Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dream of liberty Love 7. kapitola

11.08.2010 (17:45) • NikkiReed • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2246×

7. kapitola

Edward:

Rozhlédl jsem se po sále plném lidí, nikdo kromě Paní Roberty nás nesledoval. Jistě bude mít madam radost, až uvidí, jak odvádím její dceru do soukromí.

„Co byste řekla na noční procházku v zahradě, slečno Isabello?“ zeptal jsem se a nabídl jsem ji svoje rámě. Trochu zaváhala, když se podívala na moji nabízenou paži. Přes tváře jí přejel růžový sladký odstín. Náhle se na mě hrdě podívala a zaklesla do mě svoji něžnou ručku. Její dotek na mě působil jako hřejivý paprsek slunečního světla. Nepatrně jsem se zachvěl a doufal jsem, že si toho nevšimla.

Povzbudivě jsem se na ni usmál, abych zakryl své rozrušení a počkal jsem na její odezvu. Znovu se krásně začervenala a usmála se na mě neodolatelným něžným úsměvem. Byla tak nádherná. Její safírové šaty kontrastovaly s její světlou pletí a já byl polapen touhou. Snažil jsem se zapudit svoje nečisté myšlenky a těžit aspoň z její blízkosti.

Vyšli jsme na bílou terasu, ze které vedly po obou stranách kamenná schodiště. Na okamžik jsme se zastavili u zábradlí. Isabella se rozhlédla po krásně upravené zahradě a já pohlédl do její tváře, kterou osvětloval stříbrný měsíc. Její krása byla dokonalá a čistá. Určitě pocítila na sobě můj obdivný pohled. Nesměle sklopila zrak a párkrát zavířila krásnými dlouhými a tmavými závojíčky řas na svém růžovém líčku.

Do dveří vešel další pár se sklenicemi plnými červeného vína. Vznešený muž vyprávěl svému doprovodu nějaký nejapný žertík a mladá paní se mu hlasitě smála. Vyrušili tak krásný okamžik mezi námi.

Nechtěl jsem být dále rušen a tak jsem rázným krokem došel ke schodišti. Isabella mě slepě následovala. Stále jsem držel svého anděla za hedvábnou paži, přidržoval jsem ji, aby nespadla ze schodů. Pomalými krůčky jsme sešli na štěrkový chodník, který tvořil cestičky mezi růžovými keři všech barev a dalších okrasných květin.

Procházeli jsme se tiše a Isabelle jiskřila očka při pohledu na krásné květinové variace. Poblíž nebyla žádná živá dušička, ale stále k nám doléhal rušivý hluk z královského paláce. Hluboce jsem se nadechl a zavětřil jsem vodu. Za hradbami živého plotu, byla kamenná fontánka.

Vedl jsem Isabellu rovnou k ní. Po cestě jsme prošli kovovými vrátky, která vedla do vedlejší zahrady. V dálce jsem zahlédl několik skleněných budov, kde královské služebnictvo pěstovalo zeleninu, ale i pár vzácných druhů květin. Vzduch byl prosycený jejich vůní, ale žádná z těch vzácných rostlin nevoněla tak lákavě jako sama Isabella.

Její krev mě vábila ale touha, poznat ji víc než jen jako svoji večeři, byla silnější než moje podstata zabijáka. Přivedl jsem ji k oné voňavé fontánce a její očka se rozzářila překvapením.

Soška krásné poodhalené bohyně z bílého kamene, která kralovala na vršku fontány, byla obrostlá zelenými lístky plazivé rostlinky. V průzračné vodě, která vtékala malými potůčky a protínala tak krásnou zahradu, byla dozdobena barevnými lekníny. Isabella oparně vyklouzla z mého sevření a splašenými dívčími krůčky doběhla k jezírku. Posadila se na kamennou zídku a své prsty namáčela ve vodě.

„To je krása,“ vydechla a já s ní musel jen souhlasit. Byla ta nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl. Byl jsem si jistý, že její krev už pro mě nebyla nejcennější. To ona mě tak okouzlila. Vlasy, které měla sepnuté ozdobnými hřebínky, mě k sobě vábily a já toužil, abych je mohl promnout ve svých prstech. Chtěl jsem k nim přivonět a jejich vůni si pamatovat až na věčnost.

„Asi musíte znát velmi dobře královské zahrady,“ řekla tak lehce až jsem měl pocit, jakoby zpívala.

„Vlastně jsem tu prvně,“ přiznal jsem se.

„To je zvláštní. Jak se vám povedlo najít něco tak úchvatného? Já jsem tu už párkrát byla a nikdy jsem nic tak dokonalého nenašla,“ rozhlédla se po okolí a její oči zářily jako dětské. Byla tak moc mladá a nevinná. Trochu jsem znejistěl a posmutněl. Toužil jsem jí milovat. Ale byl jsem přeci netvor. Nikdy mě nebude milovat, tím jsem si jist.

„Vám se tu nelíbí?“ dotírala na mě.

„Máte pravdu, je to tu kouzelné, ale ve vaší společnosti se dokážu rozplývat jen nad vaší krásou,“ neudržel jsem svoji myšlenku.

Isabella si mě obezřetně prohlížela a hledala v mé tváři pobavení, ale nic takového nenašla. Jediné co mohla vidět, bylo poblouznění, lásku a touhu. Nevině zamrkala a roztomile se začervenala. Jak moc jsem toužil zulíbat její načervenalá líčka. Něžně mi naznačila, abych si přisedl vedle ní.

Malinko jsem zaváhal, ale když mě obdařila tím svým krásným úsměvem, nedokázal jsem poslouchat svůj rozum. Posadil jsem se, ale přeci jenom jsem mezi námi nechal trochu odstup.

Ohlédla se přes svá ramena a pozorovala sochu bohyně. Sledoval jsem její pohled a zachytával reakce v její tváři. Nejdříve si prohlížela krásný vstřícný obličej, a když její pohled postupoval níž a zarazila se na odhalených oblých ňadrech, znovu se začervenala. Její krev mě k sobě volala, ale já se nepřiblížil. Jen jsem jí sledoval a vnímal tu neodolatelnou vůni. Když pokračovala po vytesaném těle krásky, skousla si ret a já pocítil touhu dotknout se jejích krásných prokrvených rtíků.

Přisunul jsem se blíž a vyčkal jsem, až si všimne mé blízkosti. Ještě chvilku sledovala okolní krásy a pak se mi zadívala do očí. Umíral jsem z jejího pohledu a očekával jsem, kdy se znovu rozbuší mé mrtvé srdce. Dávala mi tolik jen svojí přítomností. Usmála se ale, když si všimla, že naše tváře se téměř dotýkají, ztěžka polkla.

Něžně jsem ji pohladil po červeném líčku a přes bříška prstů jsem cítil pulzovat její krev. Postupoval jsem níž, až jsem jí položil své prsty na krční tepnu. Zrychleně dýchala a její srdeční tep odbíjel jako hodiny hlavní královské věže. Byl to jeden z nejlíbeznějších zvuků, jaké jsem kdy slyšel.

Zavřela oči a nechala se laskat mými jemnými dotyky. Tak osvobodila i můj horoucí pohled a putoval jsem s nimi stejně jako moje prsty. Hladil jsem jí po ramenou, co mi šaty dovolovali a pak jsem se vracel kolem živůtku přes její dekolt. Zadíval jsem se do malé prohlubně jejích prsou a zaposlouchal se do jejího zrychleného dechu. Netušil jsem, jestli ji obklopil strach anebo vzrušení, ale nemohl jsem přestat. Pohladil jsem jí po líčku a svoji dlaň přesunul do jejích vlasů. Byly ještě hedvábnější, než jsem čekal. Trochu jsem je rozvířil a nechal tak splynout jejich vůni s nočním svěžím vánkem.

Přitáhl jsem si ji blíž za zátylek, a přestože jsem věděl, že to co dělám je obrovská chyba, nedokázal jsem odolat. Pohladil jsem ji tváří její sladký nosánek a pak jsem se otřel svými vroucnými rty o její něžný naběhlý spodní ret. Chvilku jsem jej nechal ve spojení a vyčkával na její reakci. Když ale stále zůstávala na svém místě, pokračoval jsem. Tentokrát trochu pevněji jsem sevřel její rty mezi své a slastně jsem je políbil. Její vůně krve byla opojnější a já cítil horoucí žár ve svém krku. Tolik jsem jí toužil ochutnat, ale touha dotýkat se jí byla stále silnější.

Byla tak sladká a něžná a já jí tolik chtěl.  Trochu jsem se lekl, když mi začínala polibek opětovat. Tetelil jsem se blahem a očekával jsem, že každou chvilkou ožiji. Objal jsem ji ve svém náručí a přitiskl ji k sobě blíž. Ruce jsem měl položené na lopatkách a přitom jsem ji stále líbal. Nechali jsme se unášet svými doteky a já se modlil, aby ta chvíle nikdy neskončila. Dal jsem jí trochu volnosti, aby se mohla nadechnout a chystal jsem se pokračovat. Ale už jsem necítil to opojení, kdy mi polibky s láskou vracela.

Zadívala se mi vyděšeně do očí a pak mě od sebe odstrčila.

Bella:

Bylo to tak krásné místo. Nikdy jsem nic tak dokonalého neviděla. Krásná socha skoro nahé dívky mě přiváděla do rozpaků. Rozhlížela jsem se kolem sebe, ale jediné na co jsem dokázala myslet, byly oči mého společníka. Byly tak krásné a neobvyklé. Táhlo mě to k němu. Dnes večer mu to obzvlášť slušelo a já začínala uvažovat o tom, jestli není andělem.

Byl tajemný a tak vzrušující. Posadil se vedle mě a já na sobě cítila jeho pohled. Cítila jsem žár, který mi rozpaloval tváře. Byla jsem si jistá, že i přes zatahující se oblohu je moje červeň vidět, jsem se styděla ještě více. Tolik jsem nenáviděla tento projev nevinnosti.

Cítila jsem jeho sladký dech na své tváři a otočila jsem se k němu čelem. Pohlédla jsem do jeho očí a cítila jsem, jak se utápím. Byly tak krásné, něžné ale zároveň i nebezpečné a to mě ještě víc lákalo k nim. Omámeně jsem se usmála a v tom jsem si všimla, že se skoro dotýkáme. Byl tak neuvěřitelně blízko, že jsem cítila jeho dech na svých rtech. Ztěžka jsem polkla a začínal mě pohlcovat strach. Nebála jsem se, že by mi ublížil, spíš jsem se bála své reakce.

Tolikrát jsem si představovala, jaké by to bylo, kdyby mě William políbil, ale byl tak čestný a nikdy se o nic nepokusil. Ale teď když jsem byla v blízkosti pravého krásného muže, byla jsem nervózní a nedočkavá.

Jeho velká dlaň mě pohladila po tváři a já se zachvěla. Jeho dotek byl ledově chladný, ale zároveň spalující. Pomalu svoji ruku sunul níž, až se zastavil na mém krku. Sledovala jsem jeho oči a reakce v jeho tváři. Zhluboka se nadechl a jeho oči nabraly temnější odstín. To bylo přeci nemožné. Určitě se mi to zdálo.

Přestože jsem se snažila udržet svoje vzrušení v tajnosti, můj dech mě určitě prozradil. Tep mi bušil ve spáncích a chvilkami jsem měla pocit, že ohluchnu. Stále se mě dotýkal. Pohladil má poodhalená ramena, dotkl se mého živůtku a něžně se dotkl i mého dekoltu. Umírala jsem touhou a zároveň studem. Cítila jsem jeho pohled na svých prsou a neubránila jsem se další vlně červeně.

Znovu se dotkl mého líčka. Takže si mého červenání určitě všiml. Určitě mu to připadá hloupé. Takový muž je určitě zvyklí na jiné, odvážnější ženy. Svoje krásné dlouhé prsty přemístil do mých vlasů. Po celé pokožce se mi udělala husí kůže a cítila jsem, že je mnohem citlivější než jindy.

