Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dvojí tvář - 3. kapitola - Sakra Blair, vzpamatuj se!

20.06.2010 (17:30) • Lorenia • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2917×

„Bello, jsi to ty?“ zazněl nedaleko mě ten sametový hlas.

„Ehm, jo. Ahoj, Edwarde,“ odkašlala jsem si. I přes čepici jsem zahlédla jeho pobavený smích.

„Před někým se schováváš?“ zeptal se s úsměvem.

„No, dalo by se to tak říct,“ odpověděla jsem nervózně.

„Hodina biologie, co?“ Sundala jsem si kšiltovku a podívala se na něj.

„Jak to víš?“

„No řekněme, že mám velmi silnou intuici,“ dořekl vážně. Zaujatě se na mě podíval a já se začervenala. Ani nevím, jak to ze mě vypadlo, ale stalo se.

„Jaká byla noc s Blair?“ vyhrkla jsem.

„Noc?“ zeptal se nechápavě.

„No jasně, vždyť přišla po druhé ráno,“ dořekla jsem a vůbec jsem si neuvědomila, jak hloupé to je, takhle se ho vyptávat.

„S Blair jsem se rozloučil kolem desáté. Chtěl jsem ji odvést domů, ale nechtěla,“ řekl a já jsem se snažila najít vysvětlení.

„Aha, promiň, že jsem se tak hloupě vyptávala. Nic mi do toho není.“

„V pořádku,“ odvětil a než jsem se nadála, byl pryč.

Celé dopoledne jsem přemýšlela nad tím, co mi Edward řekl. Vždyť mi tvrdil, že se s Blair rozloučil po desáté. Ale proč přišla teda tak pozdě? Vůbec mi to celé nedávalo smysl…

„Ahoj, Bello,“ pozdravil mě Mike, když mě zahlédl na chodbě.

„Ahoj, Miku,“ odpověděla jsem a usmála se na něj.

„Jdeš na oběd?“

„Jo, jasně. Můžu jít s tebou?“ zeptala jsem se.

„Že váháš, jdeme.“ Chytil mě za ruku a táhl do jídelny.

Posadili jsme se u stolu, kde vysedávala Jessica s Angelou.

„No ahoj, Bells. Ještě, že máme po obědě „neškodnou“ angličtinu,“ řekla Jess a zahihňala se. Trochu jsem se začervenala a ztěžka polkla.

„Ehm, jdu si dát něco k jídlu,“ špitla jsem a zvedla se od stolu. Ještě pár metrů za sebou jsem slyšela potutelný smích holek. Když jsem si vzala jablko a láhev coly, vydala jsem se zpátky. A pak jsem ho zahlédla. Srdce se mi splašeně rozbušilo…

U stolu kousek ode mě seděl Edward. Úplně sám.

Jedna moje část chtěla neslyšitelně zmizet pryč a druhá se u něj chtěla posadit. Nakonec jsem se odhodlala a vyrazila k jeho stolu. V ten samý moment si k němu ale přisedla Blair. Prudce jsem se zarazila a otočila se na druhou stranu. Jen jsem doufala v to, že si mě nevšimli. Měla jsem štěstí. Otráveně jsem se vrátila ke stolu, kde byli ostatní.

„Co se tak tváříš, Bello?“ zeptal se mě Mike, když zahlédl můj kyselý výraz.

„Ale nic,“ odpověděla jsem nepřítomně a posadila se. V hlavě mi vířil houf myšlenek, které jsem nedokázala zastavit. Pevně jsem si zkousla rty, až jsem sebou bolestně škubla. Zase jsem se cítila mizerně, poslední dobou to byla opravdová rutina.

Když jsem odpoledne odcházela ze školy, zastavila mě nějaká dívka.

„Ahoj, Bello!“ hvízdla vesele dívka, která měla rozježené vlasy. Byla skutečně krásná.

„Ehm, my se známe?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Oh, málem bych zapomněla, omlouvám se. Jsem Alice, sestra Edwarda,“ dořekla a zářivě se na mě usmála.

„Aha, těší mě, Alice.“

„Víš, v pátek budu dělat u nás doma večírek. Byla bych moc ráda, kdybys přišla.“ Cože? Vždyť mě sotva poznala a už mě zve na svůj večírek?

„No, já nevím. Nemám nic na sebe a…“ Nedořekla jsem.

„To není žádný problém! Zítra vyrazíme na nákupy, co ty na to?“ Moc se mi do toho nechtělo, ale tak nějak jsem jí nedokázala říct ne. Navíc představa, že budu u Edwarda doma, s ním… Bylo rozhodnuto.

„Tak dobře, Alice. Zítra po škole půjdeme nakupovat, souhlasíš?

„Paráda! Tak po škole, ahoj!“ radostně zašvitořila a zmizela v davu.

Blair na mě čekala u auta.

„Bože, Bello! Kde se couráš takovou dobu?“ vyjela na mě.

„Promiň, zapovídala jsem se.“

„A s kým prosím tě?“ zeptala se posměšně.

„S Alice,“ odpověděla jsem.

„S Alice? Jako s Edwardovou sestrou?“

„Jo,“ řekla jsem s úsměvem na rtech.

Jen se na mě nedůvěřivě zadívala a pak nasedla do auta.

Doma jsem se vrhla na hromadu úkolů. Pořád mi vrtalo v hlavě setkání s Alice. Byla na mě tak milá, na takové chování jsem nebyla rozhodně zvyklá. A proč by mě zvala na svůj večírek, když by mě tam nechtěla? Bylo to zvláštní.

Pak jsem si vzpomněla na to, že mi Blair dlužila malé vysvětlení. Byla jsem hodně zvědavá na to, co z ní vypadne a jak mi vysvětlí to, že mi normálně lhala. Seběhla jsem dolů po schodech a zahlédla ji, jak polehává na křesle a sleduje televizi.

„Blair, chtěla bych se tě na něco zeptat,“ vyhrkla jsem nedočkavě. Otočila se ke mně a zkoumavě si mě změřila.

„Copak?“ ptala se.

„Víš, ráda bych věděla, proč jsi mi tehdy večer lhala?“ vyšlo ze mě a Blair se na mě zlostně podívala.

„Nevím, o čem to mluvíš, Bells!“ odpověděla a bez zájmu se otočila zpátky k televizi. Tohle mě opravdu vytočilo. Rozešla jsem se k ní a postavila se přímo před televizi.

„Mluvím o Edwardovi!“ křikla jsem teď už rozčíleně, „Chci vědět pravdu!“ Blair se zvedla z křesla a přistoupila ke mně.

„Uhni mi a dej mi pokoj!“ štěkla nasupeně. Jenže já jsem se nehodlala vzdát, chtěla jsem vědět, jak to skutečně bylo!

„Ne,“ řekla jsem rozhodně, „Mluv!“ V tu chvíli jsem ale pocítila silný stisk, který mě dusil. Šokovaně jsem hleděla na Blair, která mě držela jednou rukou ve vzduchu a propalovala mě pohledem.

„Pusť,“ zaskuhrala jsem přidušeně a Blair mě okamžitě pustila. Spadla jsem na zem a praštila se o konferenční stolek.

„Au,“ vyjekla jsem bolestně a Blair se mi snažila pomoct vstát. Odstrčila jsem ji od sebe a nechápavě se na ni podívala.

„Nech mě být, rozumíš? Nejdřív mě málem zabiješ a pak mi chceš pomáhat? Co se to s tebou k čertu děje?“ rozkřičela jsem se na ni a pomalu se postavila na nohy.

„Aspoň víš, že se mě příště nemáš pokoušet naštvat,“ špitla sarkasticky a nezaujatě se posadila zpátky do křesla.

Šlehla jsem po ní zlostným pohledem a vyběhla po schodech nahoru do pokoje. Rozrazila jsem skříň a vytáhla bundu, kterou jsem na sebe hodila. Pak jsem do kapsy strčila klíče a mobil a seběhla jsem dolů.

„Kam jako jdeš?“ vyjela na mě Blair, když mě viděla odcházet.

„Jdu na vzduch,“ odvětila jsem a než stačila cokoli říct, bouchla jsem s dveřmi a vyšla ven.

Autor: Lorenia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dvojí tvář - 3. kapitola - Sakra Blair, vzpamatuj se!: