Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dvojí tvář - 10. kapitola - Úkryt zamilovaných

Edward By Lareth


Dvojí tvář - 10. kapitola - Úkryt zamilovanýchPo dlouhé době jsem tu s novou kapitolkou! V minulém díle se Bella dozvěděla celou pravdou o Edwardovi a jeho rodině. To její lásku ještě posílí a vztah s Edwardem se začíná opravdu slibně vyvíjet. Jenže se musí ukrývat před Blair, která neúprosně slídí kolem nich. Jaké překvapení ale čeká Bellu? Co pro ni Edward připraví, a jak to dopadne? To se dočtete v novém díle a doufám, že se Vám bude líbit a necháte mi tu spoustu komentářů! :) Díky, Vaše Lorenia. :)

Celé odpoledne jsem strávila s Edwardem. Samozřejmě kvůli Blair v utajení. Nebylo vůbec snadné se před jejím upířím zrakem ukrýt, ale podařilo se. Když jsem se v půli poslední hodiny opravdu nudila, napadla mě celkem zajímavá myšlenka. K mému štěstí jsem zaslechla svoje jméno, což znamenalo jenom jediné. Jdu k tabuli. Pak mi ale došlo, že to můj plán docela usnadní. Doplazila jsem se pomalým krokem k tabuli a ve stejnou chvíli zahrála tu nejlepší komedii na světě. Lehce jsem zavrávorala na místě a zmateně se chytila za hlavu. Profesor sebou šokovaně trhl a v mžiku stál u mě a podpíral mě.

 

„Bello, je ti dobře?“ ptal se starostivě a já se v duchu zaradovala, že na mou „scénku“ skočil.

„Trochu se mi motá hlava,“ odpověděla jsem slabým hlasem a napodobovala jsem přerývavý dech.

„Myslím, že bys měla jít na ošetřovnu. Někdo tě tam ale musí dovézt,“ řekl oznamovacím tónem a z poslední řady se ozval hlas.

„Já ji tam dovedu, pane,“ promluvil Edward a vstal.

„Dobře, dobře. Tak už běžte,“ špitl rozrušeně profesor Clark a Edward mě bez jediného slova zvedl do náruče a nesl ze třídy ven. V dáli mizely udivené hlasy spolužáků.

„Bello,“ pokáral mě ten krásný hlas.

„Já vím, promiň. Když já už to nemohla vydržet,“ zašeptala jsem omluvně a sklopila zrak. Zašli jsme za roh a Edward mně postavil nohy. Pak mě svým tělem jemně přitiskl ke zdi a skoro se dotkl mých rtů.

„Co konkrétně jsi nemohla vydržet?“ zašeptal mi přímo do tváře a moje srdce se rozbušilo jako zvon.

„Ehm, tohle,“ hlesla jsem a horké rty, ve kterých pulzovalo vzrušení, jsem přitiskla k jeho. Při polibku se potěšeně pousmál a odtáhl se.

„Mám dojem, že si zahráváš s ohněm,“ řekl pobaveně a o krok ustoupil.

„Musíme na ošetřovnu, slečno herečko. Ať máš alibi,“ přikázal a vedl mě prázdnou chodbou až k velikým dveřím s obrázkem kříže. Vešel do dveří a jeho tvář se změnila, nahodil vážný a ustaraný výraz. Když se k nám přiřítila paní Boylová, vrchní ošetřovatelka, Edward spustil.

 

„Dobrý den, nerad Vás ruším, ale tady Belle se udělalo nevolno. Myslíte, že byste ji mohla prohlédnout? Málem omdlela v hodině,“ začal, a když mi pokynula, abych se položila na lůžko a začala mě prohmatávat, zahlédla jsem Edwardův pobavený výraz a zadržovaný smích. Tak fajn! To mám za to, že jsem fingovala nevolnost!

Po nekonečně dlouhé chvíli paní Boylová usoudila, že jsem v pořádku a propustila mě. Když mě Edward vedl z ošetřovny, nenechal si ujít vítězoslavný výraz.

 

„Tak fajn, to mám za to! Spokojenej?“ vyhrkla jsem a vzápětí se společně s ním rozesmála.

„Myslím, že si se už dostatečně poučila,“ řekl pevným hlasem a zastavil u skříněk. Zadíval se na mě svým pronikavým pohledem a odkašlal si.

„Už bude zvonit, takže…“

„Takže mě odvezeš domů?“ dořekla jsem za něj a jeho tvář zvážněla.

„Rád bych, Bello. Ale bude lepší Blair neprovokovat,“ odpověděl a řinčivý zvuk zvonku se rozezněl dlouhou chodbou. Ze tříd začaly proudit davy studentů.

„Uvidíme se zítra, ano?“ šeptl a letmo mě políbil do vlasů. Než jsem stačila jakkoli zareagovat, byl pryč.

 

Další den mě čekalo malé překvapení. O přestávce mě Edward odchytil na chodbě a stáhl do uličky.

 

„A-a-ahoj,“ vykoktala jsem překvapeně, ale zároveň radostně. Jen se na mě zářivě usmál.

„Bello, chci ti něco říct,“ promluvil odhodlaně. Zhluboka jsem se nadechla.

„Poslouchám,“ odpověděla jsem vzrušeně.

„Chtěl bych tě vzít o víkendu na malý výlet do hor. Co ty na to?“

„Ehm, do hor? A-a-a sami? Jenom spolu?“ mluvila jsem si pro sebe, ale nahlas. Když jsem si uvědomila, že proti mně Edward stojí a moje slova nepatřila jenom mně, ucukla jsem pohledem a začervenala se.

„Naše rodina tam má chatu a já bych tě tam rád vzal, souhlasíš?“

„Jestli souhlasím? Jasně, že jo! Ano!“ zajásala jsem tak, až mě Edward musel utišit polibkem.

„Fajn,“ zašeptal mi do tváře a odtáhl se zpátky. Jenže pak mi tuhle krásnou chvilku štěstí zkalila myšlenka na Blair.

„Ale co řeknu Blair?“ řekla jsem rozrušeně. Edward mě pohladil po vlasech a letmo se pousmál.

„Tím se netrap. Něco vymyslíme, ano?“ řekl jistě a já jsem přikývla.

„Dobře,“ oddechl si a něžně mě objal.

Bylo naprosto nemožné vydržet celý týden s myšlenkou na víkend s Edwardem. Přála jsem si, aby už byl pátek. Jenže čas utíkal snad pomaleji než obvykle a Edward se sourozenci se do konce týdne ve škole neukázali. Odjeli na lov. Věděla jsem, že je to pro mé dobro a Edwardův klid, takže jsem se snažila být silná a vydržet to. Když jsem se konečně dočkala a probudila se do pátečního rána, rozhodla jsem se, že si udělám volno. Potřebovala jsem zvládnout hodně věcí, sbalit si a taky se dát trochu do kupy. Ale čekala mě taky jedna nepříjemná záležitost a to oznámit Blair, že odjíždím a vymyslet uvěřitelnou výmluvu, na kterou mi skočí. Takže paráda, vážně!

Neochotně jsem se vyplazila z postele a posadila se na okraj. Neměla jsem tuchu, co jí říct, aby to znělo aspoň trochu pravdivě. A pak mě to napadlo. Jako první si ale musím obstarat alibi, takže jsem hmátla po mobilu na stolku a vytočila číslo Alice Cullenové. Chvíli to vyzvánělo, ale pak se ozval ten milý a přívětivý hlas Edwardovy sestry.

 

„Ahoj Bello! Jsem opravdu ráda, že voláš a musím ti říct, že je to docela dobrý nápad!“ zasmála se. Zaraženě jsem držela sluchátko u ucha.

„Jak, o tom, ksakru…?“

„Třeba ti to řeknu někdy jindy, ale ne teď. Zkrátka, počítej se mnou, ano?“ špitla, a než jsem stačila něco říct, zavěsila telefon.

„Kdy mě jen Cullenovi přestanou překvapovat?“ pomyslela jsem si nahlas a zakřenila se.

 

Vyběhla jsem z pokoje a na chodbě potkala Blair.

 

„Zrovna jsem tě hledala,“ vyhrkla jsem udýchaně. Podezíravě se na mě podívala.

„Co se děje?“ řekla chladně.

„Jen jsem ti chtěla říct, že o víkendu nebudu doma. Alice chce vyrazit na nákupy, tak budu spát u ni,“ odpověděla jsem.

„Budeš spát u Cullenů?“ zeptala se zaraženě a její oči znatelně ztmavly.

„No ano, ale všichni odjíždí na víkend pryč. Budou kempovat,“ řekla jsem trochu rozechvělým hlasem. Blaiřin pohled se ještě prohloubil.

„A proč s nimi Alice nejede taky?“ pokračovala ve výslechu a já v duchu zaklela, že jsem svoji historku nepromyslela líp.

„No, no, ona na to moc není. Hlína, zima a tak. Znáš ji,“ špitla jsem a Blair se konečně zatvářila přesvědčeně.

„Jo, to znám. Dobře, ale nezapomeň si vzít mobil, jasný?“ řekla trochu hlasitěji a zmizela v chodbě. Téměř jsem zapomněla dýchat a tak jsem zhluboka nabrala kyslík do plic.

 

Když jsem uslyšela zabouchnutí dveří, rozběhla jsem se zpátky do pokoje. Ve stejnou chvíli mi zavibroval telefon a já skočila na postel. Byl to Edward.

 

„Ahoj, krásko,“ zazněl jeho dokonale sametový hlas z telefonu.

„Ahoj,“ odpověděla jsem trochu rozechvěle.

„Prý jsi vymyslela dobré alibi,“ zasmál se.

„No, snad jo. A, a kdy mě vyzvedneš?“ pokusila jsem se mluvit klidně, ale srdce mi splašeně bušilo radostí. Zavládlo krátké ticho.

„Hm, třeba hned?“ zakřenil se Edward.

„Vážně,“ napomenula jsem ho.

„Budu u Tebe před třetí, ano? Je to v pořádku?“

„Jo, jasně. Blair končí po čtvrté hodině, takže super. Budu připravená,“ odvětila jsem a Edward si hlasitě odkašlal.

„Už musím jít. Těším se,“ zašeptal, až se mi roztřásly ruce.

„Pa,“ hlesla jsem a položila telefon.

 

Absolutně nevím, co mám od tohohle víkendu čekat, a jestli vůbec něco. Všechno teď bylo tak jiné, když jsem znala o Edwardovi a jeho rodině celou pravdu. Náš vztah se dostal do další fáze, i když vztah… Vlastně ani nevím, jak to nazvat. Vím jen, že jsem neskutečně šťastná a doufám, že společný víkend nás oba utvrdí v tom, co k sobě cítíme…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dvojí tvář - 10. kapitola - Úkryt zamilovaných:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!