Přitáhl si mě za zátylek a já už jen doufala, že se mi splní moje přání. Něžně mě pohladil svojí hladkou tváří a pak se jeho krásně řezané rty dotkly těch mých. Nádherně sladce voněl a já toužila po dalších dotecích. Chvíli vyčkával a já nevěděla co dělat dál. Byla jsem počestná dívka a nikdo si ke mně nikdy nic podobného nedovolil. Nebo jsem mu to spíš nedovolila. Neznala jsem ho a tím víc mě to celé trápilo a bylo to i vzrušující. Nebezpečné.

Pak mě ale znovu upoutal k sobě. Sevřel moje rty v pevném polibku a já, aniž bych tušila, co vlastně dělám, jsem vyšla jeho pohybu vstříc. Bylo to tak dokonalé a něžné. Přitáhl si mě do své mužné svalnaté náruče a já se cítila tak šťastná. Chtěla jsem stále víc, ale zůstala jsem jen u občasného vrácení polibku. Docházel mi dech a nejspíš si to uvědomil i on. Malinko jsem se odtáhla a pořádně jsem se nadechla.

S čerstvým vzduchem v plicích mi došlo, co jsem právě udělala. Oplácela jsem vroucné polibky cizímu muži. To on mě k tomu svedl místo toho aby byl galantní a neokouzloval mě. Podívala jsem se mu do očí a očekávala jsem zlatavý topaz, který mě uklidní. Místo toho jsme se dívala do hlubin černé. Do očí lovce.

Měla jsem hrozný strach. Odstrčila jsem ho od sebe a ruce jsem si přitiskla k hrudi. Vzdálila jsem se několik metrů od místa, kde jsme seděli.

„Prosím,“ zašeptal něžně, až jsem se otřásla.

„Už to nikdy prosím nedělejte. Jsem slušná dívka a vaše chování je nevhodné. Přesně to jsem si myslela. Chcete mě svést svým krásným pohledem a pak mě opustíte. Jste stejný jako můj bratr,“ vydechla jsem rozčíleně a urychleně se rozhlížela, kudy bych mohla uniknout. Našla jsem branku, kterou jsme sem přišli. Naposledy jsem se podívala do jeho očí, které byly zalité smutkem a bolestí a utekla jsem pryč. Vykasala jsem si šaty, abych o ně nezakopla a uháněla jsem živými ploty zpět k šumu hudby a smíchu, k zámeckým zdím.

Edward:

Její oči byly plné strachu. Bála se mě. Pořád jsem cítil její rty na svých a toužil jsem, aby to tak zůstalo na věčnost. Prosil jsem ji, aby zůstala. Srovnala mě s tím ďáblem. Trochu se mě její obvinění dotklo, ale v jedné věci měla pravdu. Jsem zvíře a ona je křehká dívka. Krásná jako rozkvetlý květ. Slyšel jsem její střevíce utíkající zpět k zámku.

Chtěl jsem jít za ní, ale nemělo to smysl. Co bych jí řekl. Ať by to bylo cokoliv, nevěřila by mi. Zavřel jsem oči a nechal jsem vzduchem laskat svoji tvář. Snažil jsem se uklidnit a zapomenout na její lákavou vůni.

Bella:

Vběhla jsem do sálu plného lidí. Byla jsem příliš zbrklá a vyrušila jsem tak z tance několik dvojic. Polovina sálu se po mně ohlédla a já si uvědomila, že bych se měla znovu chovat jako dáma. Upravila jsem si sukni a pevně se sevřela v pase, jako bych měla napodobit korzet, který mě svíral.

Vyhledala jsem matku s otcem. Pro moje překvapení s nimi stál i pan doktor Cullen se svojí půvabnou chotí. Nechtělo se mi jít za jeho příbuznými, ale chtěla jsem matku poprosit o brzký odchod. Vyšla jsem odhodlaně ke skupince, když v tom mě někdo chytil za ruku. Už jsem se nadechovala, že mladého pana Edwarda upozorním na hrubé chovaní, ale bohužel pro mě to nebyl on.

Lord Goldwin se dožadoval mé pozornosti. Musela jsem se roztomile usmát a udělat naučené pukrle. Byla jsem znechucená jeho tváří a hnilobným dechem natož z jeho suché pokožky na rukou, kterými se mě dotýkal. Pevně mě uchopil v pase a odváděl na taneční parket. Prosebně jsem pohlédla ke své rodině, ale matka byla okatě zaměstnaná a stejně, i kdyby na mě pohlédla, zrovna ona by mi nepomohla.

Sklíčeně jsem si povzdechla a jako poslušná dívka jsem dělala doprovod vlivnému trpaslíkovi. Důvod proč jsem s Lordem Goldwinem nerada tančila, nebyl jeho otřesný dech anebo oblá postavička. Co mi vadilo, byla jeho výška. Nebyla jsem zrovna povrchní, jak si každý myslel, ale byl tak malý, že jeho malá prasečí očka se zabodávala přesně do prohlubně mých ňader. To nemluvě o jeho neposedných prstech.

Připadala jsem si tolik ponížená. Nechtěla jsem, aby se mě dotýkal, ale musela jsem si nechat všechno líbit, protože jsem byla žena. A v naší době to tak prostě bylo. Začínala jsem litovat, že jsem opustila svého dnešního zachránce. Sice se také nechoval moc galantně. Tedy spíš ke konci našeho setkání, ale jinak byl aspoň něžný a hezký. A jak krásně voněl. Proč mě vlastně nepronásledoval? Začínalo mi to být líto. Mohl mě dohonit a pokusit se obhájit. Úplně jsem zapomněla hlídat Lorda. Zrovna se mi snažil pohladit stehno.

Byla jsem tak nešťastná. Cítila jsem potřebu řvát na celý palác a říct každému, jak už mám dost toho zneužívání.

„Smím se s vámi vyměnit, lorde Goldwine?“ ozval se za mými rameny krásný hlas. Otočila jsem se a pohlédla do milé a hlavně krásné tváře pana doktora Cullena. Vděčně jsem se na něho usmála a potěšeně přijala jeho rámě.

Lord Goldwin, políbil moji ručku. Snažil se, aby vypadal galantně a vznešeně, ale místo toho mě celou poslintal. Pan Cullen mě přitáhl do taneční pozice. Vše ve vší počestnosti. Jak velká to změna. Tančil dokonale. Nikdy by mě nenapadlo, že lékař bude tak dokonalý tanečník. Když byl Lord v bezpečné vzdálenosti, zavedl nás pan doktor ke kraji tanečního parketu a podal mi svůj bílý kapesníček.

Dnes už podruhé jsem s vděčností přijala jeho pomoc a otřela jsem si hřbet ruky od slin mylorda.

„Nemáte žízeň?“ optal se mě. Jen jsem přikývla a než jsem se nadála, držel v ruce dvě sklenice červeného vína.

Nepila jsem moc často, ale k dnešní slavnosti to patřilo. Přijala jsem tedy pohár a čekala na přípitek.

„Na vaše štěstí,“ popřál a cinkl sklenicí o tu moji. Trochu mě jeho přípitek zaskočil, ale i tak jsem ho přijala a napila se lahodné nakyslé tekutiny.

„Měl jste připíjet na něco jistějšího, pane. Ale jistě je to od vás moc laskavé,“ řekla jsem.

„Taková krásná a mladá dáma a nevěří ve štěstí?“ pohlížel si mě nechápavě. Přestože to bylo neslušné, jen jsem pokrčila rameny.

„Určitě se budete brzy vdávat. Založíte si vlastní rodinu. V tom nevidíte štěstí?“ zeptal se mě. Nevím proč, ale cítila jsem touhu svěřit se. Neznala jsem ho, ale jeho tvář byla tak upřímná.

„Pokud bych si sama mohla vybrat manžela, byla bych ta nejšťastnější. Ale já žádné takové možnosti nemám,“ povzdechla jsem si smutně.

„V nikom jste si nenašla zalíbení?“ Nevím proč, ale napadl mě jeho švagr. Přestože jsem byla rozčílená, jsem toužila po jeho doteku. Byly tak krásné.

„Ne,“ zalhala jsem. „A stejně. Matka už pro mě má několik ženichů,“ poukázala jsem na hlouček starých mládenců v čele s Lordem Goldwinem.

„To snad ne,“ hlesl tiše pan Cullen plný překvapení. „Opravdu?“ podivil se.

„Ano, matka to plánuje už několik let. Zatím se zdatně vyhýbám zasnoubení, ale vím, že to tak nepůjde věčně. Nechápejte mě špatně, pane Cullene,“ vyhrkla jsem ze sebe, ale on mě šetrně přerušil.

„Carlisle, prosím,“ nabídl mi svoje jméno.

„Carlisle,“ zopakovala jsem a usmála se na něho. Cítila jsem jako by byl mým přítelem. Nikdy jsem nikoho takového neměla. Poslouchal mě a přitom byl tak galantní. Něco jako můj otec, ale jemu jsem nemohla vyprávět o svých pocitech ohledně vdávání.

„Carlisle, nechápejte mě špatně. Nejde mi o to, že bych si nechtěla vzít staršího nebo nepohledného muže. Spíš bych si představovala někoho, kdo mi bude rozumět. Bude mě mít rád, proto jaká jsem a ne pro krásné oči nebo tělo. Asi říkám hlouposti,“ zastyděla jsem se, protože jsem si uvědomila, jak hloupě to znělo, když jsem to řekla nahlas.

„Vůbec ne, Isabello. Rozumím vám. Neztrácejte naději. Třeba se na vás usměje štěstí,“ řekl mile a přitom se neodolatelně usmál.

„Víte, ani já nejsem velkým zastáncem systému, který nás vede životem. Já sám takové neuctivé chování k ženám zazlívám,“ pokračoval přátelsky.

„Škoda, že vás švagr to vidí jinak,“ neodpustila jsem si a hned jsem toho litovala. Carlisle se na mě udiveně podíval a při tom nepatrném pohybu jeho očí jsem si všimla, že má stejně krásné oči jako pan Edward.

„Edward?“ vyslovil jeho jméno a vypadal dost rozhozeně. Nešlo mu do hlavy, že mluvím o jeho švagrovi.

„Nevím, co se mezi vámi stalo, ale jistě to bylo nedorozumění. Neznám slušnějšího a počestnějšího mládence,“ řekl pevným hlasem a já začala pochybovat o svém mínění. Carlisle odešel ke své ženě a já za ním závistivě hleděla. Nezáviděla jsem jim krásu, kterou oplývali, ale to, že mají někoho druhého. Ať jsem se snažila, jak jsem chtěla. Měla jsem věk na to, abych si založila vlastní rodinu. A toužila jsem po ní. Ale nechtěla jsem se vzdát svého přání.

Edward:

Nemohl jsem už dále zůstat na místě činu. Potřeboval jsem ukojit aspoň jednu ze svých tužeb. Zvedl jsem se z kamenné zídky a rozhlídl jsem se kolem sebe. Přemýšlel jsem jak nejrychleji se dostat za potravou. Vzduchem ke mně dorazila silná zemitá vůně krve. Vydal jsem se pomalu za ní. Skoro bezmyšlenkovitě jsem následoval svoji neuhašenou žízeň.

Vyšel jsem skrytým dvířky do další části zahrad. Nebylo v ní nic zvláštního ani okrasného. Šlo jen o obyčejnou stesku mezi stromy. Po několika metrech jsem došel k dřevěným stájím a domku pro služebnictvo. Sladká opojná vůně zvěře zesílila a já cítil instinkty lovce, které se draly na povrch.

Přestože moje mysl mi říkala, že pojmout koně jako svojí večeři, je možná moc kruté i na mě, jako na stvůru pijící krev, ale moje sliny míchající se s jedem si nedaly říct. Přikrčil jsem se a plížil jsem se k dřevěným ohradám. Kolem nebyl cítit žádný člověk a tak jsem se nemusel bát prozrazení.

Než jsem se stačil přiblížit dostatečně blízko, koně zaregistrovali nebezpečí. To jsem si opravdu myslel, že se mi podaří očarovat tak silné zvíře? Tiše jsem našlapoval jako kočka a čekal jsem na vhodnou příležitost vyskočit a zaútočit. Jeden z těch krásných hřebců si mě ostražitě měřil a rozrušeně si odfrkl. Přišlo mi jakoby mě varoval. Jen jsem se nad tím ušklíbl a pokračoval v plížení. Už jsem byl dostatečně blízko, abych si ruce opřel o trámy ohrady, když se ten samí hřebec, který mě varoval, postavil na zadní a zuřivě zamáchal kopyty ve vzduchu. Neodpustil si ani hlučné zběsilé zařehtání.

Pobaveně jsem si odfrkl. Tohle mě nemohlo zastrašit. Už jsem se chystal ke skoku. Stačilo jen nepatrně pokrčit kolena a odrazit se lehce špičkami o písčitou zem, když mě zaujal pohled toho nádherného zvířete. Tmavě hnědé oči plné smutku.

Okamžitě jsem si vzpomněl na Isabellu. Také měla v očích takový smutek. Pomalu jsem se napřímil a rozmýšlel co dál. Nedokázal jsem to. Nemohl jsem zabít něco co mi ji tak moc připomínalo. Ještě chvilku jsem hleděl do těch tmavých koulí obklopených dlouhými řasami a pak jsem rychlým během zmizel co nejdál od stájí.

Bylo to prvně, co jsem dokázal přesunout lovce v sobě až na druhou kolej. Žízeň mě stravovala ze vnitř a suchá palčivá bolest v krku byla k nevydržení. Přes vysoké hradby kolem zámku jsem se vydal k nedalekému lesu. Lovit na královských pozemcích bylo zakázáno, ale teď už opravdu nebylo nic, co by mě zastavilo.

Přestože jsem neměl srnčí krev v oblibě. Vydal jsem se za vůní býložravce, nedaleko krmelce. Nečekal jsem na plížení a rovnou v běhu skočil po hrdle bezbranné zvěře. Svými ostrými zuby jsem prorazil tuhé maso a pak si jen v extázi užíval teplou tekutinu proudící do mého žaludku. Lačně jsem pil až do chvíle kdy byl můj pomyslný pohár prázdný.

Znechuceně jsem odhodil mršinu ze svého těla. Uhladil jsem si černé sako a vyhledával v lesích další kořist. S posledním polknutím jsem ucítil úlevu, ale při tom dalším jsem znovu pocítil horoucí žár, jako bych se ani před minutou nenapájel.

Zhluboka jsem se nadechl a pokračoval pár mil v běhu směrem za další kořistí. Potřeboval jsem uhasit svou žízeň jako nikdy. Můj běh nebyl ladný jako jindy. Zuřivě jsem se opřel nohama a zanechával za sebou odkopané trsy mechu. Než jsem si stačil něco uvědomit, letěl jsem vstříc velkému jelenovi. Skolil jsem ho a tím prudkým pohybem mu zlomil vaz. Pít ještě z živé objeti je mnohem lepší, ale vůně krve mě vábila a tak jsem nepohrdl ani mršinou.

Stejná scéna se opakovala ještě pětkrát. Tolik zvěře jsem ještě při jednom lovu nezabil. Odcházel jsem k našemu domu a cítil jsem, jak ve mně krev šplouchá při každém kroku. Jestli se budu chtít dále stýkat s Isabellou, budu muset zajed na lov na venkov. Už tak bude podezřelé, že za jednu noc zemřelo tolik vysoké v královském lesíku.

Po cestě jsem přemýšlel o dnešním večeru. O Isabelle. Teď s plným žaludkem to bylo o tolik snazší. Byl jsem si jistý, že mě k ní táhlo i něco jiného než sladké aroma její lahodné krve. Chtěl jsem být s ní. Bez ohledu na to, co by mi měla dát. Chtěl jsem ji chránit a potřeboval jsem ji mít nablízku. Nebyl jsem si stále jistý, ale nejspíš jsem se zamiloval. Prvně a opravdově. Nedokázal jsem si jinak vysvětlit, to co se semnou dělo.

Miluji Isabellu Swanovou. A udělám vše, aby i ona cítila aspoň polovinu toho co já, k ní.

Moje zhrnutie

Zhrnutie BadLovelyLucy

Autor: NikkiReed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dream of liberty Love 7. kapitola: