Edward kdo? Swan - 11. kapitola: