Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dvojčata - 2. Nový život

06.03.2010 (07:15) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2602×

NOVÝ ŽIVOT
(Anděl osudu)

Ne, tohle se nemělo stát! Ti zatracení upíři! Člověk, teda anděl osudu, nikdy neví, co vyvedou. Teď mi asi nerozumíte, takže se to pokusím vysvětlit. Osud každého člověka je předem dán a my, andělé osudu, lidi hlídáme. Každý tu má svůj úkol a každý anděl musí ohlídat, aby byl splněn. Jenže anděl umírá spolu s člověkem. A upíři jsou mrtví, a tím pádem i jejich andělé. Ale nejhorší na tom je, že ti zatracení upíři neustále zasahují, ničí a mění lidské osudy. Dívčin bratr teď neměl zemřít, neměl se stát monstrem. Ale teď nikdo neví, co se stane s jeho sestrou. Ovládnou ho instinkty lovce a žízeň, nebo zvítězí sesterská láska? To nikdo neví a já nedovolím, aby zemřela. Ona nesmí zemřít, s ní bych zemřela i já. Ale počkat, je tu ještě jedna možnost. Ale musím se jí zeptat…

Rozmrazila jsem Isabellu, ale čas zůstal zastaven.
„Co to…? Co se to děje?“ ptala se zmateně.
„Isabello, jsem tvůj anděl osudu,“ oslovila jsem ji a počkala, až se ke mně otočí čelem.
„Cože? To jsem mrtvá?“ vykoktala ze sebe.
„Ne, zatím ne, ale brzy asi budeš. Tvého bratra před třemi dny napadl upír a přeměnil ho, jeho instinkty mu radí, aby tě zabil. Jakmile znovu pustím čas, nejspíš tě zabije,“ povzdechla jsem si. S tebou zabije i mně.
„Upíři, andělé osudu? Já spím, že ano?“ začala brblat a štípla se do ruky.
„Ne, nesníš. Je to pravda. Ale je tu další možnost. Můžu tě změnit v „přemožitelku upírů“. Budeš mít větší sílu, budeš rychlejší, budeš mít lepší smysly a nějaké výjimečné dary. Budeš nesmrtelná, stejně jako tvůj bratr. Ale musela bys ho krotit, aby nezabíjel lidi. Může se živit zvířecí krví,““ snažila jsem se ji přesvědčit.
„Takže můj bratr je upír, já můžu být přemožitelka. A pak budeme nesmrtelní? To beru, ještě nechci zemřít. Chci být se svým bráškou,“ šeptala zoufale.
„Dobře, tvoje síla a rychlost poroste s věkem. Do měsíce budeš rychlá a silná jako upír, a pak postupně budeš dál sílit… Tvoje krev upírům nesmírně voní, ale nechutná jim. Budou ji hned plivat. Takže se neboj, kdyby se do tebe bratr zakousl,“ uchechtla jsem se.
„A co slunce? A kříže?...“ chtěla ještě pokračovat, ale zastavila jsem ji.
„Na slunci září, jinak jsou vše jen pověry. Jdeš do toho?“ shrnula jsem.
„Dobře,“ souhlasila.
„Spouštím čas, hodně štěstí,“ mrkla jsem na ni.

(Bella)

Najednou se vše znovu rozeběhlo. Slyšela jsem zpěv ptáku i bzurčení nedalekého jezírka. Vše jsem slyšela i viděla mnohem lépe. Nakonec můj nový zrak zaostřil na bratra, který zaujímal bojovou pozici a vrčel na mě.
„Sethe, to jsem já, Bella,“ snažila jsem se ho uklidnit. K mému překvapení se narovnal a koukal na mě.
„Co?“ zarazil se, jeho hlas zněl jinak. „Co se to se mnou stalo?“ dopověděl, když se vzpamatoval.
„Kousnul tě upír a přeměnil tě v jednoho z nich,“ povzdychla jsem si. Čekala jsem, že bude zuřit, nadávat. Ale co řekl teď, mě naprosto vykolejilo.
„Opravdu? To je skvělé,“ zavýskl si.
„Ale co slunce, česnek. Kříže a svěcená voda? A krev?“ ptal se zděšeně.
„Krev budeš pít zvířecí,“ řekla jsem nekompromisně.
„A ten zbytek?“ ptal se dál.
„Na slunci se budeš třpytit, jinak ti nic neublíží.“
„A jak toho tolik víš?“
„Ehm, mluvila jsem s andělem osudu. Ona nevěděla, jestli mě jako novorozený upír nezabiješ, tak zastavila čas a udělala ze mě nestárnoucí přemožitelku,“ řekla jsem mu se sklopeným pohledem.
„Fajn a nevíš náhodou, proč mám chuť se ti zakousnout do krku?“ zeptal se s bolestí v hlase.
„Náhodou mám, potřebuješ krev. Šup, šup do lesa a ulov si veverku,“ zasmála jsem se mu. Jen se zašklebil.
„A copak si dáš ty?“ zeptal se mě posměšně.
„Ehm, najdu si nějaké houby,“ povzdychla jsem si. Ale Seth už tam nebyl. Vydala jsem se po jeho nasládlém pachu a asi po dvou minutách jsem ho spatřila, jak se naklání nad mrtvolou srny. Na to si asi nevyknu. Opřela jsem se o strom a pozorovala jeho večeři. Když vstal a chtěl jít mrtvolu zahrabat, zastavila jsem ho.
„Co kdybychom se navečeřeli oba?“ zeptala jsem se ho.
„Smůla, v téhle srně už není ani kapka,“ vyplázl na mě jazyk.
„Já bych si dala spíš to maso,“ vrátila jsem mu škleb.
„Posluž si,“ řekl mi posměšně. S nosem nahoru jsem zamířila k mrtvole, bez problémů jsem ji chytla a rozeběhla se s ní na tu louku.
„Já si ještě něco ulovím,“ zavolal za mnou Seth.
„Dobrou chuť,“ křikla jsem ještě za ním.

Brzy jsem po našem pachu doběhla na tu krásnou loučku. Našla nějaké kamení a vytvořila kruh na ohniště. Pak jsem donesla nějaké větvičky a suché listí a udělala hranici. Ale co teď? Jak to mám zapálit?
„No tak, nechceš začít hořet?“ zamumlala jsem k ohništi a přemýšlela, jestli jsem se nezbláznila. Mé úvahy ovšem rušilo praskání ohně. Nevěřícně jsem se na ten plamem podívala.

„Většííí!“ říkala jsem si v duchu. A oheň se opravdu začal zvětšovat. No jo, anděl říkal, že budu mít zvláštní schopnosti. Takže umím ovládat oheň! To je skvělé! Zavýskla jsem si v duchu. Ale jak asi opeču tu srnu? Potřebuju ji nějak dostat nad plamen. Hned, když jsem na to pomyslela, srna sebou mírně škubla. Nevěřícně jsem na ni zírala. Zkusila jsem znovu pomyslet na to, aby se pohnula, ale nic se nedělo. Už mě začínala štvát a já vážně chtěla umět hýbat předměty, tak jsem natáhla ruku a zkusila to tak. A světe div se, povedlo se mi to. Srna se začala pomalu zvedat. Navedla jsem ji nad praskající oheň a pomalu s ní točila, aby se propekla ze všech stran.

„Co to je?“ zajíkl se hlas za mnou.
„Oheň a srna?“ zeptala jsem se se smíchem.
„No to vidím, ale jak jsi to udělala?“ ptal se dál a zíral na plápolající plameny a točící se srnu nad nimi.
„Jako ta „přemožitelka“ mám taky nějaké dary,“ uchechtla jsem se.
„Ehm asi bych se měl přestat všemu divit, že? Před nedávnem se ze mě stal upír, ty jsi přemožitelka, hýbeš věcmi a nejspíš zakládáš požáry,“ povzdechl si.
„Jo, ale toho upíra, co ti to udělal, najdeme,“ zavrčela jsem a v duchu připravovala pomstu.
„A jak asi? Já ho neviděl,“ řekl zkroušeně.
„Tak zabijeme všechny!“ zavrčela jsem.
„Dobře, zničíme tu zrůdy, kterou sám jsem,“ řekl odhodlaně.
„Ne, ty jí nejsi. Nezabíjíš lidi, jako ostatní,“ připomněla jsem mu.
„Já vím,“ povzdechl si.

◄   ▲   ►

Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dvojčata - 2. Nový život: