Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dvojí tvář - 8. kapitola - Minulost a vzpomínky

2.LoveShy-Zasnoubená


Dvojí tvář - 8. kapitola - Minulost a vzpomínkyJe tu další kapitola! Po nezvané večerní návštěvě zůstává Edward u Belly, kterou vyděsil neznámý cizinec. Jenže minulost se vrací a Edward si začíná uvědomovat nebezpečí, které ohrožuje celé Forks a hlavně Bellu. Tajemný obraz upírky je nyní až příliš živý a příliš blízko. Co se bude dít dál a co vztah Belly a Edwarda? Jak ten se bude vyvíjet pod nátlakem okolností? Jinak mi sem, prosím, nepište, že je kapitolka krátká a že je pozdě. Píšu, jak mám jen čas a hlavně nápady, které jsou pro psaní nezbytné. A pokud se Vám bude kapča líbit, nechejte mi tu nějaký ten komentář! Děkuju, Vaše Lorenia :).

Edward

Seděl jsem u postele a sledoval spící Bellu. Bylo štěstí, že dokázala vůbec usnout po tom rozrušení, které zažila. V hlavě se mi míchala spousta myšlenek, ale jedna jediná nad nimi vyčnívala. Před pár hodinami, tam dole, jsem Belle v něčem lhal. Věděl jsem velmi dobře, kdo tam venku byl. Tu vůni bych rozpoznal vždycky, i když mě její přítomnost i trochu děsila. Co tady dělá? A proč sledovala Bellu? Ticho vyrušilo hlasité bouchnutí dveří. Prudce jsem vyrazil ke schodišti a zarazil se. V hale stála Blair a sledovala mě stejně překvapeně jako já ji.

„Edwarde?“ hlesla udiveně. Sešel jsem schody a zastavil se u ní.

„Někdo tu večer byl a sledoval Bellu, tak jsem tu s ní zůstal. Ale už v klidu spí,“ odvětil jsem a Blair se na mě podívala podezřelým pohledem.

„Někdo tu byl?“ zopakovala.

„Jo, Bellu to trochu vyděsilo, ale snad už by to mělo být v pořádku,“ odpověděl jsem a protáhl se kolem Blair.

„Nechceš tu zůstat přes noc?“ zazněl její svůdný hlas. Otočil jsem se.

„Musím se vrátit. Dobrou noc,“ zašeptal jsem a odešel.

Cesta trvala jen pár minut. Sotva jsem otevřel dveře domu, vyrazila proti mně Alice.

„Tak co?“ vyhrkla.

„Měla jsi pravdu, byla to Diora,“ odpověděl jsem a Alice hlasitě vzdychla.

„Proboha co tady dělá?“ divila se.

„Alice, já nevím! Ale její návrat není rozhodně náhoda. Něco chce, tím jsem si jistý.“

„Edwarde, ona chce tebe!“ vykřikla.

„Mezi námi je už dávno konec a ona to ví,“ řekl jsem tichým hlasem.

„Tak to asi neví dost dobře!“ špitla Alice rozrušeně.

„Musíme ji najít dřív, než něco provede! Nemůžeš nechat pobíhat po Forks žíznivou upírku, která se neumí ovládat!“ pokračovala.

„Já vím,“ odpověděl jsem a Alice se na mě smutně podívala.

 

Psal se rok 1864…

Láska. Konečně jsem tomu slovu rozuměl. Chápal jsem jeho pravý význam. Byl jsem neodvolatelně zamilovaný a ona byla jediným důvodem mé existence. Diora, andělské jméno té, která vládla mému srdci. Její krása byla božská a moje touha po ní nekonečná. Miloval jsem ji víc než cokoli na světě a dnes v noci jsme se měli opět sejít. Podíval jsem se na hodiny, které ukazovaly, že za pár minut odbije půlnoc. Přehodil jsem přes rameno teplý kabát, sfoukl svíčku a vyšel do chladné noci. Ulice byly prázdné, jen šum bavících se hlasů narušoval poklid města. Procházel jsem úzkými uličkami a trvalo pár minut, než jsem došel k vysoké kapli, která stála kousek od náměstí. Jen pouliční lampy mi svítily na cestu a vedly moje kroky k temné postavě, která postávala vedle vchodu do kaple. Přistoupil jsem blíž a postava shodila kápi a přiběhla ke mně.

„Edwarde,“ zašeptala má krásná dívka a pevně mě objala. Její sladká vůně omamovala mé smysly, když se naše rty spojily ve vášnivém polibku. Oči rudé jako karmín se zaleskly v nočním světle. Diora byla upír. Přesto, že jsem věděl čím je, nechtěl jsem se od ní držet dál, ani jsem nemohl.

„Lásko, musíme se schovat,“ špitla a vedla mě za sebou. Vstoupili jsme do tiché kaple a dveře jemně zavrzaly. Všude plápolaly svíce a vůně kadidla se vinula kolem nás. Zastavili jsme se a Diora se na mě podívala pronikavým pohledem. Pak shodila kápi a usmála se.

„Chci tě, dnes večer, tady. Před zraky Boha,“ promluvila tlumeným hlasem a přistoupila těsně ke mně. Díval jsem se na to nejkrásnější stvoření, jaké jsem kdy viděl. Chtěl jsem ji víc než cokoli na světě. Ta noc byla ale předurčením. Byla poslední nocí mého lidského života. Diora udělala něco, co nás mělo spojit navěky, přeměnila mě. Ale přistihli nás a ona musela utéct před jistou smrtí. Jediné, co mi po ní zůstalo, byl obraz, který jsem namaloval. Její dokonalou tvář, tvář samotného anděla smrti…

Vrátila se po dlouhé době, když už jsem žil s Cullenovými, kteří mi zachránili život a zničili tu krvežíznivou bestii, která uvnitř mě žila. Moje láska se za staletí změnila v nenávist. Nenáviděl jsem to, co jsem a nenáviděl jsem ji, že to ze mě udělala. Ale dokázal jsem tu zlobu a zášť v sobě zničit a odpustit jí. Nechtěla se smířit s tím, že už o ni nestojím, ale pak zmizela a já už nikdy neucítil její vůni… Až teď…

 

Bella

Probudila jsem se do deštivého rána, když mi kapky deště hlasitě bubnovaly do oken. Doufala jsem, že včerejší noc byla jenom sen, ale pak jsem si uvědomila, že se to všechno opravdu stalo. Ten večírek, Edward a pak ten cizinec, který se tu potloukal…

Rozespale jsem sáhla po mobilu a mžouravým pohledem hledala v seznamu čísel. Když jsem konečně našlo to Edwardovo, vytočila jsem ho a čekala. Po malé chvilce se ozval jeho sametový hlas.

„Bello, jsi v pořádku?“ Zazněl jeho hlas dřív, než jsem sama stačila cokoli říct.

„Jojo, jsem v pohodě. Chtěla jsem se tě zeptat na to samé,“ špitla jsem.

„O mě se nemusíš bát, věř mi,“ odpověděl s úsměvem.

„Děkuju, že jsi tu se mnou byl a postaral se o mě. Nestihla jsem ti poděkovat osobně,“ řekla jsem rozpačitě a ticho v telefonu se na moment prohloubilo.

„To se dá snadno napravit,“ odvětil Edward svůdně a já byla v tu chvíli šťastná, že sedím a nestojím, „ale ne dneska, musím ještě něco zařídit. Uděláš pro mě něco?“

„Cokoli, povídej,“ řekla jsem smutným hlasem, ale on si mého tónu naštěstí nevšiml.

„Dneska nikam nechoď, prosím. Nechci mít strach, že se ti něco stane,“ promluvil a jeho hlas zněl opravdu vážně.

„Edwarde, děje se něco?“ zašeptala jsem nervózně.

„Ne, to ne. Jen chci prostě vědět, že jsi v bezpečí a nikam nejdeš,“ odpověděl klidně.

„Tak dobře, zůstanu doma. A přijdeš zítra?“ zeptala jsem se.

„Bello, zítra se stavím, slibuju,“ řekl a já v pozadí zaslechla hlas té malé mršky Alice.

„Omlouvám se, už musím jít. Buď na sebe opatrná, ano?“ a s těmito slovy položil telefon.

 

Do pokoje vtrhla bez zaklepání Blair.

„S kým jsi to mluvila?“ ptala se podrážděně.

„S Edwardem,“ odpověděla jsem bez zájmu a Blair přistoupila k mé posteli.

„Nemyslíš, že už to trochu přeháníš, sestřičko?“ vyjela útočně. Zvedla jsem se a postavila se přímo proti ní.

„Ne, Blair. Nemyslím si, že bych cokoli přeháněla,“ řekla jsem klidným tónem a Blair se na mě naštvaně podívala.

„Bells, jsi jenom člověk. Nesnaž se,“ zašeptala ironicky.

„A ty, sestřičko, si uvědom, že díky mně jsi taková, jaká jsi! Vlastně vůbec živá!“ nevydržela jsem její narážky a rozkřičela se. Ztuhla a její tvář se stáhla do bolestné grimasy.

„Nic ti nedlužím,“ řekla chladně a zmizela z pokoje pryč.

Stála jsem na místě a snažila se uklidnit. Posadila jsem se na okenní parapet a sledovala kapky deště, které tančily po skle.

„Dlužíš, Blair. To sama moc dobře víš…“

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dvojí tvář - 8. kapitola - Minulost a vzpomínky:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!